ECLI:CZ:NSS:2014:12.KSZ.3.2014:56
sp. zn. 12 Ksz 3/2014 - 56
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Jiřího Pally, zástupce předsedy senátu JUDr. Stanislava Rizmana a přísedících
JUDr. Vítězslava Pýši, JUDr. Vladimíra Macha, JUDr. Martina Mikysky a doc. JUDr. Jana
Svatoně, CSc. při ústním jednání dne 16. 6. 2014 ve věci návrhu městské státní zástupkyně
v Praze ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 2 SPR 114/2014, na zahájení kárného řízení proti Mgr. T. S.,
státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze,
takto:
Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, kárně obviněný
Mgr. T. S., nar. x,
státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze,
j e v i n e n , ž e
v trestní věci obžalovaných J. Š., nar. x, a Ing. J. H., nar. x, v níž pod sp. zn. 1 KZV 248/2012
podal obžalobu k Městskému soudu v Praze, ačkoliv při přípravě k hlavnímu líčení navrhl oběma
obžalovaným uložit nepodmíněné tresty odnětí svobody podle §211 odst. 6 trestního zákoníku
v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou, které byly aprobovány městskou státní
zástupkyní v Praze a navrhovány intervenující státní zástupkyní v závěrečné řeči po skončení
dokazování u hlavního líčení, a ačkoliv u hlavního líčení nebyly zjištěny žádné nové poznatky
o osobách obžalovaných, jejich poměrech či okolnostem případu, poté kdy mu byl dne 28. 11.
2013 kanceláří státního zastupitelství předložen dozorový spis i s písemným vyhotovením
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 42 T 13/2013, se s tímto
rozsudkem řádně neseznámil, důsledně nepřezkoumal správnost výroku o trestech v návaznosti
na odůvodnění rozsudku a průběh hlavního líčení a podle §246 odst. 1 písm. a) a §247 odst. 1
trestního řádu nepodal v zákonné lhůtě odvolání proti tomuto rozsudku v neprospěch
obžalovaných do výroku o trestech, i když soud v rozporu s §58 odst. 1 trestního zákoníku
obžalovaným uložil zcela zjevně nepřiměřené tresty odnětí svobody ve výměře u obžalovaného J.
Š. v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 roků, u obžalované Ing. J. H.
v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků, a současně obžalovaným
neuložil peněžité tresty, kterými v odůvodnění rozsudku soud také odůvodňoval použití §58
odst. 1 trestního zákoníku, přičemž v důsledku nepodání odvolání státním zástupcem s ohledem
na zásadu zákazu reformace in peius v novém řízení, které má probíhat na základě usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 6 To 102/2013, jímž byl v celém rozsahu
zrušen citovaný rozsudek Městského soudu v Praze a věc byla vrácena soudu prvního stupně,
nemůže být obžalovaným v případě uznání viny uložen přísnější trest,
t e d y
zaviněně porušil povinnosti státního zástupce a zaviněným jednáním ohrozil důvěru v odbornost
postupu státního zastupitelství,
č í m ž s p á c h a l
kárné provinění podle §28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství,
a z a t o se m u u k l á d á
podle §30 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, kárné opatření
snížení platu o 10 % na dobu 4 (čtyř) měsíců.
Odůvodnění:
Dokazováním provedeným při ústním jednání byly zjištěny následující skutečnosti:
Kárně obviněný podal Městskému soudu v Praze obžalobu ze dne 21. 6. 2013,
č. j. 1 KZV 248/2012-100, na J. Š., nar. x, pro zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1,
odst. 6 písm. a) trestního zákoníku, a na Ing. J. H., nar. x, pro pomoc ke zločinu úvěrového
podvodu podle §24 odst. 1 písm. c), §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku, kterých se
měli obvinění dopustit tím, že za účelem čerpání revolvingových a krátkodobých úvěrů
společností AUTO ŠTANGL, a.s. v období od 1. 12. 2010 do 13. 7. 2011 celkem ve 24 případech
zaslali do Komerční banky, a.s. k přijetí do zástavy neexistující či již zaniklé pohledávky, přičemž
tímto jednáním způsobili Komerční bance, a.s. škodu nejméně ve výši 92.626.204,75 Kč.
V záznamu o přípravě státního zástupce na hlavní líčení navrhl kárně obviněný oběma
obžalovaným uložit nepodmíněné tresty odnětí svobody na spodní hranici trestní sazby uvedené
v §211 odst. 6 trestního zákoníku v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou, které byly
aprobovány městskou státní zástupkyní v Praze s tím, že je třeba zvážit i uložení přiměřeného
peněžitého trestu podle aktuální finanční situace obžalovaných. Uložení nepodmíněného trestu
odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou bylo oběma obžalovaným
navrhováno také intervenující státní zástupkyní JUDr. J. B. v závěrečné řeči po skončení
dokazování u hlavního líčení konaného u Městského soudu v Praze dne 11. 11. 2013, v jehož
rámci nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti o okolnostech případu, o osobách obžalovaných či
o jejich poměrech.
Při vyhlášení rozsudku dne 11. 11. 2013 Městský soud v Praze uznal obžalované vinnými
podle obžaloby. Obžalovanému J. Š. však podle §211 odst. 6 za použití §58 odst. 1, odst. 3 písm.
Pokračování 12 Ksz 3/2014 - 57
c) trestního zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle §81
odst. 1 a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků.
Obžalované Ing. J. H. uložil podle §211 odst. 6 za použití §58 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního
zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst.
1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků. Současně podle §229 odst.
1 trestního řádu odkázal poškozenou Komerční banku, a.s. s jejím nárokem na náhradu škody na
řízení ve věcech občanskoprávních.
Intervenující státní zástupkyně JUDr. J. B. se k rozsudku bezprostředně po jeho vyhlášení
nevyjádřila a ponechala si lhůtu. V záznamu o průběhu hlavního líčení uvedla, že tresty považuje
za nízké, avšak s ohledem na blíže nespecifikované okolnosti by s nimi souhlasila. Také
v záznamu o přípravě státního zástupce na hlavní líčení uvedla, že s tresty lze v podstatě
souhlasit, a na místě určené pro stanovisko aprobujícího státního zástupce učinila poznámku
„vidi“ se svým podpisem. JUDr. J. B. však nebyla zástupkyní vedoucí oddělení již od 1. 10. 2013,
jak vyplývá ze záznamu z porady oddělení obecné kriminality Městského státního zastupitelství
v Praze konané dne 20. 9. 2013, které se zúčastnil i kárně obviněný. Její akceptaci mírnějších
trestů uložených v uvedené trestní věci tak nebylo možné považovat za stanovisko nadřízené
státní zástupkyně.
V písemném vyhotovení rozsudku ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 42 T 13/2013, Městský
soud v Praze odůvodnil mimořádné snížení trestu odnětí svobody za užití §58 odst. 1 trestního
zákoníku tím, že s ohledem na dosavadní bezúhonnost obžalovaných, na jejich bezproblémový
způsob vedení života a na okolnosti případu by použití trestní sazby stanovené v §211 odst. 6
trestního zákoníku bylo nepřiměřeně přísné a že účelu trestu lze dosáhnout i jeho kratším trváním
v kombinaci s peněžitým trestem. Ten však obžalovaným neuložil.
Písemné vyhotovení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2013,
sp. zn. 42 T 13/2013, bylo doručeno Městskému státnímu zastupitelství v Praze dne 27. 11. 2013
a kárně obviněnému předloženo jeho kanceláří o den později. Kárně obviněný rozsudek dne
28. 11. 2013 opatřil poznámkou „vidi“, stejný záznam učinil na obalu dozorového spisu
a kanceláři dal pokyn k založení spisu na lhůtu do dne 10. 1. 2014 (právní moc). Odvolání
proti rozsudku v neprospěch obžalovaných do výroku o trestech kárně obviněný nepodal
a ani akceptaci trestů nepředložil ke schválení vedoucí státní zástupkyni.
Následně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 6 To 102/2013,
z podnětu odvolání obou obžalovaných a poškozené Komerční banky, a.s. rozsudek Městského
soudu v Praze ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 42 T 13/2013, podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) f)
trestního řádu zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 trestního řádu věc vrátil soudu
prvního stupně. Přitom s ohledem na zásadu zákazu reformace in peius zakotvenou v §264
odst. 2 trestního řádu pouze akademicky konstatoval, že výroky o trestech obou obžalovaných
jsou za předpokladu bezchybného rozhodnutí o jejich vině vadné a že soud prvního stupně
jednoznačně pochybil v jejich prospěch. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody
podle §58 odst. 1 trestního zákoníku je výjimkou a jeho aplikaci proto nemohou odůvodnit
jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu o přílišné přísnosti trestu uloženého
v mezích zákonné trestní sazby. Užití uvedeného ustanovení musí být v každém případě pečlivě
odůvodněno. Navíc peněžitý trest soud prvního stupně neuložil, čímž popřel svoji vlastní úvahu
o naplnění účelu uloženého trestu odnětí svobody.
Pochybení Městského soudu v Praze spočívající v uložení zcela zjevně nepřiměřeně
mírných trestů nelze v novém řízení napravit, neboť s ohledem na zásadu zákazu reformace
in peius v něm obžalovaným nemůže být v případě uznání viny uložen přísnější trest. Tím,
že se kárně obviněný s písemným vyhotovením rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
11. 11. 2013, sp. zn. 42 T 13/2013, dostatečně neseznámil, že důsledně nepřezkoumal
správnost uložených trestů v návaznosti na odůvodnění rozsudku i průběh hlavního líčení
a že proti rozsudku nepodal odvolání v neprospěch obžalovaných do výroku o trestech, již tedy
v dané trestní věci není možné v případě opětovného uznání viny uložit tresty, které by byly
v souladu se zákonem.
Kárně obviněný se k tomuto skutku doznal. Připustil, že se s písemným vyhotovením
rozsudku nedostatečně seznámil a že trestní věci nepřikládal náležitou váhu. Příčinou tohoto
jeho nesprávného přístupu mohla být akceptace trestů intervenující státní zástupkyní i její podpis
jako aprobující státní zástupkyně na příslušném záznamu. Nedostatečně si přitom uvědomil,
že JUDr. J. B. v rozhodné době již nebyla vedoucí státní zástupkyní a že tak neměla oprávnění
aprobovat tresty uložené obžalovaným Městský soudem v Praze. Tyto tresty mu prvně sice přišly
nízké, avšak ne až tak nepřiměřené. Měl za to, že škodlivý následek trestného činu se zhojí
prohlášením konkursu na společnost, za kterou obžalovaní jednali, neboť v konkursním řízení by
poškozená Komerční banka, a.s. vůči ní mohla uspokojit své nároky. Nepovšimnul si však
rozporu mezi výrokovou částí a odůvodněním ohledně peněžitého trestu, neboť rozsudkem se
zabýval jen velmi zběžně. Po uložení nižších trestů měl nadřízené státní zástupkyni předložit
záznam o hlavním líčení, což neučinil. Rovněž tak nesplnil svoji povinnost vyhotovit záznam, v
němž by odůvodnil akceptaci nižšího, než navrhovaného trestu. Skutku popsaného v kárném
návrhu se dopustil a je připraven nést za to následky.
Doznání kárně obviněného je v souladu se svědeckou výpovědí Mgr. J. K., vedoucí
oddělení obecné kriminality Městského státního zastupitelství v Praze. Tato svědkyně potvrdila,
že kárně obviněný před konáním hlavního líčení navrhoval oběma obžalovaným nepodmíněné
tresty odnětí svobody, že tyto tresty byly schváleny nadřízenou státní zástupkyní, že po uložení
jen podmíněných trestů odnětí svobody jí dozorový spis nebyl předložen k aprobaci a že kárně
obviněný nevyhotovil a jí nepředal záznam o akceptaci těchto trestů, jež byly v rozporu s tresty
navrhovanými státním zastupitelstvím.
Shora uvedené úkony, které v trestní věci obžalovaných J. Š.a Ing. J. H. učinili kárně
obviněný, intervenující státní zástupkyně, kancelář státního zastupitelství i trestní soudy obou
stupňů, jsou spolehlivě doloženy obžalobou Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 21.
6. 2013, č. j. 1 KZV 248/2012-100, záznamem o přípravě státního zástupce na hlavní líčení ve
věci sp. zn. 1 KZV 248/2012, záznamem intervenující státní zástupkyně o průběhu hlavního
líčení ze dne 11. 11. 2013, protokolem o hlavním líčení ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 42 T 13/2013,
písemným vyhotovením rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 42 T
13/2013, formulářem ZAZ025F o pohybu dozorového spisu sp. zn. 1 KZV 248/2012, obalem
tohoto spisu, záznamem z porady oddělení obecné kriminality Městského státního zastupitelství
v Praze konané dne 20. 9. 2013 (včetně jeho doručení kárně obviněnému emailem) a usnesením
Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 6 To 102/2013.
Všemi těmito důkazy bylo tedy jednoznačně prokázáno, že kárně obviněný nepodal
odvolání proti zcela zjevně nepřiměřeně mírným podmíněným trestům odnětí svobody, jež byly
obžalovaným soudem uloženy pod dolní hranicí trestní sazby v rozporu s §58 odst. 1 trestního
zákoníku, jak konstatoval odvolací soud. Dále bylo shora uvedeným dokazováním spolehlivě
doloženo, že kárně obviněný akceptaci těchto trestů nepředložil ke schválení vedoucí státní
zástupkyni, ačkoliv při přípravě na hlavní líčení i při hlavním líčení samotném byly navrhovány
a vedoucí státní zástupkyní aprobovány nepodmíněné tresty odnětí svobody uložené v rámci
trestní sazby stanovené v §211 odst. 6 trestního zákoníku.
Pokračování 12 Ksz 3/2014 - 58
Uvedeným skutkem kárně obviněný zaviněně porušil své povinnosti při výkonu funkce
státního zástupce odpovědně plnit své úkoly a postupovat odborně a svědomitě, které jsou
stanoveny v §24 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen „zákon
o státním zastupitelství“). Dále se kárně obviněný v rozporu s §12e odst. 2 věty první zákona
o státním zastupitelství neřídil pokynem vedoucí státní zástupkyně, který byl pro něho závazný
ohledně druhu a výše trestu navrhovaných státním zastupitelstvím ve zmíněné trestní věci,
neboť v průběhu jednání před soudem nedošlo ve smyslu odstavce čtvrtého téhož ustanovení
ke změně důkazní situace. Kárně obviněný tímto zaviněným jednáním rovněž ohrozil důvěru
v odbornost postupu státního zastupitelství, neboť ta byla nepochybně snížena tím,
že písemnému vyhotovení rozsudku věnoval naprosto nedostatečnou pozornost a že nedodržel
služební postup vyžadující aprobaci soudem uloženého nižšího, než navrhovaného, trestu,
nadřízeným státním zástupcem, což mělo za předpokladu bezchybného rozhodnutí o vině
obžalovaných za následek nemožnost nápravy nezákonného výroku o trestech a porušení
veřejného zájmu, který má státní zástupce hájit. V daném případě se jednalo o zavinění ve formě
vědomé nedbalosti. Kárně obviněný totiž věděl, že může způsobit porušení zájmu chráněného
zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nezpůsobí. S ohledem
na svoji funkci státního zástupce mu totiž muselo být zřejmé, že snížení trestu odnětí svobody
pod dolní hranici zákonné trestní sazby za užití §58 odst. 1 trestního zákona představuje
výjimečný postup. Proto si také musel být vědom, že v důsledku povrchního prostudování
písemného vyhotovení rozsudku a opomenutí předložit takto uložený trest k aprobaci nadřízené
státní zástupkyni může dojít k nezákonnosti ve výroku o trestech, kterou již nebude možné
napravit. Jestliže tedy kárně obviněný za této situace spoléhal, že mimořádné snížení trestu odnětí
svobody je v souladu se zákonem, činil tak evidentně bez přiměřených důvodů. Je proto možné
konstatovat, že kárně obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty kárného
provinění podle §28 zákona o státním zastupitelství.
Při úvaze o druhu a výměře kárného opatření kárný senát přihlédl k závažnosti kárného
provinění a k osobě kárně obviněného. Na jedné straně kárný senát vzal v úvahu doznání kárně
obviněného, jeho sebereflexi a pracovní hodnocení, z něhož vyplývá, že je státní zástupcem
15 let, že jeho odborná zdatnost je alespoň na průměrné úrovni, že plní pracovní úkoly ochotně
a že se chová vstřícně a profesionálně ke svým kolegům i ostatním osobám, s nimiž jedná
při výkonu své funkce. Na straně druhé však z téhož pracovního hodnocení vyplývá, že kárně
obviněný pracuje s občasnými výkyvy z hlediska dodržování lhůt při výkonu dozorové činnosti
nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení., za což mu podle §30 odst. 3 zákona o státním
zastupitelství byla uložena výtka ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 5 SPR 662/2012, a výtka ze dne
24. 9. 2013, sp. zn. 5 SPR 907/2013. Především však kárný senát nemohl přehlédnout závažnost
kárného provinění spočívající v laxním přístupu kárně obviněného k uvedené trestní věci,
který měl za následek, že tresty odnětí svobody byly oběma obžalovaným uloženy pod dolní
hranicí zákonné trestní sazby v rozporu se zákonem a že při opětovném uznání jejich viny
již tento stav nebude možné napravit. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že snížení trestu
odnětí svobody za užití §58 odst. 1 trestního zákoníku představuje mimořádný a v praxi
výjimečný postup. Splnění všech zákonných podmínek pro takto uložený trest by proto měl
pozorně zkoumat především státní zástupce, a pokud tak nečiní, jedná se o jeho vážné profesní
pochybení. Za této situace kárný senát považuje za přiměřené kárné opatření snížení platu
ve třetině zákonné sazby uvedené v §30 odst. 1 písm. b) zákona o státním zastupitelství.
Proto bylo nutné stanovit kárné opatření ve vyšší výměře, než navrhovatelka požadovala,
když jejím návrhem nebyl kárný senát vázán, jak vyplývá z §9 odst. 2 věty třetí zákona
č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů
S ohledem na všechny uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud jako soud kárný
podle §19 odst. 1 téhož zákona uznal kárně obviněného vinným kárným proviněním
podle §28 zákona o státním zastupitelství, jehož se dopustil skutkem popsaným ve výroku
tohoto rozhodnutí. Za toto kárné provinění uložil kárně obviněnému podle §30 odst. 1 písm. b)
zákona o státním zastupitelství kárné opatření snížení platu o 10 % na dobu 4 měsíců. Kárné
opatření snížení platu se vůči kárně obviněnému uplatní od prvního dne měsíce následujícího
po dni právní moci rozhodnutí (§30 odst. 4 zákona o státním zastupitelství).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda kárného senátu
ve věcech státních zástupců