ECLI:CZ:NSS:2014:2.AS.143.2014:39
sp. zn. 2 As 143/2014 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. K.,
zast. JUDr. Koljou Kubíčkem, advokátem se sídlem Urbánkova 3360, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 26. 1. 2010, č. j. 16/8077/2010/1672, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2014, č. j. 8 Af 13/2010 - 58, o návrhu
na přiznání odkladného účinku,
takto:
Návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se n e v y h o v u j e.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku městského soudu, kterým bylo zrušeno jeho výše specifikované
rozhodnutí a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Zrušeným rozhodnutím
bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy
ze dne 29. 9. 2009, č. j. MHMP 763279/2009/DOP-T/Ho/TAXI, a toto rozhodnutí bylo
potvrzeno. Tímto rozhodnutím byla zaměstnanci žalobce uložena pokuta ve výši 500 000 Kč
za porušení cenových předpisů podle §15 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.
V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby zdejší soud přiznal jeho kasační stížnosti
odkladný účinek podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Posléze stěžovatel uvedl, že v důsledku rozsudku městského soudu by se musel dopustit
překročení své působnosti. Rozsudek totiž vychází z užití zákona č. 111/1994 Sb., o silniční
dopravě, podle něhož stěžovatel rozhodovat nesmí.
Žalobce se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti návrhem na přiznání odkladného
účinku nezabýval.
Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiměřené použití §73 odst. 2 s. ř. s.
na řízení o kasační stížnosti v daném případě znamená, že případná újma se musí vztahovat
ke stěžovateli.
Nejvyšší správní soud po zvážení argumentů stěžovatele nedospěl k závěru, že by výkon
rozhodnutí napadeného kasační stížností znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu
než pro žalobce. Argumentace překročením pravomoci je argumentací ve věci samé. Při úvaze
nad přiznáním odkladného účinku ovšem soud věc jako takovou neposuzuje a ani posuzovat
nesmí. Stěžejním kritériem pro soud musí být poměřování újmy účastníků řízení. Z tohoto úhlu
pohledu nutno říci, že částka ve výši 500 000 Kč není ani zdaleka tak vysoká, aby její vrácení
ohrozilo fiskální stabilitu příjemce pokuty.
Konstantní je v tomto směru i rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu;
zde možno odkázat např. na usnesení ze dne 2. 7. 2003, č. j. 1 Ads 10/2003-52, publikováno
pod č. 46/2004 Sb. NSS, kde zdejší soud uvedl, že zrušením rozhodnutí správního orgánu
a vrácením věci k dalšímu řízení bez dalšího nehrozí tomuto správnímu orgánu nenahraditelná
újma. Jakkoliv bylo toto rozhodnutí vydáno před účinností zákona č. 303/2011 Sb.,
jímž bylo mj. částečně změněno ustanovení §73 s. ř. s., je soud toho názoru, že nic nebrání
tomu, aby dřívější judikaturní linie mohla být přiměřeně aplikována i na stávající právní stav.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2014
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu