ECLI:CZ:NSS:2014:4.AS.185.2014:33
sp. zn. 4 As 185/2014 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleš Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: R. B., zast.
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích ze dne 25. 8. 2014, č. j. 52 A 5/2014 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení k rukám zástupce Mgr. Jaroslava Topola, advokáta, se sídlem
Na Zlatnici 301/2, Praha 4.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne
25. 8. 2014, č. j. 52 A 5/2014 - 30, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí
Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 14. 10. 2013, č. j. KrÚ 71146/2013/ODSH/8,
sp. zn. SpKrÚ 59905/2013/ODSH/8. Jmenovaným rozhodnutím žalovaný zamítl
žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Pardubice ze dne 2. 7. 2013,
č. j. OSA/P 428/13-D/26, jímž tento správní orgán prvního stupně uznal žalobce
vinným z přestupku podle ustanovení §125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 362/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalobce naplnil citovanou skutkovou podstatu
přestupku tím, že dne 5. 3. 2013 v čase okolo 15.48 hodin v obci Pardubice, na pozemní
komunikaci ulice Hradecká, směrem do centra Pardubice, řídil osobní vozidlo tovární značky
Chevrolet, registrační značky X, přičemž mu hlídkou Policie ČR byla naměřena rychlost 67 km/h
a tím překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 17 km/h. Za tento přestupek byla
žalobci v souladu s §11 a §12 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů, a §125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a
náhrada nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) dne 9. 9. 2014 kasační
stížnost, z níž lze pouze seznat, že rozhodnutí napadá v celém jeho rozsahu a že se domáhá jeho
zrušení pro naplnění kasačního důvodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpis (dále jen „s. ř. s.“), spočívajícího
v nezákonném zastavení řízení.
[3] Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele usnesením ze dne 19. 9. 2014,
č. j. 4 As 185/2014 - 18, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost tak, že uvede, z jakých důvodů napadá rozsudek krajského soudu a poučil
jej, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. Toto usnesení Nejvyššího správního soudu bylo dle údajů
na doručence doručeno zástupci stěžovatele dne 24. 9. 2014. Lhůta k doplnění kasační stížnosti
v délce jednoho měsíce tak uplynula dne 24. 10. 2014. Zástupce stěžovatele však ve stanovené
lhůtě na výzvu k doplnění kasační stížnosti nereagoval a kasační stížnost nesplňuje náležitosti
předepsané v §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 s. ř. s.
[4] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně“. Podle odst. 3 téhož ustanovení
„[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud
na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc“.
[5] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li
zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen“.
[6] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje
(§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení pokračovat
a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40, č. 6/2003 Sb. NSS). Stejně tak je tomu i v nyní posuzované
věci. Stěžovatel neuvedl nic konkrétního proti postupu či rozsudku krajského soudu, neuvádí,
jakých pochybení se soud dopustil (ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru), navrhuje
pouze zrušení tohoto rozsudku, cituje §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a přes výzvu soudu kasační
stížnost v zákonné lhůtě nedoplnil. Takto formulovanou kasační stížnost považuje zdejší soud
za nedostačující ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s.
[7] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv stěžovatele řádně vyzval k odstranění
vytýkaných vad kasační stížnosti a současně ho poučil o následcích nerespektování této výzvy,
vytýkané vady stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že potřebné údaje
stěžovatel nedoplnil, nebyly splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání
kasační stížnosti. Za této procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítl, neboť nebyla ve stanovené
lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož „[ž]ádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta“.
[9] Podle §10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[b]yl-li návrh na zahájení řízení
před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek“. Podle odst. 5 téhož
ustanovení „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud
nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé“.
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou naplněny zákonné
podmínky pro vrácení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Zástupce
stěžovatele uhradil soudní poplatek k výzvě soudu vylepením kolků na příslušný tiskopis ke dni
26. 9. 2014 a téhož dne tiskopis zaslal prostřednictvím držitele poštovní licence soudu. Vzhledem
k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, aniž by bylo vydáno rozhodnutí o věci samé, byly
naplněny podmínky pro vrácení soudního poplatku zaplaceného žalobcem, jak jsou vymezeny
v §10 odst. 3 věta třetí ve spojení s odst. 5 zákona o soudních poplatcích.
[11] Na základě výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že se stěžovateli
vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Tento mu bude v souladu
s §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jaroslava Topola, advokáta, se sídlem
Na Zlatnici 301/2, Praha 4.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu