ECLI:CZ:NSS:2014:4.AS.175.2014:75
sp. zn. 4 As 175/2014 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. arch. M. S., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2014, č. j. 9 A 11/2014 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 2928/13, žalobci neurčila advokáta
k poskytnutí bezplatné právní služby, které se domáhal podle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 7. 2014, č. j. 9 A 11/2014 - 42, zastavil řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalované, na ochranu proti nečinnosti žalované a na ochranu před
nezákonným zásahem žalované. V odůvodnění uvedl, že v průběhu řízení usnesením ze dne
28. 2. 2014, č. j. 9 A 11/2014 - 24, zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce. Žalobce toto usnesení napadl kasační stížností, kterou Nejvyšší správní
soud zamítl rozsudkem ze dne 15. 5. 2014, č. j. 9 As 109/2014 - 147. Městský soud konstatoval,
že žalobce na výzvu k zaplacení soudních poplatků v celkové výši 7.000 Kč reagoval
opakovanými žádostmi o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a ve stanovené
lhůtě soudní poplatky neuhradil, ačkoliv byl poučen o následcích nezaplacení. Městský soud
se opakovanými žádostmi o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce nezabýval,
přičemž v souvislosti s tím, že žalobce v podáních neuvedl žádné nové skutečnosti, poukázal
na konstantní judikaturu Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010,
sp. zn. I. ÚS 1439/09).
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2014, č. j. 9 A 11/2014 - 42,
a společně také proti usnesení téhož soudu ze dne 24. 7. 2014, č. j. 3 Na 132/2014 - 5, usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2014, č. j. 31 A 13/2014 - 49, a usnesení téhož soudu ze dne
4. 8. 2014, č. j. 31 A 18/2014 - 47, podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V ní namítl, že mu „nebyla dána možnost
vyjádřit se k podkladům pro vydání konkrétních usnesení či jiných rozhodnutí před jej ich
vydáním, ačkoliv o to žádal, nebo byla zcela popřena jeho základní práva na zproštění
od soudních poplatků či ustanovení zástupce v situaci, ve které se nachází“. Konstatoval,
že napadená usnesení porušují „právní řád České republiky, především ústavní pořádek a ostatní
části právního řádu, základní lidská práva nebo mezinárodní dohody a obecné mezinárodní nebo
národní právní zvyklosti“. Dále také konstatoval, že byly porušeny základní zásady činnosti
správních orgánů a také jiné procesní zásady. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud
„zrušil nezákonné zásahy správních či státních orgánů“ a vyslovil, či nařídil vyslovit „nezákonnost
a nicotnost těchto aktů.“ Stěžovatel rovněž uvedl, že požaduje „nové projednání všech věcí
a vydání odpovídajících aktů správních či státních orgánů, popřípadě rekonstrukci všech řízení,
všech souvisejících šetření, jednání či jiných postupů všech správních či státních orgánů .“ Sdělil,
že petit své kasační stížnosti doplní „podle průběhu soudního řízení, například požadavkem
na úhradu nákladů, ušlého zisku apod.“ Společně s kasační stížností požádal o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 8. 2014, č. j. 4 As 173/2014 - 8, vyloučil
kasační stížnost směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2014,
č. j. 9 A 11/2014 - 42, k samostatnému projednání pod sp. zn. 4 As 175/2014 . Usnesením ze dne
28. 8. 2014, č. j. 4 As 175/2014 – 11, Nejvyšší správní soud zamítl návrh stěžovatele
na ustanovení zástupce a vyzval jej, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto
usnesení doplnil svou kasační stížnost tak, že uvede, z jakých konkrétních důvodů napadá
usnesení Městského soudu v Praze.
O opakovaných návrzích na ustanovení zástupce Nejvyšší správní soud nerozhodoval.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3 Ads 43/2007 - 150,
„[j]estliže navrhovatel znovu požádá o ustanovení zástupce poté, co již bylo o jeho předchozí žádosti pravomocně
rozhodnuto, je správní soud povinen rozhodnout o této opakované žádosti pouze tehdy, pokud navrhovatel doloží,
že od doby rozhodování o jeho předchozí žád osti došlo k podstatné změně skutečností, jež byly pro posouzení jeho
předchozí žádosti ve smyslu §35 odst. 8 a §36 odst. 3 s. ř. s. rozhodující.“ Nejvyšší správní soud zamítl
předchozí návrh na ustanovení zástupce usnesením ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 175/2014 - 11,
přičemž stěžovatel v následujících návrzích nedoložil, že by došlo k podstatné změně skutečností
rozhodných pro posouzení návrhu.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatel přímými citacemi zopakoval argumenty, které
již uvedl v kasační stížnosti.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně.“ Podle §37 odst. 5 s. ř. s.
„[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu.
Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedosta tek pokračovat,
soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě
poučen.“
Podaná kasační stížnost je nadmíru obecná, neurčitá a nekonkrétní, v jejím textu
stěžovatel neuvedl žádný konkrétní důvod, pro který usnesení městského soudu napadá. Z textu
kasační stížnosti tak není seznatelné, v čem stěžovatel spatřuje nesprávnost tohoto usnesení,
resp. jaká konkrétní pochybení městskému soudu vytýká.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovatel je v souladu s §103 odst. 1 s. ř. s. povinen
uvést, pod jaké ustanovení podřazuje důvod kasační stížnosti, který namítá, a současně tento
důvod obsahově popsat, tedy uvést konkrétní skutečnosti, které k naplnění označeného důvodu
kasační stížnosti v dosavadním řízení vedly. To však stěžovatel v posuzované věci neučinil. Podle
názoru Nejvyššího správního soudu není přípustné, aby za stěžovatele domýšlel, které skutečnosti
a z jakých konkrétních pohnutek měl pro potřeby kasační stížnosti na mysli. Pro podporu tohoto
závěru Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993,
č. j. 6 A 85/92 - 5, podle kterého „[s]oud není povinen ani oprávněn sám vyhledá vat možné nezákonnosti
správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen, anebo to, že řízení bylo vadné,
aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno.“
Stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně
byl poučen o následcích nerespektování takového požadavku. Přestože ve stanovené lhůtě
doplnil kasační stížnost, vytýkané vady neodstranil, neboť přímými citacemi pouze zopakoval
svá dřívější, nadmíru obecná, neurčitá a nekonkrétní tvrzení. Vzhledem k tomu, že stěžovatel
nedoplnil důvody napadení usnesení městského soudu, nebyly splněny podmínky ustanovení
§106 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona, neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení pro tento
nedostatek není možno pokračovat.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §1 20 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu