ECLI:CZ:NSS:2014:4.ADS.107.2014:13
sp. zn. 4 Ads 107/2014 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: L. P.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2014, č. j. 34 Ad
27/2013 – 54,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 12. 3. 2013, č. j. X, byly zamítnuty námitky a potvrzeno
rozhodnutí žalované jako správního orgánu prvního stupně ze dne 3. 1. 2013, č. j. X.
Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní
důchod.
[2] Proti rozhodnutí žalované se žalobce bránil žalobou podanou dne 3. 5. 2013 u Okresního
soudu v Jihlavě, ve znění doplnění žaloby ze dne 6. 6. 2013, ve které navrhl, aby soud zrušil
napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[3] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 7. 2013, č. j. 34 Ad 27/2013 – 10, žalobu
odmítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[4] Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2013 se žalobce bránil kasační
stížností ze dne 6. 8. 2013, ve které navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil
a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 9. 2013, č. j. 4 Ads 72/2013 – 30, usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2013 zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
V odůvodnění dospěl k závěru, že krajský soud pochybil, pokud nezohlednil, že podání ze dne
6. 6. 2013, které považoval za žalobu proti napadenému rozhodnutí žalované, ve skutečnosti
představovalo toliko doplnění žaloby, přičemž vlastní žaloba byla u Okresního soudu v Jihlavě
podána již dne 3. 5. 2013; k nesprávnému postupu přispělo, že Okresní soud v Jihlavě postoupil
Krajskému soudu v Brně toliko doplnění žaloby ze dne 6. 6. 2013, přičemž toto bylo navíc
označeno jako žaloba, nikoli jako doplnění žaloby. Nejvyšší správní soud vyložil, že ustanovení
§72 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), je třeba aplikovat i za situace, kdy soud rozhodující v občanském soudním řízení
ohledně věci, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, řízení nezastaví,
nýbrž žalobu toliko (bezformálně) postoupí věcně a místně příslušnému krajskému soudu jako
soudu správnímu. I v těchto případech platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu
rozhodujícímu v občanském soudním řízení.
[6] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 3. 2014, č. j. 34 Ad 27/2013 – 54, žalobu zamítl
a rozhodl dále, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění neshledal
důvodnou stěžejní námitku nesprávného posouzení zdravotního stavu žalobce,
přičemž se ztotožnil se závěry posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
v Brně ze dne 14. 2. 2014, č. j. 2013/4347-BR. Posudková komise vyhodnotila, že rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byl bolestivý syndrom páteře
(vertebrogenní onemocnění), uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1b vyhlášky
č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti
posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška
o posuzování invalidity), ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Podle
posudkové komise činil pokles pracovní schopnosti 20%, po navýšení podle §3 odst. 2 vyhlášky
o 10% činil celkových 30%; k datu vydání napadeného rozhodnutí tak žalobce nebyl invalidní
podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni
vydání rozhodnutí, neboť nešlo o pokles pracovní schopnosti nejméně o 35%. K totožnému
hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce jako posudková komise přitom
ve správním řízení dospěli rovněž lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Jihlava dne
21. 12. 2012 a lékař Lékařské posudkové služby žalované, pracoviště Brno, dne 6. 3. 2013.
[7] Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2014 se žalobce (dále
též „stěžovatel“) bránil kasační stížností, podanou prostřednictvím krajského soudu
a odevzdanou k poštovní přepravě dne 18. 4. 2014, ve které požádal o prodloužení lhůty
k podání kasační stížnosti z důvodu značné vytíženosti JUDr. Jana Ševčíka, advokáta, který
jej v minulosti již zastupoval a u kterého má sjednánu schůzku na 29. 4. 2014.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl po předběžném posouzení splnění zákonných náležitostí
kasační stížnosti k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně.
[9] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. „nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“ Toto ustanovení je přitom podle §120 s. ř. s. třeba
přiměřeně aplikovat i na řízení o kasační stížnosti.
[10] Podle §106 odst. 2 věty první s. ř. s. „kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení.“
Podle poslední věty téhož ustanovení „zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.“
Podle odst. 4 téhož ustanovení „se kasační stížnost podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta
je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.“
[11] Podle §40 odst. 1 věty první s. ř. s. „lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.“ Podle §40
odst. 2 věty první s. ř. s. „lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty.“ Podle §40 odst. 4 s. ř. s. „lhůta je zachována, bylo-li
podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě
zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.“
[12] Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu
v Brně ze dne 4. 3. 2014 byl stěžovateli doručen 3. 4. 2014, kdy si stěžovatel zásilku osobně
převzal od poštovní doručovatelky a toto převzetí potvrdil vepsáním data a podpisem
na doručence vztahující se k napadenému rozsudku a k němu ve spise připojené.
[13] Napadený rozsudek obsahuje řádné poučení o opravných prostředcích včetně lhůty
k podání kasační stížnosti, když se v něm uvádí, že „proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost
ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního
soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.“
[14] Napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno ve čtvrtek dne 3. 4. 2014. Zákonná lhůta
dvou týdnů k podání kasační stížnosti proto počala běžet dne 4. 4. 2014 a marně uplynula
ve čtvrtek dne 17. 4. 2014. K jejímu zachování tedy bylo třeba, aby byla kasační stížnost
stěžovatelem nejpozději dne 17. 4. 2014 předána soudu nebo tomuto zaslána prostřednictvím
držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence anebo předána orgánu, který
má povinnost podání doručit.
[15] Z razítka pošty T., PSČ X, vyznačeného na obálce, v níž byla kasační stížnost podána,
však vyplývá, že tato byla stěžovatelem podána k poštovní přepravě teprve dne 18. 4. 2014, tedy
po marném uplynutí zákonné lhůty. Kasační stížnost mimoto obsahovala toliko spisovou značku,
resp. číslo jednací napadeného rozsudku a žádost o prodloužení lhůty k podání kasační stížnosti.
O této žádosti Nejvyšší správní soud nemohl rozhodovat, neboť podle §106 odst. 2 poslední
věta s. ř. s. nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout.
[16] V této souvislosti lze toliko pro úplnost a nad rámec potřebného odůvodnění dodat,
že stěžovatel odůvodnil žádost o prodloužení lhůty k podání kasační stížnosti tak, že JUDr. Jan
Ševčík, advokát, který jej v minulosti již zastupoval a který je připraven kasační stížnost
zpracovat, je značně vytížen a sjednal si schůzku se stěžovatelem teprve na 29. 4. 2014.
Ani po tomto datu až do dne vydání tohoto usnesení však stěžovatel kasační stížnost,
resp. její doplnění zpracované uvedeným advokátem u zdejšího soudu nepodal.
[17] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost stěžovatele byla ve smyslu §106 odst. 2 s. ř. s. podána opožděně, přičemž zmeškání lhůty
nelze podle poslední věty téhož ustanovení prominout. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost výrokem I. odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. výrokem II. tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu