ECLI:CZ:NSS:2014:4.AS.3.2014:29
sp. zn. 4 As 3/2014 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. R., zast.
JUDr. Petrem Dítě, MBA, LL.M., advokátem, se sídlem Horní náměstí 19, Olomouc, proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2013, č. j. 22
A 184/2011 – 49,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 3. 1. 2014 kasační stížnost
spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. Žalobce (dále též „stěžovatel“) návrh
na přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že by bez řidičského oprávnění nebyl schopen
vykonávat svoji práci, čímž by mu vznikla nenahraditelná újma. Poukázal na skutečnost,
že od 1. 2. 2012 pracuje jako tajemník Úřadu městské části P. X a držení řidičského oprávnění je
jedním z požadavků pro výkon jeho práce a je pro něj zcela nezbytné, neboť jeho práce zahrnuje
mimo jiné technicko-organizační zajištění činnosti uvedeného úřadu. Pro tyto účely má stěžovatel
od zaměstnavatele k dispozici služební vozidlo. Ztrátou řidičskou oprávnění přestane stěžovatel
splňovat požadavky pro řádný výkon své práce a bude ohrožen výpovědí z pracovního poměru
podle §52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Stěžovatel poukázal na skutečnost, že
dopravních přestupků, pro které mu byly zaznamenány body v registru řidičů, se až na jednu
výjimku dopustil neužitím bezpečnostních pásů při jízdě, což bylo zapříčiněno jeho zdravotními
problémy, pro které mu bylo vystaveno potvrzení lékaře podle §6 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním
provozu). V této souvislosti stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že se nedopustil žádného vážného
dopravního přestupku. Přiznání odkladného účinku se zároveň podle názoru stěžovatele
nedotkne nepřiměřeným způsobem práv třetích osob ani není v rozporu s veřejným zájmem. Svá
tvrzení doložil stěžovatel vyjádřením starosty Městské části P. X ze dne 6. 1. 2014.
[2] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku poukázal
na skutečnost, že stěžovateli byla oznámena skutečnost, že dosáhnul v registru řidičů dvanácti
bodů a byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Stěžovatel by tedy pozbyl řidičské oprávnění
uplynutím lhůty 5-ti pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno.
Stěžovatel však v souladu s §123f odst. 4 zákona o silničním provozu v pěti pracovních dnech
od doručení oznámení podal námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo
celkového počtu 12 bodů, čímž ode dne doručení námitek příslušnému obecnímu úřadu obce
s rozšířenou působností do dne, v němž rozhodnutí o námitkách nabylo právní moci, běh lhůty
pěti pracovních dnů přerušil. Pozbytí řidičského oprávnění stěžovatele tak nebylo účinkem
žalobou napadeného rozhodnutí. Stěžovatel své oprávnění pozbyl v důsledku uplynutí lhůty pěti
pracovních dnů stanovené v §123c odst. 3 zákona o silničním provozu. Odkladný účinek vůči
působení žalobou napadeného rozhodnutí tak podle žalovaného nemůže zabránit pozbytí
řidičského oprávnění stěžovatele, k němuž objektivně dochází uplynutím výše uvedené lhůty.
Žalovanému tak není zřejmé, „jakým způsobem a do čeho se promítnul odkladný účinek žaloby či kasační
stížnosti, když měl a má mít za následek znovunabytí řidičského oprávnění žalobce, které zaniklo de iure
uplynutím lhůty.“
[3] V posuzované věci žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 7. 2011, č. j. KUOK 75126/2011
změnil rozhodnutí Magistrátu města Přerova ze dne 19. 4. 2011, č. j. MMPr/058015/2011,
jímž byly zamítnuty námitky stěžovatele proti oznámení Magistrátu města Přerova,
kterým mu bylo sděleno, že ke dni 18. 1. 2011 dosáhl celkového počtu 12 bodů podle bodového
hodnocení a stěžovatel byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Žalovaný shora uvedené
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně změnil ve výrokové části tak, že text „provedený
záznam 12 bodů se ke dni 18. 1. 2011 potvrzuje“ nahradil textem „Provedený záznam dvou bodů ke dni
26. 10. 2007, jednoho bodu ke dni 25. 9. 2008, dvou bodů ke dni 14. 10. 2008, dvou bodů ke dni
12. 11. 2008, dvou bodů ke dni 25. 4. 2010, dvou bodů ke dni 18. 8. 2010, dvou bodů ke dni 18. 1. 2011
se potvrzuje.“
[4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, které Krajský soud v Ostravě
usnesením ze dne 15. 9. 2011, č. j. 22 A 184/2011 – 14, přiznal odkladný účinek. Krajský soud
však posléze žalobu zamítl rozsudkem ze dne 25. 11. 2013, č. j. 22 A 184/2011 – 49, a rozhodl
dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[5] Zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo s účinností od 1. 1. 2012 i ke změně
úpravy podmínek pro přiznání odkladného účinku v §73 s. ř. s. Na rozdíl od předchozí právní
úpravy již není nutné prokazovat tzv. nenahraditelnou újmu žalobce (resp. důvodnou obavu
její hrozby), nýbrž stačí pouze poukázat na nepoměr mezi následkem (slovy zákona „újmou“),
který by vznikl žalobci nepřiznáním odkladného účinku a případnou újmou, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo.
Přiznání odkladného účinku nesmí být současně v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Podmínky pro přiznání odkladného účinku tak byly citovanou novelou s. ř. s. zmírněny
[6] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů vyplývajících z §73 odst. 2 ve spojení s §107 odst. 1
s. ř. s., tj. :
1) nepoměrně větší újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného
rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud
by účinky rozhodnutí odloženy byly; a zároveň
2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí,
které z povahy věci pozastavit lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná
oprávnění nelze uplatňovat, odejmutá oprávnění zůstávají zachována, atd.).
[7] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje
a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského
soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[8] Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci a z obsahu spisového materiálu
a dále mj. i z vyjádření žalovaného, jehož úlohou je ze zákona hájit veřejný zájem na bezpečném
provozu na pozemních komunikacích.
[9] Z výše uvedených tvrzení stěžovatele osvědčených předloženými doklady i z obsahu
soudního spisu soud dovodil, že újma hrozící stěžovateli je skutečná a intenzívní. Nemožnost
vykonávat dosavadní profesi nezměněným způsobem a z toho pramenící riziko ztráty zaměstnání
by stěžovatele bezpochyby značně poškodilo. Naproti tomu újma způsobená přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti třetím osobám zde z povahy věci nepřipadá v úvahu.
Lze proto konstatovat, že první podmínka pro přiznání odkladného účinku splněna je. Odebrání
řidičského oprávnění stěžovateli by mohlo představovat pro něj nepoměrně větší újmu,
než která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by se výkon a jiné právní následky
napadeného rozhodnutí odložily.
[10] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem. V daném případě připadá v úvahu
veřejný zájem na zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, který je zajišťován
mj. i tím, že jednotlivé přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních
komunikacích jsou ohodnoceny body, které se příslušnému řidiči sčítají až do dosažení počtu
dvanácti bodů, což má za následek pozbytí řidičského oprávnění [srov. §123a až 123c zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu)] a možností jeho opětovného nabytí až po uplynutí jednoho roku. V daném
případě přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky rozhodnutí žalovaného po dobu,
kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána. Lze tedy konstatovat, že přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s veřejným zájmem.
[11] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu