ECLI:CZ:NSS:2014:2.AS.23.2014:29
sp. zn. 2 As 23/2014 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: PhDr. K., Ph.D.,
zastoupen Mgr. Bohuslavem Novákem, advokátem se sídlem Sartoriova 26/9, Praha 6, proti
žalovanému: Rektor Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, se sídlem
Pasteurova 1, Ústí nad Labem, zastoupen Mgr. Jiřím Schüllerem, advokátem se sídlem Balbínova
24, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2013, č. j. 22/2013/00292/003 712, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne
21. 1. 2014, č. j. 15 A 139/2013 - 87, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení shora
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ve výrocích II. a III. Výrokem č. II. bylo
pro vady řízení zrušeno rozhodnutí rektora Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem ze dne
27. 8. 2013, č. j. 22/2013/00292/003 712, a věc byla stěžovateli vrácena k dalšímu řízení.
Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žalobcova žádost o přezkoumání rozhodnutí děkana Pedagogické
fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem o nepřijetí k doktorskému studiu ze dne
24. 6. 2013, č. j. PŘ/13/PF. Výrokem č. III. bylo stěžovateli uloženo nahradit žalobci náklady řízení
ve výši 13 200 Kč.
V kasační stížnosti stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud přiznal jeho kasační stížnosti odkladný
účinek podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Důvodem
této žádosti je jednak skutečnost, že stěžovatel považuje rozsudek krajského soudu
za nepřezkoumatelný, a za druhé, stěžovatel jako veřejnoprávní instituce musí jednat s péčí řádného
hospodáře a uhrazením nákladů řízení, které sám nevyvolal a kterým nelze dosáhnout účelu podání
žaloby žalobcem, tedy jeho přijetí do prezenčního doktorského studijního programu, čelí stěžovatel
bezdůvodným žalobám. Stěžovatel závěrem konstatoval, že přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem práv třetích osob a není ani v rozporu s veřejným zájmem.
Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 je k přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle závěrů
vyjádřených v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS: „S ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla
ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí rozšířený
senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení odkladného
účinku případy „vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému
recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku“. Jakkoliv se usnesení
rozšířeného senátu opíralo o předchozí právní úpravu, je v přiměřeném rozsahu i nadále použitelné.
Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem mimořádným,
neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Odkladný účinek kasační stížnosti
tedy představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění účinky pravomocného rozhodnutí,
a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou
působit značné obtíže. Přiznání odkladného účinku pravomocnému rozhodnutí je třeba připustit
pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability
právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být
vázány pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty,
pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc
rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé
případy, které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně větší újmě. Jak již bylo řečeno, je kasační
stížnost mimořádným opravným prostředkem, a proto až do doby, než o ní bude rozhodnuto,
třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako na správné. Pouze v případě naplnění zákonných
podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.
První podmínkou je prokázání vzniku nepoměrně větší újmy, které leží na stěžovateli.
Ten musí dostatečně konkrétně onu nepoměrně větší újmu, která mu vznikne nepřiznáním
odkladného účinku, vymezit. Je tedy na Nejvyšším správním soudu, aby posoudil, zda stěžovatelem
tvrzená újma dosahuje intenzity nepoměrně větší újmy a zda případné následky nepřiznání
odkladného účinku by byly srovnatelné s následky uvedenými v citovaném rozhodnutí rozšířeného
senátu. Druhou podmínkou je absence rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tyto podmínky
musí být naplněny kumulativně.
V souladu s rozhodovací činností zdejšího soudu lze za nepoměrně větší újmu považovat
poměrně závažné dopady do života či existence toho, kdo se přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti domáhal. Tak například nelze nenahraditelnou újmu (dle předchozí dikce
§73 odst. 2 s. ř. s.) způsobenou stěžovateli (žalovanému) spatřovat v tom, že bude povinen vyplatit
žalobci přeplatek na dani, a to v souladu s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2005,
č. j. 1 Afs 106/2004 - 49 (publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS.) Naopak jako nenahraditelná újma byl
posouzen „hrozící výkon rozhodnutí o uložení pokuty fyzické osobě ve výši, která výrazně přesahuje
prokázaný celoroční příjem rodiny se dvěma nezletilými dětmi“ (k tomu blíže usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 8. 2003, č. j. 6 A 160/2002 - 46).
Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých s rozhodnutím krajského soudu,
nese v dané věci stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatel dostatečně určitě tvrdit
a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé
řízení o kasační stížnosti - kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní
vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně
individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74, všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Uvedené požadavky stěžovatel v posuzovaném případě nesplnil.
V posuzované věci stěžovatel spatřoval újmu jednak v tom, že by vyplacením
částky 13 200 Kč žalobci na náhradě nákladů řízení před krajským soudem došlo k porušení
jeho povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, a také v tom, že čelí bezdůvodným žalobám,
jež nejsou s to docílit přijetí žalobce do prezenčního doktorského studijního programu.
Kromě toho spatřoval důvod pro přiznání odkladného účinku též v nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu.
Zdejší soud v těchto okolnostech nespatřuje vznik nepoměrně větší újmy na straně
stěžovatele. Za takovou újmu nelze považovat částku 13 200 Kč; s ohledem na prostředky,
s nimiž stěžovatel jako veřejnoprávní instituce nakládá, je částka v této výši zanedbatelná
a její vyplacení žalobci nemůže mít na jeho činnost jakýkoli vliv. Pokud jde o tvrzení, že „uhrazením
náhrady nákladů, které sám nevyvolal, a kterým není možné docílit smyslu a důvodu podání žaloby žalobcem (…), čelí
žalovaný bezdůvodným žalobám,“ není tato formulace příliš srozumitelná; v míře její srozumitelnosti
pak je nedůvodná, neboť uhrazení nákladů řízení nemá žádný vliv na další možný postup žalobce,
stejně jako přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Jako důvod pro přiznání odkladného účinku
nelze akceptovat ani tvrzenou nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, když samotný
přezkum rozhodnutí krajských soudů není předmětem rozhodování o odkladném účinku kasační
stížnosti a zdejší soud není tedy oprávněn v této fázi řízení jakkoli hodnotit správnost či zákonnost
napadeného soudního rozhodnutí. Za této situace je třeba vycházet ze skutečnosti, že krajský soud
vydal rozhodnutí, které v souladu s §54 odst. 5 s. ř. s. nabylo doručením právní moci. Výrok
pravomocného rozsudku je dle odst. 6 téhož ustanovení závazný pro účastníky, osoby zúčastněné
na řízení a pro orgány veřejné moci. Právní moc je důležitou vlastností soudních, ale i dalších
rozhodnutí znamenající jejich nezměnitelnost a závaznost. Jedná se o významnou záruku právní
jistoty nejen pro účastníky řízení, ale i pro celou společnost. Musí být respektováno všemi orgány
a osobami, věc je rozřešena konečně a závazně. Zrušil-li tedy krajský soud rozhodnutí správního
orgánu a uložil mu povinnost nahradit žalobci účelně vynaložené náklady, je povinností tohoto
správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným
v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.
Odlišný právní názor na posuzovanou věc sám o sobě neopravňuje správní orgán ve věci
nekonat a není důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Rozsudek krajského
soudu je nutno do doby, než bude eventuelně zrušen, považovat za správný.
Vzhledem k uvedenému nutno dospět k závěru, že není naplněna jedna ze dvou
kumulativních podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. v podobě tvrzení a prokázání vzniku
nepoměrně větší újmy pro stěžovatele, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a zdejší soud se proto již druhou podmínkou nezabýval.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě
nejsou podmínky ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. naplněny.
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu