ECLI:CZ:NSS:2014:3.AS.26.2014:30
sp. zn. 3 As 26/2014 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Seznam.cz,
a.s., se sídlem Radlická 608, 150 00 Praha 5, zastoupený JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D.,
advokátem se sídlem Sladkovského 601, 530 02 Pardubice, proti žalovanému: CHAPS,
spol. s r.o., se sídlem Bráfova 21, 616 00 Brno, zastoupený JUDr. Vilémem Podešvou, LLM,
advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, 14000 Praha 4, o ochraně proti nečinnosti
žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 23. 1. 2014, č. j. 62 A 85/2013 – 47, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 62 A 85/2013 – 47, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Brně, jímž mu byla uložena povinnost vyřídit žádost žalobce o poskytnutí informací
ze dne 21. 11. 2011 v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
ve znění pozdějších předpisů, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku a současně mu byla
uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný kasační stížnost. Navrhl,
aby byl napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnost. Uvedl, že žalobce podle zákona
č. 106/1999 Sb. požaduje vydání kompletních a aktualizovaných zdrojových dat CIS JŘ, která
má žalovaný podle rozhodnutí Ministerstva dopravy k dispozici v souladu se zákonem. Žalovaný
této žádosti nevyhověl, neboť má za to, že není osobou povinnou dle zákona č. 106/1999 Sb.
Připomněl, že proti rozsudku krajského soudu ze dne 7. 6. 2013, č. j. 62 A 26/2012 – 129,
v němž tento soud dospěl k opačnému závěru, podal kasační stížnost, která byla odmítnuta
rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2013, č. j. 5 As 57/2013 - 16. Žalovaný
proto podal ústavní stížnost. V případě, že bude ústavní stížnosti či nyní podané kasační stížnosti
vyhověno, by mohlo dojít k tomu, že by byl žalovaný na základě nezákonných rozsudků nucen
činit úkony, které mu žádný právní předpis neukládá. Žalovaný zdůraznil, že pokud budou
požadované informace poskytnuty, nelze znovu nastolit stav před jejich poskytnutím. Přiznání
odkladného účinku je tak rovněž v zájmu zachování účelu a smyslu řízení o kasační stížnosti.
Žalovaný má dále za to, že by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozsudku znamenaly
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.
Poskytnutí informací by totiž pro něj mohlo mít až likvidační důsledky. Podle žalovaného
je žádost žalobce o předmětné informace součástí jeho nekalé hospodářské soutěže,
tyto informace žádá s ekonomickým záměrem vytvořit ze získaných dat systém konkurující
systému žalovaného a tím jej vytlačit z relevantního trhu internetové reklamy. Vzhledem k podílu
žalobce na tomto relevantním trhu by se s vysokou mírou pravděpodobnosti jednalo o krok
směřující k úplné likvidaci žalovaného.
Žalobce ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku navrhl, aby Nejvyšší
správní soud tomuto návrhu nevyhověl. Přiznání odkladného účinku by totiž vedlo k dalšímu
prodlužování nezákonné nečinnosti žalovaného. Žalovaný takto zasahuje i do ústavně
zaručeného práva žalobce na informace.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Přitom přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh
žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce podal dne 21. 11. 2011 u žalovaného žádost
o poskytnutí informací (poskytnutí kompletních a aktualizovaných zdrojových dat celostátního
informačního systému o jízdních řádech). Ve své žádosti žalobce uvedl, že se již dříve
s obdobnou žádostí o kompletní aktualizované údaje ve zdrojových formátech obrátil
na Ministerstvo dopravy, které mu sice informace poskytlo, nikoli však v požadovaném formátu.
Svůj postup odůvodnilo tím, že nemá k těmto přenosovým souborům a výsledkům vlastní
činnosti zpracovatele (tj. nyní žalovaného) přístup. Žalobce tak požadoval tyto informace
po žalovaném, který byl na základě smlouvy uzavřené s Ministerstvem dopravy pověřen k vedení
celostátního informačního systému o jízdních řádech podle §17 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb.,
o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný k této žádosti žalobci dne 9. 12. 2011
sdělil, že není povinným subjektem ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., a požadované informace
neposkytl. Žalobce se poté obrátil s odvoláním na Ministerstvo dopravy, které reagovalo přípisem
ze dne 16. 1. 2012, v němž uvedlo, že žalovaný není povinným subjektem. V rozsudku
ze dne 7. 6. 2013, č. j. 62 A 26/2012 – 129, krajský soud dospěl k závěru, že oba tyto přípisy
žalovaného i Ministerstva dopravy jsou rozhodnutími ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Uvedeným
rozsudkem obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil Ministerstvu dopravy k dalšímu řízení. V tomto
rozsudku současně vyslovil názor, že žalovaný (CHAPS, spol. s r.o.) je povinným subjektem
podle §2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 6. 2013.
Dne 11. 10. 2013 podal žalobce u Krajského soudu v Brně žalobu na ochranu
proti nečinnosti, jíž se domáhal, aby soud žalovanému uložil povinnost vyřídit jeho žádost
o poskytnutí informací ze dne 21. 11. 2011 v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb. Krajský soud
dospěl k závěru, že žalovaný od nabytí právní moci jeho rozsudku ze dne 7. 6. 2013,
č. j. 62 A 26/2012 – 129, žádost žalobce ze dne 21. 11. 2011 postupem podle zákona č. 106/1999 Sb. nevyřídil, tj. neposkytl požadovanou informaci ani nevydal rozhodnutí v souvislosti
s jejím neposkytnutím (s odmítnutím žádosti). Žalovaný je tedy nečinným. Krajský soud
mu proto rozsudkem ze dne 23. 1. 2014, č. j. 62 A 85/2013 – 47, uložil, aby žádost žalobce
vyřídil.
Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek má charakter institutu
mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana
stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního
rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozsudku městského
soudu. Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, přitom má povinnost tvrzení
a povinnost důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní
újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly. V této souvislosti
je třeba poukázat na to, že institut odkladného účinku žaloby, jak je vymezen v §73 s. ř. s.,
na jehož přiměřené užití odkazuje §107 s. ř. s., z logiky právní úpravy nepředpokládá,
že by o přiznání odkladného účinku žádal žalovaný, jehož rozhodnutí je žalobou napadeno.
To však nic nemění na tom, že v řízení o kasační stížnosti nelze již s ohledem na zásadu rovnosti
účastníků ani žalovanému pro případ, že se brání proti pro něj nepříznivému rozsudku městského
soudu, upírat právo navrhnout přiznání odkladného účinku jím podané kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud se k této otázce vyjádřil v usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikováno pod č. 1255/2007 Sb. NSS, dostupné z: ,
tak, že „zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení
a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu
na to zda je ve věci podána kasační stížnost. I správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti,
aby jí byl přiznán odkladný účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce (§73 odst. 2 a 4, §107 s. ř. s.).
Samotné podání kasační stížnosti, není-li ze zákona spojeno s odkladným účinkem či nebyl-li vysloven soudním
rozhodnutím, nemá však na plnění povinností správním orgánem žádný vliv. Nerespektuje-li správní orgán
pravomocné soudní rozhodnutí a nepokračuje řádně v řízení, může se dle okolností jednat o nečinnost, proti
níž se lze bránit podáním žaloby dle ustanovení §79 a násl. s. ř. s.“
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci jsou naplněny
zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Předmětem řízení
je přezkum rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla žalovanému uložena povinnost
vyřídit žádost žalobce o poskytnutí informací. Nejvyšší správní soud má za to, že výkon tohoto
rozsudku by pro žalovaného znamenal závažnou újmu. Pokud by totiž žalovaný v rámci vyřízení
žádosti poskytl žalobci požadované informace, nebylo by možno tento úkon žalovaného zhojit
za situace, kdy by Nejvyšší správní soud následně rozsudek krajského soudu zrušil. Rozhodování
Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti by tak pozbylo význam. Za situace,
kdy žalovaný s právním názorem obsaženým v rozsudku krajského soudu nesouhlasí a kasační
stížností se domáhá jeho zrušení, shledal Nejvyšší správní soud s ohledem na princip právní
jistoty a princip předvídatelnosti práva za vhodné, aby byl kasační stížnosti proti rozsudku
krajského soudu přiznán odkladný účinek do doby, než Nejvyšší správní soud o této kasační
stížnosti rozhodne.
Újmu hrozící žalobci v případě přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud naopak
vyhodnotil jako málo závažnou, neboť tato újma by spočívala pouze v pozdějším vyřízení jeho
žádosti o poskytnutí informací. K vyřízení žádosti by totiž došlo po nabytí právní moci
případného rozsudku Nejvyššího správního soudu o tom, že se kasační stížnost žalovaného
zamítá.
Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že žalovaným namítaný nežádoucí stav, který v daném
případě reálně hrozí, představuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout žalobci či jiným osobám. Zároveň Nejvyšší správní soud neshledal,
že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bylo v rozporu s veřejným zájmem.
Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 17. dubna 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu