ECLI:CZ:NSS:2014:3.AS.26.2014:45
sp. zn. 3 As 26/2014 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Seznam.cz,
a.s., se sídlem Radlická 608/2, 150 00 Praha 5, zastoupený JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D.,
advokátem se sídlem Sladkovského 601, 530 02 Pardubice, proti žalovanému: CHAPS,
spol. s r.o., se sídlem Bráfova 21, 616 00 Brno, zastoupený JUDr. Vilémem Podešvou, LLM,
advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, 14000 Praha 4, o ochraně proti nečinnosti
žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 23. 1. 2014, č. j. 62 A 85/2013 – 47, o návrhu žalobce na zrušení usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 3 As 26/2014 – 30,
takto:
Návrh žalobce na zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014,
č. j. 3 As 26/2014 – 30, o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud rozhodl usnesením ze dne 17. 4. 2014, č. j. 3 As 26/2014 – 30,
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 23. 1. 2014, č. j. 62 A 85/2013 – 47. Tímto rozsudkem Krajský soud v Brně uložil
žalovanému povinnost vyřídit žádost žalobce o poskytnutí informací ze dne 21. 11. 2011 ve lhůtě
15 dnů od právní moci rozsudku a současně mu uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení.
Návrhem ze dne 14. 5. 2014, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 15. 5. 2014,
se žalobce domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 3 As
26/2014 – 30. Především namítl, že přiznání odkladného účinku nemůže žalovanému nikterak
posloužit k dočasné ochraně před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního
rozhodnutí. Je tomu tak proto, že řízení ukončené nyní napadeným rozsudkem Krajského soudu
v Brně ze dne 23. 1. 2014, č. j. 62 A 85/2013 - 47, bylo vedeno „pouze“ ve vztahu k nečinnosti
žalovaného. Předmětem tohoto řízení byla pouze otázka poskytnutí ochrany žalobci proti zjevné
nečinnosti žalovaného, který neplnil své zákonem i předchozími rozhodnutími orgánů veřejné
moci stanovené povinnosti, nikoli otázka věcného posouzení celého případu. Otázka,
zda je žalovaný ve vztahu k žádosti žalobce povinným subjektem ve smyslu zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a tedy
zda má povinnost vyřídit žádost žalobce o poskytnutí informací v souladu se zákonem, byla
již postavena najisto dřívějším pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne
7. 6. 2013, č. j. 62 A 26/2012 - 129. Jedná se tedy o otázku pravomocně rozsouzenou (ostatně
i samotným Nejvyšším správním soudem), kterou nelze opakovaně řešit v tomto soudním řízení
správním a tudíž ani nikterak zpochybňovat. Žalobce dále argumentoval tím, že v projednávané
věci absentují nezbytné zákonné předpoklady pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný již před vydáním usnesení Nejvyššího správního soudu o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti sám dobrovolně splnil povinnost uloženou napadeným rozsudkem krajského
soudu a svým rozhodnutím ze dne 11. 3. 2014 žádost žalobce odmítl. Z tohoto kroku žalovaného
je naprosto zřejmé, že mu vyřízení žádosti žalobce o poskytnutí informací nezpůsobuje
jakoukoliv újmu, jejímž možným vznikem bylo přitom rozhodnutí o přiznání odkladného účinku
odůvodněno. Žalobce je dále přesvědčen o tom, že přiznání odkladného účinku bylo v rozporu
s důležitým veřejným zájmem, neboť jím byla, byť jen dočasně, poskytnuta ochrana zcela
flagrantnímu a opakovanému nerespektování správních i soudních rozhodnutí žalovaným. Navíc
je všeobecně známo, že pozdní poskytnutí informací se může ve své podstatě rovnat jejich
neposkytnutí.
Ke svému návrhu žalobce doložil kopii rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2014
o tom, že se žádost žalobce o poskytnutí informací ze dne 21. 11. 2011 odmítá podle §15 odst. 1
zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Dále
doložil kopii rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 30. 4. 2014, č. j. 220/2011-030-Z106/72,
o tom, že se rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2014 podle §90 odst. 1 písm. b) zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ruší a věc se vrací žalovanému
k novému projednání.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Přitom přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh
žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Podle §73 odst. 5 s. ř. s. může soud usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu
zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo
že tyto důvody v mezidobí odpadly. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud může usnesení
o přiznání odkladného účinku zrušit na návrh i bez návrhu. Žalobce byl tedy návrh na zrušení
předmětného usnesení oprávněn podat.
Žalobce především namítl, že přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
nemohlo v nyní projednávané věci sloužit k poskytnutí dočasné ochrany žalovaného před
okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního rozhodnutí. Má totiž za to, že povinnost
žalovaného vyřídit žádost žalobce o poskytnutí informací jednoznačně vyplývá již z dřívějšího
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2013, č. j. 62 A 26/2012 - 129.
Nejvyšší správní soud přisvědčil žalobci v tom, že v rozsudku ze dne 7. 6. 2013,
č. j. 62 A 26/2012 – 129, vyslovil krajský soud právní názor, že společnost CHAPS, spol. s r.o.,
je povinným subjektem podle §2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Nejvyšší správní soud
má však za to, že tak byla zodpovězena pouze jedna z dílčích otázek rozhodných pro posouzení
toho, zda byl žalovaný skutečně v řízení o žádosti žalobce nečinný. Nejvyšší správní soud dále
připomíná, že věcnému posouzení žaloby a uložení povinnosti žalovanému vyřídit žádost žalobce
předcházelo i posouzení podmínek řízení. Samotný závěr krajského soudu o včasnosti podané
žaloby byl přitom žalovaným v podané kasační stížnosti zpochybněn.
Žalobce ve svém návrhu ze dne 14. 5. 2014 dále nepřesně tvrdí, že otázka, zda je žalovaný
ve vztahu k žádosti žalobce povinným subjektem ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., již byla
rozsouzena i Nejvyšším správním soudem. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 9. 2013,
č. j. 5 As 57/2013 – 16, odmítl kasační stížnost společnosti CHAPS, spol. s. r. o., podanou proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2013, č. j. 62 A 26/2012 - 129, neboť dospěl
k závěru, že společnost CHAPS, spol. s r.o., nebyla účastníkem řízení, ze kterého vyšel napadený
rozsudek, ani osobou zúčastněnou na daném řízení, a nebyla tudíž zjevně oprávněna k podání
kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud v citovaném usnesení zaujal názor, že v posuzované věci
společnost CHAPS, spol. s r.o., vystupovala v pozici orgánu státu, a to správního orgánu
I. stupně, jehož rozhodnutí bylo předmětem přezkumu žalovaného správního orgánu.
Na společnost CHAPS, spol. s r.o., byl na základě zákona přenesen výkon státní, resp. veřejné,
správy, a to vedení celostátního informačního systému o jízdních řádech. Nejvyšší správní soud
se však ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2013, č. j. 5 As 57/2013 – 16, výslovně nevyjádřil k otázce,
zda byla společnost CHAPS spol. s r.o. povinným subjektem podle §2 odst. 1 zákona
č. 106/1999 Sb.
Nejvyšší správní soud dále uvádí, že žalovaný při vydání svého rozhodnutí ze dne
11. března 2014 postupoval podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
23. 1. 2014, č. j. 62 A 85/2013 – 47. Účinky tohoto rozsudku byly následně pozastaveny
přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dne 24. 4. 2014, tj. dnem právní moci usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 3 As 26/2014 – 30.
Nejvyšší správní soud rozhodl o přiznání odkladného účinku na základě toho,
že by výkon napadeného rozsudku krajského soudu znamenal pro žalovaného závažnou újmu.
Pokud by totiž žalovaný vyřídil žádost žalobce o poskytnutí informací, nebylo by možno tento
jeho úkon následně zhojit za situace, kdy by Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu
zrušil s tím, že podmínky pro vyhovění žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného nebyly
dány. Rozhodování Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti by tak pozbylo
význam. Nejvyšší správní soud má za to, že tyto nežádoucí důsledky výkonu rozsudku krajského
soudu nadále hrozí. Jak vyplývá z rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 30. 4. 2014,
č. j. 220/2011-030-Z106/72, je v současné době věc vrácena žalovanému k novému projednání,
tedy k novému rozhodnutí o žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 21. 11. 2011
v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb. Odložení vykonatelnosti rozsudku krajského soudu
tak nepochybně může sloužit k poskytnutí dočasné ochrany žalovaného před okamžitým
výkonem pro něj nepříznivého soudního rozhodnutí. Nejvyšší správní soud rovněž zastává
názor, že žalovaným namítaný nežádoucí stav představuje nepoměrně větší újmu, než jaká může
vzniknout žalobci či jiným osobám pozdějším vyřízením žádosti žalobce o poskytnutí informací.
Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že důvody přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti žalovaného nadále trvají. Současně má za to, že dočasné odložení vykonatelnosti
rozsudku krajského soudu za situace, kdy by mohlo vydání správního rozhodnutí o žádosti
žalobce zmařit účel řízení o kasační stížnosti, se nepříčí veřejnému zájmu na respektování
soudních rozhodnutí. Nejvyšší správní soud proto návrh žalobce na zrušení svého usnesení
ze dne 17. 4. 2014, č. j. 3 As 26/2014 – 30, zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 28. května 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu