ECLI:CZ:NSS:2014:3.AS.188.2014:27
sp. zn. 3 As 188/2014 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobce:
JUDr. PhDr. I. S., Ph.D., zastoupen Mgr. Dr. Petrem Skalkou, advokátem se sídlem
Olomoucká 2613/4, Prostějov, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, se sídlem Praha
5, Na Popelce 2/16, proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 25. 10. 2010, č. j. 185/2010-
NBÚ/07-OP, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 12. 6. 2014, č. j. 7A 206/2010 - 67, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2014,
č. j. 7A 206/2010 - 67, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ředitele žalovaného ze dne 25. 10. 2010, č. j. 185/2010-NBÚ/07-OP,
byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí žalovaného
(dále „stěžovatel“), na jehož základě nebylo žalobci vydáno osvědčení fyzické osoby pro stupeň
utajení „Důvěrné“. Důvodem pro nevydání osvědčení byl závěr stěžovatele, že žalobce nesplňuje
podmínku bezpečnostní spolehlivosti, neboť u něj bylo shledáno bezpečnostní riziko spočívající
v závažné a opakované činnosti proti zájmům České republiky [§14 odst. 2 písm. a) zákona
č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále „zákon
o ochraně utajovaných informací“)].
Žalobce se proti rozhodnutí o rozkladu bránil správní žalobou, kterou Městský soud
v Praze (dále „městský soud“) shledal důvodnou a rozhodnutí o rozkladu zrušil, především proto,
že se žalobce neměl možnost seznámit se všemi podklady rozhodnutí. Městský soud stěžovatele
zavázal, aby v novém řízení umožnil žalobci nahlédnout do výsledků šetření zpravodajské služby,
které byly v předchozím řízení před žalobcem utajeny.
Rozsudek městského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, v níž navrhl i přiznání
odkladného účinku dle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“).
Uvedl, že na základě napadeného rozsudku má povinnost seznámit stěžovatele s utajovanými
informacemi, což dle jeho názoru povede k porušení zákona o ochraně utajovaných informací.
Stěžovatel se domnívá, že by uvedeným postupem došlo k ohrožení zájmu na jednotném výkonu
veřejné správy v souladu s právními předpisy, čímž by mohla vzniknout nenahraditelná újma.
Stěžovatel má rovněž za to, že se přiznání odkladného účinku nedotkne nepřiměřeným
způsobem práv třetích osob a nebude v rozporu s veřejným zájmem.
Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřil dne 6. 10. 2014. S přiznáním
odkladného účinku nesouhlasí, neboť se domnívá, že stěžovateli nemůže vzniknout
nenahraditelná újma. Dodává k tomu, že z textu kasační stížnosti vyplývá, že příslušná
zpravodajská služba, vzhledem k časovému odstupu, již netrvá na označení předmětných
informací ve smyslu §133 odst. 2 a 3 zákona o ochraně utajovaných informací. Poukazuje rovněž
na přípis, jímž stěžovatel informoval městský soud, že utajované informace již nadále nebudou
podléhat režimu ustanovení §133 odst. 2 a 3 zákona o ochraně utajovaných informací, a není
tudíž třeba rozhodnutí o oddělení spisové dokumentace, přičemž s informacemi lze účastníka
seznámit v souladu s §45 odst. 6 s. ř. s. Dle žalobce tyto okolnosti vylučují vznik nenahraditelné
újmy, jakožto podmínky pro přiznání odkladného účinku. Tento návrh by měl být zamítnut jako
nedůvodný.
Nejvyšší správní soud nicméně shledal důvody pro přiznání odkladného účinku podané
kasační stížnosti.
Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek, avšak Nejvyšší správní soud
jej může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „[s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.“
Pro nyní posuzovaný případ nepochybně přiměřeně platí závěry vyslovené v usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49,
publikované pod č. 1255/2007 Sb. NSS, kde rozšířený senát uvedl: „S ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V uvedeném rozhodnutí
zdejší soud nastínil i typické příklady, které by odůvodňovaly přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti podané správním orgánem. Obecně lze poznamenat, že se jedná o případy,
kde by respektování soudního rozhodnutí mohlo způsobit závažné důsledky v důsledku
povinnosti správního orgánu pokračovat po zrušení rozhodnutí krajským (zde městským)
soudem v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném
soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.
Na tomto místě je rovněž vhodné zdůraznit, že „[r]ozhodnutí o přiznání odkladného účinku
žalobě a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou svou podstatou rozhodnutími předběžné povahy
a nelze v nich předjímat rozhodnutí o věci samé. Proto nelze při rozhodování podle §73 odst. 2 a §107 s. ř. s.
vždy učinit jednoznačný (konečný) závěr, že správní rozhodnutí má za následek újmu pro žalobce či stěžovatele“
(blíže k tomu v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76).
Nejvyšší správní soud proto ani v tomto rozhodnutí žádným způsobem nepředjímá rozhodnutí
ve věci.
V daném případě podal stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku, neboť
se domnívá, že respektováním napadeného rozsudku bude nucen porušit zákon o ochraně
utajovaných informací, čímž by mohla vzniknout nenahraditelná újma například již ve smyslu
zpochybnění jednotného postupu v případech ochrany utajovaných skutečností. Předně
lze podotknout, že s. ř. s. v nyní účinném znění již pro přiznání odkladného účinku nepožaduje,
aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly nenahraditelnou újmu. Postačí,
že se jedná o újmu nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám.
Důvodem pro vznik takové újmy však zcela jistě není subjektivní názor stěžovatele,
že je soudní rozhodnutí chybné, přičemž jeho výkon bude znamenat porušení zákona. Tato
otázka bude předmětem přezkumu před Nejvyšším správním soudem teprve v řízení o věci samé.
Ostatně s ohledem na předběžnou povahu rozhodnutí o odkladném účinku by ani nebylo dost
dobře možné, aby o takové námitce zdejší soud nyní rozhodoval. Argumentace stěžovatel
by navíc znamenala, že každé kasační stížnosti podané správním orgánem z důvodu nesprávné
aplikace zákona soudem [kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], by Nejvyšší správní
soud musel na návrh správního orgánu odkladný účinek přiznat. Takový výklad by byl v rozporu
s principem, že se kasační stížnosti přiznává odkladný účinek jen ojediněle.
Z obsahu samotného návrhu lze však dovodit, že jeho primárním důvodem je obava
stěžovatele z důsledků, které by mohly být respektováním napadeného rozsudku způsobeny.
V daném případě se jedná o odtajnění informací, které však mají zůstat utajeny. Nejvyšší správní
soud považuje tyto důsledky za dostatečně závažné pro přiznání odkladného účinku. Je nutné
si uvědomit, že jedním z účelů utajení informací je zamezit k nim přístup osobám, které
nedisponují potřebným oprávněním. Pro posuzovanou věc je důležité sdělení stěžovatele
ze dne 2. 6. 2014, v němž stěžovatel městskému soudu tlumočil názor původce informací –
Bezpečnostní informační služby – na jejich utajení. Z uvedeného sdělení lze dovodit, že utajení
obou předmětných dokumentů trvá, ačkoli u jednoho došlo k přehodnocení stupně utajení
z „Důvěrné“ na „Vyhrazené“. Bezpečnostní informační služba rovněž usoudila, že by žalobci
mohlo být umožněno seznámit se s informacemi v rámci soudního řízení. K tomu však v řízení
o žalobě nedošlo a městský soud uložil stěžovateli povinnost, aby žalobce s informacemi
seznámil. Právě proti této povinnosti stěžovatel důrazně protestuje. V případě, kdy by kasační
stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek, musel by stěžovatel postupovat v souladu s právním
názorem městského soudu. Pokud by následně Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl,
nebyla by jediná možnost, jak chybný důsledek zvrátit – stěžovatel by již žalobce s informacemi
seznámil. Předmět sporu by tím fakticky odpadl. Přezkum kasační stížnosti by se tím dostal toliko
do roviny akademické úvahy, neboť účelu zákona o ochraně utajovaných informací by již nebylo
možné dosáhnout. Důvodem přiznání odkladného účinku je tak především snaha zabránit
nevratným krokům, po nichž by již nebylo rozhodování kasačního soudu dostatečně účinné
(přiměřeně srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 581/06).
Ze zjištěných skutkových okolností je rovněž zřejmé, že přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti nemůže žalobci vzniknout prakticky žádná újma. Právě ta sdělení stěžovatele,
jimiž žalobce zdůvodňuje zamítavý postoj k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jakož i samotné napadené rozhodnutí stěžovatele, jsou toho důkazem. Z těchto zdrojů
je především zjevné, že se jedná o podklady žalobci známé (v minulosti již sdělené). Přístup k nim
tak postrádá pro žalobce smysl, zatímco nakládávání s těmito skutečnostmi (stále utajovanými
ve smyslu zákona o utajovaných skutečnostech) stěžovatelem i nadále vyžaduje dodržovat režim,
upravený zmíněným zákonem. Na straně stěžovatele tedy rozhodně trvá hrozba spočívající
v odtajnění informací neoprávněné osobě, respektive v donucení stěžovatele jednat v rozporu
se zákonem (viz ustanovení §122 odst. 3 zákona o utajovaných skutečnostech).
Z výše uvedeného vyplývá, že přiznání odkladného účinku je v souladu se shora
vymezeným veřejným zájmem, zatímco žalobce ve svých právech nijak dotčen být nemůže.
Vzhledem k tomu Nejvyšší správní soud rozhodl podle §107 s. ř. s., ve spojení s §73 odst. 2
s. ř. s. tak, že kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku městského soudu přiznal odkladný
účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. října 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu