ECLI:CZ:NSS:2014:4.ADS.110.2013:20
sp. zn. 4 Ads 110/2013 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. R. D., zast. Mgr.
Markem Ježkem, advokátem, se sídlem Tovární 1707/33, Český Těšín, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2013, č. j. 18 Ad 60/2012 - 68,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2013, č. j. 18 Ad 60/2012 - 68,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Marku Ježkovi se p ř i z n á v á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 1.573 Kč, která mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady
právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
Žalovaná rozhodnutím ze dne 9. 5. 2012, č. j. X, zamítla žádost žalobce o invalidní
důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).
V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního
zabezpečení Karviná ze dne 23. 4. 2012 není žalobce invalidní podle §39 odst. 1 zákona o
důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla
jeho pracovní schopnost pouze o 15 %.
Rozhodnutím ze dne 27. 8. 2012, č. j. X, žalovaná zamítla námitky a potvrdila uvedené
prvoinstanční rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách žalovaná uvedla, že si pro
účely námitkového řízení nechala od svého posudkového lékaře vypracovat posudek o invaliditě
ze dne 19. 7. 2012. V něm posudkový lékař vycházel ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího
lékaře žalobce i z dalších zpráv odborných lékařů. Posudek o invaliditě se zcela ztotožnil s
posudkovým závěrem lékaře okresní správy sociálního zabezpečení a potvrdil, že žalobce není
invalidní. Zdravotní stav žalobce byl v námitkovém řízení posouzen komplexně nad rámec jeho
námitek a i po tomto přezkumu je nutné setrvat na závěru, že v dané věci nebyly splněny
podmínky pro přiznání invalidního důchodu.
V žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobce namítl, že mu byl voperován
kardiostimulátor na levé straně, ačkoliv je levák. Už od prvopočátku měl tedy mít
kardiostimulátor uložený na pravé straně. V důsledku tohoto pochybení trpí bolestmi v oblasti
srdce, náhlými slabostmi, dušností, jakož i velkou únavou při zatížení a zvýšení fyzické námahy.
V průběhu dne na něho negativně působí veškeré změny počasí.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 10. 2013, č. j. 18 Ad 60/2012 - 68, žalobu
jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku soud uvedl, že si pro účely
přezkumného soudního řízení opatřil posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí v Ostravě (dále jen „posudkové komise v Ostravě“) ze dne 17. 1. 2013 a posudek Posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále jen „posudková komise v Brně“) ze dne
21. 8. 2013. V nich byla shodně stanovena hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu žalobce spočívající ve stavu po implantaci kardiostimulátoru pro zachycenou poruchu
srdečního rytmu s dobrou funkcí implantovaného systému, s přetrvávajícím subjektivním
dyskomfortem, t. č. s normálním kardiálním nálezem i kardiální funkcí. Toto zdravotní postižení
obě posudkové komise podřadily pod kapitolu IX, oddíl A, položku 7, písm. a) Přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti
posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška
o posuzování invalidity - dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“). Posudkové komise posuzovaly
zdravotní stav žalobce za účasti internisty a shodly se na míře poklesu pracovní schopnosti
ve výši 10 %. Posudková komise v Brně pak jen blíže zdůvodnila nemožnost dalšího zvýšení této
míry a zhodnotila žalobcem udávaný dyskomfort v oblasti kardiostimulátoru. Proto o úplnosti,
správnosti a přesvědčivosti posudků obou posudkových komisí nelze pochybovat.
Dále krajský soud uvedl, že lékařská zpráva ze dne 16. 10. 2013, kterou žalobce předložil
při jednání soudu, uvádí kromě hypercholesterolemie a ischemické choroby srdeční zdravotní
omezení, která již byla hodnocena v posudcích posudkových komisí. Navíc se jedná o nález
učiněný více než rok od vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Pakliže by měl mít vliv
na hodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobce, lze k této skutečnosti přihlédnout v rámci
nového řízení o přiznání invalidního důchodu. Z těchto důvodů si soud nevyžádal doplňující
posudek za účelem zhodnocení uvedené lékařské zprávy.
Podle krajského soudu tedy žalobce nebyl invalidní a žalovaná nepochybila, když zamítla
námitky proti rozhodnutí o nepřiznání invalidního důchodu.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonem
stanovené lhůtě kasační stížnost. V jejím doplnění připustil, že závěr posudku posudkové komise
bez dalšího skutečně svědčil pro zamítnutí žaloby. Nicméně v průběhu jednání před krajským
soudem předložil lékařskou zprávu, z níž vyplývá, že u něho byla diagnostikována další
onemocnění, a to hypercholesterolemie a ischemická choroba srdeční. Tato postižení přitom
pravděpodobně trvala již v době rozhodování správního orgánu, a proto navrhl doplnění
posudku posudkové komise o posouzení okamžiku vzniku nově zjištěných onemocnění. Navíc
soudu sdělil, že dne 21. 10. 2013 má být u něho provedeno další vyšetření ohledně zjištěné
ischemické choroby srdeční. Krajský soud však tomuto jeho důkaznímu návrhu nevyhověl
a nevyžádal si doplněk posudku posudkové komise. V důsledku toho zde existovaly pochybnosti
o správnosti posouzení jeho zdravotního stavu v řízení před správním orgánem, které krajský
soud nerozptýlil. Za situace, kdy uvedená nová onemocnění mohla trvat již v době rozhodování
správního orgánu, ho přitom nebylo možné odkázat na nové řízení o přiznání invalidního
důchodu pouze proto, že byla diagnostikována až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí.
Dále stěžovatel uvedl, že po vydání napadeného rozsudku podstoupil vyšetření,
po němž byl okamžitě hospitalizován a podstoupil operaci spočívající v odstranění významné
stonózy pravé koronární tepny.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2013, č. j. 18 Ad 60/2012 - 68, zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla její nevyhovění, neboť s ohledem
na srovnávací posudek vypracovaný jinou posudkovou komisí byl zdravotní stav stěžovatele
zjištěn zcela dostatečně, náležitě a objektivně.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v §109
odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí
odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací
k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení
soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob
posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise, jak vyplývá z §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004,
č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, publikovaný pod č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku takové odborné
lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované pracovní
schopnosti pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku,
zániku či dalším trvání. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem,
na nějž je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz
na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek, který se zpracovává v řízení
o žalobě proti rozhodnutí o nepřiznání invalidního důchodu, lze považovat za úplný
a přesvědčivý jen v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými
skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným žalobcem a tyto posudkové závěry jednoznačně
a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku,
které způsobují jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost, přitom nemůže soud nahradit vlastní
úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici (srov. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61,
a ze dne 9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004 - 58 www.nssoud.cz).
V řízení před krajským soudem byl vypracován posudek posudkové komise
v Ostravě ze dne 17. 1. 2013 a posudek posudkové komise v Brně ze dne 21. 8. 2013.
V něm obě posudkové komise zařadily do diagnostického souhrnu tato zdravotní postižení
stěžovatele: stav po implantaci kardiostimulátoru v roce 2006 pro synkopu a záchyt významné
asystolie - dobrá funkce systému, subjektivní dyskomfort; poúrazová katarakta levého oka
s následnou střední slabozrakostí; chronický zánět prostaty; asthma bronchiale klidové;
vředovová choroba gastroduodena v dlouhodobé remisi; lehká nedoslýchavost. Za rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele posudkové komise shodně
označily stav po implantaci kardiostimulátoru, který podřadily pod kapitolu IX, oddíl A, položku
7, písm. a) Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Podle tohoto zdravotního postižení
pak obě posudkové komise stanovily míru poklesu pracovní schopnosti na 10 % s tím,
že neshledávají žádný důvod pro její navýšení podle §3 či 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Následně
uzavřely, že stěžovatel k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí nebyl invalidní podle §39
odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.
V posudkovém zhodnocení dále uvedla posudková komise v Brně tyto skutečnosti:
K datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ se jednalo u posuzovaného o dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl stav po implantaci kardiostimulátoru v r. 2006 z indikace stavu
po synkopě s dokumentovanou několikavteřinovou asystolií. Opakované kontroly prokázaly dobrou funkci
implantovaného systému. U posuzovaného přetrvává subjektivní dyskomfort ve formě bolesti v oblasti celého
stimulačního systému, někdy popisuje jako kruté bolesti v oblasti kapsy přístroje, jindy udává bolestivost
při jakémkoliv doteku kůže nad kapsou přístroje. Objektivně při opakovaných vyšetřeních kapsa přístroje klidná,
bez fluktuace, bez zarudnutí, jizva klidná, bez dehiscence, bez sekrece. Stimulační soustava plně funkční, všechny
stimulační parametry na obou elektrodách optimální. Vyšetřen i kompletně kardiologicky včetně echokardiografie,
ergometrie, opakovaného EKG, Holterova monitorování - vše vylučuje organické postižení srdce a prokazuje dobou
systolickou funkci, bez přítomnosti strukturálního kardiovaskulárního postižení. Postižení se týká převodového
systému srdce a jedná se o primární elektrickou poruchu myokardu vyžadující implantaci trvalého
kardiostimulátoru jako jediného terapeutického řešení poruchy.
Vzhledem k udávanému dyskomfortu z oblasti kardiostimulátoru byl opakovaně vyšetřen
v arytmologické ambulanci nemocnice Třinec (2011, 2012), kde nemocnému navržena možnost operačního
posunutí generátoru do jiné lokalizace s cílem zmírnit nebo odstranit bolesti v místě implantovaného
kardiostimulátoru nebo vytažení stimulačního systému z levé strany a následně provést implantaci trvalého
KS cestou v. subclavia I. dx.
Tato navrhovaná řešení nemocný ale neakceptoval, jako jedinou možnost konstatoval vytažení
stimulačního systému, bez implantace systému nového. Z medicínského hlediska nemocný by bez implantovaného
stimulátoru mohl být v ohrožení života nebo zdraví a extrakce stimulačního systému nebyla indikována.
Další vyšetření absolvoval v Nemocnici na Homolce - ve specializované arytmologické ambulanci,
kde vzhledem k indikační diagnóze byl podrobně poučen o nutnosti kardiostimulace, byla mu navrhnuta
reimplantace KS do jiné pozice, kterou ale odmítl. Dle paměti přístroje se stimulace uplatňovala v 1,5 % doby
implantace ! - byla tedy plně indikována a bez tohoto přístroje by byl v ohrožení života a zdraví.
Ze strany posuzovaného se jedná o subjektivně vnímané pocity bez objektivního medicínského korelátu,
dané jeho predisponovanou vnímavostí, bez medicínsky objektivizované patologie. ...
Na zdravotním stavu se k datu vydání napadeného rozhodnutí podílela další postižení,
která byla ale z posudkového hlediska nevýznamná a neměla vliv na pokles pracovní schopnosti.
Správnost těchto závěrů stěžovatel v kasační stížnosti nikterak nezpochybnil,
a proto lze z nich vycházet.
Stížnostní námitky směřují jen proti tomu, že si krajský soud nevyžádal doplnění posudku
posudkové komise za účelem zjištění okamžiku vzniku hypercholesterolemie a ischemické
choroby srdeční, které byly nově diagnostikovány v lékařské zprávě arytmologické ambulance
Nemocnice Podlesí v Třinci ze dne 16. 10. 2013.
Nedoplnění dokazování odůvodnil krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku tím,
že lékařská zpráva ze dne 16. 10. 2013 se kromě hypercholesterolemie a ischemické choroby
srdeční zabývá zdravotními postiženími již hodnocenými v obou posudcích posudkových komisí
a že uvedený nález byl vyhotoven s více než ročním odstupem od vydání žalobou napadeného
rozhodnutí.
S tímto závěrem se však nelze spokojit. Nejvyšší správní soud totiž ve svém rozsudku
ze dne 13. 8. 2009, č. j. 6 Ads 92/2009 - 78, který lze vyhledat na www.nssoud.cz, dospěl
k závěru, že „zdravotní stav jako stav skutkový je stavem v čase dynamickým, podléhá změnám, a to k lepšímu
i k horšímu. Ještě více je pak v čase proměnlivou skutečností schopnost soustavné výdělečné činnosti. Fixování
těchto skutkových okolností k určitému datu je značně obtížné, neboť jde mnohem spíše než o okamžité stavy
o tendence ke zhoršování či zlepšování. Pokud má posudek konstatovat stav příjemce dávky důchodového pojištění
podmíněné zdravotním stavem k určitému datu, není zcela od věci (zejména pokud jde o chronická onemocnění),
zahrnout do skutkové úvahy i zprávy o zdravotním stavu, které se váží k době po vydání rozhodnutí,
neboť mohou osvětlit právě onu dynamiku vývoje zdravotního stavu, mohou upřesnit tendenci zdravotního stavu
ke zhoršení, stagnaci či zlepšení v okamžiku rozhodném pro vydání rozhodnutí, a prohloubit tak plasticitu
skutkového závěru. Takové osvětlení minulých skutkových stavů či dějů za pomoci důkazních prostředků později
vzniklých není přitom nic výjimečného a nelze mít za to, že by jejich užití bylo v rozporu s pokynem §75 odst. 1
s. ř. s. Tento pokyn znamená totiž jen a pouze to, že soud nemůže vycházet ze skutkového stavu, který nastal
až po vydání rozhodnutí správního orgánu. Ale neznamená to v žádném případě, že by soud
při případném zjišťování tohoto skutkového stavu měl vycházet pouze z důkazních prostředků, které existovaly
(a ještě úžeji - byly dokonce provedeny) již v řízení před správním orgánem. Takovému pojetí odporuje zcela zjevně
pokyn normy §77 odst. 2 s. ř. s., podle něhož soud v rámci dokazování může nejen zopakovat důkazy provedené
správním orgánem, ale může je i doplnit, tyto důkazy je oprávněn v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů
autonomně vyhodnotit a vychází ve svém úsudku z takto zjištěného skutkového stavu, který může být diametrálně
odlišný od skutkového stavu zjištěného správním orgánem. Stále však jde pojmově o skutkový stav, který tu byl
v době vydání rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §75 odst. 1 s. ř. s.“ S tímto právním názorem
se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje i v nyní projednávané věci a neshledává žádného
důvodu se od něho odchýlit.
Lékařská zpráva ze dne 16. 10. 2013 konstatuje klinicky pozitivní test pro ischemickou
chorobu srdeční. Ta je nejčastějším onemocněním srdce, při němž dochází k nedostatečnému
prokrvení srdečního svalu a k porušení zásobení kyslíkem i živinami a odvádění zplodin látkové
výměny. Podkladem je zúžení koronárních tepen obvykle aterosklerózou. Ischemická choroba
srdeční je uvedena v kapitole IX, oddílu A, položce 2 Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.,
přičemž míra poklesu pracovní schopnosti se u ní hodnotí podle položky 1, případně položky 7,
oddílu A kapitoly IX, která umožňují uznání invalidity. Hypercholesterolemie, jež byla v lékařské
zprávě ze dne 16. 10. 2013 taktéž nově zjištěna, je zvýšená koncentrace cholesterolu v krvi,
která značně urychluje vznik aterosklerózy, což je významný rizikový faktor vzniku ischemické
choroby srdeční. (Srov. M. Vokurka, J. Hugo a kol.: Praktický slovník medicíny, 9. aktualizované
vydání, MAXDORF, Praha 2008, str. 178 a 217).
Ischemická choroba srdeční a hypercholesterolemie tedy náležejí mezi postižení srdce
nebo se na vzniku takového postižení mohou podílet. Přitom obě posudkové komise označily
za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele právě kardiální
onemocnění, pro které mu musel být v roce 2006 implantován kardiostimulátor. Za této situace
nebylo možné vyloučit, že uvedenými nově diagnostikovanými onemocněními srdce stěžovatel
trpěl již před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí a že právě ty byly tehdy příčinou bolestí
v oblasti srdce, slabosti, dušnosti, únavy při fyzické námaze a citlivosti na změny počasí,
které byly zmíněny v žalobním řízení. Této možnost ostatně nasvědčuje v kasační stížnosti
zmíněná operace spočívající v odstranění významné stenózy (abnormálního zúžení) koronární
tepny, která byla provedena dne 21. 11. 2013. Navíc v propouštěcí zprávě kardiocentra
Nemocnice Podlesí v Třinci ze dne 25. 11. 2013 je již v čele diagnostického souhrnu uvedena
ischemická choroba srdeční.
Právě ta proto mohla být rozhodným zdravotním postižením stěžovatele již ke dni vydání
žalobou napadeného rozhodnutí a stanovení míry poklesu pracovní schopnosti stěžovatele
podle ní mohlo vést k závěru o invaliditě stěžovatele.
Za této situace si měl krajský soud ve světle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 8. 2009, č. j. 6 Ads 92/2009 - 78, opatřit od posudkové komise v Ostravě doplnění posudku
za účelem posouzení, zda nově diagnostikovaná onemocnění stěžovatele vznikla ještě
před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí. V kladném případě měl krajský soud
posudkovou komisi v Ostravě vyzvat, aby zhodnotila vliv těchto postižení na pracovní schopnost
stěžovatele a potvrdila či revidovala svůj předchozí závěr, že stěžovatel nebyl k rozhodnému dni
invalidní. Uvedeným způsobem však krajský soud nepostupoval. V důsledku toho v dané věci
došlo k vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
a proto byl naplněn důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud podle §110 odst. 4
s. ř. s. vázán právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil v tomto zrušovacím
rozhodnutí.
V dalším řízení si tedy krajský soud opatří doplňující posudek, v němž posudková komise
v Ostravě posoudí okamžik vzniku nově diagnostikovaných onemocnění stěžovatele, případně
jejich závažnost, a učiní závěr, zda byl stěžovatel ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí
invalidní, či nikoliv. Za tímto účelem krajský soud zašle posudkové komisi v Ostravě lékařskou
zprávu ze dne 16. 10. 2013 a propouštěcí zprávu ze dne 25. 11. 2013, která byla předložena
v řízení o kasační stížnosti. Krajský soud je však oprávněn provést i jiné důkazy, pokud taková
potřeba vyjde v dalším řízení najevo. Při pochybnostech o objektivitě doplňujícího posudku
posudkové komise si krajský soud opatří doplňující posudek i od posudkové komise v Brně.
V novém rozhodnutí krajský soud podle §110 odst. 3 věty první s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Stěžovateli byl v řízení před krajským soudem ustanoven zástupce z řad advokátů
Mgr. Marek Ježek a toto zastoupení trvá i v řízení o kasační stížnosti, přičemž hotové výdaje
zástupce a odměnu za zastupování platí stát (§120 a §35 odst. 8 s. ř. s. ). Z tohoto důvodu
Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu za zastupování
a náhradu hotových výdajů v celkové výši 1.573 Kč, která se skládá z částky 1.000 Kč
za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti podle §7 bodu 3, §9 odst. 2 a §11 odst. 1
písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2013), z částky 300 Kč za s tím související režijní
paušál (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.) a z částky
273 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, jíž je advokát povinen podle zvláštního
právního předpisu odvést z odměny za zastupování a náhrady, které byly vyjmenovány (§35
odst. 8 s. ř. s.). Ustanovený zástupce již zastupoval stěžovatele v řízení před krajským soudem,
takže byl s danou věcí náležitě obeznámen a nemůže mu proto být přiznána též odměna za první
poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky
č. 177/1996 Sb. Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů bude ustanovenému zástupci
stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu v obvyklé lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu