ECLI:CZ:NSS:2014:3.AZS.128.2014:21
sp. zn. 3 Azs 128/2014 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: S. O. E.,,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2014, č. j. OAM-148/ZA-P13-P07-2013, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2014, č. j. 61 Az 7/2014 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným usnesením odmítl žalobu žalobce
(dále též „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 21. 1. 2014, č. j. OAM-148/
ZA-P13-P07-2013. Rozhodnutím správního orgánu nebyla stěžovateli k jeho žádosti udělena
mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatel uvedl v žalobě adresu Pobytové středisko, N. X, Y., tato adresa byla uvedena i
na obálce, v níž byla žaloba Krajskému soudu v Ostravě zaslána. Na uvedenou adresu bylo
stěžovateli doručováno usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby. Podle doručenky obálky,
v níž mu byla písemnost zaslána (č. l. 20), byla písemnost dne 16. 5. 2014 uložena, neboť
stěžovatel nebyl zastižen; zároveň mu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Jelikož si
stěžovatel písemnost nevyzvedl v úložní době, zásilka byla dne 26. 5. 2014 vhozena do jeho
schránky. Dne 17. 6. 2014 podal stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Ostravě kasační
stížnost.
Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval tím, zda jsou v daném případě splněny
podmínky řízení a zda je kasační stížnost podána včas.
Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty pro podání
kasační stížnosti nelze prominout.
V projednávané bylo tedy nutné nejprve zodpovědět otázku, ke kterému dni nastaly
účinky doručení napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě. Soudní řád správní ani jiný
právní předpis neobsahuje speciální úpravu doručování písemností v soudním řízení
o přezkoumání správního rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Správní soud je proto
povinen postupovat podle §42 s. ř. s. a dále v souladu s §42 odst. 5 s. ř. s. podle právní úpravy
obsažené v občanském soudním řádu (zákona č. 99/1963 Sb.). Podle §42 odst. 1 s. ř. s. soud
doručuje písemnosti do datové schránky, není-li možné doručit písemnost tímto způsobem,
doručuje ji soud soudním doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě
zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě. V projednávané věci byla
písemnost doručována prostřednictvím držitele poštovní licence. Podle ustanovení §46b o. s. ř.,
které vymezuje adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu, je písemnost v prvé
řadě nutno doručovat na adresu, kterou účastník uvedl ve svém podání.
Stěžovatel uvedl v žalobě adresu Pobytové středisko, N. X, Y. Nejvyšší správní soud má
za to, že krajský soud postupoval zcela v souladu s §46b o. s. ř., jestliže mu doručoval usnesení
na tuto adresu. Pro doručování písemností do vlastních rukou podle §49 odst. 1 o. s. ř. platí, že
nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným
způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení,
nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí,
považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení
nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo
jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do
schránky.
Z doručenky obálky, v níž bylo usnesení stěžovateli zasláno, je zřejmé, že písemnost byla
dne 16. 5. 2014 uložena. Stěžovatel si písemnost nevyzvedl. Desátým dnem úložní lhůty bylo
pondělí dne 26. 5. 2014, tento den se podle §49 odst. 4 o. s. ř. považuje za den doručení
písemnosti.
Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. Podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů,
měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
V daném případě dnem určujícím počátek běhu lhůty ve smyslu ustanovení §40
odst. 1 s. ř. s. byl den doručení písemného vyhotovení usnesení Krajského soudu v Ostravě
stěžovateli – t. j. pondělí dne 26. 5. 2014. Den následující po dni doručení je podle tohoto
ustanovení považován za první den běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti
ve smyslu ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. Konec lhůty pro podání kasační stížnosti ve smyslu
ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den, který se svým
pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty - t. j. dnem doručení,
a to na pondělí dne 9. 6. 2014. Zákonná lhůta uplynula stěžovateli marně, kasační stížnost podaná
k poštovní přepravě dne 17. 6. 2014 je opožděná. Nejvyšší správní soud ji proto podle §46 odst.
1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Vzhledem k tomu, že byla kasační stížnost opožděná, nezabýval se Nejvyšší správní soud
žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. července 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu