ECLI:CZ:NSS:2014:3.ADS.86.2013:29
sp. zn. 3 Ads 86/2013 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: J. J., zastoupený
Mgr. Lucii Koupilovou, advokátkou se sídlem Sokolská třída 1204/8, Ostrava - Moravská
Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 4. 2013, č. j. 651 026 0911/48091-AA, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne
17. 9. 2013, č. j. 72 Ad 13/2013 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Lucii Koupilové, advokátce, se sídlem Sokolská třída
1204/8, Ostrava - Moravská Ostrava, se p ř i z n á v á odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti ve výši 2.600 Kč. Přiznaná částka
bude na účet advokátky vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dní
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
Žalovaná rozhodnutím z 9. 4. 2013, č. j. 651 026 0911/48091-AA, zamítla námitky
žalobce (dále též „stěžovatele“) a potvrdila rozhodnutí ze dne 1. 2. 2013, kterým zamítla žádost
o invalidní důchod pro nesplnění podmínek §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona
č. 306/2008 Sb., vzhledem k tomu, že pokles pracovní schopnosti stěžovatele z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedosáhl nejméně 35 %.
Žalobu stěžovatele zamítl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem
ze dne 17. 9. 2013, č. j. 72 Ad 13/2013 – 31.
Krajský soud v odůvodnění poukázal na to, že při přezkumu rozhodnutí o invalidním
důchodu vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního
orgánu (§75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 9. 4. 2013. Krajský soud ze správního spisu zjistil,
že v řízení o námitkách vypracovala žalovaná posudek dne 29. 3. 2013 se závěrem, že účastník
řízení není invalidní podle ustanovení §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších
předpisů; tento posudek vycházel z lékařských zpráv z období leden až březen 2013.
Krajský soud dále konstatoval, že v posudku z 15. 8. 2013 posudková komise Ministerstva
práce a sociálních věcí ke dni 9. 4. 2013 shledala rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní
postižení uvedené v kapitole VI položce 4b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kdy z rozmezí
25 - 40 % komise stanovila dolní hranici 25 %. Krajský soud shrnul posudkový závěr
s tím, že posudek vycházel ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře, včetně jeho nálezu
ze dne 6. 12. 2012, z nálezu neurologa ze dnů od 24. 9. 2012, 7. 3. 2013, 18. 4. 2013, z nálezů
psychiatra ze dnů 14. 1. 2013, 10. 1. 2012, 14. 3. 2013, 16. 5. 2013, 22. 7. 2013, z rentgenu krční
páteře ze dne 15. 3. 2013, z úplné spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení
v Ostravě a ze spisové dokumentace Krajského soudu v Ostravě – pobočky Olomouc, včetně
žaloby.
Stěžovatel s posudkem nesouhlasil, ve vyjádření z 2. 9. 2013 poukázal na nově předepsaný
lék Rivotril, rozporoval závěry psychologa, nesouhlasil ani s rozdílným procentním hodnocením
posudkové komise a uvedl, že v nejbližším termínu bude mít nové neurologické vyšetření
pro výskyt opětovných záchvatů a žádal o odborné vyšetření ve vězeňské nemocnici
na psychiatrii.
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci konstatoval, že posudek posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí je zpravidla v přezkumném soudním řízení rozhodujícím
důkazem, pokud tento posudek splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Krajský soud byl
toho názoru, že posudkové závěry učinila posudková komise v řádném složení (členy komise byli
jak posudkový lékař, tak neurolog), na základě komplexních podkladů ke zdravotnímu stavu
žalobce (včetně lékařských zpráv týkajících se stavu žalobce do 9. 4. 2013, tj. do data vydání
napadeného rozhodnutí) a posudek obsahoval všechny náležitosti a věcně, velmi přesvědčivě,
jednoznačně a vyčerpávajícím způsobem popsal jak závěry, tak všechny skutečnosti, které
posudkovou komisi k tomuto závěru vedly, podle krajského soudu se posudková komise
v posudku podrobně vypořádala se skutkovými námitkami žalobce.
Krajský soud je toho názoru, že u stěžovatele nenastal pokles pracovní schopnosti
nejméně o 35 % ke dni vydání napadeného rozhodnutí; stěžovatel v této době trpěl částečně
kompenzovanou epilepsií s 0 až 4 záchvaty za měsíc bez dostatečné objektivizace včetně
potvrzení vyšetřením EEG. Nadto stěžovatel nedodržoval medikaci a nebyla splněna kritéria
pro hodnocení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobce vyšším procentem. Soud proto
na základě posudkového hlediska pro onemocnění epilepsií podle kapitoly VI položky 4b přílohy
k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, shledal přiléhavým stanovený pokles
pracovní schopnosti stěžovatele o 25 %.
Krajský soud konstatoval, že stěžovatel nevznesl žádné námitky, kterými by rozporoval
posudkové závěry všech posudkových orgánů ve správním řízení i ve správním řízení soudním;
stěžovatel pouze obecně namítl, že jeho stav byl chybně a nedostatečně posouzen a že jeho stav
se zhoršil, avšak svá tvrzení nedoložil žádnou relevantní lékařskou zprávou, která by to prokázala.
Krajský soud rovněž uvedl, že všechny nové skutečnosti mohou být zohledněny pouze v novém
řízení, to má význam za stávající právní zprávy zahajovat pouze tehdy, pokud by lékařské zprávy
obsahovaly odlišné skutečnosti od lékařských zpráv dosavadních. Ze stejného důvodu soud
nenařizoval vyšetření žalobce a nepokračoval v dalším dokazování.
II. Kasační stížnost
Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost z důvodů podle §103
odst. 1 písm. a) a b) zákona č.150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále též jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel namítl, že nebyl osobně přítomen jednání posudkové komise Okresní správy
sociálního zabezpečení dne 4. 1. 2013, ani 29. 3. 2013, rovněž se žalobce osobně neúčastnil
ani posouzení zdravotního stavu provedeného posudkovou komisí Ministerstva práce
a sociálních věcí, a to zřejmě vzhledem k tomu, že se nachází ve výkonu trestu. Stěžovatel
má však za to, že nic nebránilo tomu, aby jeho vyšetření provedla žalovaná, příp. komise
Ministerstva práce a sociálních věcí přímo ve věznici, když posudkový lékař do věznice běžně
dochází. Stěžovatel je toho názoru, že pokud nebyl posudkovým lékařem vyšetřen a neměl
tak možnost popsat subjektivně své potíže, ataky epilepsie a jejich četnost v měsíci, jakož i reakci
na léčbu, nemohla žalovaná také spolehlivě zjistit jeho zdravotní stav.
Nadto se stěžovatel domnívá, že žalovaná měla provést také další specializovaná vyšetření
běžně prováděná při postižením epilepsií (např. CT hlavy apod.), tak aby spolehlivě zjistila
stěžovatelův skutečný zdravotní stav, a to tím spíše, že v minulosti mu byl invalidní důchod
přiznán. Při hodnocení míry poklesu schopnosti výdělečné činnosti je žalovaná podle názoru
stěžovatele povinna vycházet z podrobného neurologického nálezu, poruch jednotlivých
funkčních systémů a struktur, rozsahu a tíže motorických, senzitivních, kognitivních poruch,
poruch vyjadřování, poruch smyslů, poruch inervace močového měchýře a konečníku. Stěžovatel
se domnívá, že bez jeho osobní účasti na vyšetření žalovaná nemohla tyto skutečnosti zjistit.
Podle stěžovatele by sledované období, rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní
schopnosti, mělo trvat zpravidla jeden rok pro zjištění, zda dochází či nedochází k progresi
nemoci.
Stěžovatel připomněl, že míra poklesu pracovní schopnosti se u nemocí nervové soustavy
stanoví podle rozsahu, stupně a lokalizace zdravotního postižení, dopadu postižení na duševní
a fyzickou výkonnost, funkci pohybového a nosného systému a na schopnost zvládat denní
aktivity. Podle stěžovatele žalovaná vůbec nevzala v potaz, že v průběhu posledního půlroku byly
stěžovateli několikrát za sebou vždy po dvouměsíčním intervalu navýšeny léky na epilepsii.
Záchvaty se nevyskytují 0x až 4x měsíčně ale 6x až 8x měsíčně, přičemž každý měsíc stěžovatel
utrpí minimálně dva záchvaty vyšší intenzity s následným bezvědomím. Stěžovatel uvedl,
že mu s ohledem na to byla navýšena medikace a vedením věznice udělena tzv. leženka
s odůvodněním, že byla zavedena farmakologická léčba způsobující útlum. Již tato skutečnost
má dokládat omezení stěžovatele v denních aktivitách; ten navíc nemůže sportovat (navštěvovat
posilovnu) a z rozhodnutí vězeňského lékaře ani pracovat. Žalobce není vyučen, a před nástupem
do výkonu trestu pracoval jako příležitostný dělník u demoličních prací. Tato práce je nyní pro
něj vzhledem k jeho zdravotnímu stavu naprosto vyloučena, což žalovaná při svém rozhodování
rovněž opominula.
Stěžovatel podle svého tvrzení dodržuje předepsanou medikaci, příslušné léky bere 3x
denně, s ohledem na prokázané onemocnění gastroduodena však nesnáší dobře léky na lačný
žaludek, a proto léky bere až po obědě, o čemž uvědomil ošetřujícího lékaře.
Stěžovatel je toho názoru, že jeho námitky k žalobou napadenému rozhodnutí žalované
krajský soud v rozsudku nesprávně právně hodnotil. Krajský soud nařídil ke zjištění zdravotního
stavu žalobce posouzení posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí a tento posudek
při svém rozhodování vzal jako stěžejní důkaz. Tento posudek byl však vypracován
v nepřítomnosti stěžovatele, jenž je ve výkonu trestu odnětí svobody a nemá prostředky potřebné
k vynaložení na eskortu (5.000 Kč). Stěžovatel má tedy za to, že byl tak zkrácen na svých právech,
neboť objektivně se nemohl posouzení zúčastnit a před komisí uvést všechny relevantní
informace.
Stěžovatel nesouhlasil ani se stanovením procentuální míry poklesu pracovní schopnosti;
domnívá se, že rozhodující příčinu jeho zdravotního stavu (epilepsii) lze hodnotit jako částečně
kompenzovanou formu uvedenou v kap. VI., bod 4, písm. b) přílohy vyhl. č. 359/2009 Sb., avšak
procentuálně k horní hranici tam uvedeného rozmezí, tj. v rozmezí 30-40 %. Podle stěžovatele
posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí pochybila, jestliže opominula další
zdravotní postižení žalobce (smíšená porucha osobnosti, vředová choroba, chronická žloutenka),
za něž je možno ve smyslu §3 odst. 1 vyhl. č. 359/2009 Sb. zvýšit procentuální hodnocení
o dalších 10 %. Podle názoru stěžovatele takový posudek tudíž není přezkoumatelný, a soud
z něj neměl vycházet.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že nemá důvod pochybovat
o zákonnosti a objektivitě napadeného rozsudku a ztotožnila se s ním. Žalovaná připomněla,
že podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise. Krajský soud podle žalované proto postupoval zcela v souladu s příslušnými předpisy,
když požádal o zhodnocení a posouzení zdravotního stavu stěžovatele posudkovou komisi
Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě. Žalovaná rovněž uvedla, že při jednání posudkové
komise, jejímž členem je i lékař – specialista, se podrobné vyšetření neprovádí a stejně jako
při jednání Okresní správy sociálního zabezpečení a v námitkovém řízení posuzující lékaři
vycházejí zejména z nálezů ošetřujících odborných lékařů, popřípadě z výsledku funkčních
vyšetření a z výsledků vlastního vyšetření, které však může být pouze orientační. Z tohoto
důvodu proto nebyla shledána potřeba přítomnosti stěžovatele při jednání, podle žalované
by na výsledku posouzení ani nic nemohla změnit.
Žalovaná je toho názoru, že posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí vychází z dostatečně podrobné a odborné podkladové zdravotnické dokumentace,
která cituje vyšetření praktického lékaře, opakované vyšetření neurologické, psychiatrické,
vyšetření RTG a EEG. Žalovaná uvedla, že vyšetření CT hlavy (mozku) stěžovatele je z prosince
2006, k novému vyšetření CT nebyl shledán důvod. Doložena zdravotnická dokumentace
je dle žalované dostatečná k vyslovení posudkového závěru v nepřítomnosti stěžovatele.
Na výsledném posouzení dle žalované nemění ani to, že stěžovatel bere anitepileptickou léčbu
po jídle namísto nalačno. Za podstatný je třeba podle žalované považovat údaj o počtu
epileptických záchvatů, z něhož se vychází při posouzení invalidity podle kapitopy VI., pol. č. 4b
přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Počet záchvatů je podle žalované subjektivním údajem,
který uvádí stěžovatel, právní norma s tímto údajem ovšem zachází jako s údajem objektivním,
kterým se stanoví míra poklesu pracovní schopnosti, při takovém hodnocení je třeba obezřetnosti
ze strany posuzujícího lékaře.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
Stěžovatel ke kasačnímu důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, v podstatě namítl, že bez jeho osobní účasti posudková komise nemohla
objektivně zhodnotit zdravotní stav stěžovatele; neúplným skutkovým zjištěním má být
i to, že posudková komise neprovedla další běžná vyšetření při postižení epilepsií.
Nejvyšší správní soud ze spisové dokumentace krajského soudu a žalované předně ověřil,
že stěžovatel v minulosti opakovaně žádal o invalidní důchod a v následném řízení se i podrobil
různým lékařským vyšetřením. Podle Nejvyššího správního soudu je tak zřejmé, že stěžovatel
se v procesu posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pro účely důchodového
pojištění dostatečně orientuje. Z obou posudků dále vyplývá, že komise při posouzení
zdravotního stavu stěžovatele vycházela ze souboru několika lékařských zpráv zejména
z oboru praktického lékařství, neurologie a psychiatrie, přičemž jednotlivá vyšetření stěžovatel
osobně absolvoval. Ze spisové dokumentace je zřejmé, že obě posudkové komise uvedenými
výsledky předchozích vyšetření stěžovatele disponovaly a při přijímání posudkového závěru
z nich vycházely. Přestože se tedy stěžovatel osobně nezúčastnil jednání posudkových komisí,
podle názoru Nejvyššího správního soudu nebyla jeho přítomnost u jednání nezbytná, vzhledem
k tomu, že zdravotní stav přímým pozorováním stěžovatele byl již dostatečně zjištěn předchozím
lékařským vyšetřením. Nejvyšší správní soud se proto ztotožnil i s tím názorem žalované,
že přítomnost stěžovatele u jednání posudkové komise by mohla mít význam pouze jako
orientační či doplňkové vyšetření zdravotního stavu stěžovatele.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že žalovaná měla za účelem zjištění správného
posudkového závěru provést další specializovaná vyšetření, zejména aby dostála citovaným
obecným posudkovým zásadám hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti při postižení
nervové soustavy podle Přílohy, Kapitoly VI - vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity.
Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí vycházela ze zdravotnické
dokumentace praktického lékaře MUDr. K., z jeho nálezu ze dne 6. 12. 2012, z nálezů
neurologické ambulance MUDr. R. z 24. 9. 2012, 7. 3. 2013 a 18. 4. 2013, z nálezů psychiatrické
ambulance MUDr. D. z 14. 1. 2013, 10. 1. 2012, 14. 3. 2013, 16. 5. 2013, 22. 7. 2013, z nálezu rtg
krční páteře MUDr. L. ze dne 15. 3. 2013, z úplné spisové dokumentace OSSZ v Ostravě, ze
spisové dokumentace Krajského soudu v Ostravě. Neurologické vyšetření prokázalo obtíže
stěžovatele spočívající epilepsii, dále smíšenou poruchu osobnosti na medikaci, cervicoalgii
s poruchou dynamiky C páteře, dysestesii na KK, lumbago. Další poruchy zdraví stěžovatele jsou
konstatovány jak z vyšetření praktického lékaře, z roentgenu krční páteře z 15. 3. 2013 a z
psychiatrických vyšetření. Z uvedeného vyplývá, že posudková komise posouzení zdravotního
stavu pojala komplexně a úměrně k (obdobně jako již dříve) specifikovaným zdravotním obtížím
stěžovatele; rozsah vyšetření současně obstojí ve vztahu k obecným východiskům pro posouzení
postižení nervového systému. Pokud stěžovatel poukázal na to, že při hodnocení by sledované
období, rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, mělo trvat zpravidla jeden
rok, je podle Nejvyššího správního soudu zřejmé, že komise dostála i tomuto požadavku, a to
zejména tím, že při posouzení vycházela i z úplné spisové dokumentace Okresní správy
sociálního zabezpečení v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě, které obsahují i výsledky
dřívějších lékařských vyšetření stěžovatele za období výrazně delší nežli jeden rok.
Vycházeje z uvedených lékařských zpráv posudková komise stanovila následující
diagnostický souhrn zdravotních obtíží stěžovatele:
• Epilepsie v. s. toxometabolické etiologie s ojedinělými záchvaty
• Smíšená porucha osobnosti s dissociálními rysy
• Závislost na alkoholu, abusus drog v anamnéze
• Vředová choroba gastroduodena
• Hepatitis C dle dokumentace
• Stav po bodném poranění břicha s následnou revizí
Nejvyšší správní soud z posudku i z jednotlivých lékařských zpráv zjistil, že onemocnění
epilepsií bylo u stěžovatele konstatováno již např. v záznamu o jednání z 26. 5. 2009
před Okresní správou sociálního zabezpečení Šumperk a stěžovateli byla stanovena medikace
mj. léky Rivotril, Orfiril. Nynější posudek zjištění o průběhu onemocnění epilepsií konstatuje
za období předchozích cca 6 měsíců. Z nálezů neurologa i ze zpráv dalších lékařů (zejména
praktického lékaře) poté vyplývá, že epileptické záchvaty stěžovatele probíhají ojediněle, nemívají
dramatický průběh a nic nenasvědčuje ani tomu, že by se při nepravidelné medikaci zhoršoval
zdravotní stav stěžovatele; za těchto okolností a vzhledem k tomu, že členem posudkové komise
byl rovněž specialista z oboru neurologie, by pak na přesvědčivosti tohoto závěru podle názoru
Nejvyššího správního soudu nic nemohlo změnit ani aktuální CT vyšetření mozku, či jiné
doplňující vyšetření, jejichž výsledků se stěžovatel domáhá.
§2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, stanoví, že je-li příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé
hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní
postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti
se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních
zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které
má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
Posudková komise takto stanovila k datu 9. 4. 2013 rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní
schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 4b přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb. Z posudku dále vyplývá, že posudková komise zohlednila další obtíže stěžovatele
s tím, že dřívější užívání drog či smíšená porucha osobnosti, která je léčená u psychiatra, nejsou
důvodem pro navyšování dolní hranice procentuálního rozpětí.
Stěžovatel se se závěrem posudku o rozhodující příčině ztotožnil; stěžovatel rovněž
nezpochybňuje ani tu skutečnost, že se jedná o rozhodující příčinu poklesu pracovní schopnosti,
nesouhlasí však s procentním stanovením míry postižení, protože dle jeho názoru by měla
být stanovena procentní míra vyšší, ať už u tohoto postižení nebo s přihlédnutím k dalším
zdravotním obtížím.
Kategorizaci a závažnost nálezu určila posudková komise podle četnosti záchvatů,
které stanovila v rozsahu 0-4 za měsíc, přičemž se k tomuto počtu vyjádřila rezervovaně,
neboť některé tyto záchvaty nebyly objektivizovány druhou osobou a mohly mít charakter
záškubů bez poruch vědomí. Uvedené doplňuje i další zjištění komise, že v minulosti EEG
vyšetření neprokázalo ložisko epileptické aktivity, a že antiepileptická medikace není dodržována.
Tyto závěry vyplývají z tvrzení stěžovatele při vyšetření praktického lékaře z 3. 10. a 6. 12. 2012,
kdy byl stěžovatel opakovaně vyšetřen na hladinu antiepileptik a pacient sám přiznal, že léky bere
nepravidelně; frekvenci záchvatů rovněž konstatují lékařské zprávy, ze kterých vyplývá,
že stěžovatel uvedl sám 0-4 záchvaty (resp. 2-3 záchvaty za měsíc). Nejvyšší správní soud ze spisu
krajského soudu dále ověřil, že stěžovatel v žalobě rovněž požádal o přehodnocení zdravotního
stavu, avšak nezmínil žádné nové skutečnosti, které by mohly ovlivnit posudkový závěr
k 9. 4. 2013. Stěžovatel v žalobě sice upozornil na to, že ve dnech od 15. 4. do 19. 4. 2013
absolvoval nové vyšetření (neurolog, psychiatr), avšak ani tyto lékařské zprávy krajskému soudu
nepředložil. Krajský soud stěžovateli poté vyložil, že soud při přezkoumání žalobou napadeného
rozhodnutí, vychází ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí, a proto i komise
přijímá posudkový závěr k témuž dni (tj. ke dni 9. 4. 2013). Z tohoto důvodu v kasační stížnosti
uváděná tvrzení stěžovatele o zvýšení medikace, možném zhoršení zdravotních obtíží v období
neurčitě definovaném jako „poslední půlrok“ nemůže nic změnit na hodnocení posudku
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí k uvedenému datu.
Vzhledem k možnému pracovnímu zařazení stěžovatele, jenže je vzděláním bez vyučení
a k jeho dosavadním pracovním zkušenostem (manipulační dělník, dlouhodobě bez zaměstnání,
opakované pobyty ve výkonu trestu odnětí svobody) se i Nejvyšší správní soud ztotožnil
se závěrem posudkové komise, že stěžovatel je schopen práce jako nekvalifikovaný dělník.
Vyloučení práce na rizikových pracovištích, u rychloběžných strojů, spojených s rizikem úrazu
a v nočních směnách, poté odpovídá stanovené míře poklesu pracovní schopnosti o 25 %
vzhledem ke zdravotním obtížím spojenými s epilepsií. Pokud byla pracovní schopnost
stěžovatele omezena tímto způsobem, tím spíše je přesvědčivý závěr posudkové komise, že další
zdravotní obtíže stěžovatele vyvolané užíváním drog a poruchou osobnosti nemohou mít vliv
na další pokles pracovní schopnosti stěžovatele.
S ohledem na výše nijak nezpochybněná zjištění posudkové komise se Nejvyšší správní
soud proto ztotožnil se závěrem, že v případě stěžovatele posudková komise stanovila přiléhavě
pokles pracovní schopnosti při dolní hranici 25 %.
Pokud se stěžovatel v kasační stížnosti domáhal podle §3 odst. 1 vyhlášky o posuzování
invalidity zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti v důsledku působení souhrnu více
zdravotních postižení až o 10 procentních bodů, Nejvyšší správní soud se s takovou námitkou
neztotožnil. V případě stěžovatele zcela zřejmě nenastal pokles jeho pracovní schopnosti
ani v důsledku více zdravotních obtíží, natož v míře mající přesáhnout horní hranici 40 %.
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatele
posudková komise hodnotila zcela v souladu s pravidly §2 odst. 3 vyhlášky o posuzování
invalidity a nebyl zde důvod přikročit k postupu podle §3 odst. 1 vyhlášky o posuzování
invalidity.
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud výtky stěžovatele směřující proti
způsobu posouzení jeho zdravotního stavu jako stěžejnímu důkazu shledal neopodstatněnými
a kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
IV. Náklady řízení
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nevyšší správní soud v souladu s §120 s. ř. s.
ve spojení s §60 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů podle §60
odst. 1 s. ř. s. nepřísluší. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení podle §60 odst. 2 s. ř. s.
Stěžovateli byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze 7. 11. 2013, č. j. 3 Ads
86/2013 – 14 ustanovena advokátka, hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování
stěžovatele platí v takovém případě stát podle §35 odst. 8 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přiznal
výši odměny za poskytnutí právních služeb podle §11 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za 2 úkony
právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti spočívající v první poradě s klientem dne
28. 11. 2013 včetně převzetí a přípravy zastoupení a v doplnění kasační stížnosti dne 28. 11. 2013
ve výši 1.000 Kč za jeden úkon (srov. §9 odst. 2 a §7 advokátního tarifu). Nejvyšší správní soud
dále přiznal zástupkyni náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon
právní služby podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Advokátka sdělila soudu, že není plátcem
daně z přidané hodnoty. Dohromady tedy přiznal Nejvyšší správní soud zástupci stěžovatele
2.600 Kč (2 x 1.000 Kč + 2 x 300 Kč) a k výplatě stanovil přiměřenou lhůtu. Uvedená částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 7. května 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu