ECLI:CZ:NSS:2014:3.AS.8.2013:34
sp. zn. 3 As 8/2013 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobkyně: K. S.,
zastoupena Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem Husinecká 808/5, Praha 3, proti
žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Karmelitská 7, Praha 1, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2011, č. j. 19088/2011-23, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2012, č. j. 3 A 187/2011 - 73,
takto:
I. V řízení se pokračuje .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalobkyni se p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši
4.114 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Petra Holešínského.
Odůvodnění:
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále „stěžovatel“) vydalo dne 4. 7. 2011,
pod č. j. 19088/2011 - 23, vyrozumění o žádosti žalobkyně o přezkoumání výsledku didaktického
testu ze zkušebního předmětu Český jazyk a literatura – základní (dále také „rozhodnutí“),
v němž uvedlo, že žádost není důvodná a výsledek didaktického testu se potvrzuje.
V odůvodnění stěžovatel vyjmenoval podklady, na jejichž základě žádost posuzoval, přičemž
konstatoval, že v procesu tvorby zadání, zpracování dokumentů a výp očtu výsledků nebyly
shledány žádné chyby. Uzavřel s tím, že předmětný didaktický test byl shledán jako plně
a bezvýhradně způsobilý.
Uvedené vyrozumění napadla žalobkyně správní žalobou, v níž především namítala,
že jí nebylo poskytnuto zadání didaktického testu a další materiály, čímž jí bylo znemožněno
sepsat kvalifikovanou žádost o přezkoumání výsledků maturitní zkoušky. Žalobkyně
se domnívala, že postupem stěžovatele došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces, neboť
se v rozhodnutí nevypořádal se všemi jejími námitkami a argumenty. Stěžovateli vytýkala
i porušení základních zásad a principů ovládajících správní řízení (princip participace, otevřenosti
a transparentnosti, nestrannosti, materiální rovnosti a předvídatelnosti). Žaloba obsahovala
rovněž důvody, z nichž žalobkyně dovodila svou aktivní legitimaci a přípustnost soudního
přezkumu. Závěrem navrhla, aby se Městský soud v Praze (dále „městský soud“) obrátil
na Ústavní soud s tím, že je aplikovaná právní úprava protiústavní.
Rozsudek Městského soudu v Praze
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 8. 2012, č. j. 3 A 187/2011 – 73, rozhodnutí
stěžovatele zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejprve se zabýval otázkou aktivní legitimace
žalobkyně, a zda je správní žaloba přípustná.
Městský soud nejprve uvedl, že pro hodnocení, zda je akt vydaný stěžovatelem
rozhodnutím dle §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“)
není podstatné, jak jej stěžovatel označil, nýbrž jeho obsah, a zda se dotýká právní sféry
žalobkyně. Městský soud rovněž zdůraznil, že na rozdíl od přezkumného řízení dle zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“), je rozhodnutí stěžovatele správním aktem,
který byl vydán na základě žádosti žalobkyně a představuje specifický op ravný prostředek
k výsledku maturitní zkoušky. Z dikce ustanovení §82 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění účinném
v rozhodné době (dále jen „školský zákon“) navíc vyplývá, že podáním žádosti je založen
zákonný nárok na přezkum výsledku maturitní zkoušky, který musí být proveden v zákonem
stanovené lhůtě.
Dále se městský soud zabýval otázkou, zda se napadené rozhodnutí dotýká právní sféry
žalobkyně. V tomto ohledu připomněl právo na svobodnou volbu povolání a právo na vzdělání,
přičemž uvedl, že ačkoli bezprostřední zásah do těchto práv předmětné vyrozumění o výsledku
přezkoumání maturitní zkoušky zpravidla nepřinese, může se citelně projevit v budoucnu.
Konstatoval proto, že uvedeným rozhodnutím (vyrozuměním) je právní sféra žalobkyně
zasažena. Aktivní legitimace je navíc dána tím, že přezkum dle §82 odst. 3 školského zákona
je rozhodováním o veřejném subjektivním právu žalobkyně na řádný průběh zkoušky včetně
konečného hodnocení. Městský soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována
k podání správní žaloby, přičemž napadené rozhodnutí je ve správním soudnictví
přezkoumatelné.
Městský soud se dále věnoval jednotlivým námitkám žalobkyně. Přisvědčil argumentaci,
že žalobkyně nemohla kvalifikovaným způsobem sepsat žádost o přezkoumání výsledku
maturitní zkoušky bez samotného zadání didaktického testu, jehož znalost je v tomto ohledu
zásadní. Soud upozornil, že výsledky didaktického testu nemohou být validní, pokud není
správné zadání, a proto je s přezkumem výsledku maturitní zkoušky nerozlučně spjata i možnost
přezkoumat zadání. Stěžovatel je tudíž povinen posoudit, zda je zadání didaktického testu
v souladu se školským zákonem, prováděcími předpisy i katalogem požadavků zkoušek společné
části maturitní zkoušky, a zda byly zadané otázky v rámci současného stavu vědeckého poznání
formulovány správně a jednoznačně. Městský soud konstatoval, že pokud stěžovatel aproboval
situaci, kdy se žalobkyně neměla možnost se zadáním didaktického testu před podáním žádosti
seznámit, a v důsledku toho proti němu nemohla vznášet konkrétní výhrady, bylo jí upřeno právo
na řádné přezkoumání výsledku společné části maturitní zkoušky. Stěžovatel se tím dopustil vady,
která ovlivnila zákonnost napadeného rozhodnutí.
Městský soud se následně vymezil proti odůvodnění napa deného rozhodnutí.
Uvedl, že se jedná o odůvodnění povrchní, obecné a paušalizující, které se dostatečným
způsobem nevyjadřuje ani k obecně formulovaným námitkám žalobkyně. Jedná se proto
o rozhodnutí nepřezkoumatelné.
Ačkoli žalobkyně požadovala, aby byla věc předložena Ústavnímu soudu, městský soud
tak neučinil. Naopak uvedl, že namítané nedostatky jsou odstranitelné ústavně konformním
výkladem jednotlivých ustanovení, přičemž opomenout nelze aplikaci základních zásad činnosti
správních orgánů, které se na daný přezkum použijí v souladu s §177 odst. 1 správního řádu.
Kasační stížnost
Kasační stížností ze dne 3. 1. 2013 napadá stěžovatel rozsudek městského soudu
z důvodů obsažených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Z hlediska povahy námitek se ovšem
jedná jen o důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítaná nedostatečnost argumentace
městského soudu totiž koresponduje s určitým, dále vyvráceným, právním názorem stěžovatele.
Stěžovatel se domnívá, že ustanovení §82 odst. 3 školského zákona zakládá toliko jeho
pravomoc přezkoumávat správnost procesu hodnocení výsledku maturitní zkoušky
od digitalizace záznamového archu do vygenerování výsledků. Má za to, že věcný přezkum
a přezkum zadání jednotlivých testových úloh je součástí jejich hromadné validace, která probíhá
na základě empirického přezkumu všech úloh společně srovnáním se všemi odpověďmi studentů.
Tento přezkum vyplývá z §80 odst. 3 písm. d) školského zákona. Stěžovatel dále popisuje průběh
hromadné validace, při níž jsou problematické otázky nalezeny a následně podrobeny revizi
odborníků v dané oblasti. Takový způsob věcného přezkumu hodnocení a výsledků zkoušek
by měl být dle stěžovatele věcí čistě pedagogickou, a nemůže být tudíž předmětem přezkumu
ze strany správních orgánů. Zdůrazňuje, že přezkum provedený dle §82 odst. 3 školského zákona
je již výhradně zaměřen na správnost použití metodických postupů v průběhu automatického
vyhodnocování – tedy zda bylo hodnocení vygenerováno správně či nikoli.
Vyrozumění o výsledku přezkoumání didaktického testu nemá dle stěžovatele povahu
rozhodnutí o subjektivních právech a povinnostech žadatele. Z tohoto důvodu byl přezkum
dle §82 odst. 3 školského zákona rovněž vyloučen z režimu správního řádu.
Stěžovatel dále nesouhlasí ani se vztažením pravidel správního řízení na zmiňovaný
přezkum. Odvolává se na zásadu zákonnosti a dodává, že se názor městského soudu
neslučuje s podstatou přezkumu zakotveného v uvedeném ustanovení školského zákona.
Výsledkem takového přezkumu není autoritativní výrok o subjektivních právech a povinnostech,
nýbrž pouhé sdělení, jehož procesní režim je regulován částí čtvrtou správního řádu a nikoli částí
druhou. Toto sdělení zároveň nemusí splňovat náležitosti správního rozhodnutí, včetně
povinnosti zabývat se detailně všemi uplatněnými námitkami. Argumentaci městského soudu
související s použitím správního řádu považuje stěžovatel za nedostatečnou. Má za to, že soud
měl jednoznačně uvést, zda se jedná o správní řízení dle části druhé, tř etí či čtvrté správního řádu,
nebo o zcela samostatnou kategorii.
Dle stěžovatele vychází z chybného názoru o použití pravidel správního řízení i závěr
o újmě způsobené na veřejných subjektivních právech žalobkyně. Konstatuje, že žalobkyni nebyl
věcný přezkum správnosti testu upřen, byl pouze proveden v rámci jiného postupu, než s kterým
jej spojila. V tomto ohledu nemohla být žalobkyni způsobena újma ani tím, že neměla v době
žádosti k dispozici zadání didaktického testu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto stěžovatel navrhuje rozsudek městského
soudu zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
Vyjádření ke kasační stížnosti
Žalobkyně se ke kasační stížnosti vyjádřila podáním ze dne 9. 4. 2013, ve kterém
se s napadeným rozsudkem plně ztotožňuje. Má za to, že stěžovatel vykládá přezkum dle §82
odst. 3 školského zákona příliš úzce, a tudíž nesprávně. Považuje za nepřípustné, aby se přezkum
omezil jen na technickou stránku procesu, s tím že samotné posouzení testových úloh je věcí
čistě pedagogickou. Takovým řešením by totiž přišla o možnost věcně se bránit proti případně
nesprávnému hodnocení maturitní zkoušky a proti konkrétním pochybením Centra
pro zjišťování výsledků vzdělávání (dále jen „CERMAT“), které navíc testy zpracovává.
Poukazuje na skutečnost, že jiný prostředek obrany školský zákon neposkytuje. Domnívá
se, že hromadná validace nemůže věcný individualizovaný přezkum nahradit, ačkoli připouští,
že může být v takovém hodnocení jistým vodítkem. Na rozdíl od přezkumu podle §82 odst. 3
školského zákona totiž nepostihuje konkrétní námitky studenta.
Žalobkyně se rovněž domnívá, že je nutné na přezkum dle §82 odst. 3 školského zákona
aplikovat základní zásady činnosti správních orgánů plynoucích z §2 až §8 správního řádu
a současně je nezbytné zaručit určité minimum v otázkách procesních pravidel aplikací §180
odst. 1 správního řádu. Jen takový závěr poskytne účastníku řízení určité záruky řádného
a zákonného postupu správních orgánů.
Žalobkyně dále uvádí, že je s konáním státní maturitní zkoušky spojeno veřejné
subjektivní právo studenta na řádný průběh zkoušky v souladu se zákonem, včetně jejího
přezkumu. Poukazuje na skutečnost, že na výsledku maturitní zkoušky závisejí možnosti jejího
dalšího vzdělávání, profesní kariéra a s tím související dopady do ekonomické sféry. Újmou
pro ni bylo i neposkytnutí zadání didaktického testu, které bylo pro posouzení správnosti
hodnocení klíčové.
Z předestřených důvodu žalobkyně navrhla kasační st ížnost zamítnout.
Posouzení Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou splnění podmínek řízení. Zjistil,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, stěžovatele v řízení zastupuje zaměstnanec
disponující právnickým vzděláním a jsou splněny i obsahové náležitosti kasační stížnosti dle §106
s. ř. s.
Nejvyšší správní soud následně přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu
s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Posuzovaná problematika se ve své podstatě koncentruje do několika klíčových právních
otázek, jimiž se zabýval i městský soud. Nejvyšší správní soud musí zodpovědět, jaký rozsah
má mít přezkum výsledků maturitní zkoušky dle §82 odst. 3 školského zákona, zda je rozhodnutí
(vyrozumění) stěžovatele s to zasáhnout do subjektivních práv studentů, a zda se na toto
rozhodnutí vztahuje režim správního řádu. S názorem, který v této věci zaujal městský soud,
stěžovatel nesouhlasí.
Vzhledem k tomu, že řešení výše uvedených otázek bylo předmětem řízení
před rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp. zn. 6 As 68/2012,
bylo řízení v nyní posuzované věci přerušeno do doby, než rozhodne rozšířený senát.
Dne 19. 8. 2014 bylo pod č. j. 6 As 68/2012 – 47 vydáno usnesení rozšířeného senátu,
a to se závěry relevantními pro řešení nyní posuzované věci. Tím také odpadla překážka,
pro kterou bylo řízení v projednávané věci přerušeno, a proto soud rozhodl o pokračování
tohoto řízení.
Ve vztahu k nyní posuzovaným otázkám jsou stěžejní následující závěry rozšířené ho
senátu. K aplikaci správního řádu rozšířený senát uvedl: „ V řízení o žádosti o přezkoumání výsledku
části maturitní zkoušky konané formou didaktického testu podle §82 odst. 3 č. 561/2004 Sb., o předškolním,
základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, je třeba podle §180 odst. 1 správního řádu z roku
2004 aplikovat v otázkách, jejichž řešení je nezbytné, správní řád. Proti rozhodnutí o této žádosti není opravný
prostředek přípustný“. K povaze vyrozumění, které stěžovatel vydává, rozšířený s enát konstatoval:
„Rozhodnutí („vyrozumění“) o žádosti o přezkoumání výsledku části maturitní zkoušky konané formou
didaktického testu podle §82 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším
odborném a jiném vzdělávání, je třeba považovat za rozhodnutí podle §65 odst. 1 s. ř. s.“. Poslední zásadní
závěr se dotýká soudního přezkumu takového rozhodnutí, v němž je dle rozšířeného senátu soud
povinen přezkoumat jej v rozsahu uplatněných žalobních bodů, a to i z hlediska věcné správnosti
hodnocení testových otázek a úloh. Podle uvedených závěrů rozšířeného senátu zdejší soud
posoudil jednotlivé kasační námitky stěžovatele.
První námitka souvisí s rozsahem přezkumu dle §82 odst. 3 školského zákona.
Zatímco stěžovatel vnímá přezkum výsledků společné části maturitní zkoušky jako přezkum
procesu od digitalizace záznamového archu do vygenerování výsledků (jakéhosi technologického
postupu), městský soud svým rozhodnutím otevřel možnost k věcnému přezkumu všech
namítaných skutečností, včetně způsobilosti a určitosti zadání didaktického testu.
Ve výše citovaném rozhodnutí dospěl rozšířený senát zdejšího soudu k závěru,
že ze systematických důvodů je na rozhodování dle §82 odst. 3 školského zákona nutné
vztáhnout právní úpravu řízení před krajským úřadem vycházející z ustanovení §82 odst. 1 a 2
tohoto zákona. I stěžovatel tudíž „o žádosti o přezkoumání výsledku didaktického testu rozhoduje
(s tím, že o rozhodnutí žadatele vyrozumí písemně do 30 dnů od doručení žádosti o přezkoumání), zkoumá
průběh a výsledek zkoušky podle kritérií uvedených v odst. 2, může si vyžádat součinnost ze strany CERMATu
nebo České školní inspekce a výsledkem celého procesu je změna, nebo zrušení výsledku zkoušky a nařízení jejího
opakování, respektive potvrzení výsledku zkoušky“ (viz bod [28] usnesení rozšířeného senátu).
Kritéria přezkumu jsou v §82 odst. 2 školského zákona specifikována tak, že stěžovatel jednak
posuzuje, zda při maturitní zkoušce nebyly porušeny právní předpisy, popřípadě zda se nevyskytly
jiné závažné nedostatky, které mohly mít vliv na řádný průběh nebo výsledek zkoušky .
Jiné závažné nedostatky označuje rozšířený senát za neurčitý právní pojem, k jehož aplikaci
na konkrétní skutkový stav je povolán stěžovatel, přičemž jeho závěry musí být soud ně plným
způsobem přezkoumatelné. Rozšířený senát uvádí jako potenciální příklad přezkum, ve kterém
by žalobce (zde žalobkyně) namítal, že v didaktickém testu správně zodpověděl otázku, která mu
však nebyla uznána, protože stěžovatel se ztotožnil s (věcně nesprávným) názorem CERMATu,
že odpověď žalobce správná nebyla. Tato situace následně implikuje možnost, aby žalobce
napadal samotné zadání didaktického testu, neboť právě chyba v zadání či jeho nejednoznačnost,
by mohla zapříčinit formálně nesprávnou odpověď, která by však byla fakticky správná,
popřípadě by zadání obsahovalo otázku nezodpověditelnou. Je tedy zřejmé, že stěžovatel nemůže
svůj přezkum omezit na pouhou technologickou správnost vyhodnocovací procedury, ale musí
se zabývat všemi závažnými nedostatky, které student v žádosti namítá, a které by mohly mít vliv
na průběh či výsledek maturitní zkoušky a její věcně správné posouzení.
Povinnost stěžovatele řádně přezkoumat i věcné námitky studentů navíc vyplývá i z toho,
že jím přijaté rozhodnutí musí být plně přezkoumatelné ve správním soudnictví. Pokud
by se stěžovatel omezil jen na čistě technologickou proceduru a věcné námitky by pominul,
jednalo by se o rozhodnutí nepřezkoumatelné, které by muselo být zrušeno dle §76 odst. 1
písm. a) s. ř. s. (srov. k tomu bod [41] – [46] usnesení rozšířeného senátu).
K první námitce tak Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud posoudil
věc správně, když definoval povinnost stěžovatele řádně přezkoumat všechny námitky žalobkyně,
které mají přímou souvislost s výsledkem maturitní zkoušky. Naopak nelze přisvědčit stěžovateli,
že je přezkum vyplývající z §82 odst. 3 školského zákona omezen pouze na technologický proces
při vyhodnocování testů.
Druhá námitka, v níž stěžovatel rozporuje, že by svým rozhod nutím zasahoval
do subjektivních práv žalobkyně, souvisí do jisté míry již s výše uvedenou argumentací. Rozšířený
senát k subjektivním právům studentů, jež mohou být rozhodnutím stěžovatele dotčena, uvedl
následující: „Úspěšné vykonání všech částí maturitní zkoušky je podmínkou pro získání středního vzdělání
s maturitní zkouškou, což je samo o sobě podmínkou pro výkon určitých povolání, podnikání v určitých oborech,
respektive pro přijetí k dalšímu studiu na vyšších odborných či vysokých školách, stanovenou ve veřejnoprávních
předpisech. Právo na svobodnou volbu povolání a právo na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti
je zaručeno čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na vzdělání pak vyplývá z čl. 33 Listiny
základních práv a svobod.“ (viz bod [30] usnesení). Současně je nutné mít na paměti, že stěžovatel
může rozhodnout o výsledku maturitní zkoušky, respektive rozhodnout o změně hodnocení,
např. z „nevykonal úspěšně“ na „vykonal úspěšně“ (ve smyslu §23 odst. 3 vyhlášky č. 177/
2009 Sb.), případně anulovat výsledek zkoušky a nařídit její opakování. Dle rozšířeného senátu
tak nelze popřít, že výsledek řízení o žádosti o přezkoumán í výsledku maturitní zkoušky
je rozhodnutím o (veřejných subjektivních) právech. Stěžovatelem zastávaná koncepce přezkumu
dle §82 odst. 3 školského zákona není správná. Je třeba souhlasit s tím, že bez znalosti zadání
didaktického testu nemohla žalobkyně kvalifikovaně namítat jeho nesprávnost či neurčitost.
Chyba v zadání by se ovšem nepochybně mohla ve svém důsledku negativním způsobem projevit
zásahem do jejích výše uvedených práv. Pokud by tedy svým rozhodnutím stěžovatel takový
zásah neodstranil, sám by do subjektivních práv žalobkyně zasahoval. Z tohoto pohledu
představuje neposkytnutí zadání didaktického testu žalobkyni skutečnost relevantního významu.
Lze shrnout, že ani druhá námitka stěžovatele nebyla důvodná. Městský soud správně
dovodil, že rozhodování dle §82 odst. 3 školského zákona je rozhodováním o veřejných
subjektivních právech studentů.
Poslední skupina námitek se týká aplikace správního ř ádu, a to v tom smyslu,
zda jde o procesní předpis, který by upravoval řízení o žádosti o přezkoumání výsledku maturitní
zkoušky. Stěžovatel má za to, že se na tento přezkum pravidla správního řízení neužijí.
Městský soud dospěl k závěru, že na dané řízení lze aplikovat pouze základní zásady činnosti
správních orgánu ve smyslu §177 správního řádu. Ani jeden z uvedených názorů není správný.
Procesním režimem řízení o žádosti o přezkoumání výsledku maturitní zkoušky
se rozšířený senát podrobně zabýval a dospěl k závěru, že v případě otázek, jejichž řešení
je v řízení nezbytné, musí stěžovatel dle správního řádu postupovat. Správní řád se v takovém
případě užije v souladu s jeho §180 odst. 1 (viz část III. 4 usnesení rozšířeného senátu, na kterou
tento soud plně odkazuje). Je tedy zřejmé, že se na postup stěžovatele nevztahují jen obecné
zásady činnosti správních orgánů vyplývající z §2 až §8 správního řádu, ale uplatní se i procesní
režim dle části druhé tohoto zákona. Na rozhodnutí stěžovatele se tedy též vztahují podmínky
ustanovení §68 správního řádu, upravující náležitosti rozhodnutí. Představa městského soudu,
že se na činnost stěžovatele vztahují jen základní zásady činnosti správních orgánů, ne ní zcela
správná, na výsledek řízení však tato skutečnost zjevně neměla žádný vliv. Městský soud správně
dovodil, že povinností stěžovatele je přezkoumatelným způsobem vypořádat všechny námitky
žalobkyně.
Žádná z kasačních námitek stěžovatele tedy neobstála. Nejvyšší správní soud proto
posoudil kasační stížnost jako nedůvodnou a jako takovou ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. St ěžovatel (žalovaný) neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. Naopak žalobkyně byla v řízení úspěšná a náhrada nákladů jí podle
zásady úspěchu v řízení náleží. Náklady řízení tvoří náklady právního zastoupení advokátem,
které v tomto případě spočívají v jednom úkonu právní služby – písemné vyjádření ke kasační
stížnosti – podle §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále „advokát ní tarif“)
ve výši 3.100 Kč, a náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu).
Zástupce žalobkyně je plátcem DPH podle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty,
tudíž je celkový nárok zvýšen o daň 21 % [§37 odst. 1, §47 o dst. 1 písm. a), odst. 4 zákona
o DPH], tedy o částku 714 Kč. Celkem je stěžovatel povinen žalobkyni zaplatit 4 .114 Kč
(3.100+300+714) do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. října 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu