ECLI:CZ:NSS:2014:16.KSS.12.2013:139
sp. zn. 16 Kss 12/2013 - 139
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu rozhodl při ústním jednání konaném dne
22. května 2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a členů JUDr. Danuše
Novotné, JUDr. Ivany Doubkové, JUDr. Josefa Českého, JUDr. Petra Hajna a JUDr. Zdeňka
Nováka, o návrhu předsedy Okresního soudu v Ostravě se sídlem U Soudu 4, Ostrava,
na zahájení kárného řízení proti Mgr. J. R., soudci Okresního soudu v Ostravě, zastoupeného
Mgr. Zdeňkou Novákovou, advokátkou se sídlem Boleslavova 19, Ostrava, v řízení o návrhu na
zahájení kárného řízení ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 0 Spr 2475/2013,
takto:
Podle ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, s e
Mgr. J. R.,
nar. X,
soudce Okresního soudu v Ostravě,
z p r o š ť u je k á r n é h o o b v i n ě n í
pro skutky spočívající v tom, že:
1a) v rámci vyřizování věci vedené pod sp. zn. 12 T 3/2013 v blíže nezjištěné době od 10. 1. 2013
do 5. 2. 2013 telefonicky kontaktoval nejprve státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství
v Ostravě JUDr. M. S., která podávala obžalobu, a v rámci tohoto telefonátu hodnotil podanou
obžalobu, přičemž uvedl, že „to snad nemyslí vážně“, následně jí sdělil, že „doufá, že věc bude u
prvního hlavního líčení pravomocně zproštěna s tím, že očekává i návrh státního zástupce na
zproštění“, což státní zástupkyně vnímala jako nátlak vůči své osobě, a proto do dozorového
spisu učinila záznam a oznámila věc náměstkovi Okresního státního zastupitelství v Ostravě Mgr.
J. J. Dále telefonicky kontaktoval náměstka Okresního státního zastupitelství v Ostravě Mgr. J. J.,
kterému nejprve řekl, že „věc je jasně na zproštění a ať JUDr. S. jako její aprobant nařídí, aby
zproštění sama navrhla“ a v dalším telefonátu v blíže nezjištěné době od 10. 1. 2013 do 23. 7.
2013 jej žádal, aby „nařídil intervenujícímu státnímu zástupci, aby navrhl zproštění a žádal
vysvětlení, proč k hlavnímu líčení nechodí JUDr. S.“ a když Mgr. J. jeho požadavky odmítl, uvedl,
„že v tomto případě nenechá na nich v rozsudku nit suchou“ a v odůvodnění rozsudku v této
věci skutečně uvedl: „Dle názoru soudu je tak zjevné, že obžaloba byla podávána v situaci, kdy policejní
orgán navrhoval její podání patrně na výslovný pokyn dozorové státní zástupkyně, ačkoli důkazní materiál ve
spise již v přípravném řízení svědčil pro jednoznačný závěr o tom, že poškozená lže. ... Ačkoliv tyto skutečnosti
zcela nesporně musely být známy státní zástupkyni v době podání obžaloby, přesto zcela nepochopitelně je
obžaloba podána v situaci, kdy důkazní situace zákonnost jejího podání zcela vylučuje. Za těchto podmínek pak
trvání na vině obžalovaného státní zástupkyní v rámci závěrečné řeči za takto jednoznačné důkazní situace, byť
v jednací místnosti přítomná státní zástupkyně jedná z pokynu dozorové státní zástupkyně, je, dle názoru soudu,
zcela absurdní a nemístné.“;
1b) v rámci vyřizování věci vedené pod sp. zn. 12 T 61/2013 v blíže nezjištěné době
od 26. 8. 2013 do 30. 8. 2013 telefonicky kontaktoval náměstka Okresního státního zastupitelství
v Ostravě Mgr. J. J., po kterém chtěl, aby jako aprobant státní zástupkyně Mgr. N. K. zamezil
podání stížnosti proti rozhodnutí v této věci, a když toto Mgr. J. odmítl, sdělil mu mimo jiné, „že
si to na něj bude pamatovat“,
2a) dne 12. 9. 2013 v 9.23 hod. neoprávněně nahlížel prostřednictvím počítačového systému
ISAS do elektronických dokumentů týkajících se vyřizování stížnosti na jeho nevhodné chování
vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 0 St 71/2013,
2b) dne 17. 12. 2012 ve 21.41 hod. neoprávněně nahlížel prostřednictvím počítačového systému
ISAS do elektronického dokumentu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 18 C 22/2012 a poté,
co byl po zjištění této skutečnosti s tímto poznatkem dne 14. 11. 2013 konfrontován a vyzván,
aby se k této skutečnosti obratem písemně vyjádřil, toto neučinil a na svém stanovisku setrval
i dne 22. 11. 2013 v rámci rozhovoru s předsedou soudu, čímž neuposlechl jeho výzvy,
č í m ž se m ě l d o p u s t i t
kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.,
neboť uvedené skutky nejsou kárným proviněním.
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu na zahájení řízení
[1.] Předseda Okresního soudu v Ostravě (dále jen „kárný navrhovatel“, příp. „navrhovatel“)
podal k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zahájení kárného řízení proti soudci
a místopředsedovi tohoto soudu Mgr. J. R. (dále též „kárně obviněný“).
[2.] Tento návrh odůvodnil tím, že Mgr. R.
1a) v rámci vyřizování věci vedené pod sp. zn. 12 T 3/2013 v blíže nezjištěné době od 10. 1. 2013
(nápad obžaloby) do 5. 2. 2013 (první hlavní líčení ve věci) telefonicky kontaktoval nejprve státní
zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Ostravě JUDr. M. S., která podávala obžalobu, a
v rámci tohoto telefonátu hodnotil podanou obžalobu, přičemž uvedl, že „to snad nemyslí
Pokračování 16 Kss 12/2013 - 140
vážně“, následně jí sdělil, že „doufá, že věc bude u prvního hlavního líčení pravomocně zproštěna
s tím, že očekává i návrh státního zástupce na zproštění“, což státní zástupkyně vnímala jako
nátlak vůči své osobě, a proto do dozorového spisu učinila záznam a oznámila věc náměstkovi
Okresního státního zastupitelství v Ostravě Mgr. J. J. Dále telefonicky kontaktoval náměstka
Okresního státního zastupitelství v Ostravě Mgr. J. J., kterému nejprve řekl, že „věc je jasně na
zproštění a ať JUDr. S. jako její aprobant nařídí, aby zproštění sama navrhla“ a v dalším
telefonátu v blíže nezjištěné době od 10. 1. 2013 do 23. 7. 2013 (poslední hlavní líčení) jej žádal,
aby „nařídil intervenujícímu státnímu zástupci, aby navrhl zproštění a žádal vysvětlení,
proč k hlavnímu líčení nechodí JUDr. S.“ a když Mgr. J. jeho požadavky odmítl, uvedl, „že
v tomto případě nenechá na nich v rozsudku nit suchou“ a v odůvodnění rozsudku v této věci
skutečně uvedl: „Dle názoru soudu je tak zjevné, že obžaloba byla podávána v situaci, kdy policejní orgán
navrhoval její podání patrně na výslovný pokyn dozorové státní zástupkyně, ačkoli důkazní materiál ve spise již
v přípravném řízení svědčil pro jednoznačný závěr o tom, že poškozená lže. ... Ačkoliv tyto skutečnosti zcela
nesporně musely být známy státní zástupkyni v době podání obžaloby, přesto zcela nepochopitelně je obžaloba
podána v situaci, kdy důkazní situace zákonnost jejího podání zcela vylučuje. Za těchto podmínek pak trvání na
vině obžalovaného státní zástupkyní v rámci závěrečné řeči za takto jednoznačné důkazní situace, byť v jednací
místnosti přítomná státní zástupkyně jedná z pokynu dozorové státní zástupkyně, je, dle názoru soudu, zcela
absurdní a nemístné.“
1b) v rámci vyřizování věci vedené pod sp. zn. 12 T 61/2013 v blíže nezjištěné době
od 26. 8. 2013 do 30. 8. 2013 telefonicky kontaktoval náměstka Okresního státního zastupitelství
v Ostravě (dále též „OSZ“) Mgr. J. J., po kterém chtěl, aby jako aprobant státní zástupkyně Mgr.
N. K. zamezil podání stížnosti proti rozhodnutí v této věci, a když toto Mgr. J. odmítl, sdělil mu
mimo jiné, „že si to na něj bude pamatovat“,
2a) dne 12. 9. 2013 v 9.23 hod. neoprávněně nahlížel prostřednictvím počítačového systému
ISAS do elektronických dokumentů týkajících se vyřizování stížnosti na jeho nevhodné chování
vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 0 St 71/2013,
2b) dne 17. 12. 2012 ve 21.41 hod. neoprávněně nahlížel prostřednictvím počítačového systému
ISAS do elektronického dokumentu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 18 C 22/2012 a poté,
co byl po zjištění této skutečnosti s tímto poznatkem dne 14. 11. 2013 konfrontován a vyzván,
aby se k této skutečnosti obratem písemně vyjádřil, toto neučinil a na svém stanovisku setrval
i dne 22. 11. 2013 v rámci rozhovoru s předsedou soudu, čímž neuposlechl jeho výzvy.
[3.] Tím Mgr. R. zaviněně porušil povinnosti soudce, čímž ohrozil důvěru v nezávislé,
nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, a spáchal tak kárné provinění
podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o soudech“), a také zaviněně porušil povinnosti, spojené s funkcí místopředsedy
soudu (§87 odst. 2 zákona o soudech). Za to mu navrhuje uložit kárné opatření
podle ustanovení §88 odst. 2 písm. d) zákona o soudech – odvolání z funkce místopředsedy
soudu, neboť má za to, že popsanému jednání dominuje postavení místopředsedy. Ostatně,
právě na funkcionáře soudu by měly být ohledně dodržování zásad soudcovské etiky kladeny
několikanásobně vyšší nároky, než je tomu u běžných soudců.
[4.] V odůvodnění navrhovatel především uvádí, že popsaného jednání se Mgr. R. dopustil
v postavení místopředsedy soudu, což mu nepochybně dodávalo „větší sílu“ a byla tím zvýšena
intenzita i škodlivost tohoto jednání. V případě bodu 2a) se kárně obviněný jednání dopustil
využitím „místopředsednického“ přístupu do rejstříku St, do něhož soudci a zaměstnanci přístup
nemají. U bodu 2b) Mgr. R. odmítl splnit příkaz nadřízené osoby. Podle ustanovení §121 odst. 4
zákona o soudech místopředseda vykonává státní správu soudu v rozsahu určeném jeho
předsedou. Do spisů, které sám nevyřizoval, byl oprávněn nahlížet jen v rámci trestní agendy a
soudnictví nad mládeží. Pokud přesto nahlížel do spisů St a C, významně tak překročil oprávnění,
určená předsedou, a porušil tak i oprávnění spojená s funkcí místopředsedy. Vytvořil tak situaci,
kdy předseda soudu není schopen se ani v základní míře na něj spolehnout. Navíc, jednáním
popsaným pod bodem 1) projevil Mgr. R. neschopnost zachovávat nezbytnou slušnost a
důstojnost k dalším orgánům činným v trestním řízení.
II. Vyjádření kárně obviněného
[5.] Mgr. R. v obsáhlém vyjádření ke kárnému návrhu uvádí, že jej považuje za nedůvodný a
účelový a v celém rozsahu s ním nesouhlasí.
[6.] Ke skutkům 1a) a 1b) Mgr. R. uvádí, že se jich nedopustil. Pokud je mu vytýkán obsah
předposledního odstavce odůvodnění rozsudku sp. zn. 12 T 3/2013, namítá, že v něm není nic,
co by bylo možno označit za „nepříslušné a arogantní vyjádření“ a neplyne z něj ani nic, z čeho
by šlo dovodit jakýkoliv osobní rozměr ve vztahu ke státní zástupkyni. Jeho obsahem je totiž
pouze čistě právní závěr, že podmínky ustanovení §172 odst. 1 písm. a) trestního řádu byly
splněny natolik jednoznačně, že obžaloba byla podána nezákonně. V žádném případě se však
nejednalo o hodnocení kvalifikovanosti státní zástupkyně, nýbrž toliko o hodnocení procesního
postupu a podmínky, za nichž byla podána obžaloba. Soud je povinen vyhodnotit důkazy a
vypořádat se s uplatněnými námitkami, tedy včetně konečného stanoviska státního zástupce. Je
proto logické, že když byla faktická důkazní situace diametrálně odlišná od tohoto závěrečného
návrhu, na to musel soud reagovat. Praxe, že v jednací síni přítomná státní zástupkyně jedná
z pokynu dozorové státní zástupkyně, je soudu známa z úřední činnosti, a vyplynulo to rovněž
z průběhu jednání. Dozorová státní zástupkyně navíc nebyla přítomna žádnému z hlavních líčení
a skutečnost, že se v daném případě jednalo o čistě formální závěrečný návrh potvrzuje rovněž
okolnost, že státní zástupce nepodal odvolání. Mgr. R. odkazuje na ustanovení §176 odst. 1
trestního řádu a dovozuje z něj, že státní zástupce musí vždy přezkoumat, zda je podání obžaloby
zákonné. Jakkoliv podle judikatury platí, že obžalobu má podat státní zástupce i v případě, jestliže
si dvě skupiny důkazů odporují, avšak pouze tehdy, nelze-li již rozpory odstranit, protože další
důkazy neexistují nebo se nedají opatřit. Pokud by však státní zástupkyně v této věci přihlédla
k obsahu spisového materiálu, bylo minimálně na místě zabývat se závěry znalkyně PhDr. K. již
v přípravném řízení a provést její výslech při konfrontaci s podstatnými částmi spisového
materiálu, které nijak nezohlednila. Kárně obviněný proto shrnuje, že soud musí vyhodnotit
podmínky zákonnosti podání obžaloby, neboť její samotné podání obžalovaného stigmatizuje,
což státní zastupitelství pohříchu často přehlížejí.
[7.] Tyto závěry prý Mgr. R. sdělil státní zástupkyni JUDr. K. během dvou schůzek, k nimž
došlo po podání stížnosti ve věci vedené pod sp. zn. 0 St 71/2013. K těmto schůzkám došlo na
základě výzvy této státní zástupkyně, aby se k ní dostavil, a jejich předmětem nebyla omluva,
nýbrž další spolupráce mezi vedením OSZ a kárně obviněným coby místopředsedou soudu a
smírné vyřešení vzniklé situace. V průběhu těchto jednání bylo oboustranně vyjádřeno politování
nad vzniklou situací. Mgr. R. připouští, že k dotazu JUDr. K. sdělil, že ho formulace shora
citované části odůvodnění rozsudku (slova „absurdní a nemístné“) mrzí, nebyl tím ale sledován
zájem na snížení vážnosti OSZ a do budoucna přislíbil, že bude používat méně expresivní
vyjádření. JUDr. K. jej rovněž informovala, že JUDr. S. pociťovala negativně, když byla
v minulosti vyzvána, aby hovořila k soudu vestoje. Toto poučení však odpovídalo jednacímu
řádu, nebylo zamýšleno osobně a ve vztahu k oběma případům Mgr. R. vyjádřil dobrou vůli
k urovnání vztahů s JUDr. S., což byl ochoten sdělit i přímo jí.
[8.] V tomto směru nicméně došlo údajně k „drobnému zkreslení“, když JUDr. K. v rámci
zpětvzetí původní stížnosti uvedla, že Mgr. R. „sdělil příslib vyvarování se do budoucna
podobných invektiv na adresu státního zastupitelství, kterýžto nemám důvod nebrat vážně, a po
vyjádření souhlasného stanoviska k nevhodnosti případného jakéhokoliv telefonického či jiného
ovlivňování rozhodování státních zástupců“. Tato formulace je totiž subjektivním vyjádřením
Pokračování 16 Kss 12/2013 - 141
JUDr. K., neboť neexistuje žádná souvislost mezi odůvodněním citovaného rozsudku a údajnými
telefonáty se státními zástupci.
[9.] Mgr. R. tvrdí, že neexistuje žádná souvislost mezi odůvodněním předmětného rozsudku a
údajnými telefonáty s JUDr. S. a s Mgr. J. Jejich tvrzení o způsobu těchto hovorů jsou „šokující a
ve valné většině zcela nepravdivá“. Kromě toho, že si je kárně obviněný vědom svého postavení,
nebyl dán ani žádný logický důvod, proč by tak měl činit. JUDr. S. kárně obviněný skutečně
jednou kontaktoval v době, kdy studoval spisový materiál před nařízením hlavního líčení. Učinil
tak ale jen proto, aby se dozvěděl, zda se zúčastní hlavního líčení osobně a zda bude trvat na
osobním výslechu obou znalkyň. Na první otázku jednoznačně neodpověděla, na výslechu
znalkyň trvala. Těmito dotazy však nedošlo k žádnému pochybení. Mgr. R. vyjadřuje podiv nad
tím, že tak závažné údajné pochybení nebylo zaznamenáno a oznámeno neprodleně.
Pokud by tak totiž bylo učiněno, bylo by známo přesné datum a ne pouze časové rozmezí.
Nedatovaný úřední záznam JUDr. S., psaný rukou na předvolání k hlavnímu líčení, se objevuje
teprve dne 10. 9. 2013, a to až na základě výzvy předsedy soudu k předložení veškerého
dostupného materiálu ve věci 0 St 71/2013. Kárně obviněný proto dovozuje, že tento úřední
záznam byl vyhotoven patrně až poté, co byla JUDr. S. vyzvána předsedou soudu, tedy až po 2.
9. 2013. Tato skutečnost plyne též z toho, že citovaný úřední záznam není řádně žurnalizován ani
v dozorovém spise Okresního státního zastupitelství zn. 3 ZN 387/2012. Mgr. R. poukazuje i na
samotný obsah tvrzení JUDr. S., kdy první dvě verze (stížnost JUDr. K. a ručně psaný
nedatovaný úřední záznam) byly „až překvapivě stručné s ohledem na závažnost popsaného
jednání“; je třetí verze (osobní prohlášení z 21. 10. 2013) velmi podrobná a je zarážející, na kolik
podrobností a dalších upřesnění si jmenovaná pamatuje po 9 měsících, kdy prohlášení původní
bylo stručné a s jiným vyzněním.
[10.] Účelovost těchto tvrzení plyne rovněž z toho, že všem soudcům okresního soudu
je znám 5 let starý pokyn krajského státního zastupitelství, podle něhož se státní zástupci nemají
vzdávat opravných prostředků po vyhlášení rozsudků v případě zproštění dle §226 písm. a) – c)
trestního řádu. Stěží by za této situace mohl Mgr. R. požadovat „pravomocné“ zproštění věci,
navíc při prvním hlavním líčení. Ve věci totiž nebylo možno rozhodnout bez výslechu
psycholožky PhDr. K. a prohlášení, že prý kárně obviněný nemíní vyslýchat ani znalce, je proto
nesmyslné. Bylo by naprosto iracionální státní zástupkyni přesvědčovat tak, jak je tvrzeno
v kárném návrhu, neboť pro to nebyl dán žádný důvod. V dané trestní věci bylo ostatně
provedeno kompletní dokazování a rozsudek čítá 23 stran.
[11.] Kárně obviněný má za to, že skutečnou motivací pro podání stížností byl pouze
subjektivně vnímaný osobní výpad proti JUDr. S., obsažený v odůvodnění rozsudku. Její postup
však postrádá logiku, když v osobním prohlášení uvedla, že zprošťovací rozsudek akceptovala
s ohledem na nastalou důkazní situaci, a to navzdory formulaci závěrečného návrhu u hlavního
líčení dne 23. 7. 2013.
[12.] Mgr. R. nepopírá, že s Mgr. J. byl v pravidelném telefonickém neformálním kontaktu,
avšak pouze na bázi předávání poznatků dvou vedoucích pracovníků. Tyto kontakty byly vždy
zcela korektní. V jejich rámci nicméně kárně obviněný upozorňoval na snižující se úroveň
obžalob a obsahu spisových materiálů. Není pravdou, že by se Mgr. R. opakovaně snažil
požadovat po Mgr. J. ovlivnění procesního postupu konkrétního státního zástupce.
[13.] Podobně ve věci sp. zn. 12 T 61/2013 kárně obviněného sám Mgr. J. informoval, že bude
v této věci podána stížnost proti usnesení, kterým věc vrátil k došetření státní zástupkyni a na to
Mgr. R. reagoval pouze tak, že jej to mrzí. Ostatní tvrzení jsou smyšlená. Mgr. V. kárně obviněný
v této věci skutečně kontaktoval, avšak jen proto, aby zjistil, zda státní zástupkyně Mgr. K. má
dovolenou, neboť ji nemohl zastihnout telefonicky. Pravděpodobně stejného dne mu zavolala
Mgr. K., které se dotázal, zda v tomto spise nechybí nějaké důkazy (zmocněnec poškozeného
totiž zmínil důkazy, které nebyly obsahem spisu), na což mu odpověděla, že spis je kompletní.
Tvrzení Mgr. J. jsou proto nevěrohodná, což dovozuje také z obsahu jeho „osobního prohlášení“
ze dne 21. 10. 2013, podle něhož prý obvykle dochází k dotazům soudce na státní zastupitelství,
zda bude podán odpor a není proto efektivní vydání trestního příkazu. Tímto tvrzením totiž
fakticky obviňuje všechny trestní soudce z nezákonného jednání, jelikož naznačený postup by
odporoval zásadě nezávislosti soudnictví [§80 odst. 3 písm. a) zákona o soudech] a právu na
spravedlivý proces.
[14.] Mgr. R. polemizuje s naplněním podmínek pro podání kárného návrhu, neboť má za to,
že nemohlo být kárným navrhovatelem „zjištěno“ zaviněné porušení povinností soudce. Podání
tohoto návrhu totiž nepředcházela žádná snaha o dostatečné objasnění situace (§172 zákona o
soudech) a vůbec nepřihlédl k poukazu kárně obviněného na nesrovnalosti ve stížnostech
státních zástupců. Postup kárného navrhovatele byl účelový a měl za cíl dosáhnout odvolání Mgr.
R. z funkce místopředsedy soudu.
[15.] Kárně obviněný uvádí další okolnosti, které považuje za relevantní. Během dvou hovorů
s navrhovatelem (16. a 17. 9. 2013) vyplynulo, že na Mgr. R. byl vyvíjen nezákonný nátlak, aby
rezignoval na funkci místopředsedy soudu. Vztah mezi kárným navrhovatelem a obviněným byl
od počátku napjatý a vyznačoval se odlišnými názory na personální politiku, konkrétní opatření a
způsob komunikace. Jednání navrhovatele vnímal Mgr. R. jako tzv. bossing, a to za situace, kdy
výsledky trestního úseku byly historicky nejlepší, a to do vydání dodatku č. 18 rozvrhu práce pro
rok 2013, kterým mu byly odňaty pravomoci místopředsedy soudu pro věci trestní. Navrhovatel
údajně uplatňuje silový, stresující a místy až direktivní přístup a vytváří jakýsi permanentní
„výjimečný stav“. Jde tak daleko, že některým soudcům hrozí kárným řízením a Mgr. R. dal
dokonce pokyn k vypracování kárného návrhu na soudce Mgr. L. D. a Mgr. A. D. V případě Mgr.
D. byl kárný návrh vzat zpět po vydání rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 16 Kss
8/2013; u soudce Mgr. D. byl navrhovateli předán podnět o zjištění několikaměsíčních průtahů
v jedné trestní věci. Tento podnět byl však navrhovatelem pouze projednán, žádnému ze
jmenovaných soudců nebyla uložena ani výtka, což svědčí o jeho nátlaku na soudce a vytváření
psychické výhody. Tuto praxi se prý Mgr. R. snažil postupně změnit. Kárně obviněný kritizuje
rovněž subjektivní odměňování administrativních pracovníků v závislosti na stupni loajality
k předsedovi soudu.
[16.] Kárně obviněný dále popisuje způsob vytváření rozvrhu práce a dodatků k němu.
Domnívá se, že ze strany navrhovatele dochází ke snaze jej skokově zahltit množstvím práce
a také mu práci znepříjemnit (např. vykázání z vyhrazeného parkovacího místa, zamezení účasti
na fóru týmu pro mládež nebo Ostravských dnů forenzních věd). Mgr. R. si přitom není vědom
toho, že by navrhovatel měl v minulosti k jeho práci nějaké připomínky či výhrady.
[17.] Ke skutkům 2a) a 2b) Mgr. R. uvádí, že jednání popsaného pod bodem 2a) se dopustil a
do elektronické evidence spisu nahlédl, avšak pouze za účelem zjištění, zda se ve spise nachází
nové skutečnosti, pro které by měl prostudovat spis v papírové formě. Tímto jednáním proto
nedošlo k nezákonnosti.
[18.] Ohledně spisu zn. 18 C 22/2012 kárně obviněný nepopírá, že do něj nahlížel, nicméně
tvrdí, že se tak nestalo neoprávněně. Poukazuje na případy v minulosti, kdy k neoprávněnému
nahlížení do spisu docházelo, nicméně k vytvoření příslušného skriptu došlo až v souvislosti
s jeho osobou. Rovněž uvádí, že z jeho strany plošně lustroval možná až stovky civilních spisů
a není proto zřejmé, proč a podle jakého kritéria byl vybrán spis jediný. Kárný navrhovatel
na jeho dotaz v tomto směru neodpověděl. Rovněž v tomto případě se prý jedná o projev
tzv. bossingu, jelikož ze studijních důvodů lze nahlédnout do jakéhokoliv spisu, a v souvislosti
s vedeným trestním řízením dochází k lustraci civilních věcí zcela pravidelně. K neuposlechnutí
výzvy nadřízeného (předsedy soudu) kárně obviněný uvádí, že o podřízenosti se dá hovořit
jen v rovině výkonu státní správy. V rámci řízení Spr či St, jehož je Mgr. R. účastníkem, se však
vztah nadřízenosti neuplatňuje.
Pokračování 16 Kss 12/2013 - 142
[19.] K právnímu hodnocení skutků kárně obviněný uvádí, že stejná stížnost byla zapsána
opakovaně, a navíc účelově byla spojena s lustrací elektronické databáze ISAS. Skutků 1a) a 1b)
se Mgr. R. vůbec nedopustil a souvislost s výkonem funkce místopředsedy soudu je konstruována
zcela uměle, neboť žádné povinnosti plynoucí z výkonu této funkce porušeny nebyly. Právní
názor navrhovatele by nutně vedl k závěru, že jakékoliv pochybení soudce, který je zároveň
funkcionářem soudu, by současně vedlo ke kárné odpovědnosti tohoto funkcionáře.
Zákonodárce však důsledně rozlišuje porušení povinností soudce a místopředsedy soudu.
[20.] V případě skutků pod body 2a) a 2b) tato jednání nenaplňují intenzitu kárného provinění.
Nad rámec shora uvedeného je třeba poukázat na povinnost mlčenlivosti soudce, čímž je dán
rámec zákonnosti jeho činnosti při aplikaci ISAS. U skutku 2a) bylo navíc pouze realizováno
právo účastníka řízení nahlédnout do spisu.
[21.] Konečně k navrženému kárnému opatření Mgr. R. uvádí, že byl jako soudce vždy
pozitivně hodnocen, má vysokou výkonnost a nikdy nebyl kárně postižen. Tento návrh není
nikterak odůvodněn, je zcela nepřiměřený a kárně obviněný ho považuje za zcela účelový.
III. Replika kárného navrhovatele
[22.] Kárný navrhovatel k citovanému vyjádření Mgr. R. pouze uvedl, že na podaném návrhu
trvá a kárně obviněný se snaží jednání, kterého se dopustil, bagatelizovat a odvrátit pozornost
k nepodstatným skutečnostem.
IV. Průběh ústního jednání
[23.] V průběhu ústního jednání kárný navrhovatel setrval na podaném návrhu.
[24.] Kárně obviněný využil svého práva nevypovídat. Jeho obhájkyně ve shodě s písemným
vyjádřením ke kárnému návrhu konstatovala, že kárného provinění se Mgr. R. nedopustil a je
proto namístě jej návrhu zprostit.
[25.] Z obsahu výpovědi svědkyně JUDr. S. zejména vyplynulo, že obžalobu podala s ohledem
na skutečnost, že poškozená měnila výpovědi, jednalo se o zločin znásilnění a za dané důkazní
situace neměla za to, že by byly splněny podmínky pro zastavení trestního stíhání ve smyslu
ustanovení §172 odst. 1 trestního řádu. Za Mgr. J. šla ihned poté, co jí v telefonickém rozhovoru
Mgr. R. řekl, že nechápe, jak vůbec mohla obžalobu podat a že věc skončí u prvního hlavního
líčení bez výslechu znalce. Chtěl, aby navrhla zproštění obžaloby. Svědkyně uvedla, že nikdy
předtím se jí nestalo, že by si někdo dovolil na ni vyvíjet takový nátlak. Na doporučení Mgr. J.
následně učinila úřední záznam o tomto telefonátu do dozorového spisu. Byla plna emocí, a
zřejmě jednala zmatečně, když nepostupovala podle ustanovení §30 trestního řádu a nevyloučila
se z této věci. Opravný prostředek v této trestní věci nebyl podán proto, že se změnila důkazní
situace, jelikož byl vypracován revizní znalecký posudek. Poté, co si ve zprošťovacím rozsudku
na str. 22 přečetla opakovaně citovaný odstavec, velice se jí to dotklo a na Mgr. R. sepsala
koncept stížnosti, který předložila okresní státní zástupkyni JUDr. K. Ta jí však sdělila, že
v těchto případech je vhodnější, aby stížnost podala předsedovi soudu ona sama z pozice vedoucí
pracovnice a proto JUDr. S. tuto stížnost nakonec nepodala. Učinila tak společně s Mgr. J. až
poté, co se dozvěděla, že JUDr. K. vzala stížnost zpět. JUDr. K. ji informovala o tom, že se jí
Mgr. R. chce za předmětný odstavec odůvodnění rozsudku omluvit, nicméně tuto omluvu
nepřijala, jelikož toto řešení nepovažovala za odpovídající nastolené situaci.
[26.] Svědek Mgr. J. popsal své vztahy k Mgr. R. v oblasti profesionální jako velmi dobré,
stejně tak osobní vztahy, které charakterizoval jako přátelské, tykali si, často se bavili o osobních
problémech souvisejících se stavbou domu, stýkali se i mimo práci. JUDr. S., která ho
informovala o telefonátu Mgr. R., doporučil, ať v tomto smyslu učiní úřední záznam do spisu.
Vyhověl její žádosti, aby nemusela chodit k hlavním líčením v této věci, a určil, že se jich má
účastnit Mgr. K., neboť je kamarádkou Mgr. R. a k ní si proto nic dovolovat nebude.
Bezprostředně poté mu volal Mgr. R. a naléhal na něj, aby přikázal intervenující státní zástupkyni
navrhnout zproštění obžaloby. Když to Mgr. J. odmítl, řekl, že na nich nenechá v rozsudku nit
suchou. Tuto záležitost považoval Mgr. J. nejprve za exces, který nechtěl dále řešit, nicméně
poté, co se ve zprošťovacím rozsudku objevil výše citovaný odstavec, měl za to, že je třeba podat
stížnost. Navíc, podobně postupoval Mgr. R. ve věci sp. zn. 12 T 61/2013, kde se jej snažil
„ukecat“, aby zamezil podání stížnosti do usnesení o vrácení věci. O tomto případu informoval
předsedu soudu Mgr. Pokorného na jednání, kterého se zúčastnila ještě JUDr. K., přičemž Mgr.
Pokorný jej vyzval, aby tuto záležitost doložil písemně. Poté, co se Mgr. J. dozvěděl, že JUDr. K.
vzala stížnost na chování Mgr. R. zpět, považoval toto jednání za podraz na vlastní osobu a podal
stížnost sám, poté, co tento postup konzultoval s krajskou státní zástupkyní JUDr. A.
[27.] Svědkyně Mgr. K. uvedla, že v trestní věci sp. zn. 12 T 3/2013 intervenovala v hlavním
líčení pouze jedenkrát, a to při jednání, kdy došlo ke skončení věci. Den před jeho konáním se
seznámila se závěry revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie,
přičemž z jeho závěrů zjistila, že schopnost poškozené pravdivě interpretovat prožitou událost,
kvalifikovanou jako trestný čin znásilnění, je znalci silně zpochybněna. O vývoji důkazní situace
informovala ještě před jednáním Mgr. J. s názorem, že „věc je na zproštění“. Mgr. J. ji však
instruoval, že bez ohledu na tuto skutečnost má v rámci závěrečného návrhu navrhovat uznání
viny obviněného a uložení přiměřeného trestu. Svědkyně uvedla, že se tomuto příkazu podvolila,
avšak považuje to dodnes za svou chybu, které lituje. O tom, že by snad Mgr. R. měl v této
trestní věci projevit konkrétní zájem na způsob skončení věci či jinak intervenovat, nebyla
nikým informována a nezjistila to ani z obsahu dozorového spisu. Záznamu JUDr. S., který měla
učinit na zažurnalizovaném vyrozumění soudu o konání hlavního líčení, si ve spise nepovšimla.
Ke skutku žalobního návrhu ad 1b) svědkyně uvedla, že ji náměstek Mgr. V. informoval o
telefonátu Mgr. R., který s ní chtěl mluvit a nezastihl ji. Obsahem jejího následného telefonátu
s Mgr. R. byl pouze jeho dotaz, zda do spisu sp. zn. 12 T 61/2013 byla založena zpráva Probační
a mediační služby, nikoli to, zda svědkyně v této konkrétní věci bude proti usnesení podávat
stížnost či nikoli.
[28.] Svědkyně JUDr. K. sdělila, že stížnost na chování Mgr. R. podala na základě informací
JUDr. S. a Mgr. J. Dvakrát se s Mgr. R. sešla a protože projevil lítost nad některými formulacemi
použitými ve zprošťujícím rozsudku, ochotu se JUDr. S. osobně omluvit (což však ona nepřijala)
a ona sama měla zájem na dobrých vztazích, rozhodla se vzít podanou stížnost zpět. Během
těchto dvou setkání se Mgr. R. nevyjadřoval k obsahu telefonátů, které měl s JUDr. S. a Mgr. J.,
resp. z jeho slov ani nevyplynulo, že by se měl v těchto telefonátech snažit vůči jmenovaným
státním zástupcům nějak intervenovat. O druhé stížnosti Mgr. J. se dozvěděla až s určitým
časovým odstupem od krajské státní zástupkyně JUDr. A.
[29.] Svědek Mgr. V. uvedl, že ohledně věci vedené pod sp. zn. 12 T 61/2013 si nevzpomíná,
že by se jej Mgr. R . snažil jakkoliv ovlivňovat v tom směru, že nemá být podána stížnost do
usnesení o vrácení věci. Pouze jej požádal, aby vyřídil Mgr. K., že s ní chce mluvit.
V. Skutková zjištění plynoucí ze spisu a z předložených důkazních prostředků
[30.] Z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 12 T 3/2013 se podává, že dne
10. 1. 2013 byla státní zástupkyní JUDr. S. podána obžaloba za trestný čin znásilnění podle
ustanovení §185 odst. 1, 2 písm. a) a b) trestního zákoníku, ke kterému mělo dojít dne 21. 8.
2012. Hlavní líčení se konala ve dnech 5. 2., 7. 3. (za žalobce byl přítomen Mgr. T. M.) a 23. 7.
2013 (přítomna Mgr. N. K.).
Pokračování 16 Kss 12/2013 - 143
[31.] Rozsudkem ze dne 23. 7. 2013 byl obžalovaný předmětné obžaloby zproštěn. Na str. 22
odůvodnění soud uvedl, že „důkazní situace, dle názoru soudu, byla již natolik jednoznačná v přípravném
řízení, že nebyl dán žádný zákonný důvod stavět obžalovaného před soud a podávat v citované věci obžalobu.
O tom konečně svědčí i skutečnost, že již v přípravném řízení, před vypracováním znaleckého posudku z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, byla opakovaně poškozená poučována policejním orgánem
o tom, že je povinna vypovídat pravdu, přesto poskytla celkem 4 zásadně odlišné verze popisu toho, co se mělo
odehrát. Dle názoru soudu je tak zjevné, že obžaloba byla podávána v situaci, kdy policejní orgán navrhoval její
podání patrně na výslovný pokyn dozorové státní zástupkyně, ačkoli důkazní materiál ve spise již v přípravném
řízení svědčil pro jednoznačný závěr o tom, že poškozená lže. V tomto případě je tak zcela nepochopitelné,
z jakého důvodu je obžalovaný stavěn před soud. Aktuální důkazní situace a revizní znalecký posudek
pak pouze potvrzuje, dle názoru soudu, místy až zcela nedostatečnou odbornost znalkyně PhDr. K. a neschopnost
objektivně vyhodnotit zadanou materii na základě položených otázek ze strany vyšetřujícího policejního orgánu,
když zcela zjevně (a o motivech tohoto jednání znalkyně můžeme pouze spekulovat), nevzala v potaz obsah
spisového materiálu, vyjma výpovědi poškozené. Ačkoliv tyto skutečnosti zcela nesporně musely být známy státní
zástupkyni v době podání obžaloby, přesto zcela nepochopitelně je obžaloba podána v situaci, kdy důkazní situace
zákonnost jejího podání zcela vylučuje. Za těchto podmínek pak trvání na vině obžalovaného státní zástupkyní
v rámci závěrečné řeči za takto jednoznačné důkazní situace, byť v jednací místnosti přítomná státní zástupkyně
jedná z pokynu dozorové státní zástupkyně, je, dle názoru soudu, zcela absurdní a nemístné.“ Proti tomuto
rozhodnutí nebylo podáno odvolání, takže dne 31. 8. 2013 nabylo právní moci.
[32.] Ze spisu 0 St 71/2013 se konstatuje, že dne 2. 9. 2013 podala státní zástupkyně OSZ
v Ostravě JUDr. T. K. kárnému navrhovateli stížnost na chování Mgr. R., plynoucí ze
shora citované části odůvodnění rozsudku sp. zn. 12 T 3/2013. Takovéto nepříslušné a arogantní
vyjádření totiž snižuje vážnost OSZ a dotýká se osoby JUDr. S. Ve stejném duchu kontaktoval
kárně obviněný telefonicky JUDr. S. před prvním hlavním líčením, kdy projevil nesouhlas
s podáním obžaloby a sdělil jí, že doufá, že u tohoto jednání dojde k pravomocnému rozhodnutí
podle §226 trestního řádu, aniž by vyslýchal znalkyně. Obdobné zkušenosti s nevhodným
chováním Mgr. R. má náměstek OSZ Mgr. J., kterému Mgr. R. telefonoval v této i v další trestní
věci. Přílohou této stížnosti je úřední záznam z 2. 9. 2013, podepsaný Mgr. J. Jeho obsahem je
zejména informace, že ve věci vedené pod sp. zn. 12 T 3/2013 došlo ze strany Mgr. R. k tomu, že
osobně telefonoval JUDr. S., které měl sdělit, že věc do půl hodiny zprostí, a následně
kontaktoval Mgr. J. s tím, že věc je jasně na zproštění a ať JUDr. S. nařídí, aby zproštění sama
navrhla. Mgr. J. kontaktoval ještě krátce před posledním hlavním líčením a žádal jej o vysvětlení,
proč k jednání nechodí JUDr. S. a její špatnou obžalobu musí zastupovat jiný státní zástupce a
opětovně žádal o nařízení intervenujícímu státnímu zástupci navrhnout v závěrečné řeči
zproštění. V obou případech Mgr. J. požadavky Mgr. R. odmítl a ten mu proto řekl, že na nich
„nenechá v rozsudku nit suchou“. K obdobné situaci údajně došlo ve věci sp. zn. 12 T 61/2013,
který Mgr. R. vrátil k došetření Mgr. K., nicméně tato hodlala podat proti tomuto rozhodnutí
stížnost. Proto Mgr. R. telefonoval Mgr. J. s tím, že svůj procesní postup údajně projednal
s náměstkem OSZ Mgr. V. a ten mu měl slíbit, že ve věci stížnost podána nebude. Po Mgr. J.
proto Mgr. R. požadoval, aby jako aprobant Mgr. K. podání stížnosti zamezil. Mgr. J. tento
požadavek odmítl, načež mu kárně obviněný sdělil, že pokud by věděl, že věc půjde na krajský
soud, odůvodnil by své rozhodnutí na 10 stran a takto je ve stavu, s nímž není spokojen. Dále
uvedl, že si to na Mgr. J. bude pamatovat. Součástí spisu je rovněž nedatovaný úřední záznam
JUDr. S., v němž je uvedeno, že „před HL kontaktoval SZ Mgr. R., kdy ironicky hovořil o nesmyslnosti
podané obž. s tím, že doufá, že v první den jednání bude moct postupovat dle §226 tr. ř. i bez výslechu znalkyně,
s čímž jsem nesouhlasila. O tomto jsem informovala náměstka Mgr. J. a požádala, abych nemusela v této věci
intervenovat u HL.“ Ke stížnosti se dne 10. 9. 2013 vyjádřil Mgr. R., který tvrzené skutečnosti
popřel. Z výpisu historie vstupního dokumentu dále plyne, že Mgr. R. dne 12. 9. 2013 nahlížel
do tohoto elektronicky vedeného stížnostního spisu; dne 13. 9. 2013 nahlížel do jeho listinné
podoby. Součástí tohoto spisu je dále žádost kárného navrhovatele o stanovisko soudcovské rady
k navrhovanému dodatku rozvrhu práce, spočívajícímu v přenesení výkonu státní správy
na trestním úseku z Mgr. R. přímo na kárného navrhovatele, tedy na předsedu soudu. Obsahem
této žádosti bylo vyslovení nespokojenosti s činností Mgr. R. a konstatování ztráty důvěry k jeho
osobě. S podanou žádostí vyslovila soudcovská rada dne 24. 9. 2013 nesouhlas s tím, že
navrhované řešení je akceptovatelné pouze za situace, kdy bude na místopředsedu soudu podán
kárný návrh. Dne 8. 10. 2013 sdělila JUDr. K. předsedovi okresního soudu, že bere stížnost na
chování Mgr. R. zpět, a to s ohledem na jeho vyjádření, z něhož je zřejmé, že si uvědomil
nevhodnost svého písemného projevu v odůvodnění rozsudku a přislíbil vyvarovat se do
budoucna podobných invektiv. Projevil rovněž reálnou snahu omluvit se JUDr. S. Přílohou
tohoto přípisu je úřední záznam ze dne 8. 10. 2013, podepsaný právě JUDr. K., z něhož se
podává, že dne 26. 9. 2013 se dostavil Mgr. R., který uznal, že v rozsudku nezvolil vhodnou
formulaci a v budoucnu se podobných formulací vyvaruje. Dne 4. 10. 2013 se JUDr. K. opět
sešla s Mgr. R., který opět litoval nevhodného vyjádření, litoval toho, že se JUDr. S. dotkl a
vyslovil připravenost se jí omluvit, tato však se odmítla s ním sejít a omluvu přijmout. Rovněž od
Mgr. V. se JUDr. K. dozvěděla, že JUDr. S. Mgr. R. nehodlá vidět a přijmout omluvu.
[33.] Ze spisu 0 St 80/2013 plyne, že dne 9. 10. 2013 podal místopředseda Okresního státního
zastupitelství v Ostravě Mgr. J. stížnost kárnému navrhovateli na chování Mgr. R. Tato stížnost
byla odůvodněna nesouhlasem se zpětvzetím předchozí stížnosti, které učinila JUDr. K. Součástí
tohoto stížnostního spisu je vyjádření JUDr. S. ze dne 21. 10. 2013, z něhož plyne, že ve věci
vedené pod sp. zn. 12 T 3/2013 bylo první hlavní líčení nařízeno na 5. 2. 2013 a krátce před ním
jí telefonoval Mgr. R., který se jí zeptal, zda přijde k hlavnímu líčení, a dále se k obžalobě vyjádřil
hodnotícím způsobem, když uvedl, že to snad nemyslí vážně, podává-li takovou obžalobu, a že
doufá, že věc bude u hlavního líčení pravomocně zproštěna s tím, že očekává i návrh státního
zástupce na zproštění. Způsob řeči Mgr. R. byl prý povýšený až ironický, státní zástupkyně byla
jeho jednáním zaskočena a řekla, že věc není na takový postup jednoznačná a je nutno provést
kompletní dokazování. K tomu však Mgr. R. prohlásil, že nemíní ani vyslýchat znalce. Na
nesouhlasné stanovisko JUDr. S. zareagoval arogantně v tom smyslu, že si to udělá tak, jak bude
chtít. O této události JUDr. S. informovala Mgr. J. a požádala, aby u hlavního líčení intervenoval
jiný státní zástupce, protože byla vystavena nátlaku a pokusu o ovlivnění procesního postoje.
Přesto si Mgr. R. neodpustil osobní výpad vůči její osobě v odůvodnění zprošťujícího rozsudku.
Obsahem spisu je rovněž záznam učiněný dne 19. 9. 2013 náměstkem OSZ Mgr. P. V., který
uvedl, že někdy během letních měsíců tohoto roku mu telefonoval Mgr. R. ve věci jednoho
zkráceného řízení, kde měla podávat návrh na potrestání Mgr. K., a protože se jí nemohl dovolat,
žádal jej, zda nevím, kde je. Předmětem telefonátu nebylo nic, co by vyžadovalo intervenci, takže
tuto věc Mgr. V. záhy „pustil z hlavy“.
[34.] Ze spisu 0 Spr 9307/2013 plyne, že dne 7. 10. 2013 byla v souvislosti s nahlížením
do spisu zn. 18 C 22/2012 Mgr. R. na základě pokynu předsedy soudu požádána společnost CCA
o vytvoření aplikace, kterou by bylo možno prověřit nahlížení do řízení evidovaných v ISAS
v určitém časovém období. Takto byly zjištěny přístupy Mgr. R. do řízení evidovaných v období
3 let zpětně. Prověřením jednotlivých spisových značek (s výjimkou výše uvedené) nebyly zjištěny
skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že bylo nahlíženo v rámci jiné než pracovní činnosti.
V případě spisu zn. 18 C 22/2012 požádal kárný navrhovatel Mgr. R. o písemné vyjádření,
z jakého důvodu do tohoto spisu nahlížel (konkrétně dne 17. 12. 2012). V reakci na tento přípis
Mgr. R. požádal o upřesnění této žádosti v tom smyslu, z jakých důvodů je vyjádření
požadováno, zda se jedná o plošnou kontrolu jeho práce a zda tato kontrola byla zavedena u
všech soudců. Na to kárný navrhovatel vrátil žádost k odpovědím s tím, že se jedná o kontrolu
uskutečňovanou z důvodu možných neoprávněných přístupů do evidence ISAS. Mgr. R. poté
trval na upřesnění předmětné žádosti; podle přiloženého úředního záznamu kárnému
navrhovateli dne 22. 11. 2013 ústně sdělil, že bez odpovědi na jeho otázky nesdělí důvod svých
přístupů do evidence ISAS.
Pokračování 16 Kss 12/2013 - 144
[35.] Kárně obviněný předložil několik listin, jejichž obsahem je mailová komunikace mezi ním
a kárným navrhovatelem ohledně shora popsaných stížností, a dále vyjádření k těmto stížnostem.
Z vyjádření předsedů odvolacích senátů krajského soudu z 1. 11. 2011 plyne, že Mgr. R.
je kultivovaný, cílevědomý, zdravě sebevědomý, pečlivý a odborně zdatný. V mailu rozeslaném
všem soudcům trestního úseku dne 24. 9. 2012 kárný navrhovatel konstatoval, že byli na poradě
předsedů soudů pochváleni, neboť výsledky poslední ministerské kontroly dopadly tak, že tento
soud byl hodnocen jako nejlepší. Další poděkování trestním soudcům vyslovil kárný navrhovatel
v souvislosti s amnestií z ledna 2013, a to na základě porady s předsedkyní krajského soudu.
Pochvalně vyznívá rovněž mail kárného navrhovatele ze dne 19. 4. 2012, když Mgr. R. píše, že se
jako místopředseda vyvíjí „správným směrem“. Přiložen je dále rozsudek sp. zn. 10 T 137/2006,
kterým byla obžalovaná zproštěna obžaloby. Z obsahu podání státního zástupce Mgr. J. Š. ze dne
25. 10. 2013, učiněného ve věci sp. zn. 12 T 61/2013, plyne, že byla vzata zpět stížnost podaná
proti usnesení okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto o vrácení věci státnímu zástupci
k došetření. Součástí listin předložených Mgr. R. je rovněž mailová korespondence mezi ním a
kárným navrhovatelem, týkající se (zejména) dodatku rozvrhu práce. Podle úředního záznamu ze
dne 16. 9. 2013 byl Mgr. R. vyzván kárným navrhovatelem, aby rezignoval na funkci
místopředsedy z důvodu ztráty důvěry, a pokud tak neučiní, bude „odstřižen“ od všech
pravomocí. Rozhodnutí měl sdělit do 24 hodin. Následující den (17. 9. 2013) se oba jmenovaní
podle úředního záznamu opět setkali a kárný navrhovatel při něm uvedl, že neexistuje způsob
jejich další možné spolupráce, byť uznal, že jako soudce je Mgr. R. dobrý, nicméně je sólista a
nedokáže lidi vést. Stížnost státních zástupců představovala poslední „kapku“. Na otázku, zda
předmět stížnosti bude řešen v kárném řízení, měl kárný navrhovatel uvést, že se nerozhodl,
nicméně pokud by Mgr. R. rezignoval na funkci místopředsedy, nemá důvod mu škodit. Na závěr
bylo kárným navrhovatelem sděleno, že změna pravomoci proběhne dodatkem rozvrhu práce a
Mgr. R. bude obnoven 100% nápad do senátu. Mgr. R. předložil také přehled o vyřizování
hlavních agend za období od roku 1991 do roku 2011 a zprávu o prověrce v trestních věcech
starších 3, 4 a 5 let, připravenou Mgr. R. Z dodatků č. 17 a 18 k rozvrhu práce pro rok 2013
plyne, že pravomoci místopředsedy trestního úseku přecházejí na předsedu soudu. S těmito
dodatky vyslovila dne 24. 9. a 11. 10. 2013 nesouhlas soudcovská rada (viz výše). Rovněž
nesouhlas vyjádřil dne 4. 10. 2013 Mgr. R. Z vyjádření soudcovské rady ze dne 18. 2. 2013
vypracované k žádosti Mgr. R. vyplývá, že jí nejsou známy žádné negativní poznatky k chování a
vystupování jmenovaného k soudcům ani ostatním zaměstnancům okresního soudu. Jeho
chování bylo vždy na požadované úrovni, korektní a profesionální.
[36.] Z osobního spisu Mgr. R. se podává, že jmenovaný složil dne 26. 11. 2002 soudcovský
slib, téhož dne byl jmenován do funkce soudce a byl přidělen k Okresnímu soudu v Ostravě. Dne
1. 7. 2011 byl jmenovaný pověřen výkonem funkce místopředsedy tohoto soudu pro věci trestní;
dne 16. 2. 2012 byl do této funkce jmenován. Mgr. R. nebylo nikdy uloženo kárné opatření.
VI. Posouzení věci kárným senátem
[37.] Podle ustanovení §87 odst. 1 zákona o soudech je kárným proviněním soudce „zaviněné
porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské
funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.“ Podle odst. 2
stejného zákonného ustanovení kárným proviněním místopředsedy soudu „je též zaviněné porušení
povinností spojených s funkcí ... místopředsedy soudu“.
[38.] Z dikce citovaných zákonných ustanovení má kárný senát za zcela zřejmé, že je třeba
od sebe odlišovat kárnou odpovědnost soudce od kárné odpovědnosti funkcionáře soudu. Jak kárný
senát judikoval již dříve, „předseda soudu má dvojí postavení: je soudcem a zároveň se podílí na výkonu státní
správy soudu. Primární je však postavení soudce; dočasně vykonávaná funkce je jen jakousi „nadstavbou“.“
(rozhodnutí ze dne 3. 10. 2013, čj. 16 Kss 8/2013). Z toho lze mimo jiné dovodit, že i v případě
kárné odpovědnosti je třeba odlišovat pochybení, spojené výhradně s výkonem funkce předsedy
či místopředsedy soudu, které by nemělo mít žádné dopady na činnost tohoto funkcionáře
jako soudce, od tvrzené protizákonnosti, spojené právě již s činností soudce. Jednoduše řečeno,
o kárnou odpovědnost funkcionáře soudu by se v podstatě mohlo jednat jen tehdy,
pakliže by se stejného skutku „běžný“ soudce z povahy věci ani nemohl dopustit
(viz §127 zákona o soudech, podrobně vypočítávající povinnosti předsedy okresního soudu).
[39.] Pokud se proto např. soudce dopustí nečinnosti anebo se k účastníkům řízení bude
chovat hrubým až vulgárním způsobem, je namístě mu uložit kárné opatření jako soudci,
tedy podle ustanovení §88 odst. 1 zákona o soudech. Jestliže však kárný senát zjistí
protizákonnost spočívající v porušení některé z povinností předsedy soudu zakotvených
v ustanovení §127 stejného zákona (přičemž podle §121 odst. 4 místopředseda okresního soudu
vykonává státní správu tohoto soudu v rozsahu určeném jeho předsedou), lze teprve uložit kárné
opatření podle ustanovení §88 odst. 2 cit. zákona, tedy kárné opatření funkcionáři soudu. Přitom
pochopitelně platí, že postavení soudce je primární, takže odvolání z funkce soudce v sobě
implicitně obsahuje též zánik funkce předsedy či místopředsedy soudu; naopak odvolání z funkce
předsedy či místopředsedy soudu ještě nemusí mít žádné negativní dopady na výkon funkce
soudce. Funkce předsedy a místopředsedy soudu v sobě obnáší výkon státní správy a tedy činnost
spíše manažerské povahy (zajišťování chodu soudu po stránce personální a organizační, péče
o růst odbornosti soudců, dohled nad řádným chodem soudních kanceláří atp.) a pokud
se v konkrétním případě funkcionář soudu dopustí natolik zásadního pochybení, že je namístě,
aby tuto funkci přestal vykonávat, ještě bez dalšího to vůbec nemusí znamenat, že nebude nadále
schopen odpovídajícím způsobem plnit svoje úkoly soudce a že je dán důvod k domněnce,
že nebude postupovat nezávisle, nestranně, odborně zdatně a s odpovídajícím pracovním
nasazením.
[40.] Argumentace navrhovatele, že na funkcionáře soudu by měly být ohledně dodržování
zásad soudcovské etiky kladeny několikanásobně vyšší nároky, než je tomu u běžných soudců,
svědčí o nepochopení významu soudních funkcionářů. Jak totiž plyne z dříve uvedeného,
funkcionář soudu se od soudce neliší tím, že by měl být ve vztahu k soudcům jakýmsi morálním
vzorem či dokonce „supermanem“. Ústavní i zákonná úprava totiž na všechny soudce klade zcela
stejné nároky z hlediska jejich osobní a morální integrity a skládají také stejný slib (§62 odst. 1
zákona o soudech). V tom mezi nimi není dán žádný rozdíl; ten spočívá výhradně v tom,
že funkcionáři soudu se kromě plnění běžné soudcovské práce podílejí na výkonu státní správy
soudů. Jejich odlišnost proto nespočívá v odlišném etickém či morálním imperativu, nýbrž pouze
a jedině v plnění poněkud odlišných úkolů. Pokud by totiž měla platit argumentace navrhovatele,
nutně by to vedlo k absurdnímu závěru, že funkcionář soudu po zániku této „nadstavbové“
funkce již může několikanásobně snížit své nároky na soudcovskou etiku.
[41.] V nyní projednávaném kárném řízení je z obsahu návrhu patrno, že Mgr. R. jsou kladeny
za vinu 4 skutky, z nichž se však ani jeden netýká jeho činnosti místopředsedy okresního soudu.
Pokud je totiž kárně obviněnému vytýkáno, že ovlivňoval postup státních zástupců, jednalo se o
postup v konkrétních trestních věcech, v nichž rozhodoval jako soudce. Jinak řečeno, tohoto
jednání se mohl dopustit zcela nezávisle na tom, zda byl funkcionářem soudu či nikoliv. Rovněž
údajně nezákonné nahlížení do ISASu nemá žádnou spojitost s výkonem funkce místopředsedy
okresního soudu, tedy s výkonem státní správy soudu.
[42.] Kárný senát proto dospívá k dílčímu závěru, že navrhovatel vytýkané jednání nesprávně
kvalifikoval jako pochybení funkcionáře soudu a navrhl kárné opatření v podobě odvolání
z funkce místopředsedy soudu. Ani tato chybná právní kvalifikace však kárnému senátu nebrání
ve věcném projednání podaného návrhu.
[43.] Kárný senát se nejprve zabýval skutky vymezenými body 1a) a 1b), tedy tím, zda Mgr. R.
skutečně telefonicky kontaktoval státní zástupce JUDr. S. a Mgr. J. a zda se je snažil ovlivnit
Pokračování 16 Kss 12/2013 - 145
způsobem, popsaným v kárném návrhu. Pokud by se tak stalo, nemá kárný senát pochybnosti
v tom směru, že by takové jednání mělo znaky kárného provinění. Podle citovaného ustanovení §
87 odst. 1 zákona o soudech totiž soudce svým jednáním nesmí ohrozit důvěru v nezávislé,
nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Tuto svoji povinnost by soudce porušil,
pokud by se v soudním řízení nechoval nestranně a nezaujatě, nýbrž snažil by se stranu řízení
jakkoliv ovlivňovat. Jestliže by bylo skutečně prokázáno, že ještě před hlavním líčením Mgr. R.
nabádal intervenující státní zástupkyni, aby sama navrhla zproštění obžaloby, případně by
v tomto smyslu ovlivňoval jejího nadřízeného, nepochybně by se jednalo o protizákonné jednání,
zcela vybočující z role soudce coby nezávislého arbitra, jehož úkolem je vést řízení tak, aby v něm
byly co nejúplněji zjištěny všechny relevantní skutečnosti, následně tyto skutečnosti vyhodnotit
a na jejich základě spravedlivě a v souladu s právem rozhodnout. Ve vztahu k účastníkům
(resp. stranám) řízení proto musí soudce zůstávat za všech okolností neutrální.
[44.] Výsledky dokazování nezpochybnily závěr, že mezi kárně obviněným a Mgr. J. a JUDr. S.
došlo k telefonickým hovorům týkajícím se projednávané věci sp. zn. 12 T 3/2013. Provedenými
důkazy však nebylo mimo jakoukoli pochybnost zjištěno, co bylo přesným obsahem těchto
hovorů. Svědkyně JUDr. S. popsala telefonát kárně obviněného jako ultimativní, nátlakový a
zjevně směřující k prosazovanému výsledku konkrétního trestního řízení, s nímž nebyla
srozuměna. Nadto byla i osobně dotčena způsobem komunikace, který považovala za neuctivý a
urážlivý. Zejména tyto okolnosti ji vedly k oznámení věci náměstkovi Mgr. J. Tento svědek se
nevyjádřil takto určitě k obsahu telefonátu, pouze obecně popsal rozrušení JUDr. S., nadto ani
nebyl schopen časově zařadit, kdy byl o incidentu informován. Není možno pominout ani pocit,
který svědek vyjádřil u ústního jednání, že „vše bral jako exces a že si počká na odůvodnění rozsudku“.
Svůj závěr tedy nečinil ve vztahu k nepřípustné intervenci na výkon pravomoci státního zástupce,
ale ve vztahu k nevhodným a urážlivým formulacím o kvalitě práce JUDr. S. Tento hodnotící
závěr k výpovědi svědka ostatně podporuje i stížnost na chování Mgr. R., podaná nikoli ihned po
údajném prvním nátlaku v projednávané trestní věci, jak by se dalo očekávat, ale až po doručení
písemně vyhotoveného rozsudku, který obsahuje expresivní a dehonestující formulace ve vztahu
k hodnocení práce dozorujícího státního zástupce ve věci. Stojí-li v rámci dokazování tvrzení
proti tvrzení, musí kárný soud pečlivě hodnotit kvalitu a věrohodnost jednotlivých důkazů,
přičemž v daném případě nemohl dospět k závěru, že svědectví stojící proti kárně obviněnému
jsou jednoznačná, přesvědčivá a nepřipouštějící jinou interpretaci než tu, kterou svědkové
předkládají. Při pochybnostech, které v tomto směru o skutečném obsahu telefonátů a intenzitě
tvrzeného nátlaku vznikly, musel kárný soud při hodnocení těchto dvou svědeckých výpovědí
aplikovat zásadu in dubio pro reo, neboli v pochybnostech ve prospěch obviněného.
[45.] Přesnost a do značné míry též i věrohodnost výpovědí svědků JUDr. S. a Mgr. J. je
značně snížena i tím, že oba tito svědci nedokázali přesvědčivě vysvětlit logiku a souslednost
kroků svého počínání. Pokud by totiž skutečně ze strany Mgr. R. byl činěn tak intenzivní nátlak
na JUDr. S., že požádala svého nadřízeného Mgr. J., aby k hlavním líčením namísto ní chodili jiní
státní zástupci, pak měla postupovat podle ustanovení §30 odst. 1 a §31 trestního řádu, tzn.
měla rozhodnout o svém vyloučení v této věci. Pokud by tak totiž učinila, byla by povinna tyto
svoje důvody okamžitě a přesvědčivě vyložit v rozhodnutí o vyloučení, což by samozřejmě
mohlo mít v kárném řízení zcela jinou relevanci než postup, který nakonec zvolila. V průběhu
jednání před kárným senátem nicméně JUDr. S. nedokázala uvést žádný rozumný důvod, proč
nepostupovala tímto zákonem předpokládaným a přezkoumatelným způsobem, nýbrž zvolila
řešení zcela neformální a dlužno uvést, „neprávní“.
[46.] Za věrohodné vysvětlení postupu obou jmenovaných svědků nepokládá kárný senát
rovněž to, že Mgr. J . vypověděl, že telefonáty Mgr. R. společně s JUDr. S. zprvu považovali jen
za ojedinělý exces, který nehodlali nějak řešit, a názor změnili teprve poté, co se seznámili
s citovaným odstavcem zprošťujícího rozsudku, který se zejména JUDr. S. osobně dotkl. Teprve
poté, tedy s časovým odstupem cca 7 měsíců, byly vyhotoveny úřední záznamy obou
jmenovaných svědků, z nichž měly plynout konkrétní okolnosti a obsah předmětných telefonátů.
Pokud kárný navrhovatel vycházel z úředního záznamu JUDr. S., učiněného v dozorovém spise
na předvolání k hlavnímu líčení, je třeba uvést, že tento záznam není datován a není z něj proto
ani zřejmé, kdy vlastně byl vyhotoven. Svědkyně Mgr. K., která s tímto spisem pracovala
(účastnila se posledního hlavního líčení dne 23. 7. 2013), při jednání uvedla, že si tohoto záznamu
nevšimla.
[47.] Kárný senát nemohl přehlédnout ani to, že procesní postup, který nakonec zvolil Mgr. R.,
v žádném případě nekorespondoval s tvrzeným nátlakem, který vypověděli JUDr. S. a Mgr. J. Jak
totiž plyne z narativní části tohoto rozhodnutí, v této trestní věci nebyl vydán zprošťující
rozsudek hned po prvním hlavním líčení, a nedošlo ani k tomu, že by vůbec nebyl vyslýchán
znalec. Naopak, hlavní líčení se konala celkem tři, znalkyně byla vyslechnuta a dokonce byli
ustanoveni dva další znalci, kteří byli následně vyslechnuti rovněž. Jinak řečeno, skutečný průběh
řízení před okresním soudem vůbec nepotvrzuje nátlak, na který si stěžovali oba jmenovaní státní
zástupci.
[48.] Tuto důkazní situaci proto kárný senát vyhodnotil tak, že navrhovatel neunesl důkazní
břemeno ohledně jednoznačného prokázání skutku označeného pod bodem 1a), neboť v řízení
nebylo zjištěno, že se Mgr. R. v telefonických hovorech vedených s JUDr. S. a s Mgr. J. skutečně
snažil ovlivnit procesní postup intervenující státní zástupkyně.
[49.] Pokud jde o samotnou část odůvodnění předmětného rozsudku sp. zn. 12 T 3/2013
(str. 22), má kárný senát za to, že sama o sobě nemůže představovat kárné provinění.
Jakkoliv totiž podle ustanovení §80 odst. 6 zákona o soudech platí, že soudce „je povinen
zachovávat náležitou úctu k ostatním soudcům, jiným osobám vykonávajícím právnická povolání a k ostatním
zaměstnancům soudu a k účastníkům nebo stranám soudního řízení. Ve vztahu k zástupcům účastníků
nebo zástupcům stran soudního řízení je povinen se zdržet projevů sympatií, náklonnosti nebo negativních
postojů“; neznamená to ještě, že soudce nemůže být vůči účastníkům (resp. stranám) řízení
i kritický. Míra kritičnosti a expresivity jeho vyjadřování je přitom spíše otázkou osobního vkusu
a dovodit z něho kárnou odpovědnost si lze představit snad jen v případě, použil-li by soudce
např. vulgární výrazy anebo by se snažil vyjmenované osoby vysloveně zesměšnit. To se však
v nyní projednávaném případě nestalo. Navíc, kárný senát nemohl přehlédnout, že za některé
výrazy použité v citovaném odstavci odůvodnění se kárně obviněný omluvil a vyslovil nad nimi
politování, resp. vyslovil připravenost se omluvit přímo JUDr. S., která to však odmítla (viz
rekapitulovaný obsah stížnostního spisu zn. 0 St 71/2013).
[50.] V případě skutku označeného pod bodem 1b), který kárně obviněný popírá, kárný senát
vycházel z výpovědi svědka Mgr. V., který nepotvrdil, že by ohledně procesního postupu ve věci
vedené pod sp. zn. 12 T 61/2013 došlo k telefonátu s kárně obviněným, jehož obsahem by měl
být slib, že nebude ze strany státního zástupce podána stížnost proti vrácení věci k došetření.
Pouze uvedl, že se ho Mgr. R. ptal na přítomnost Mgr. K. na pracovišti s tím, že se mu má ozvat.
Rovněž z výslechu svědkyně Mgr. K. plyne, že o žádném, byť jen nepřímém, ovlivňování jejího
postupu ze strany Mgr. R. nic neví. Svědek Mgr. J. sice uvedl, že se na něj obrátil Mgr. R. s
požadavkem, aby zamezil podání stížnosti Mgr. K., a že tento požadavek odmítl, nicméně tato
jeho výpověď není podložena žádným dalším důkazem. Z obsahu spisu přitom plyne, že
předmětná stížnost Mgr. K. skutečně podána byla a byla vzata zpět teprve dne 25. 10. 2013
státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ostravě Mgr. Š. Rovněž v tomto případě
má proto kárný soud za to, že v kárném návrhu popsaný skutek spočívající ve snaze o zamezení
podání stížnosti do usnesení o vrácení věci k došetření se nepodařilo prokázat.
[51.] Co se týká skutku popsaného pod bodem 2a), má kárný senát za to, že se o kárné
provinění vůbec nejedná. Kárně obviněnému je totiž kladeno za vinu, že nahlížel
do elektronických dokumentů týkajících se stížnosti podané přímo proti němu. Mgr. R. tedy
osobně byl přímo účastníkem tohoto specifického řízení a je proto zcela jednoznačné, že měl
Pokračování 16 Kss 12/2013 - 146
právo seznámit se se všemi podáními, které byly zařazeny do „jeho“ spisu. Pouze se znalostí
těchto informací se totiž mohl účinně bránit proti tvrzením, která byla proti jeho osobě vznesena.
[52.] Argumentace kárného navrhovatele se v tomto světle jeví jako nelogická a současně
i protiprávní. Nelogická potud, že nedává smysl někomu zakazovat nahlédnout do elektronických
dokumentů „svého“ spisu, přičemž však současně právo nahlížet do stejného spisu v listinné
podobě již nijak nezpochybňuje. Ostatně, v daném případě je Mgr. R. vytýkáno, že neoprávněně
nahlížel do elektronických dokumentů dne 12. 9. 2013; nicméně pokud do jeho listinné podoby
nahlížel hned den následující (podrobněji viz výše), kdy z povahy věci musel obsahovat identické
informace, to již navrhovateli zřejmě nevadí. Za logické a zcela pochopitelné považuje kárný
senát naopak vyjádření Mgr. R., který uvedl, že do elektronické evidence nahlédl jen proto, aby
zjistil, zda se ve spise nacházejí nové skutečnosti, pro které hned další den spis prostudoval
v papírové formě. Protiprávnost argumentace navrhovatele spatřuje kárný senát v tom, že
směřuje k omezení práva vyjadřovat se ke všem zjištěným skutečnostem, které byly Mgr. R.
kladeny za vinu, a také k omezení jeho práva na obhajobu.
[53.] Ohledně tohoto skutku proto kárný senát dospěl k závěru, že se vůbec nejedná o kárné
provinění.
[54.] Konečně ke skutku označenému pod bodem 2b) kárný senát konstatuje, že již v minulosti
judikoval, že „nahlížení soudců do spisů v systému ISAS, tedy do spisů, které jim nebyly rozvrhem práce
přiděleny k projednávání a rozhodnutí, je možné z důvodů pracovních či studijních“ (rozhodnutí ze dne
10. 5. 2012, č. j. 13 Kss 13/2011-169). Je pochopitelné, že pokud by k nahlížení docházelo
z důvodů nacházejících se mimo tento rámec, např. jestliže by se zjistilo, že soudce zjištěné
informace využívá pro svoji soukromou potřebu, že je předává dalším osobám, že n a jejich
základě intervenuje u příslušného soudce zpravodaje apod., tak by se o kárné provinění
v konkrétním případě jednat mohlo. Např. podle ustanovení §80 odst. 5 písm. a) zákona
o soudech totiž platí, že soudce nesmí umožnit, aby jeho funkce byla zneužita k prosazování
soukromých zájmů; podle ustanovení §81 odst. 1 stejného zákona je soudce i po zániku
soudcovské funkce povinen zachovávat mlčenlivost o všem, o čem se dozvěděl v souvislosti
s výkonem své funkce atp. V nyní projednávaném případě však nic jiného než to, že Mgr. R. dne
17. 12. 2012 do spisu zn. 18 C 22/2012 skutečně nahlédl, nebylo prokázáno. V tomto samotném
zjištění, kdy nebylo vyvráceno, že do předmětné evidence Mgr. R. nahlížel ze shora zmiňovaných
důvodů pracovních či studijních, však nelze spatřovat kárné provinění. Na tom nic nemění ani
tvrzení učiněné kárným navrhovatelem v průběhu jednání, že manželka Mgr. R. pracovala ve
společnosti, která byla účastníkem tohoto soudního řízení. Skutek, vymezený kárným návrhem,
byl totiž koncipován pouze tak, že Mgr. R. nahlížel do předmětné elektronické evidence, a nikoliv
např. tím způsobem, že takto získané informace nějak využíval pro soukromé účely, porušil
zákonnou povinnost mlčenlivosti apod. Skutečnost, že se kárně obviněný odmítl k tomuto
vytýkanému skutku jakkoliv vyjádřit, mu nemůže být kladena k tíži, jelikož platí obecný právní
princip zákazu sebeobviňování.
[55.] Rovněž v případě tohoto skutku proto kárný senát dospěl k závěru, že se vůbec nejedná
o kárné provinění.
VII. Závěr
[56.] Kárný senát po vyhodnocení průběhu ústního jednání a provedeného dokazování dospěl
k závěru, že jednání, která byla učiněna předmětem kárného řízení, dílem nebyla prokázána
(skutky označené body 1a a 1b) a dílem nepředstavují kárné provinění (skutky 2a a 2b).
Proto kárný senát Mgr. R. kárného obvinění zprostil.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 22. května 2014
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda kárného senátu