ECLI:CZ:NSS:2014:3.AS.171.2014:17
3 As171/2014 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Generálnímu finančnímu ředitelství, se sídlem Praha 1, Lazarská 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2014, č.
j. 15 Af 165/2013 – 64, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobce podanou kasační stížností napadá usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 5. 8. 2014, č. j. 15 Af 165/2013 – 64. Tímto usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem
(dále „krajský soud“) žalobci (dále„stěžovatel“) nepřiznal osvobození od soudních poplatků
a zamítl jeho návrh na ustanovení advokáta. Důvodem pro toto rozhodnutí krajského soudu bylo
zejména to, že stěžovatel neprokázal své majetkové poměry (nezaslal soudu vyplněné prohlášení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech).
V kasační stížnosti ze dne 19. 8. 2014 stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, aniž by tento návrh blíže zdůvodnil. Usnesením Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 9. 2014, č. j. 3 As 171/2014 – 7, byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě jednoho týdne
od doručení usnesení doplnil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti o důvody
pro přiznání odkladného účinku. Stěžovatel reagoval na uvedenou výzvu soudu podáním ze dne
29. 9. 2014, v němž doplnil důvody návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tak,
že kasační stížnost je „objektivně“ důvodná, neboť přiznání osvobození od soudních poplatků
je důvodné. Důvodné je podle stěžovatele také přiznání odkladného účinku, neboť „výkon i jiné
právní následky kasační stížností napadeného rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a jeho
přiznání se vůbec nedotkne práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem“.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“),
nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Přitom se přiměřeně použijí ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Od 1. 1. 2012, totiž
od účinnosti novely s. ř. s., provedené zákonem č. 303/2011 Sb., soud podle ustanovení §73
odst. 2 s. ř. s. na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (k výkladu relevantních pojmů
viz též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 17/2012, přístupné
na www.nssoud.cz).
Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí. Podmínky přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti již ve své judikatuře Nejvyšší správní soud několikrát vyložil. Nejvyšší správní soud
odkazuje například na svůj rozsudek ze dne 22. 7. 2013, č. j. 8 As 77/2012 – 25, ve kterém
se uvádí: „Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako
na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno
pro ojedinělé případy. Je to přitom stěžovatel, na kom vázne břemeno tvrzení i důkazní stran důvodů pro přiznání
odkladného účinku. Stěžovatel tedy musí hrozbu nepoměrně větší újmy jednak dostatečně konkrétně tvrdit
a jednak i náležitě doložit. Nejvyšší správní soud není povolán k tomu, aby za navrhovatele vlastní vyhledávací
činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ Podle judikatury
zdejšího soudu jsou důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným
osobám vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností
to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí
svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozhodnutím
krajského soudu obává, by pro něj přestavoval újmu skutečně závažnou a reálnou, nikoliv újmu
pouze hypotetickou a bagatelní. (Srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 9. 2014, č. j. 3 As 155/2014 – 41.)
V projednávané věci stěžovatel nesplnil základní podmínky pro přiznání odkladného
účinku, neboť (ani přes výzvu soudu) neunesl povinnost tvrzení. Stěžovatel totiž nijak
nekonkretizoval, jaká nepoměrně větší újma by mu mohla vzniknout. Stěžovatel pouze
parafrázoval podmínky pro přiznání odkladného účinku, které byly stanoveny ustanovením §73
odst. 2 s. ř. s., ve znění účinném do 31. 12. 2011 a neuvedl žádné konkrétní okolnosti,
z nichž vznik újmy a její intenzitu dovozuje. To rozhodně nelze považovat za splnění
stěžovatelovy povinnosti tvrzení ve vztahu k důvodům návrhu na přiznání odkladného účinku.
Přitom povinnost tvrzení je procesní povinností, kterou soud nemůže žádným způsobem
nahradit vlastním uvážením.
V projednávané věci je kasační stížností napadeno usnesení krajského soudu, kterým
byl zamítnut návrh stěžovatele na ustanovení advokáta a na osvobození od soudních poplatků
Nad rámec shora uvedené základní argumentace Nejvyšší správní soud dodává, že u takového
rozhodnutí (jež je svou povahou procesní) lze těžko dovozovat, že by jeho právními následky
stěžovateli reálně mohla vůbec jakákoliv újma vzniknout. Neustanovení zástupce a neosvobození
od soudních poplatků má právní následky pouze pro to které konkrétní řízení, v němž o něm
bylo rozhodnuto. Pokud stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí krajského soudu kasační
stížnost, krajský soud vyčká výsledku řízení o podané kasační stížnosti a v řízení do té doby
nepokračuje. Případné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti tomuto typu
rozhodnutí krajských soudů by tedy postrádalo smyslu, neboť stěžovateli nemůže v mezidobí
od podání kasační stížnosti do rozhodnutí o ní hrozit žádná újma spojená s právními následky
takového rozhodnutí. Hned prvá z kumulativně uvedených zákonných podmínek přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti tedy nebyla splněna.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele zamítl. O samotné kasační
stížnosti bude rozhodnuto později.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 8. října 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu