ECLI:CZ:NSS:2014:4.AS.191.2014:23
sp. zn. 4 As 191/2014 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Ing. R. B., proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, za
účasti osoby zúčastněné na řízení: KRALUPOL, a.s., IČ 49679597, se sídlem Jandova 10/3,
Praha 9, zast. JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem Wellnerova 1322/3C,
Olomouc, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 12. 6. 2014, č. j. 22 A 65/2013 – 41,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 4.000 Kč, který bude z účtu Nejvyššího
správního soudu vyplacen na účet č. 2108429676/2700 do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 15. 4. 2013, č. j. KUOK 31277/2013, ve znění opravného
usnesení ze dne 19. 4. 2013, č. j. KUOK 38097/2013 (dále také „napadené rozhodnutí“)
žalovaný rozhodl o odvoláních podaných proti rozhodnutí Magistrátu města
Olomouce, odboru stavebního, oddělení územně správního ze dne 5. 10. 2012, č. j.
SMOl/148750/2012/OS/US/Sev (dále jen „stavební úřad“) o umístění stavby
„Rozšíření technologie daňového skladu LPG“ na pozemku parc. č. 1575/1 v k. ú. Horka
nad Moravou tak, že v I. výroku zamítl mimo jiné odvolání žalobce jako nepřípustné, ve II.
výroku zamítl odvolání obce Horka nad Moravou a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil a ve
III. výroku zrušil usnesení stavebního úřadu ze dne 18. 9. 2012, č. j.
SMOL/140037/2012/OS/US/Sev, kterým bylo rozhodnuto o účastenství obce Křelov –
Břuchotín v předmětném územním řízení.
Proti rozhodnutí žalovaného se u Krajského soudu v Ostravě žalobce bránil žalobou
ze dne 17. 6. 2013, v níž navrhoval zrušit napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející
rozhodnutí stavebního úřadu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 12. 6. 2014, č. j. 22 A
65/2013 zrušil napadené rozhodnutí v jeho prvém výroku a v tomto rozsahu vrátil
věc žalovanému k dalšímu řízení (I. výrok rozsudku), ve zbylé části byla žaloba zamítnuta.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení na jejich náhradu nemá
právo.
Rozsudek krajského soudu, a to jeho prvý výrok, napadla osoba zúčastněná na řízení
(dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností ze dne 18. 9. 2014. Vytýkala, že v rozporu s §34 odst. 2
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) nebyla vyrozuměna o probíhajícím
řízení před krajským soudem, s rozsudkem krajského soudu se seznámila teprve nahlédnutím
do spisu žalovaného dne 16. 9. 2014, avšak je přesvědčena, že rozsudek krajského soudu není
správný a její práva byla porušena.
Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 4 As 191/2014 - 14
byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost a také k doplnění
kasační stížnosti tak, aby bylo zřejmé, v jakém rozsahu a z jakých konkrétních důvodů rozsudek
krajského soudu napadá ve smyslu §37 odst. 3 věty první a §106 odst. 1 s. ř. s. Součástí tohoto
usnesení bylo i poučení o následcích nesplnění uložených povinností.
Dne 7. 10. 2014 poté, co stěžovatelka řádně uhradila soudní poplatek za kasační stížnost,
avšak dříve, než uplynula soudem stanovená lhůta k doplnění kasační stížnosti a než Nejvyšší
správní soud mohl o kasační stížnosti rozhodnout, stěžovatelka vzala kasační stížnost zpět.
Podle §37 odst. 4 s. ř. s. navrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud
nerozhodl. Podle ustanovení §47 písm. a), část věty před středníkem s. ř. s. soud řízení usnesením
zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. V souladu s ustanovením §120 s. ř. se citovaná ustanovení
použijí přiměřeně i pro řízení o kasační stížnosti.
Jelikož zpětvzetí kasační stížnosti je vyjádřením práva stěžovatelky disponovat řízením,
jehož zahájení iniciovala, přitom projev vůle stěžovatelky obsažený v podání ze dne 7. 10. 2014
nevzbuzuje pochybnosti o tom, že navrhuje řízení o kasační stížnosti zastavit, Nejvyšší správní
soud v souladu s tímto projevem vůle stěžovatelky řízení o kasační stížnosti proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2014, č. j. 22 A 65/2013 – 41 podle §47 písm. a) s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. zastavil.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, jelikož bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno. V posuzované věci je přitom
třeba za účastníky řízení považovat nejen žalobce a žalovaného, kteří vystupovali jako účastníci
řízení již v řízení před krajským soudem, ale také stěžovatelku s poukazem na §105 odst. 1 s. ř. s.
Podle §10 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích soud vrátí
z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání,
dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním
jednáním. Podle odstavce 5 téhož ustanovení v řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud
obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé. Jelikož k zastavení řízení
o kasační stížnosti, o níž lze rozhodnout bez jednání (§109 odst. 2 s. ř. s.) došlo dříve,
než Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, jsou splněny podmínky pro vrácení
soudního poplatku. Protože stěžovatelka uhradila soudní poplatek ve výši 5.000 Kč,
činí poměrná část soudního poplatku, která bude stěžovatelce vrácena podle §10 odst. 3 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku 4.000 Kč. Tato částka bude vrácena ve lhůtě
30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení na účet stěžovatelkou pro tento účel sdělený.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Pallou v právní věci
žalobce: Ing. R. B., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem
Jeremenkova 40a, Olomouc, za účasti osoby zúčastněné na řízení: KRALUPOL, a.s., IČ
49679597, se sídlem Jandova 10/3, Praha 9, zast. JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se
sídlem Wellnerova 1322/3C, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2014, č. j. 22 A 65/2013 - 41,
takto:
Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2014, č. j. 4 As 191/2014 - 23,
se ve III. výroku opravuje tak, že správně zní:
III. Osobě zúčastněné na řízení se vrací soudní poplatek ve výši 4.000 Kč, který bude
z účtu Nejvyššího správního soudu vyplacen na účet č. 2108429676/2700 do třiceti dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 15. 4. 2013, č. j. KUOK 31277/2013, ve znění opravného usnesení
ze dne 19. 4. 2013, č. j. KUOK 38097/2013 (dále také „napadené rozhodnutí“), žalovaný rozhodl
o odvoláních podaných proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce, odboru stavebního,
oddělení územně správního ze dne 5. 10. 2012, č. j. SMOl/148750/2012/OS/US/Sev
(dále jen „stavební úřad“), o umístění stavby „Rozšíření technologie daňového skladu LPG“
na pozemku parc. č. 1575/1 v k. ú. Horka nad Moravou tak, že ve I. výroku zamítl mimo jiné
odvolání žalobce jako nepřípustné, ve II. výroku zamítl odvolání obce Horka nad Moravou
a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil a ve III. výroku zrušil usnesení stavebního úřadu ze dne
18. 9. 2012, č. j. SMOL/140037/2012/OS/US/Sev, kterým bylo rozhodnuto o účastenství obce
Křelov - Břuchotín v předmětném územním řízení.
Proti rozhodnutí žalovaného se u Krajského soudu v Ostravě žalobce bránil žalobou
ze dne 17. 6. 2013, v níž navrhoval zrušit napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející
rozhodnutí stavebního úřadu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Rozsudek krajského soudu, a to jeho prvý výrok, napadla osoba zúčastněná na řízení (dále
jen „stěžovatelka“) kasační stížností ze dne 18. 9. 2014 s odůvodněním, že nebyla vyrozuměna
o probíhajícím řízení před krajským soudem, s rozsudkem krajského soudu se seznámila teprve
nahlédnutím do spisu žalovaného dne 16. 9. 2014, avšak je přesvědčena, že rozsudek krajského
soudu není správný a její práva byla porušena.
Dne 7. 10. 2014 stěžovatelka vzala kasační stížnost zpět a Nejvyšší správní soud podle
§47 písm. a) část věty před středníkem zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“), ve spojení s §120 téhož zákona řízení usnesením ze dne 9. 10. 2014,
č. j. 4 As 191/2014 - 23, zastavil. Současně ve III. výroku tohoto usnesení rozhodl podle §10
odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích o vrácení poměrné části
soudního poplatku ve výši 4.000 Kč žalobci.
Kasační stížnost, za kterou byl soudní poplatek v zákonem stanovené výši 5.000 Kč
vybrán, však podala osoba zúčastněná na řízení, která také byla povinna za kasační stížnost
soudní poplatek uhradit, což řádně splnila dne 3. 10. 2014, jak se podává ze Záznamu o složení
ze dne 6. 10. 2014 na č. l. 18 spisu sp. zn. 4 As 191/2014.
Nejvyšší správní soud se s ohledem na shora uvedené dopustil ve III. výroku usnesení
ze dne 9. 10. 2014, č. j. 4 As 191/2014 - 23, zjevné nesprávnosti, když rozhodl o tom, že soudní
poplatek (jeho poměrná část podle §10 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích) se namísto osobě zúčastněné na řízení vrací žalobci.
Proto Nejvyšší správní soud provedl ve smyslu §54 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s §55 odst. 5
s. ř. s. a §120 s. ř. s. opravu III. výroku uvedeného usnesení tak, jak má správně znít, tedy
že poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.000 Kč se vrací osobě zúčastněné
na řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu