ECLI:CZ:NSS:2014:4.AS.93.2014:36
sp. zn. 4 As 93/2014 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: I. H., zast.
Mgr. Lubomírem Kazdou, advokátem, se sídlem Půtova 1219/3, Praha 1, proti žalovanému:
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, se sídlem Lannova tř.
193/26, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2013, č. j. KRPC-87416-
7/ČJ-2013-0200DP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 2. 4. 2014, č. j. 10 A 132/2013 – 52, o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 9. 2013, č. j. KRPC-87416-7/ČJ-2013-0200DP,
bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Územní
odbor Jindřichův Hradec, jako správního orgánu prvního stupně ze dne 23. 7. 2013,
č. j. KRPC 87416-5/ČJ-2013-020306, a toto rozhodnutí bylo potrvrzeno. Rozhodnutím
správního orgánu prvního stupně byla zamítnuta obnova řízení a potvrzeno rozhodnutí Policie
České republiky, Dopravní inspektorát Jindřichův Hradec ze dne 18. 2. 2011, jímž byla žalobci
uložena bloková pokuta ve výši 100 Kč za dopravní přestupek spočívající v tom, že žalobce nebyl
za jízdy připoután bezpečnostním pásem.
[2] O obnovu řízení žalobce požádal dne 1. 7. 2013, poté, co mu bylo doručeno oznámení
Městského úřadu Jindřichův Hradec, vypraveno dne 26. 4. 2013, o dosažení 12 bodů v bodovém
hodnocení, přičemž k žádosti připojil doporučení ze dne 15. 2. 2011, vyhotovené MUDr. O. K.,
klubovým lékařem Klubu ledního hokeje Vajgar Jindřichův Hradec; jako důvod pro nepoužívání
bezpečnostních pásů lékař v doporučení uvedl zhmoždění hrudníku s masivním hematomem,
k němuž došlo během tréninku, po nárazu žalobce na mantinel.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou ze dne 17. 10. 2013, ve které
navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a současně
uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.
[4] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. 4. 2014, č. j. 10 A 132/2013 –
52, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
[5] Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích se žalobce (dále
též „stěžovatel“) bránil kasační stížností ze dne 30. 4. 2014, ve které navrhl, aby Nejvyšší správní
soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení a současně přisoudil
stěžovateli náhradu nákladů řízení.
[6] V rámci kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek. Tento návrh odůvodnil tak, že důsledkem pravomocného rozhodnutí
žalovaného je zákaz činnosti vyplývající ze ztráty odborné způsobilosti k řízení všech motorových
vozidel, a stěžovateli tak hrozí nenahraditelná újma spočívající ve ztrátě zaměstnání; při výkonu
závislé práce je nucen denně řídit služební automobil, přičemž vzhledem ke vzdálenosti
pracoviště není možno do něj dojíždět jinak než motorovým vozidlem. Přiznáním odkladného
účinku nebude postiženo žádné právo třetích osob a toto rovněž nebude v rozporu s veřejným
zájmem.
[7] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku ze dne 19. 5. 2014 uvedl,
že neshledává žádné důvody k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Je přesvědčen,
že stěžovatel podal návrh na jeho přiznání toliko s cílem oddálit postih za své jednání, kterým
si přivodil ztrátu odborné způsobilosti k řízení všech motorových vozidel.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny zákonné
podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[9] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), „kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“
[10] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
[11] Z citovaných ustanovení vyplývá, že kasační stížnost ze zákona nemá odkladný účinek,
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky kasační stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu, resp. krajským
soudem přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to
není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu
mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana
stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního,
resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc
rozhodnutí. Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, přitom má povinnost tvrzení
a povinnost důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní
újmu by pro něj výkon či jiné právní následky rozhodnutí znamenaly.
[12] Předmětem řízení v nyní projednávané věci je přezkum rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného,
jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým
nebyla povolena obnova řízení o přestupku žalobce, spáchaného dne 18. 2. 2011 a spočívajícího
v tom, že žalobce nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. O obnovu řízení stěžovatel
požádal dne 1. 7. 2013, poté, co mu bylo doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém
hodnocení, přičemž ke své žádosti připojil doporučení lékaře ze dne 15. 2. 2011.
[13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel uvádí důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti toliko v obecné rovině, a nedostál tak své povinnosti tvrzení
a povinnosti důkazní. Nepředložil přesvědčivé argumenty na podporu tvrzení, že mu v důsledku
realizace napadeného správního rozhodnutí hrozí nenahraditelná újma spočívající ve ztrátě
zaměstnání. V důsledku rozhodnutí žalovaného stěžovatel sice podle §123c odst. 3 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí, pozbyl řidičské oprávnění,
a to uplynutím 5 pracovních dnů od doručení oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém
hodnocení, stěžovatel ovšem žádným způsobem nekonkretizoval důvody, pro které může tento
právní následek reálně vést ke ztrátě jeho zaměstnání.
[14] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v obecné rovině
uvedl, že při výkonu zaměstnání je nucen denně řídit služební automobil, a to zejména s ohledem
na vzdálenost pracoviště od domova. Žádným způsobem ovšem nespecifikoval, o jakou
vzdálenost se jedná, jakož ani charakter svého zaměstnání, resp. zda je nucen dopravovat
se toliko z domova na pracoviště či zda je nucen cestovat i v rámci vlastního výkonu povolání.
Stěžovatel se rovněž žádným způsobem nevyjádřil k tomu, zda může k dopravě do zaměstnání
využít hromadné dopravy či spolujízdy s jiným členem domácnosti, popřípadě s jinou vhodnou
osobou. Nic neuvedl ani k tomu, zda či jakým způsobem se ve vztahu k důvodům pro přiznání
odkladného změnila jeho osobní situace v mezidobí od podání žaloby, když v rámci řízení
před krajským soudem návrh na přiznání odkladného účinku nepodal.
[15] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud, vycházeje z tvrzení stěžovatele v návrhu
na přiznání odkladného účinku, která nebyla dostačující k doložení, že by pro něj výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí mohly znamenat relevantní újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.,
již se nezabýval posouzením navazujících kritérií pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, tedy poměřováním, zda by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
jakož ani tím, zda by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[16] Nejvyšší správní soud dodává, že z rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto
o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 – 76, publikováno pod č. 1072/2007 Sb. NSS, dostupné
z: ). Mimoto je třeba upozornit na ustanovení §73 odst. 5 s. ř. s., podle něhož
„usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení,
že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly.“
[17] Na základě výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. tak, že se kasační stížnosti nepřiznává odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. června 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu