ECLI:CZ:NSS:2014:10.AS.85.2014:22
sp. zn. 10 As 85/2014 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: RNDr. V. B., M. A.,
proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, se sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5, proti
rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 12. 2010, č. j. 117024/2009-NBÚ/P, a ze dne 12. 4. 2010, č.
j. 56/2010-NBÚ/07-OP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 21. 3. 2014, č. j. 11 A 123/2010-124,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností v záhlaví uvedené usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud)“, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti
bezpečnostní ředitelky městského soudu tak, že tato námitka není důvodná. V řízení
před městským soudem domáhá se stěžovatel přezkoumání rozhodnutí žalovaného vydaných
v řízení dle §93 odst. 1 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací
a o bezpečnostní způsobilosti.
[2] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti podané kasační stížnosti.
Dle §104 odst. 3 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
je přitom kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, „jímž se pouze upravuje vedení řízení “.
[3] Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 28. 5. 2008, č. j. 1 Azs 24/2008-60,
č. 1699/2008 Sb. NSS, uvedl, že rozhodování o vyloučení pro podjatost má specifickou
povahu; jedná se o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení, takže kasační stížnost
je proti němu nepřípustná. Jakkoli se tehdy uplatňovaná námitka podjatosti týkala tlumočníka,
lze závěry v citovaném rozhodnutí uvedené a týkající se procesní povahy rozhodnutí o námitce
podjatosti vztáhnout i na rozhodnutí o námitce podjatosti soudní osoby dle §8 odst. 5 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti napadenému usnesení městského soudu
dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., jako nepřípustnou odmítl.
[4] Nejvyšší správní soud si je vědom skutečnosti, že stěžovatel postupoval dle poučení
městského soudu, jímž byl stěžovatel o možnosti podání kasační stížnosti proti napadenému
usnesení informován. Avšak ani to nemůže mít na přípustnost kasační stížnosti vliv,
neboť „[n]esprávné poučení soudu prvního stupně o tom, že kasační stížnost je přípustná, přípustnost
kasační stížnosti nezakládá “ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004,
čj. 3 Ads 37/2004-36, č. 737/2006 Sb. NSS).
[5] Za této situace Nejvyšší správní soud netrval na splnění poplatkové povinnosti
a povinném zastoupení v řízení o kasační stížnosti, pročež ani nerozhodoval o návrzích
stěžovatele na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[6] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 29. května 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu