ECLI:CZ:NSS:2014:4.AZS.152.2014:50
sp. zn. 4 Azs 152/2014 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyň: a) T. P., a b) A. P.,
obě zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem
nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň a) a b) proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2014, č. j. 57 A 118/2013 – 66,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Každé ze žalobkyň a) a b) se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši
4.000 Kč, která jim bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů
ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení, a to k rukám zástupce žalobkyň Mgr. Petra
Václavka, advokáta, se sídlem Opletalova 25, Praha 1.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně a) a b) se včas podanými žalobami, které byly usnesením krajského soudu
ze dne 21. 3. 2014, č. j. 57 A 119/2013 - 53 spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí,
domáhaly zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29. 10. 2013, č. j. MV-142482-5/SO/sen-2011
a č. j. MV-142484-5/SO/sen-2011, kterými byla zamítnuta odvolání žalobkyň a potvrzena
rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 14. 11. 2011,
č. j. OAM-28629-25/DP-2011 a č. j. OAM-29377-27/DP-2011. Těmito rozhodnutími nebylo
žalobkyním prodlouženo povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem
podnikání (účasti v právnické osobě) podle §44a dost. 3 ve spojení s §35 odst. 3 a §37 odst. 2
písm. b) s odkazem na §56 odst. 1 písm. j) druhou část věty zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.
[2] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 6. 2014, č. j. 57 A 118/2013 – 66 žaloby
žalobkyně a) i b) zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
[3] Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně a) a b) (dále též „stěžovatelky“) včas kasační
stížnost spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku, kterou stěžovatelky doplnily
prostřednictvím svého zástupce podáním ze dne 8. 8. 2014.
[4] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 31. 7. 2014, č. j. 4 Azs 152/2014 – 12 žalobkyně
a) a b) vyzval k zaplacení soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši
1.000 Kč za každou ze žalobkyň zvlášť, tj. 2 x 1.000 Kč a k zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč za každou ze žalobkyň zvlášť, tj. 2x 5.000 Kč. Dále
žalobkyně vyzval k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto
usnesení. Požadované soudní poplatky stěžovatelky uhradily dne 8. 8. 2014.
[5] Usnesením ze dne 20. 8. 2014, č. j. 4 Azs 152/2014 – 44, Nejvyšší správní soud přiznal
kasační stížnosti stěžovatelek odkladný účinek.
[6] Dříve než mohl zdejší soud o kasační stížnosti rozhodnout, stěžovatelky ji vzaly
zpět podáním ze dne 22. 8. 2014, v němž zároveň požádaly o navrácení soudního poplatku, který
uhradily v celkové výši 12.000 Kč.
[7] Podle §37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud
o něm soud nerozhodl. V takovém případě soud podle §47 písm. a) s. ř. s. řízení usnesením
zastaví.
[8] Poněvadž projev vůle stěžovatelek, jímž jednoznačně došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti,
nevzbuzuje pochybnosti, že jím stěžovatelky zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti
jeho zastavením, Nejvyšší správní soud usnesením v souladu s ustanovením §47 písm. a) s. ř. s.
použitým přiměřeně podle §120 s. ř. s. řízení zastavil.
[9] Vzhledem k tomu, že řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno, podle §60 odst. 3
věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s., nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
tohoto řízení.
[10] K žádosti stěžovatelek o navrácení uhrazeného soudního poplatku ve výši 12.000 Kč,
Nejvyšší správní soud uvádí, že zaplacený soudního poplatek v celkové výši 2.000 Kč, který
stěžovatelky dne 8. 8. 2014 zaplatily za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
vrátit nelze, neboť o tomto jejich návrhu již bylo rozhodnuto. Výrok o vrácení zaplaceného
soudního poplatku za kasační stížnost se opírá o ustanovení §10 odst. 3 větu první zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jelikož řízení bylo
zastaveno před prvním jednáním. Podle tohoto ustanovení totiž platí, že „soud vrátí z účtu soudu
i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo
kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.“
Vzhledem k tomu, že stěžovatelky zaplatily soudní poplatek za kasační stížnost každá ve výši
5.000 Kč., celkem tedy ve výši 10.000 Kč, soud jim vrací tento poplatek snížený o 20%, každé
ze stěžovatelek 4.000 Kč, tedy celkem 8.000 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. září 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu