ECLI:CZ:NSS:2014:5.AS.113.2013:37
sp. zn. 5 As 113/2013 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: PEVAF s.r.o.,
se sídlem Novosedly č. p. 141, zastoupeného JUDr. Romanem Kudrličkou, advokátem se sídlem
České Budějovice, Husova třída 1847/5, proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská
inspekce - Inspektorát v Táboře, se sídlem Tábor, Purkyňova 2533, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 12. 2013,
č. j. 10 A 53/2013 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 4. 2013, č. j. SZPI/AA 304-104/2013, nebylo
vyhověno námitkám žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti opatření ze dne 3. 4. 2013
č. P035-30508/13/D a č. P035-30508/13/C. Opatřením ze dne 3. 4. 2013, č. P035-30508/13/C,
bylo stěžovateli zakázáno dle ust. §5 odst. 1 písm. a) zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské
a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon č. 146/2002 Sb.“) uvádět do oběhu výrobek „Petráškův pramen, pitná voda“
v množství 13 606 ks v ceně 93 600 Kč. Opatřením ze dne 3. 4. 2013, č. P035-30508/13/D bylo
stěžovateli uloženo odstranit zjištěné nedostatky, a to upravit označení výrobku „Petráškův pramen,
pitná voda“ tak, aby nebyl spotřebitel uváděn v omyl. Stěžovateli bylo uloženo neuvádět
na etiketách v označení balené pitné vody slovní spojení „pramen – pitná voda“, neboť užitím slova
pramen v označení balené pitné vody je pak očekáváno, že se bude jednat o vodu pramenitou.
Důvodem uložení obou opatření byla skutečnost, že označení této pitné vody nesplňuje
požadavky na označování balených pitných vod ve smyslu §9 odst. 4 vyhlášky č. 275/2004 Sb.,
o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 275/2004 Sb.“). Uvedením názvu „Petráškův
pramen, pitná voda“ může být dle žalovaného spotřebitel uveden v omyl, když nápis „Petráškův
pramen“ může navozovat dojem, že se jedná o vodu pramenitou, ačkoliv tomu tak není. Tím došlo
i k porušení článku 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 178/2002 ze dne
28. 1. 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva
(dále jen „nařízení 178/2002“; dostupné na internetové adrese eurlex.eu), který stanoví,
že označování, propagace a obchodní úprava potravin nebo krmiv, jejich tvar, vzhled nebo
balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení, jakož i informace
poskytované o nich jakýmkoli médiem nesmí uvádět spotřebitele v omyl.
[2] Proti oběma opatřením byly stěžovatelem podle ust. §5 odst. 3 zákona č. 146/2002 Sb.
podány námitky.
[3] Žalovaný napadeným rozhodnutím námitkám nevyhověl s tím, že v dané věci došlo
k zvýraznění slovního spojení „Petráškův pramen“, které je způsobilé uvést v omyl i průměrně
obezřetného spotřebitele, který dle dominantních informací na etiketě může dospět k závěru,
že kupuje pramenitou vodu. Současně dochází k potlačení informace na etiketě, dle níž se jedná
o vodu pitnou. Pro posouzení dané věci není dle žalovaného určující, že na etiketě není uvedeno
sousloví „pramenitá voda“, ale je určující to, že na etiketě je uvedeno „pramen“, tedy údaj, který
může způsobit záměnu pitné vody s vodou pramenitou.
[4] Stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného správní žalobou u Krajského soudu v Českých
Budějovicích („krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 9. 12. 2013, č. j. 10 A 53/2013 - 39,
dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
[5] Z hlediska právního hodnocení krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že vyhláška
č. 275/2004 Sb. ani nařízení 178/2002 nepřikazuje, jak má být označen zdroj balené vody a stejně
tak nezakazuje označení zdroje balené vody; jejich obsahem je pouze zákaz takového označení,
které je způsobilé uvést spotřebitele v omyl. S ohledem na označení stěžovatelem uváděné balené
vody „Petráškův pramen“, dospěl krajský soud k závěru, že toto označení je způsobilé spotřebitele
uvést v omyl spočívající v záměně pitné vody s vodou pramenitou. Předmětná balená voda není
vyráběna ze zdrojů podzemních vod splňujících požadavky na pramenité vody a nelze jej proto
označovat jako „pramen“. Uvedené označení je jednoznačně způsobilé spotřebitele uvést v omyl
spočívající v tom, že se jedná o pramenitou vodu, když právě slovo „pramen“ tvoří základ sousloví
„pramenitá voda“.
[6] Stěžovatel se podle krajského soudu mýlí v přesvědčení, že se nemohl dopustit klamání
spotřebitele jen proto, že vyhláška č. 275/2004 Sb. ani nařízení 178/2002 nezakazují uvádět
na etiketách výrobků slovo „pramen“, nýbrž zakazují uvádět jen sousloví „pramenitá voda“.
Primárním smyslem národní i evropské legislativy je prevence klamání spotřebitele. Informaci
o charakteru nabízené balené vody na etiketě je nutno poskytnout tak, aby klamavý dopad
na spotřebitele byl minimalizován až vyloučen. Tomuto požadavku označení balené vody
stěžovatele s dominantní informací „Petráškův pramen“ dle krajského soudu neodpovídá.
[7] Důvodnou krajský soud neshledal ani námitku, dle které žalovaný přistupuje k různým
subjektům odlišným způsobem. Jako příklad stěžovatel uvedl výrobky pod názvem „Dubský
pramen“ a „Modrý pramen“. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že oba tyto výrobky
jsou vyráběny ze schválených zdrojů podzemních vod splňujících požadavky na pramenité vody
a upravované pouze tak, jak je povoleno vyhláškou č. 275/2004 Sb. O této skutečnosti
byl stěžovatel prostřednictvím stanoviska žalovaného ze dne 29. 4. 2013 vyrozuměn. Lze tudíž
dle krajského soudu uzavřít, že stěžovatelem uvádění výrobci splňují požadavky na kvalitu
pramenité vody; své výrobky tedy mohou pod tímto názvem prezentovat a uvádět do oběhu.
II.
Z obsahu kasační stížnosti stěžovatele
[8] Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížnosti, a to z důvodu nesprávného
posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[9] V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že ust. §9 odst. 4 vyhlášky č. 275/2004 Sb. zakazuje
mj. užití sousloví „pramenitá voda“ na etiketách balené pitné vody, neboť podle ust. §6 uvedené
vyhlášky se balené pramenité vody označují mj. též slovy „pramenitá voda“. Sousloví „pramenitá
voda“ ovšem na etiketách posuzovaných při kontrole použito nebylo. Etikety obsahují pouze
slovo „pramen“. Toto podstatné jméno má obecně známý význam jako soustředěný přirozený
vývěr podzemní vody na zemský povrch. Pramen tedy může být zdrojem minerální vody,
pramenité vody, kojenecké vody, ale i pitné vody. Vyhláška č. 275/2004 Sb. nepřikazuje,
jak má být na etiketě označen zdroj balené vody, ani nezakazuje označení určitého zdroje vody
pro určitý druh balené vody. Přestože s tímto konstatováním žalovaný souhlasí, dovozuje,
že označení použité stěžovatelem uvádí spotřebitele v omyl. To stěžovatel odmítá.
[10] Z §9 odst. 4 vyhlášky č. 275/2004 Sb. dle stěžovatele nevyplývá, že by podstatné jméno
„pramen“ mělo určovat druh balené vody podle §2 uvedené vyhlášky. Právě z tohoto ustanovení
vyplývají definice používaných označení pro druh balené vody, kdy jsou rozlišovány: a) minerální
voda, b) pramenitá voda, c) kojenecká voda a d) pitná voda.
[11] Stěžovatel v předchozím řízení namítal, že na trhu je přítomno zboží třetích osob, které
je označeno velice podobným způsobem jako zboží stěžovatele, a že žalovaný přistupuje
k různým subjektům odlišným způsobem. Krajský soud v napadeném rozhodnutí konstatuje
pouze obsah správního spisu vedeného žalovaným, z něhož má vyplývat, že jak Dubský,
tak i Modrý pramen, jsou vyráběny ze schválených zdrojů podzemních vod splňujících požadavky
na pramenité vody a upravované pouze tak, jak je povoleno vyhláškou č. 275/2004 Sb. Běžný
spotřebitel při nákupu těchto výrobků je však dle stěžovatele uveden v omyl stejně tak,
jako je to vytýkáno jemu, neboť na etiketě se stejně jako v případě balených vod stěžovatele
nachází slova „pramen“ a „pitná voda“. Spotřebitel podle stěžovatele jistě nezkoumá, zda voda
pochází „ze schválených zdrojů podzemních vod splňujících požadavky na pramenité vody, které jsou upravované
pouze tak, jak je povoleno vyhláškou“. Pokud spotřebitel požaduje pitnou vodu a místo toho obdrží
vodu pramenitou, je zřejmé, že obdržel vodu z „kvalitnějšího“ zdroje, ovšem nedostává
se mu výrobku, který chtěl zakoupit. Předmětem posouzení musí být primárně etiketa a to,
jak ji vnímá běžný spotřebitel, nikoliv okolnosti týkající se samotného zdroje vody a způsobu její
úpravy. Je-li tedy odmítána etiketa stěžovatele, musí být stejně tak odmítnuty etikety „Dubský
pramen“ a „Modrý pramen“.
[12] Stěžovatel dále zdůraznil, že označení „Petráškův pramen“ je povinen užívat v této podobě,
neboť je spoluvlastníkem ochranné známky PETRÁŠKŮV PRAMEN a kombinované ochranné
známky Petráškův pramen. Napadeným rozsudkem i předcházejícími správními rozhodnutími
je tak stěžovateli bez řádného odůvodnění znemožněno užívat řádně zapsanou ochrannou
známku.
[13] Stěžovatel napadenému rozhodnutí vytkl i to, že v otázce náhrady nákladů řízení krajský
soud nezohlednil skutečnost, že po podání správní žaloby vyhověl žalovaný mnoha
námitkám, které stěžovatel od počátku uváděl, a to rozhodnutím ze dne 5. 6. 2013,
č. j. SZPI/AA 304-141/2013. Navzdory uvedenému krajský soud tuto skutečnost nezohlednil
při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve smyslu ust. §60 odst. 1 s. ř. s. Ze všech těchto
důvodů tedy stěžovatel navrhuje, aby kasační soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[14] Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatele nevyjádřil.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[15] Stěžovatel se kasační stížností podanou ve stanovené lhůtě (§106 odst. 2 s. ř. s.) domáhal
přezkumu rozhodnutí krajského soudu, které vzešlo z řízení, jehož byl účastníkem (§102 s. ř. s.),
jeho kasační stížnost splňuje zákonné náležitosti (§106 odst. 1 s. ř. s.) a je zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.).
[16] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 s. ř. s., vázán
rozsahem a důvody, které uplatňoval stěžovatel ve svém podání. Dospěl k závěru, že jeho kasační
stížnost není důvodná.
[17] Úvodem k námitkám stěžovatele je třeba konstatovat, že mezi účastníky řízení není sporu
o tom, že stěžovatelem vyráběné a následně distribuované výrobky naplňují definici pitné vody
ve smyslu vyhlášky č. 275/2004 Sb. Nejedná se tedy o pramenitou vodu a podstatu souzené věci
tak lze zredukovat na posouzení, zda stěžovatel porušil §9 odst. 4 vyhlášky č. 275/2004 Sb.,
když své výrobky označoval souslovím obsahujícím slovo „pramen“, a to současně v kombinaci
s použitím méně viditelného označení „pitná voda“.
[18] Krajský soud dospěl k závěru, že informaci o charakteru nabízené balené vody na etiketě
produktu je nutno poskytnout tak, aby klamavý dopad na spotřebitele byl minimalizován, či úplně
vyloučen. Tomuto požadavku dle jeho názoru označení dotčené balené pitné vody neodpovídalo,
neboť spotřebiteli vnucovalo nepravdivou představu o vlastnostech daného výrobku.
[19] Vyhláška č. 275/2004 Sb. stanovuje mikrobiologické, chemické a fyzikální požadavky
na balené přírodní minerální, pramenité, kojenecké a pitné vody a na způsob jejich úpravy,
kontroly, hodnocení a označování. „Pitnou vodou“ se v souladu s §2 odst. 1 písm. d) označuje
výrobek splňující požadavky vyhlášky č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky
na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody.
[20] Dle ustanovení §9 odst. 4 vyhlášky č. 275/2004 Sb., o které mj. žalovaný opřel
své rozhodnutí, na obalu určeném pro spotřebitele a při nabízení balené pitné vody k prodeji
nelze použít označení, chráněné názvy, ochranné známky, obchodní značky, vyobrazení nebo jiné značky
ve formě symbolů či v jiné formě, které by mohly naznačovat vlastnost, kterou tato voda nemá, a způsobit
tak záměnu s přírodní minerální vodou, kojeneckou či pramenitou vodou, zejména pokud jde o označení
„minerálka“, „voda minerální, pramenitá, přírodní“ nebo o zeměpisné názvy.
[21] Citované ustanovení kromě obecného zákazu klamavého označování výrobků obsahuje
tedy také demonstrativní výčet označení, které je možné považovat za zakázané pro účely
nabízení balených pitných vod k prodeji, resp. uvádění na obaly určené pro spotřebitele. Jelikož
etikety na produktech stěžovatele neobsahovaly žádné z těchto označení, je třeba posoudit,
zda způsob, jakým bylo zboží stěžovatele prezentováno, „mohlo naznačovat vlastnost, kterou tato voda
nemá a způsobit záměnu s přírodní minerální vodou, kojeneckou či pramenitou vodou.“
[22] Sporná etiketa na obalu pitné vody vyráběné a distribuované stěžovatelem obsahuje
na modrém pozadí velkými písmeny v žluto-zeleném provedení nápis „Petráškův pramen“.
Uvedené označení je umístěno na pozadí s vyobrazením říčky obklopené kamením, horní část
etikety obsahuje vyobrazení bublinek v barvě přecházející plynule z modré do bílé. Pod nápisem
„Petráškův pramen“ je v bílé barvě a v přibližně třetinové velikosti písma ve srovnání s hlavním
označením „Petráškův pramen“ uvedeno označení „pitná voda“. Nápis je umístěn na pozadí říčky,
jejíž barevné provedení přechází obdobně jako barva bublinek z modré do bílé, a pokračuje
na modré pozadí, kde je však opětovně umístěn na vyobrazení bublinek, jejichž zabarvení se nijak
výrazně neodlišuje od barvy nápisu „pitná voda“.
[23] Z pohledu právního posouzení dané věci je nutné poznamenat, že vyhláška č. 275/2004 Sb. je transpozičním nástrojem unijních předpisů v oblasti výroby a následného prodeje balených
pitných vod na vnitřním trhu Evropské unie. Vzhledem k nepřímému účinku unijního práva
je pak třeba vykládat ustanovení této vyhlášky ve světle jejího unijního předobrazu. Žalovaný
nadto také v dané věci shledal i porušení ustanovení článku 16 nařízení 178/2002, dle něhož
„aniž jsou dotčena specifičtější ustanovení potravinového práva, nesmí označování, propagace a obchodní úprava
potravin nebo krmiv, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo
vystavení, jakož i informace poskytované o nich jakýmkoli médiem uvádět spotřebitele v omyl.“
[24] Na označování balených pitných vod se mimo uvedeného vztahují i pravidla stanovená
Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. 3. 2000 o sbližování právních
předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související
reklamy (Úř. věst. L 109, 6. 5. 2000, s. 29 - 42). Dle bodu 6 preambule této směrnice prvotním
zřetelem jakékoli právní úpravy označování potravin je potřeba informovat a chránit spotřebitele.
Podle bodu 14 preambule pravidla pro označování zboží musí zakázat používání údajů, které
by kupujícího uváděly v omyl nebo které připisují potravinám léčebné vlastnosti.
[25] Při hodnocení dodržení všech výše uvedených požadavků unijního a vnitrostátního práva
lze vycházet z výkladu Soudního dvora Evropské unie, dle kterého pro účely posouzení, zda údaj
uvedený na etiketě produktu může vyvolat omyl, je zapotřebí se opírat o předpokládané
očekávání z hlediska předmětného označení u průměrného, běžně informovaného, přiměřeně pozorného,
a obezřetného spotřebitele. Podstatné je neuvedení spotřebitele v omyl nebo mylné domnění,
že výrobek má odlišný původ, provenienci nebo vlastnost, než je tomu ve skutečnosti
(srov. v tomto smyslu rozsudky ze dne 6. 5. 1995, Mars, C-470/93, Recueil, s. I-1923, bod 24
či ze dne 13. 1. 2000, Estée Lauder, C-220/98, Recueil, s. I-117, bod 30, dostupné na adrese
www.curia.eu).
[26] Označení způsobilé uvést spotřebitele v omyl nemusí přímo vyvolávat dojem vyšší kvality
zboží, ale zcela postačí, jestliže je způsobilé vzbudit domněnku o jiné kvalitě nebo povaze
nabízeného zboží. Při posouzení způsobilosti označení uvést spotřebitele v omyl je třeba
zkoumat dané označení jako celek a v jeho rámci zohlednit i jednotlivé prvky, aniž by byl některý
z prvků zdůrazněn nebo potlačen či posuzován odděleně od prvků ostatních. Toto posouzení
je obvykle realizováno z hledisek fonetických, vizuálních a sémantických. Přitom je třeba vždy
vzít v úvahu, že průměrný spotřebitel obvykle označení zboží vnímá jako celek, aniž by vnímal
podrobnosti. O způsobilosti označení zboží uvést spotřebitele v omyl tedy rozhodují
jeho dominantní znaky.
[27] Žalovaný se z výše uvedenými hledisky ve svých rozhodnutích vypořádal a ve svém
rozhodnutí o námitkách uzavřel, že na předmětné etiketě zvýrazněné slovní spojení „Petráškův
pramen“ je způsobilé uvést v omyl i průměrně obezřetného spotřebitele, který dle dominantních
informací na etiketě může dospět k závěru, že kupuje pramenitou vodu. Je-li přitom testem
klamavosti označení zboží pohled průměrně obezřetného spotřebitele ve výše uvedeném pojetí,
pak lze posouzení žalovaného jen stěží něco vytknout.
[28] Zákonné předpisy, resp. unijní legislativa, rozlišují celkem čtyři druhy vod, které mohou
být nabízeny spotřebitelům, tj. vody přírodní minerální, pramenité, kojenecké a vody pitné.
Každý z uvedených druhů vod musí splňovat určité vlastnosti, aby mohl být na trhu nabízen,
přičemž od ostatních druhů vod se odlišuje mikrobiologickými, fyzikálními a chemickými
požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost. Voda pitná může kupř. rozdílně od zbylých druhů
balených vod pocházet z povrchových zdrojů nebo být v procesu výroby chemicky upravována.
Samozřejmostí je pak i množství dalších rozdílů v požadavcích na složení, obsah minerálních
látek a další. Vzhledem ke složitosti uvedené platné právní úpravy je značně optimistické
předpokládat, že osoba vyznačující se průměrnou obezřetností si je všech těchto rozdílů vědoma.
[29] Připojí-li se k uvedené neznalosti spotřebitelů také strategie některých výrobců
(popř. prodejců) označovat balené pitné vody souslovím obsahujícím slovo „pramen“,
a to na podkladu vábivě působící říčky a pouze s drobným povinným nápisem „pitná voda“,
může to u spotřebitele nepochybně vyvolat dojem o vyšší kvalitě (větší „zdravosti“) tohoto
produktu. Je-li smyslem právní úpravy ochrana spotřebitele před klamavými praktikami, je tedy
třeba souhlasit se žalovaným, že způsob, jakým stěžovatel nabízel své výrobky, byl s to uvést
spotřebitele v omyl ve vztahu k zatřídění vody, která mu byla nabízena.
[30] Stěžovatel sice na etiketách svých produktů uváděl také povinný údaj „pitná voda“,
činil tak však způsobem, který v kombinaci s dalšími dominantními grafickými znaky
(velikost písma, barevné provedení, zvolené pozadí) byl nepochybně způsobilý u průměrného
spotřebitele navodit dojem, že se jedná o pramenitou vodu, která má „vyšší“ kvalitu, než „pouhá“
voda pitná. To vše ještě umocnil tím způsobem, že povinně uváděný údaj „pitná voda“ umístil
na místo a v takovém barevném provedení, že v kontextu zbylého grafického provedení
se jednalo o část, která byla na obalech produktů viditelná nejméně.
[31] Důvodnou v této souvislosti není ani námitka stěžovatele směřující proti odlišnému
přístupu žalovaného k výrobcům balených vod „Modrý pramen“ a „Dubský pramen“. Ze správního
spisu jsou zřejmé důvody, které vedly žalovaného k odmítnutí argumentace o srovnatelnosti
těchto produktů se zbožím nabízeným stěžovatelem. Posouzení správnosti uvedeného právního
závěru nadto ani není předmětem tohoto řízení a nesankcionování dotčených výrobců ze strany
žalovaného proto nemůže mít vliv na posouzení správnosti konstatování spáchání správního
deliktu stěžovatelem. Žalovaný se mimoto srovnatelností dotčeného zboží zabýval a svůj postup
také řádně zdůvodnil.
[32] K námitce stěžovatele týkající se jeho práv k ochranné známce „Petráškův pramen“ je třeba
uvést, že žádný právní předpis výslovně nezakazuje použití slova „pramen“ na etiketách balených
pitných vod. Stěžovateli byl daný zákaz uložen z důvodu, že provedení v jakém předmětná
označení – ochranné známky – uváděl na etiketách svého zboží, bylo způsobilé uvést průměrně
obezřetného spotřebitele v omyl. Žalovaný nezakázal stěžovateli používat označení „Petráškův
pramen“, nýbrž mu přikázal změnit etikety na jím vyráběných balených pitných vodách tak,
aby podávaly jasnou informaci o zatřídění daných produktů dle vyhlášky č. 275/2004 Sb.
[33] Uvedený postup měl také oporu v ust. §9 odst. 4 vyhlášky č. 275/2004 Sb., když tento
výslovně počítá s tím, že se ochranných známek nelze dovolávat způsobem, který je způsobilý
uvést spotřebitele v omyl. Jedná se o projev důrazu zákonodárce na ochranu spotřebitele, jakožto
kategorického zájmu vnitrostátního a unijního práva na ochraně veřejného zdraví. Opatření
žalovaného tedy nijak nevybočilo z mezí stanovených zásadou proporcionality a k omezení práva
stěžovatele k ochranné známce nedošlo.
[34] Stěžovateli je třeba přisvědčit, že absolutní zákaz uvádět slovo „pramen“ na etiketách
produktů, když uvedené slovo není spojeno toliko se souslovím „pramenitá voda“, aniž by byla
případ od případu zkoumána skutečná způsobilost zvoleného označení uvést spotřebitele v omyl,
by za jistých okolností mohl vést k závěru o neproporcionálním omezení práv k ochranným
známkám. V souzené věci tak tomu dle zdejšího soudu nebylo, neboť žalovaný poskytl
stěžovateli dostatečný prostor a návod, jak upravit své produkty, aby vyhovovaly všem zákonným
požadavkům.
[35] Nedůvodná je i námitka stěžovatele, která se týká výroku napadeného rozsudku o náhradě
nákladů řízení. Právo účastníků na náhradu nákladů řízení se odvíjí od úspěchu ve věci. Podle
§60 odst. 1 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části
nákladů. Krajský soud žalobu zamítl a v návaznosti na tento výrok tedy rozhodl zcela správně,
pokud stěžovateli náhradu nákladů řízení nepřiznal.
[36] Krajský soud ve svém rozsudku nadto vzal skutečnosti namítané stěžovatelem v úvahu,
když konstatoval, že uvedené námitky směřovaly do skutkových okolností dané věci obsažených
v protokolu č. P035-30508/13, v němž žalovaný uvedl, co bylo v rámci kontroly ze dne 3. 4. 2013
zjištěno. Tyto námitky, jimž bylo rozhodnutím ze dne 5. 6. 2013 částečně vyhověno, však neměly
vliv na správnost uložených opatření, kterými mělo být stěžovateli zabráněno, aby uváděl
spotřebitele v omyl. S tímto posouzením se nelze než ztotožnit.
IV.
Závěr a náklady řízení
[37] Ze shora uvedených důvodů dospěl zdejší soud k závěru, že kasační stížnost stěžovatele
není důvodná, a proto ji zamítl.
[38] Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl dle ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje
o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
[39] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení
před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel
úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto řízením nad rámec běžné činnosti nevznikly,
takže mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2014
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu