ECLI:CZ:NSS:2014:5.AS.2.2014:28
sp. zn. 5 As 2/2014 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci navrhovatele: M. K.,
zastoupený JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem Za Zelenou liškou 967, Praha 4,
proti odpůrci: Magistrát hl. města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, v řízení
o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2013, č. j. 10 A
105/2013 - 42, o návrhu odpůrce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh odpůrce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2013, č. j. 10 A 105/2013 - 42, se zamítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 12. 2013, č. j. 10 A 105/2013 - 42, zrušil
k návrhu navrhovatele opatření obecné povahy, a to úpravu směrné části územního plánu
hlavního města Prahy ze dne 7. 3. 2011, č. U 0941/2011, jíž došlo ke změně míry využití území
v lokalitě vymezené ulicemi K., T., V H. aj. v k. ú. H.
Proti tomuto rozsudku podal odpůrce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž požádal o přiznání odkladného účinku. Tento návrh stěžovatel odůvodnil tím, že o vydání
napadené změny územního plánu U 0941/2011 rozhodl po několikaletém pořizování. Touto
změnou sledoval komplexní řešení účelného využití a prostorového uspořádání dotčeného území
s cílem dosáhnout souladu veřejných a soukromých zájmů.
Nepřiznáním odkladného účinku hrozí stěžovateli nepoměrně větší újma, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Tuto újmu spatřuje stěžovatel
jak v rovině finanční (použité prostředky z veřejných rozpočtů), tak v samotném zrušení
odůvodněné změny funkčního využití ploch na základě dlouhodobé, komplexní a odborné
činnosti zúčastněných správních orgánů.
Stěžovatel upozornil na to, že §107 odst. 1 s. ř. s. odkazuje pouze na přiměřené (nikoli
obdobné) použití §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. a je významný rozdíl mezi přijímáním běžného
správního rozhodnutí a změny územního plánu formou opatření obecné povahy. Změna
územního plánu je totiž pořizována v řádu několika let, je komplexnější, odborně i finančně
náročnější a zasahuje nepoměrně větší počet osob než běžné správní rozhodnutí. Tyto
skutečnosti je třeba dle stěžovatele při rozhodování o odkladném účinku důkladně zvážit.
Stěžovatel rovněž upozorňuje na to, že nastíněný rozdíl mezi správním rozhodnutím
a opatřením obecné povahy není z hlediska přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dosud
judikaturou posouzen, což souvisí s novelizací soudního řádu správního provedenou zákonem
č. 303/2011 Sb. Tato novelizace přitom dle stěžovatele, vzhledem k nové dikci §73 odst. 2
s. ř. s., otevřela větší prostor pro přiznání odkladného účinku, než tomu bylo dříve. Stěžovatel
je rovněž přesvědčen o tom, že přiznáním odkladného účinku nevznikne jiným osobám jakákoli
újma a že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Naopak
existuje dle stěžovatele nepopiratelný veřejný zájem na stabilitě územního plánu a jeho změn,
které byly vydány na základě několikaletého komplexního procesu. To souvisí s právní jistotou
nejen stěžovatele jakožto správního orgánu, ale i širokého okruhu osob žijících v území,
kde ke změně územního plánu došlo, a které se změnou souhlasí.
Navrhovatel se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle
§73 odst. 2 s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS (byť k částečně odlišné právní
úpravě): „S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy
o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení odkladného účinku případy vrácení řidičského
oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi,
udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.
Nejvyšší správní soud stejně jako v usnesení ze dne 15. 7. 2009, č. j. 6 Ads 87/2009 – 49,
upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou proti rozhodnutí správního
orgánu jakožto nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního
působení. Odkladný účinek přiznávaný takové žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné
správy před případnými neodstranitelnými negativními následky správního rozhodnutí. Stále totiž
platí, že podle §2 s. ř. s. poskytují soudy ve správním soudnictví primárně ochranu veřejným
subjektivním právům. Postavení žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal
legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu moci výkonné, spíše ale nasvědčuje tomu,
že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem
na efektivitě působení objektivního práva a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů
ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno nazírat i na návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podaný správním orgánem.
Je třeba vzít v potaz, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, neboť
směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. V návaznosti na uvedené závěry
vychází Nejvyšší správní soud ve své konstantní judikatuře z toho, že přiznání odkladného účinku
vůči pravomocnému rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného
účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících
se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci. Přiznáním odkladného účinku se prolamují
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako
na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno; tímto
zákonným postupem ovšem není přiznání odkladného účinku, ale až meritorní výrok o kasační
stížnosti. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských
soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci
správního soudnictví. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé
případy, které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně větší újmě.
Přestože se předestřené judikaturní závěry vztahují zejména k situaci přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti směřující proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu, je třeba je mutatis mutandis aplikovat i na rozhodování o odkladném účinku
kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu na zrušení opatření obecné povahy
nebo jeho části dle §101a a násl. s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že v posuzovaném případě nedospěl k závěru, že by
stěžovateli vznikla nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a to s přihlédnutím k závěru vyslovenému ve zmiňovaném usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49. Co se týká
konkrétních dílčích argumentů stěžovatele, je třeba poznamenat, že stěžovatel nepředložil ani
hrubý odhad tvrzených rozpočtových prostředků, které by měly být v důsledku neodložení
právních účinků rozsudku městského soudu zmařeny. Vzhledem k celkovému ročnímu rozpočtu
stěžovatele, resp. hl. města Prahy, však lze mít za to, že se nejedná, ve smyslu citované judikatury,
o významnou újmu. V této souvislosti Nejvyšší správní soud navíc poznamenává, že povaha
předmětné úpravy směrné části územního plánu a skutečnosti vyplývající ze správního spisu
nesvědčí o tvrzeném několikaletém procesu pořizování dané změny územního plánu a vynaložení
enormních rozpočtových prostředků, neboť se jedná jen o změnu dílčí povahy. Stěžovatel rovněž
argumentuje zájmy nejen svými, ale i zájmem na právní jistotě „širokého okruhu osob žijících v území,
kde ke změně územního plánu došlo, a které se změnou souhlasí“. Jednak je třeba vzít v potaz,
že stěžovatel v tomto případě nehájí zájmy vlastní, ale zájmy jiných osob, které nemusí být vždy
nutně v souladu s veřejným zájmem, jednak je možné poznamenat, že dané tvrzení představuje
pouhou spekulaci, neboť v takto obecné rovině nelze posoudit, zvláště při rozhodování
o odkladném účinku, tedy před meritorním posouzením kasační stížnosti, zda a kterých osob
se předmětné opatření obecné povahy dotklo pozitivně a kterých případně negativně. Rovněž
není možné považovat za rozhodné, že se opatření obecné povahy dotýká většího počtu osob,
než běžné správní rozhodnutí. Nahlíženo touto logikou by totiž bylo nutné (bez dalšího)
přiznávat odkladný účinek kasačním stížnostem směřujícím proti rozsudkům krajských soudů
zrušujícím rozhodnutí správních orgánů v řízeních s vyšším počtem účastníků (kupř. různá
územní rozhodnutí, rozhodnutí týkající se liniových staveb apod.).
S ohledem na uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě návrhu
stěžovatele nejsou podmínky pro přiznání odkladného účinku dle §73 odst. 2 s. ř. s. dány.
Nejvyšší správní soud proto podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2014
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu