ECLI:CZ:NSS:2014:10.AZS.69.2014:38
sp. zn. 10 Azs 69/2014 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: N. K., zast. JUDr.
Annou Doležalovou, MBA, advokátkou se sídlem Jablonského 604/7, Plzeň, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2013, č. j. OAM-49/LE-LE05-2013, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 2014,
č. j. 32 Az 3/2013-53,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatelky JUDr. Anně Doležalové, MBA, advokátce se sídlem
Jablonského 604/7, Plzeň, se p ři z n áv á odměna a náhrada hotových výdajů
ve výši 6800 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 16. 4. 2013, č. j. OAM-49/LE-LE05-2013, Ministerstvo vnitra
(dále jen „žalovaný“) zastavilo řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobkyni dle §25 písm. i)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), pro nepřípustnost opakované žádosti
o udělení mezinárodní ochrany dle §10a písm. e) zákona o azylu. Žalovaný uvedl, že se jednalo
již o čtvrtou žádost žalobkyně (řízení o první z nich bylo zastaveno, zbylé dvě byly neúspěšné).
Jejími tvrzeními, že se v zemi původu obává výhružek policisty, proti němuž měla svědčit
v trestní věci kuplířství, že se nemůže vrátit na Ukrajinu proto, že ji ukrajinské úřady odmítají
ztotožnit, pročež by do země svého původu musela vstoupit nelegálně, i tvrzenými vazbami
na Českou republiku (a naopak jejich absenci na Ukrajině) se žalovaný zabýval
již v předcházejících řízeních. Nynější opakovaná žádost neobsahovala žádné nové skutečnosti
odůvodňující její nové meritorní posouzení.
[2] Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) názoru žalovaného přisvědčil
a žalobu proti jeho rozhodnutí rozsudkem napadeným kasační stížností zamítl. Potvrdil splnění
podmínek stanovených §10a písm. e) zákona o azylu pro nepřípustnost návrhu.
[3] V kasační stížnosti (resp. v jejím doplnění) proti tomuto rozsudku žalobkyně
(dále jen „stěžovatelka“) uvedla, že „dříve se domnívala, že překážkou vycestování je ukrajinský
zastupitelský úřad, který ji odmítá potvrdit totožnost.“ Avšak nyní jako hlavní důvod žádosti
o mezinárodní ochranu uplatnila skutečnost, že v důsledku nesrovnalostí „v zákonech bývalého
SSSR“ nemá žádné státní občanství. „Důsledkem jejího bezdomovectví je nemožnost návratu na Ukrajinu,
opakované zajišťování a věznění žalobkyně v ČR s ohledem na její nelegální pobyt.“ Při nelegálním návratu
na Ukrajinu jí přitom hrozí uvěznění. Absence státního občanství přitom představuje
mezinárodní závazek k řešení nastalé situace, případně i důvod pro udělení humanitárního azylu.
Stěžovatelka dále nesouhlasila se závěrem krajského soudu o údajných administrativních obtížích
žalobkyně s vyřízením dokladů a prokázáním státního občanství, neboť ten dle jejího názoru
nevychází z informací, které v řízení vyšly najevo. „Je totiž zřejmé, že nevyhostitelnost žalobkyně neplyne
z jejího laxního přístupu či administrativních problémů při vyřizování dokladů, ale ze skutečnosti, že žalobkyně
ukrajinské občanství nikdy nenabyla.“ Pokud krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně uplatnila
novou skutečnost (jak plyne z jeho tvrzení, že tato skutečnost není azylově relevantní), mělo být
o žádosti stěžovatelky rozhodnuto meritorně.
[4] Žalovaný pochybil, jelikož neposuzoval podanou žádost z pohledu možných nových
skutečností a zjištění jak pro udělení azylu, tak i pro udělení doplňkové ochrany. Žalovaný
se dále nedostatečně a bez provedení dokazování vypořádal se změnou poměrů na Ukrajině,
k čemuž pouze uvedl, že tato není natolik zásadní, aby mohla založit opodstatněnost nyní podané
žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Napadený rozsudek je dále nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů.
[5] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s rozsudkem krajského soudu
a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou, případně ji zamítl.
[7] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po shledání přípustnosti kasační
stížnosti v souladu s §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zabývá
otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele.
Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[8] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní
soud podrobně vyložil ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39,
č. 933/2006 Sb. NSS (vyhledatelné též – stejně jako dále citovaná - na www.nssoud.cz),
v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Závěry v tomto rozhodnutí
traktované jsou zcela použitelné i v nyní projednávané věci; vzhledem k jejich všeobecné
dostupnosti a četnou judikaturou Nejvyššího správního soudu podepřené ustálenosti postačí
na ně odkázat.
[9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu, jejíž důvodnost by ze své podstaty představovala pochybení způsobilé
zasáhnout do hmotněprávního postavení stěžovatelky a založit tak přijatelnost kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud i s přihlédnutím ke své dřívější judikatuře konstatuje, že má-li být soudní
rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud
za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné
skutečnosti posoudil (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS). Absenci takto vytýčených požadavků Nejvyšší
správní soud v napadeném rozhodnutí krajského soudu neshledal. Krajský soud naopak
přehledně popsal rozhodný skutkový stav a s žalobními námitkami se řádně a srozumitelně
vypořádal.
[10] Nejvyšší správní soud dále poznamenává, že v posuzované věci nevyvstala žádná právní
otázka, která by doposud nebyla judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena. Problematikou
opakovaných žádostí o udělení mezinárodní ochranu se Nejvyšší správní soud zabýval již v řadě
svých rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 30. 6. 2009, č. j. 4 Azs 23/2009-64, rozsudek
ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65, či rozsudek rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012,
č. j. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS). K otázce ochrany osob bez státní příslušnosti
se dále Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 10. 1. 2007, č. j. 6 Azs 80/2006-64,
č. 1659/2008 Sb. NSS, či rozsudku ze dne 25. 11. 2010, č. j. 6 Azs 29/2010-85.
[11] Nejvyšší správní soud přitom nesdílí názor stěžovatelky, že se krajský soud
(potažmo žalovaný) dopustil pochybení, jež mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního
postavení.
[12] K takovému pochybení zajisté by došlo v případě pravdivosti stěžovatelčiny argumentace,
že se o neexistenci svého ukrajinského státního občanství dozvěděla až poté, kdy bylo
předcházející (v pořadí třetí) řízení o udělení mezinárodní ochrany ukončeno, takže nyní tvrzenou
apatriditu nemohla uplatnit dříve. Bylo-li by tomu tak, nemohlo by obstát ani rozhodnutí
žalovaného a přirozeně ani napadený rozsudek, neboť je vyloučeno [pro rozpor
s §10a písm. e) zákona o azylu], aby relevance nově uvedených a dříve stěžovatelce neznámých,
tudíž bez vlastního zavinění neuplatněných, skutečností nebyla v důsledku rozhodnutí o zastavení
řízení vůbec zkoumána.
[13] To však není – jak vyplývá z obsahu vyžádaných spisů – případ stěžovatelky. Z protokolu
o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany vedeném dne 4. 9. 2007 je zjevné,
že stěžovatelka jako jeden z důvodů podání (tehdy třetí) žádosti o udělení mezinárodní ochrany
uvedla následující: „21. 2. 2006 jsem obdržela na konzulátu potvrzení, že nejsem občankou Ukrajiny.“
Nikdy v průběhu správních řízení, případně v řízeních před soudem, přitom stěžovatelka
netvrdila, že by byla občankou některého jiného státu. Je tedy zjevné, že nyní uplatněné tvrzení
o stěžovatelčině bezdomovectví právem žalovaný za nově uplatněnou skutečnost nepovažoval,
pročež jeho rozhodnutí obstojí; za skutkového stavu takto existujícího nelze za nezákonný
považovat ani napadený rozsudek, jímž byly závěry žalovaného aprobovány.
[14] Nedůvodná je i námitka stěžovatelky, dle které žalovaný neposuzoval podanou žádost
z pohledu možných nových skutečností a zjištění jak pro udělení azylu, tak pro udělení
doplňkové ochrany. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí, výslovně konstatoval,
že stěžovatelka neuvedla „žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu.“ Je zřejmé, že tento závěr
žalovaného se vztahuje ke všem formám mezinárodní ochrany, přičemž z obsahu spisu nevyplývá
nic, co by bylo s takto shrnutým zjištěním v rozporu.
[15] Nelze přehlédnout obecně známou skutečnost, že situace na Ukrajině se v posledních
měsících dramaticky vyvíjí. Žalovanému však nelze vytýkat, že v době vydání svého rozhodnutí
(16. 4. 2013) tento vývoj nevyhodnotil jako zásadní a nepovažoval za nutné v této souvislosti
provádět další dokazování.
[16] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky; proto ji dle §104a s. ř. s. odmítl.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3,
větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
[18] Ustanovené advokátce se dle §35 odst. 8 s. ř. s. s přihlédnutím k §7 bodu 5., §9 odst. 4
písm. d), §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů, přiznává odměna za zastupování 2krát 3100 Kč za dva úkony právní služby
(první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a sepsání doplnění kasační
stížnosti) a 2krát paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, celkem částka 6800 Kč, která bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu