ECLI:CZ:NSS:2014:3.ADS.18.2014:21
sp. zn. 3 Ads 18/2014 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobce: L. M.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 10. 2013, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2014, č. j. 43 Ad 73/2013 - 6,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 10. 2013, č. j. X, bylo
potvrzeno předchozí prvostupňové rozhodnutí, jímž byla z důvodu překážky plynoucí z §31
odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění zamítnuta žádost žalobce o starobní
důchod. Rozhodnutí o námitkách napadl žalobce správní žalobou, která byla usnesením
Krajského soudu v Praze (dále „krajský soud“) ze dne 14. 1. 2014, č. j. 43 Ad 73/2013 – 6,
odmítnuta dle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
„s. ř. s.“) pro absenci žalobních bodů.
Proti odmítavému usnesení se žalobce (dále „stěžovatel“) bránil kasační stížností,
v níž popsal průběh předcházejícího řízení a pokusil se ozřejmit důvody, které jej vedly k žádosti
o předčasný starobní důchod. Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel není v řízení zastoupen
advokátem, a proto jej usnesením ze dne 21. 2. 2014, č. j. 3 Ads 18/2014 – 11, vyzval tuto
podmínku řízení splnit. Stěžovatel reagoval žádostí o přidělení zástupce na náklady státu. Nejvyšší
správní soud však zjistil, že je kasační stížnost návrh zjevně neúspěšný a žádost stěžovatele
usnesením ze dne 18. 3. 2014, č. j. 3 Ads 18/2014 – 16, zamítl. Stěžovateli byla rovněž dána
možnost podmínku zastoupení splnit tím, že by do 15 dnů od doručení posledně zmiňovaného
usnesení předložil plnou moc, která by zastoupení advokátem dokládala. V uvedené lhůtě
však stěžovatel plnou moc nepředložil a místo toho si opětovně požádal o přidělení zástupce.
Žádost o ustanovení zástupce byla již Nejvyšším správním soudem jednou posouzena
a z důvodu zjevné neúspěšnosti kasační stížnosti byla zamítnuta. Nejvyšší správní soud nyní
nemůže znovu totožný návrh věcně posuzovat, neboť již o téže věci rozhodoval. Za popsané
situace se Nejvyšší správní soud musel zabývat otázkou, zda stěžovatel splnil povinnost dle §105
odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
Nejvyšší správní soud dal usnesením ze dne 18. 3. 2014 stěžovateli možnost podmínku
plynoucí z §105 odst. 2 s. ř. s. splnit. Toho však stěžovatel nevyužil, ve stanovené lhůtě
nedoložil, že by sám měl předepsané právnické vzdělání a nepředložil ani plnou moc advokátu,
který by jej v řízení o kasační stížnosti mohl zastupovat. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. pro nesplnění
podmínky řízení.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost
byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu