ECLI:CZ:NSS:2014:13.KSS.12.2013:78
sp. zn. 13 Kss 12/2013 - 78
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy,
Ph.D., a členů Mgr. Michala Králíka, Ph.D., Mgr. Jana Jursíka, JUDr. Vladimíra Kubíka,
JUDr. Ivo Pavlů a doc. JUDr. Jany Reschové, CSc., v právní věci navrhovatele: předseda
Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, se sídlem Strojírenská 28, Žďár nad Sázavou,
proti soudkyni: JUDr. L. Č., soudkyně Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, o návrhu na
zjištění nezpůsobilosti soudce vykonávat svou funkci ze dne 3. 12. 2013, při ústním jednání
konaném dne 18. 6. 2014
takto:
Podle ustanovení §91 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v účinném
znění,
JUDr. L. Č.,
narozená X, bytem Ch. 20, Ž.,
soudkyně Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou,
j e n e z p ů s o b i l á
k výkonu funkce soudce, neboť jí nepříznivý zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje
vykonávat tuto funkci.
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu
Předseda Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou se návrhem ze dne 3. 12. 2013
domáhal vydání rozhodnutí, že soudkyně Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, JUDr. L. Č.,
je z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve smyslu §91 písm. a) zákona č.
6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a
soudcích“) nezpůsobilá vykonávat soudcovskou funkci.
K osobě soudkyně navrhovatel uvedl, že JUDr. L. Č. byla soudkyní jmenována dne
24. 1. 1995 a ke stejnému datu se stala předsedkyní senátu Okresního soudu ve Žďáru
nad Sázavou. Zpočátku vyřizovala agendu C a později souběžně i agendu rejstříku P a Nc.
Od roku 2003 pak vyřizovala pouze věci rejstříku P a Nc. Za průtahy v řízení byla JUDr. Č.
rozhodnutím kárného senátu Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 1999, sp. zn. Spr 360/99,
uložena důtka. Za další průtahy v řízení byla JUDr. Č. potrestána rozhodnutím kárného senátu
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. Ds 6/2003, a to snížením platu o 15 % na
dobu pěti měsíců. Za následné průtahy v řízení byla JUDr. Č. potrestána dalším rozhodnutím
kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci, a to ze dne 5. 10. 2007, sp. zn. 1 Ds 10/2007,
snížením platu o 10 % na dobu jednoho měsíce. Kromě věcí, které byly projednány v kárných
řízeních, bylo vedením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou JUDr. Č. v minulosti několikrát
vytýkáno, že jí vznikají při vyřizování věcí nedůvodné průtahy a že její pracovní výkonnost a
tempo nejsou rovnoměrné.
Navrhovatel dále uvedl, že v posledních letech JUDr. Č. trpí vážným onemocněním
psychického charakteru, pro něž je dlouhodobě v pracovní neschopnosti a které jí nedovoluje
dlouhodobě vykonávat soudcovskou funkci. V roce 2008 tak byla v pracovní neschopnosti
od 1. 1. do 24. 3., v roce 2012 od 24. 4. do 16. 7. a v roce 2013 od 12. 2. do 2. 4. a následně
od 16. 7. až do doby podání návrhu na zjištění nezpůsobilosti k výkonu funkce. V roce 2013
tedy byla v pracovní neschopnosti již osmý měsíc. Jak dle navrhovatele vyplývá z potvrzení
Okresní správy sociálního zabezpečení Žďár nad Sázavou (dále jen „OSSZ Žďár nad Sázavou“)
ze dne 3. 12. 2013, č. j. 626 228 0233, požádala JUDr. Č. o invalidní důchod. Co se týká lékařské
diagnózy onemocnění JUDr. Č., pro které není schopna dlouhodobě vykonávat soudcovskou
funkci, je dle navrhovatele třeba, aby tato diagnóza byla specifikována v rámci zahájeného
soudního řízení. Z úřední činnosti je však navrhovateli známo, a to ze spisu vedeného u
Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 4 L 41/2013, že dne 20. 7. 2013 byla
JUDr. Č. umístěna bez svého písemného souhlasu v Nemocnici Nové Město na Moravě
na oddělení ARO, a to z důvodu otravy léčivy a dále pro deprese a hypertenzi. Následně
však JUDr. Č. jako pacientka souhlas ke své hospitalizaci udělila a tím bylo detenční řízení v její
věci ukončeno.
Na základě uvedeného je navrhovatel přesvědčen, že JUDr. Č. není pro svůj nepříznivý
zdravotní stav způsobilá vykonávat funkci soudce. Toto své stanovisko s JUDr. Č. navrhovatel
projednal osobně dne 27. 11. 2013, přičemž JUDr. Č. uvedla, že na funkci soudce sama
rezignovat nehodlá a že její pracovní neschopnost bude i nadále trvat s tím, že požádá o invalidní
důchod. To následně JUDr. Č. i učinila.
Dne 21. 1. 2014 navrhovatel svůj návrh doplnil tak, že předložil zmiňované potvrzení
OSSZ Žďár nad Sázavou ze dne 3. 12. 2013 o tom, že JUDr. Č. požádala o invalidní důchod.
Navrhovatel dále předložil posudek o invaliditě JUDr. Č. vydaný OSSZ Žďár nad Sázavou ze dne
15. 1. 2014, č. j. LPS/2013/3711-ZR_CSSZ, ze kterého vyplývá, že míra poklesu pracovní
schopnosti JUDr. Č. je 70 %.
II. Vyjádření soudkyně a další průběh řízení
Soudkyně JUDr. L. Č. ve vyjádření ze dne 20. 2. 2014 poukázala na skutečnost, že
povolání soudkyně vykonává již devatenáct let. Po celou dobu se snažila tak činit svědomitě
a řádně. Ke každé věci přistupovala individuálně, s potřebnou péčí a s přihlédnutím ke všem
okolnostem. Z toho také plynulo, že každá jí přidělená věc byla řešena nikoli ve stejném časovém
Pokračování 13 Kss 12/2013 - 79
rozmezí, takže se stávalo, že jí byl její přístup v několika případech vytýkán vedením soudu
a současně byla ve třech případech uznána kárně odpovědnou rozhodnutím příslušného kárného
soudu. JUDr. Č. se však nedomnívá, že by v daných věcech jednala nesprávně.
Nejpravděpodobnější příčinou průtahů se jí jeví to, že do výkonu svého povolání dávala
nepřiměřeně více, než bylo vhodné, z čehož pramenily předmětné průtahy. Z dnešního pohledu
musí konstatovat, že by pravděpodobně postupovala opět stejně, neboť dle jejího názoru každá
věc, kterou je soudce povinen řešit, si zasluhuje individuální přístup, pročež je nutné v tomto
duchu ke každé věci přistupovat bez ohledu na čas, který je každému případu v jistém ohledu
vymezen. Jak ovšem vyplývá z časové posloupnosti výtek vůči její práci, snažila se si z nich vzít
ponaučení a jakýmkoli dalším průtahům zamezit.
JUDr. Č. rovněž dodala, že z příslušného posudku o invaliditě OSSZ Žďár nad Sázavou
vyplývá, že došlo k poklesu její pracovní schopnosti nejméně o 70 %, přičemž není schopna
výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek. Dle sdělení posuzujících lékařů lze
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) o výsledku posouzení jejího
zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti očekávat nejpozději do dvou měsíců od
vydání předmětného posudku o invaliditě. Ke dni 14. 2. 2014 přitom byla ukončena její pracovní
neschopnost.
Ve vztahu k obsahu návrhu však JUDr. Č. polemizuje s tvrzením, že její onemocnění
psychického charakteru jí dlouhodobě nedovoluje vykonávat soudcovskou funkci. Jak jí totiž bylo
sděleno ze strany posuzujících lékařů OSSZ Žďár nad Sázavou, invalidita je v daných případech
přiznávána pouze na dobu jednoho roku, přičemž po uplynutí této lhůty je třeba u posuzovaného
jeho zdravotní stav vždy znovu přezkoumat. Ze sdělení lékařů rovněž vyplynulo, že v jejím
případě lze očekávat jistou stabilizaci zdravotního stavu, přičemž procentuální pokles její
pracovní schopnosti by mohl být snížen. Z toho plyne rovněž možnost snížení stupně její
invalidity, který je nyní stanoven na třetí stupeň. Je tedy otázkou, zda jí její zdravotní stav
skutečně dlouhodobě nedovoluje vykonávat soudcovskou funkci, či se jedná pouze o přechodné
období, po jehož uplynutí lze očekávat taková zlepšení, která budou únosná pro další výkon
funkce. To však JUDr. Č. dle svých slov není schopna posoudit a domnívá se, že ani navrhovatel
není schopen jednoznačně obhájit svá tvrzení o jejím zdravotním stavu a její nezpůsobilosti k
výkonu funkce soudce. S ohledem na uvedené skutečnosti ponechává soudkyně otázku své
způsobilosti vykonávat soudcovskou funkci na posouzení senátu Nejvyššího správního soudu.
III. Ústní jednání, dokazování
Jednání v dané věci proběhlo dne 18. 6. 2014.
Navrhovatel poukázal na změny, ke kterým došlo po podání návrhu, mj. na skutečnost,
že JUDr. Č. byl OSSZ Žďár nad Sázavou přiznán invalidní důchod, a připomněl důkazní
prostředky, které o této věci má Nejvyšší správní soud k dispozici. Posuzovaná soudkyně
poté uvedla, že odkazuje na své písemné vyjádření a dodává, že invalidní důchod jí byl přiznán
na dobu jednoho roku, tedy že v prosinci tohoto roku bude provedeno přezkoumání zdravotního
stavu, přičemž na základě konzultací s odborníky se domnívá, že není vyloučeno, že by se její
zdravotní stav mohl stabilizovat natolik, že dojde k odnětí invalidního důchodu; již v roce 2007
měla jisté problémy, avšak její stav se stabilizoval a po určitou dobu fungovala bez výraznějších
problémů.
Předseda senátu při jednání upozornil na výsledky předběžných šetření, které soud
provedl k jednotlivým listinným důkazům a dalším podkladům, které předložil navrhovatel
nebo které si soud opatřil k návrhu navrhovatele či z vlastní iniciativy.
Z osobního spisu, který má soud k dispozici, vyplývá, že JUDr. Č. byla jmenována
soudkyní dne 24. 1. 1995 a přidělena k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, kde působí
na civilním, resp. opatrovnickém úseku až dosud. V osobním spise jsou založeny rovněž listiny
vztahující se ke dvěma ze tří kárných řízení, která byla v minulosti vedena s JUDr. Č. a která jsou
zmiňována v návrhu. Za průtahy v 10 občanskoprávních věcech starších 5 let byla JUDr. Č.
potrestána rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2003, sp. zn.
Ds 6/2003, a to snížením platu o 15 % na dobu pěti měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci dne
2. 10. 2003. Za následné průtahy ve 4 opatrovnických věcech byla JUDr. Č. potrestána dalším
rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci, a to ze dne 5. 10. 2007, sp. zn. 1 Ds
10/2007, snížením platu o 10 % na dobu jednoho měsíce. Rozhodnutí nabylo právní moci dne
31. 10. 2007. Pokud jde o první z trojice kárných řízení vedených v minulosti proti JUDr. Č., není
v osobním spisu jmenované soudkyně dokumentováno, soud si tedy vyžádal příslušný kárný spis
Krajského soudu v Brně. Z něho vyplývá, že rozhodnutím kárného senátu Krajského soudu v
Brně ze dne 19. 5. 1999, sp. zn. Spr 360/99, byla JUDr. Č. za průtahy při vyřizování celkem 20
občanskoprávních věcí uložena důtka. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 6. 1999.
Soud konstatoval, že ve spise je dále založen přehled pracovních neschopností JUDr. Č.
Dle tohoto přehledu byla jmenovaná soudkyně v pracovní neschopnosti od 1. 1. do 24. 3. 2008,
dále od 24. 4. do 16. 7. 2012, od 12. 2. do 2. 4. 2013, a následně od 16. 7. 2013, přičemž
z písemného vyjádření JUDr. Č. k návrhu vyplývá, že posledně uvedená pracovní neschopnost
byla ukončena dne 14. 2. 2014.
Ve spise je založen rovněž navrhovatelem zaslaný lékařský posudek poskytovatele
pracovně-lékařských služeb Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, MUDr. J. S., z něhož plyne,
že na základě mimořádné lékařské prohlídky konané dne 24. 3. 2014 dospěl uvedený lékař
k závěru, že JUDr. Č. není schopna výkonu své funkce. Vyjádření výsledku této prohlídky se
přitom na příslušném tiskopise omezuje na prosté zatržení varianty „neschopen“, bez dalšího
odůvodnění.
Soud dále konstatoval, že mu k jeho výzvě OSSZ Ždár nad Sázavou zaslala dne
14. 3. 2014 svůj posudkový spis týkající se řízení o žádosti JUDr. Č. o invalidní důchod. V tomto
spise je obsažena podrobnější verze již zmiňovaného posudku o invaliditě ze dne 15. 1. 2014, sp.
zn. LPS/2013/3711-ZR_CSSZ, z níž vyplývá, že v případě JUDr. Č. se jedná o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav ve smyslu §26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). U posuzované byla
zjištěna bipolární afektivní porucha II. typu s převahou depresivních epizod a s opakovanými
suicidálními pokusy, v době vydání posudku trpěla posuzovaná těžkou depresí s protrahovaným
průběhem. JUDr. Č. je tak invalidní dle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jde o
invaliditu třetího stupně dle §39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. JUDr. Č. není
schopna výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek. Z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost JUDr. Č. o 70 % a nesplňuje
podmínky §6 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní
schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro
účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“).
Den vzniku invalidity byl určen k 11. 12. 2013, přičemž míra poklesu pracovní schopnosti je
hodnocena jako zvlášť těžké postižení při dolním okraji pásma. Její stav je hodnocen jako
protrahovaný průběh těžké deprese, přičemž v období tří let nedošlo ke stabilizaci nálady, trvaly
Pokračování 13 Kss 12/2013 - 80
přechody deprese do hypomanií a depresivní stavy dvakrát skončily suicidálním pokusem,
poslední z nich byl v červenci roku 2013. Těžká deprese přitom v době vydání posudku trvala již
několik měsíců a léčebně je velmi málo ovlivnitelná. Zachovaný pracovní potenciál je hodnocen
jako malý a neumožňující vykonávat soustavné zaměstnání pravidelně a s pravidelným výdělkem.
JUDr. Č. dle posudku nelze vystavit nárokům žádné profese, a to vzhledem k obtížím a rozsahu
postižení. Termín kontrolní prohlídky byl stanoven za jeden rok.
Posudkový spis rovněž obsahoval podklady, z nichž posudkoví lékaři vycházeli,
a to mj. propouštěcí zprávu Nemocnice Nové Město na Moravě, oddělení ARO, kde byla
JUDr. Č. umístěna po sebevražedném pokusu od 20. 7. do 23. 7. 2013, dále závěrečnou zprávu
Fakultní nemocnice Brno, Psychiatrické oddělení, oddělení lůžkové, kam byla JUDr. Č. přeložena
právě z Nemocnice Nové Město na Moravě, a kde byla následně umístěna od 23. 7. 2013 do
8. 8. 2013. V posudkovém spisu je dále založena zpráva o psychiatrickém vyšetření ze dne
11. 12. 2013 vypracovaná MUDr. M. Z., která doporučila zahájit důchodové řízení, a lékařský
nález MUDr. H. B., praktické lékařky posuzované soudkyně, ze dne 29. 12. 2013 k posouzení
zdravotního stavu pro stanovení invalidity.
Soud rovněž konstatoval, že navrhovatel zdejšímu soudu dne 10. 4. 2014 doručil
též rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 20. 3. 2014, č. j. MSP-63/2014-OJ-SO/4,
jímž byla JUDr. L. Č. dle §100 odst. 1 písm. c) zákona o soudech a soudcích dočasně zproštěna
výkonu funkce soudce, a to do pravomocného skončení nynějšího řízení o způsobilosti k výkonu
funkce soudce.
JUDr. Č. při ústním jednání k pracovní neschopnosti v roce 2013 uvedla, že tato pracovní
neschopnost měla v podstatě dvě příčiny, a to jednak důvody psychiatrické, jednak poměrně
závažnou plánovanou operaci ruky. Operace ruky přispěla k tlaku na posuzovanou soudkyni a
není vyloučeno, že ovlivnila délku doby, po níž byla v pracovní neschopnosti na základě
psychiatrických důvodů. Nejvyšší správní soud následně rekapituloval přehled shora uvedených
kárných rozhodnutí vydaných proti JUDr. Č., přičemž navrhovatel vyjádřil názor, že důvodem
daných kárných řízení mohly být již počátky bipolární poruchy JUDr. Č.; tento názor JUDr. Č.
nesdílela a domnívala se, že průtahy, za které byla kárně trestána, byly spíše způsobeny kombinací
agend, které tehdy vykonávala.
V rámci svého výslechu JUDr. Č. ke svému působení u Okresního soudu ve Žďáru nad
Sázavou uvedla, že od počátku vykonávala civilní agendu, přičemž po jisté složité období
vykonávala agendu civilní i opatrovnickou. I tehdy plnila stanovené výkonnostní parametry, její
výkony byly a jsou srovnatelné s jinými soudci daného okresního soudu, přičemž svou práci
soudkyně považovala spíše za poslání než jen za povolání. Svou práci vždy vykonávala svědomitě
a snažila se nalézat v rámci výkonu opatrovnické agendy rozhodnutí jsoucí v zájmu nezletilých
dětí. Po určité období byla vystavena silnému tlaku, který v letech 2012 a 2013 vedl i k rozvinutí
deprese, přičemž svůj podíl na této věci měla i zmíněná operace ruky. Nyní má přiznaný invalidní
důchod, může však dojít ke zlepšení jejího zdravotního stavu; definitivní rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o nezpůsobilosti k výkonu funkce by proto pro ni bylo velmi složité. Dodala,
že v roce 2013 jí byl zastaven nápad nových věcí, není si však vědoma toho, že by v posledním
období byly stížnosti účastníků řízení na její práci. Vliv na průběh nemoci měla i pracovní zátěž,
které byla vystavena, a nedá se vyloučit, že by tomu tak bylo i v budoucnu, nelze to však ani říci
s jistotou; podíl na jejích zdravotních problémech měly jak vnější okolnosti, tak vnitřní příčiny,
které však lze těžko identifikovat.
Nejvyšší správní soud poté přistoupil k výslechu ustanoveného znalce z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Maria Bysse. Před jeho výslechem konstatoval,
že s ohledem na skutečnost, že v řízení před soudem vyvstala potřeba náležitého objasnění
zdravotního stavu soudkyně JUDr. L. Č., rozhodl soud dne 11. 4. 2014 podle §105 odst. 1
zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „trestní řád“) a §116 odst. 1 trestního řádu ve spojení s §25 a 26 zákona č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“), o přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
Přibraný znalec, MUDr. Marius Byss, tak měl ve znaleckém posudku odpovědět na následující
otázky:
1) Jakou duševní poruchou soudkyně JUDr. L. Č. trpí, jak se tato duševní porucha
projevuje, jaký byl dosavadní vývoj této duševní poruchy a do jaké míry, z lékařského hlediska,
dosud ovlivňovala pracovní výkon soudkyně?
2) Umožňuje, z lékařského hlediska, zjištěná duševní porucha v současnosti soudkyni
JUDr. L. Č. dostát nárokům na řádný výkon funkce soudce spočívajícím zejména ve vysokém
pracovním nasazení, nutnosti každodenního rychlého a přitom kvalifikovaného rozhodování,
písemné i ústní komunikace s účastníky řízení i s pracovníky soudu, přesného formulování
skutkových i právních závěrů, povinnosti dalšího odborného vzdělávání se, zachovávání
důstojnosti funkce, jakož i v dalších požadavcích a povinnostech vyplývajících mj. z §79 až §82
zákona o soudech a soudcích?
3) V případě negativní odpovědi na otázku ad 2), do jaké míry je reálné očekávat
u soudkyně JUDr. L. Č. v blízké budoucnosti zlepšení jejího zdravotního stavu do té míry, že by
jí to umožnilo řádně vykonávat funkci soudce?
Znalec ve znaleckém posudku na položené otázky odpověděl tak, že JUDr. L. Č. trpí
duševní poruchou – bipolární afektivní poruchou, která se projevuje střídáním depresivních fází,
při kterých je u nemocného depresivní nálada, snížená výkonnost, poruchy spánku, úzkost apod.,
a manických fází, které se vyznačují nadměrnou aktivitou. U JUDr. Č. trvá dané onemocnění asi
po dobu dvanácti let, přičemž šlo převážně o depresivní fáze a manické fáze nastupovaly jen
zřídka a na krátkou dobu. Depresivní období trvala poslední dva měsíce roku 2006, od prosince
roku 2007 do konce února roku 2008 a po dobu prvních pěti měsíců roku 2010. Poslední
depresivní období začalo v červenci roku 2013 a s různou intenzitou trvalo až do doby
znaleckého vyšetření (v červnu 2014). Zbylá období byla posuzovaná v tzv. remisi, tedy bez
chorobných příznaků. V současné době depresivní příznaky trvají a nedovolily by JUDr. Č. řádný
výkon funkce. Znalec dále dospěl v odpovědi na třetí otázku soudu k závěru, že trvalejší zlepšení
zdravotního stavu posuzované soudkyně zdaleka není vyloučeno. Při intenzivní ambulantní léčbě
medikamenty i psychoterapií (kterou již JUDr. Č. podstupuje) lze očekávat příznivější další
průběh jejího onemocnění. Znalec taktéž zdůraznil velký význam zachování naděje na
pokračování v práci pro úspěch celkové terapie posuzované soudkyně.
V rámci svého výslechu ustanovený znalec zopakoval závěry svého znaleckého posudku.
Upřesnil, že zřídkavé manické fáze byly spíše nižší intenzity, tedy tzv. hypomanické. U daného
onemocnění byla, jak je to pro danou chorobu typické, úspěšnost léčby střídavá, přičemž došlo
ke dvěma nejzávažnějším komplikacím – sebevražedným pokusům, po nichž následovala
hospitalizace. Nyní není JUDr. Č. schopna vykonávat funkci soudkyně, ale z lékařského hlediska
není vyloučeno, že dojde ke zlepšení jejího stavu a návratu stavu remise. Do konce roku 2014,
kdy má dojít k přezkoumání závěrů o invaliditě, by se mohla prokázat stabilizace stavu JUDr. Č.
Toto zlepšení, podobně jako další prognózu stavu, však nelze z lékařského hlediska předvídat
s jistotou; u JUDr. Č. jsou nicméně dány některé pozitivní faktory, jako je její spolehlivost při
užívání léků, podstupování psychoterapie, stejně jako pozitivní rodinné prostředí.
Pokračování 13 Kss 12/2013 - 81
Ustanovený znalec dále k dotazům členů senátu a navrhovatele upřesnil, že pracovní zátěž
i jiné vnější faktory mohou přispět k rozvoji depresivní fáze daného onemocnění. Mohou
však v tomto směru působit i faktory, které by bylo možné označit jako endogenní, tedy rozvoj
choroby bez zjevných vnějších příčin. Zachování naděje na další výkon práce je však v tomto
směru důležité. Není nereálné, že při pravidelném a správném užívání léků bude moci JUDr. Č.
svou práci vykonávat až do doby odchodu do důchodu. Co se týká průběhu bipolární poruchy,
lze říci, že neléčené depresivní fáze trvají asi po dobu 6 až 12 měsíců, léčené zhruba poloviční
dobu. Při depresivní fázi jsou kognitivní funkce nemocného sníženy (v depresi se vykytují změny
nálady a výkonnosti, poruchy spánku, úzkost, neschopnost se koncentrovat v zaměstnání i doma,
v manické fázi se naopak vše zdá až příliš snadné a jednoduché, objevuje se zvýšená aktivita a
snížená schopnost brát v úvahu všechny relevantní okolnosti). Změna v léčbě a změna užívaných
léků v poslední době u JUDr. Č. vedly k jistému zlepšení zdravotního stavu; naopak dřívější
léčení nevedlo ke zlepšení v důsledku mnoha možných faktorů a proměnných. Jisté vyladění
správné léčby může v závislosti na těchto nejrůznějších faktorech trvat několik měsíců. V prvních
týdnech depresivních nebo hypomanických fází je přitom pacient schopen sám rozeznat, že
nastává nástup té které fáze, později již ne. Přestože ustanovený znalec na základě své dlouholeté
praxe věří v možnost úspěchu léčby, uznává, že stav nemocného je těžko ovlivnitelný, přičemž, i
když mohou existovat dlouhá období remise, nedá se bipolární porucha zcela vyléčit; léčba, jak
medikamenty, tak v podobě psychoterapie, je trvalá a náročná a trvat musí i v době, kdy je JUDr.
Č. v remisi. K tomu znalec upřesnil, že v případě, že se vyskytnou alespoň dvě depresivní fáze,
měla by léčba trvat alespoň pět let, v případě více depresivních fází lze přepokládat, že léčba bude
celoživotní.
Ve své závěrečné řeči následně navrhovatel zdůraznil, že z profesního a lidského hlediska
si JUDr. Č. váží a oceňuje množství práce, kterou v justici vykonala. Ačkoli jí osobně přeje, aby se
jí nemoc podařilo přinejmenším kompenzovat či vyléčit, domnívá se, že pro to je třeba, aby
vykonávala klidnější zaměstnání, než je zaměstnání soudce. Navrhovatel i přes výše uvedené
musí z profesionálního hlediska na návrhu trvat, neboť je třeba, aby výkon soudnictví probíhal
řádně a v reálném čase. Podle názoru navrhovatele JUDr. Č. její onemocnění neumožňuje
dlouhodobě vykonávat funkci soudce. Z provedených důkazů vyplývá, že dané onemocnění je
dlouhodobé, přičemž Nejvyšší správní soud by o věci měl rozhodnout v souladu s nynějším
skutkovým stavem. Ačkoli JUDr. Č. se svým onemocněním statečně bojuje již dvanáct let, její
stav se s nároky, které jsou na soudce kladeny, neslučuje. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou
není kapacitně rozsáhlý, čítá dvanáct míst soudců. V současnosti již více než rok na daném soudu,
i v důsledku pracovní neschopnosti JUDr. Č., působí z hlediska reálných úvazků jen 10,6 soudce
(včetně jednoho soudce v důchodovém věku, který soudí na částečný úvazek). Tento stav je
dlouhodobě neúnosný. Zejména v opatrovnické agendě není možné, aby spisy byly bez úkonu
třeba půl roku, než soudce bude moci ze zdravotních důvodů v těchto řízeních pokračovat. Již
delší dobu jsou navrhovatel i místopředsedkyně Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou nuceni
řešit nesčetné stížnosti od účastníků řízení, přičemž věci v senátu JUDr. Č. nebyly vyřizovány a
musely být přerozdělovány. Řešením by nebylo ani převedení JUDr. Č. na jinou agendu;
k převedení právě na agendu opatrovnickou došlo již před deseti lety, kdy se řešily obdobné
problémy jako nyní, ale bohužel to ze zřejmých důvodů k pracovnímu uklidnění nebo uvolnění
JUDr. Č. nevedlo. Soudce je soudcem stále a z hlediska tlaku, kterému je vystaven, v podstatě
nezáleží na tom, jakou agendu vyřizuje. Navrhovatel uzavřel, že svůj návrh považuje za důvodný,
neboť JUDr. Č. je dle jeho přesvědčení ze zdravotních důvodů nezpůsobilá k výkonu funkce
soudce.
JUDr. L. Č. ve své závěrečné řeči uvedla, že s ohledem na současný stav posudkového
řízení OSSZ Žďár nad Sázavou a závěry znaleckého posudku nelze nyní posoudit vývoj jejího
zdravotního stavu, a proto navrhuje, aby řízení před Nejvyšším správním soudem bylo případně
přerušeno do doby přezkumu závěrů posudkové komise. Jinak se rozhodnutí soudu podrobuje.
IV. Posouzení věci soudem
Nejvyšší správní soud především zdůrazňuje, že řízení o způsobilosti soudce vykonávat
svou funkci není kárným řízením, byť o něm podle zákona rozhoduje kárný soud. Předmětem
posuzování Nejvyššího správního soud však v daném případně není kárné provinění ani jiný
skutek, v němž by měl být spatřován jakýkoli delikt či jiné protiprávní jednání soudkyně,
proti níž návrh směřuje, neposuzuje se v něm otázka viny ani se v něm neuděluje jakákoli sankce.
Je pravdou, že navrhovatel ve svém návrhu připomněl, že se posuzovaná soudkyně
dopustila v minulosti podle pravomocných rozhodnutí kárných soudů ve třech případech
kárného provinění spočívajícího v průtazích při vyřizování některých jí přidělených civilních
a opatrovnických věcí, a existence těchto rozhodnutí byla během jednání také prokázána.
Nicméně soud k těmto skutečnostem v nyní posuzované věci nepřihlížel, a to jak z toho důvodu,
že nebylo prokázáno, že by existovala přímá souvislost mezi uvedenými kárnými proviněními
a nyní posuzovanou otázkou zdravotní způsobilosti soudkyně k výkonu funkce,
a jednak i vzhledem k době, která uplynula od právní moci uvedených kárných rozhodnutí;
podle §24 zákona č. 7/2002 Sb. se po uplynutí 5 let od právní moci rozhodnutí o uložení
kárného opatření na soudce hledí, jako by nebyl pro kárné provinění stíhán.
Právní úprava kárného řízení se podle §26 zákona č. 7/2002 Sb. použije pro řízení
o způsobilosti soudce k výkonu funkce pouze přiměřeně, a s touto úpravou tedy přichází
v úvahu, tam, kde je to nezbytné, i přiměřené použití některých ustanovení trestního řádu,
podle nichž soud také v řízení postupoval, byť toto řízení nemá trestní, ale spíše civilní povahu.
Předmětem posuzování soudu byla tedy výhradně otázka, zda je soudkyně,
proti níž návrh směřoval, nezpůsobilá vykonávat svou funkci ze zdravotních důvodů, tedy z toho
důvodu, že, jak uvádí §91 písm. a) zákona o soudech a soudcích, jí nepříznivý zdravotní stav
dlouhodobě nedovoluje tuto funkci vykonávat.
Judikatura k otázce zdravotní nezpůsobilosti soudců a státních zástupců sice není příliš
početná, nicméně kárné soudy, včetně Nejvyššího správního soudu, se již v minulosti takovými
případy zabývaly. Pokud jde o rozhodnutí ke zdravotní nezpůsobilosti státních zástupců, ti sice
na rozdíl od soudců vykonávají svou funkci v pracovním poměru, který se řídí přímo zákonem
č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), pokud zákon č. 283/1993 Sb.,
o státním zastupitelství (dále jen „zákon o státním zastupitelství“) nestanoví jinak, zatímco
na pracovní vztah soudců se ustanovení zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů
subsidiárně použijí pouze přiměřeně (§84 odst. 4 zákona o soudech a soudcích), nicméně zákon
o státním zastupitelství stanoví pro zdravotní nezpůsobilost k výkonu funkce obdobnou speciální
úpravu jako zákon o soudech a soudcích, takže judikatura Nejvyššího správního soudu vztahující
se ke zdravotní způsobilosti státního zástupce (rozhodnutí ze dne 13. 10. 2011,
č. j. 12 Ksz 3/2011 – 85, dostupné na www.nssoud.cz), je použitelná i na nyní posuzovanou věc.
Ze zmiňované judikatury vyplývá, že pro úvahy soudu v dané otázce má stěžejní význam
především odborné lékařské vyšetření daného soudce či státního zástupce objasňující aktuální
zdravotní stav a prognózu dalšího vývoje zdravotního stavu, a to pro přijetí závěru, zda tento
zdravotní stav je nepříznivý a zda takto nepříznivý zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje
Pokračování 13 Kss 12/2013 - 82
vykonávat danou funkci, tj. zda se nejedná o pouze přechodné zhoršení zdravotního stavu
s do budoucna dobrou prognózou další schopnosti výkonu funkce. Ostatně obdobný postup
obsahuje i obecná právní úprava skončení pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele
podle §52 písm. e) zákoníku práce, tedy z toho důvodu, že zaměstnanec pozbyl
vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem
pracovně-lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský
posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.
Z provedených důkazů vztahujících se ke zdravotnímu stavu JUDr. Č.,
tedy z posudkového spisu OSSZ Žďár nad Sázavou, a konkrétně v něm obsaženého posudku
o invaliditě ze dne 15. 1. 2014, č. j. LPS/2013/3711-ZR_CSSZ, a dále ze znaleckého posudku
MUDr. Maria Bysse, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne 11. 6. 2014,
jednoznačně vyplývá, že JUDr. Č. trpí v současné době závažným duševním onemocněním
ve formě bipolární afektivní poruchy.
Podle zmiňovaného posudku o invaliditě ze dne 15. 1. 2014 se v případě JUDr. Č. jedná o
bipolární afektivní poruchu II. typu s převahou depresivních epizod. Její stav byl hodnocen jako
protrahovaný průběh těžké deprese, přičemž v období tří let nedošlo ke stabilizaci nálady, trvaly
přechody deprese do hypomanií a depresivní stavy dvakrát skončily suicidálním pokusem,
poslední z nich byl v červenci roku 2013. Těžká deprese přitom v době vydání posudku trvala již
několik měsíců. Uvedené onemocnění bylo ve zmiňovaném posudku o invaliditě kvalifikováno
jako zdravotní postižení ve smyslu kapitoly V, položky 4e, přílohy k vyhlášce o posuzování
invalidity, tedy jako zvláště těžké postižení v rámci duševních poruch, přinášející závažné narušení
výkonu téměř všech denních aktivit.
Také podle uvedeného znaleckého posudku se bipolární afektivní porucha u posuzované
soudkyně projevuje střídáním depresivních fází, provázených depresivní náladou, sníženou
výkonností, poruchami spánku, úzkostí, s (hypo)manickými fázemi nadměrné aktivity. Toto
onemocnění trvá podle znaleckého posudku u posuzované soudkyně asi dvanáct let, kdy se u ní
projevovala několikaměsíční období depresí a podstatně kratší manické fáze, přičemž poslední
deprese trvá od července 2013 s různou intenzitou až do doby znaleckého vyšetření v červnu
roku 2014.
Na základě uvedených zjištění dospěli lékaři OSSZ Žďár nad Sázavou ve zmiňovaném
posudku k závěru, že JUDr. Č. je invalidní dle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jde
o invaliditu třetího stupně dle §39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. JUDr. Č.
není podle uvedeného posudku schopna výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek.
Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla obecná pracovní schopnost
JUDr. Č. o 70 %, přičemž míra poklesu pracovní schopnosti je hodnocena jako zvlášť těžké
postižení při dolním okraji pásma. Zachovaný pracovní potenciál je hodnocen jako malý a
neumožňující vykonávat soustavné zaměstnání pravidelně a s pravidelným výdělkem. JUDr. Č.
dle posudku nelze vystavit nárokům žádné profese, a to vzhledem k obtížím a rozsahu postižení.
Na základě tohoto posudku byl JUDr. Č. přiznán invalidní důchod.
Zmiňovaný, soudem přibraný, znalec, MUDr. Marius Byss, ve znaleckém posudku
již posuzoval přímo otázku, zda popsané duševní onemocnění umožňuje JUDr. Č. dostát
nárokům na řádný výkon funkce soudce, a dospěl k jednoznačnému závěru, že tomu
tak v současné době není. Tento závěr potvrzuje navíc shodné vyjádření poskytovatele
pracovně-lékařských služeb MUDr. J. S., k němuž tento lékař dospěl rovněž na základě
mimořádné lékařské prohlídky JUDr. Č. konané dne 24. 3. 2014. Jeho závěr sice není odůvodněn,
samostatně by tedy k prokázání zdravotní nezpůsobilosti nemohl postačovat, může však sloužit
jako doplňující důkaz, stejně jako přehled dlouhodobých pracovních neschopností posuzované
soudkyně, k nimž došlo v posledních letech.
Soud tedy shrnuje, že vzal za prokázané, že JUDr. L. Č. v současné době není vzhledem
ke svému zdravotnímu stavu schopna vykonávat funkci soudce.
Pokud jde o prognózu dalšího vývoje uvedeného onemocnění jmenované soudkyně,
jevilo se posuzujícím lékařům OSSZ Žďár nad Sázavou jako „léčebně velmi málo ovlivnitelné“,
i přesto však stanovili termín kontrolní prohlídky za rok ode dne konání původního odborného
vyšetření. Na tuto skutečnost upozornila i JUDr. Č. ve svém vyjádření k návrhu, přičemž měla za
to, že není prokázána dlouhodobost její zdravotní nezpůsobilosti k výkonu funkce soudce, neboť
se může jednat pouze o přechodný stav. Z tohoto důvodu též v průběhu jednání navrhla
přerušení řízení do doby opětovného posouzení jejího zdravotního stavu; soud však důvody
k takovému postupu, jak vyplývá z dále uvedeného, neshledal.
Touto otázkou se zabýval rovněž soudem přibraný znalec, přičemž dospěl ve svém
znaleckém posudku k závěru, že „trvalejší zlepšení zdravotního stavu posuzované zdaleka není vyloučené.
Při intenzivní ambulantní léčbě medikamenty i psychoterapií (které posuzovaná již podstupuje) lze očekávat
příznivější průběh jejího onemocnění. Znalec ještě zdůrazňuje velký význam zachování naděje na pokračování
v práci pro úspěch v celkové terapii posuzované“.
Uvedený třetí dotaz, který soud znalci položil, ovšem směřoval k tomu, zda je
v budoucnu reálné očekávat natolik výrazné zlepšení zdravotního stavu JUDr. Č., že by jí
to umožnilo vykonávat nikoliv jen krátkodobě, ale trvale náročné povolání soudce s veškerou
odpovědností a psychickou zátěží, které toto povolání přináší. Při formulaci otázek znalci
se přitom soud pokusil alespoň demonstrativním výčtem definovat náročnost výkonu práce
soudce. Uvedl, že řádný výkon funkce soudce vyžaduje zejména vysoké pracovní nasazení,
nutnost každodenního rychlého a přitom kvalifikovaného rozhodování, schopnost písemné
i ústní komunikace s účastníky řízení i s pracovníky soudu, přesné formulování skutkových
i právních závěrů, nezbytnost dalšího odborného vzdělávání se atd. K odpovědi na tuto otázku
soudu, zda je v blízké budoucnosti reálné takto výrazné zlepšení zdravotního stavu JUDr. Č., aby
dostála náročným požadavkům svého povolání, se znalecký posudek ve své písemné verzi (viz
citovaná pasáž) jednoznačně nevyjadřuje.
K této otázce tedy zejména směřovaly dotazy soudu v rámci prováděného výslechu
znalce. Znalec na základě těchto dotazů upřesnil, že nelze z lékařského hlediska spolehlivě
předpovědět další vývoj daného onemocnění, nicméně že považuje za možné, že se podaří vlivem
léčby stav posuzované soudkyně stabilizovat natolik, že nebude docházet k výkyvům
mezi jednotlivými fázemi onemocnění, avšak podmínkou je jak trvalá léčba medikamenty,
tak léčba ve formě psychoterapie.
Soud má v souladu s §109 trestního řádu ve spojení s §25 a 26 zákona č. 7/2002 Sb.
za to, že znalec v rámci svého výslechu zmiňovanou nejasnost či neúplnost písemné podoby
znaleckého posudku dostatečně vysvětlil a objasnil, takže nebylo nutné přibrat jiného znalce
za účelem vypracování revizního posudku, ať již by se jednalo o znalce či znalecký ústav z oboru
psychiatrie či z oboru pracovního lékařství, jak dával soudu k úvaze (ovšem nikoliv ve formě
důkazního návrhu) navrhovatel.
Je zřejmé, že spíše jen ve výjimečných případech lze při prognóze vývoje zdravotního
stavu konkrétní osoby zcela vyloučit možnost jeho zásadního zlepšení, tuto možnost nelze
vyloučit, jak konstatoval znalec ve svém posudku, ani v případě duševního onemocnění JUDr. Č.
Pokračování 13 Kss 12/2013 - 83
Nicméně jako zásadní se soudu jeví skutečnost, že podle posouzení téhož znalce JUDr. Č. není
v současné době schopna vykonávat povolání soudce (z výslechu znalce pak jednoznačně
vyplývají důvody neslučitelnosti jak depresivní, tak manické fáze choroby s výkonem funkce
soudce) a podle názoru posudkových lékařů dokonce není schopna vykonávat jakékoli soustavné
zaměstnání pravidelně a s pravidelným výdělkem, natož pak tedy mimořádně náročné povolání
soudce, které s sebou přináší nevyhnutelně značnou psychickou zátěž spojenou nejen
s každodenní nutností rozhodování o právech a povinnostech účastníků soudního řízení a z toho
vyplývajícím břemenem odpovědnosti, ale i s velmi obtížným hledáním rovnováhy mezi
nezbytnou kvalitou soudcovského rozhodování na straně jedné a jeho dostatečnou kvantitou
na straně druhé, včetně hrozby případného kárného řízení tam, kde soudce nebude zvládat
vyřizovat dostatečně rychle dostatečný počet jemu přidělených věcí.
Případná příznivá prognóza vývoje zdravotního stavu JUDr. Č. do budoucna
by tedy podle názoru soudu mohla zvrátit výsledek řízení vyplývající z již uvedených skutečností
jen tehdy, pokud by podle znaleckého posouzení stávající závažné duševní onemocnění JUDr. Č.
bylo třeba s vysokou mírou pravděpodobnosti hodnotit pouze jako přechodné a posuzovaná
soudkyně by měla skutečně spolehlivou perspektivu další schopnosti řádného výkonu funkce do
budoucna. To ovšem ani z odpovědi znalce na třetí otázku soudu tak, jak byla znalcem vysvětlena
během výslechu, neplyne. Naopak, z obou stěžejních důkazů týkajících se zdravotního stavu
posuzované soudkyně, tedy ze znaleckého posudku a z posudku o invaliditě, jednoznačně
vyplývá, že se nejedná o duševní chorobu přechodné povahy, přičemž podle názoru soudu
vycházejícího z uvedených odborných podkladů jakož i z výslechu znalce nelze ani při relativně
úspěšné ambulantní léčbě této choroby medikamenty či jinými metodami bez důvodných
pochybností očekávat, že by došlo k natolik výrazné a dlouhodobé stabilizaci zdravotního stavu
posuzované soudkyně tak, že by byla schopna řádného výkonu funkce soudce, a to nikoliv jen po
přechodnou dobu, ale dlouhodobě, tedy až do svého odchodu do starobního důchodu, k němuž
žádný soudce nemusí z právního hlediska přikročit dříve, než po uplynutí kalendářního roku,
v němž dovršil věk 70 let.
Znalec v poslední větě své odpovědi na třetí otázku soudu též zdůraznil „velký význam
zachování naděje na pokračování v práci pro úspěch v celkové terapii posuzované“. Již během výslechu ovšem
soud konfrontoval znalce se skutečností, s níž by mohl být daný závěr znaleckého posudku
v rozporu: ve zdravotnické dokumentaci OSSZ Žďár nad Sázavou i v samotném znaleckém
posudku se zároveň objevuje zjištění, že k rozvoji duševní choroby u JUDr. Č. ve značné míře
přispěla právě i značná pracovní a psychická zátěž, které je při výkonu svého povolání každý
soudce nutně vystaven. Shodný závěr vyplývá také z výpovědi samotné soudkyně v rámci jejího
výslechu. Znalec během svého výslechu nakonec rovněž potvrdil, že případný návrat posuzované
soudkyně do zaměstnání může být rizikovým faktorem.
Soud je na základě provedených důkazů přesvědčen o tom, že výkon náročného povolání
soudce v minulosti přispěl k negativnímu vývoji duševní choroby JUDr. Č. a že je z uvedeného
hlediska v jejím vlastním zájmu, aby tuto funkci nadále nevykonávala, což samozřejmě
neznamená, že by nemohla vykonávat jiné, méně náročné právnické povolání, pokud jí to její
zdravotní stav, případně další okolnosti, dovolí. Zároveň je však třeba zdůraznit, že hlavním
hlediskem pro rozhodování soudu nemůže být vytvoření co nejlepších podmínek pro úspěšnou
terapii posuzované soudkyně, byť soudu její zdravotní stav není lhostejný, ale předmětem jeho
zájmu musí být především v souladu s §91 písm. a) zákona o soudech a soudcích posouzení
objektivní otázky, zda je daná soudkyně dlouhodobě schopna či neschopna vykonávat povolání
soudce, tedy náročnou ústavní funkci, a to tak, aby byla v plném rozsahu zachována práva
účastníků řízení na spravedlivý proces, účinnou soudní ochranu a na zákonné rozhodnutí soudu -
viz čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod nebo čl. 47 Listiny základních práv EU (zavazující i členské státy v případech, kdy
uplatňují právo Unie).
Soud přihlédl i k nesporným skutečnostem, které uváděl navrhovatel, totiž, že pro okresní
soud velikosti Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, vytváří situace, kdy dochází
k opakovaným dlouhodobým pracovním neschopnostem dané soudkyně, jen obtížně řešitelné
komplikace, a to nejen z hlediska vedení soudu a jeho snahy o zajištění řádného výkonu
soudnictví, ale i z hlediska účastníků řízení a jejich zmiňovaných práv, jichž se před soudem
dovolávají.
Soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že rovněž zákonná podmínka
pro zjištění zdravotní nezpůsobilosti soudce vykonávat soudcovskou funkci spočívající
v dlouhodobosti tohoto stavu, je v daném případě splněna, neboť takové zlepšení zdravotního
stavu posuzované soudkyně, které by jí umožnilo dlouhodobý řádný výkon funkce soudce, nelze
v budoucnosti bez důvodných pochybností, tedy dostatečně spolehlivě, očekávat.
Soud tedy shrnuje, že shledal návrh na zjištění zdravotní nezpůsobilosti dotčené soudkyně
k výkonu funkce důvodným, proto rozhodl, že JUDr. L. Č., soudkyně Okresního soudu ve
Žďáru nad Sázavou, je nezpůsobilá k výkonu funkce soudce, neboť jí nepříznivý zdravotní stav
spočívající v závažném psychickém onemocnění ve formě bipolární afektivní poruchy
dlouhodobě nedovoluje vykonávat tuto funkci.
Závěrem soud opětovně zdůrazňuje, že jeho rozhodnutí není výsledkem kárného řízení,
není sankcí za jakýkoli delikt či protiprávní jednání, jehož by se JUDr. Č. měla dopustit, a nelze
ho interpretovat jako důsledek jakéhokoli selhání uvedené soudkyně. Toto rozhodnutí je dáno na
její vůli nezávislými příčinami, tedy zmiňovaným závažným psychickým onemocněním, které jí
nikdo, ani ona sama, nemůže klást za vinu.
Naopak, i přes toto objektivními okolnostmi vynucené rozhodnutí, soud oceňuje
dlouholetou obětavou soudcovskou práci JUDr. Č., která vykonává tuto funkci od roku 1995,
tedy více než 19 let. Soud vnímá, že i navrhovatel ve své závěrečné řeči vyzdvihl hodnotu těchto
bezmála dvou desetiletí působení JUDr. Č. ve funkci soudkyně na civilním a opatrovnickém
úseku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v řízení o způsobilosti soudce vykonávat svou funkci
není přípustné (§21 ve spojení s §26 zákona č. 7/2002 Sb.).
V Brně dne 18. června 2014
JUDr. Jakub Camrda, Ph.D.
předseda kárného senátu