ECLI:CZ:NSS:2014:5.AZS.126.2014:26
sp. zn. 5 Azs 126/2014 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: O. B.,
zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem AK Čechovský & Václavek, s. r. o., se sídlem
Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby
cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne
7. 4. 2014, č. j. CPR-15832-3/ČJ-2013-930310-V242, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2014, č. j. 2 A 16/2014 – 34, o návrhu žalobce
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2014, č. j. 2 A 16/2014 – 34,
byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Policie České republiky,
Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 7. 4. 2014, č. j. CPR-15832-3/ČJ-2013-930310-V242,
kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského
ředitelství policie hl. m. Prahy, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 8. 11. 2013,
č. j. KRPA-302521-32/ČJ-2013-000022 o uložení správního vyhoštění žalobci podle zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, se stanovením doby, po kterou
žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce jednoho roku.
Správní vyhoštění bylo žalobci uloženo dle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb.,
tedy proto, že žalobce pobýval na území České republiky bez víza, ač k tomu nebyl oprávněn,
a nepříslušelo mu ani jiné oprávnění k pobytu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodů podle §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), spolu s návrhem na přiznání
odkladného účinku této kasační stížnosti. Návrh stěžovatel odůvodnil tím, že jeho individuální
zájem na spravedlivém procesu a ochraně jeho procesních práv významně převyšuje potenciální
újmu, která by mohla vzniknout jiným osobám, jakož i potenciální ohrožení důležitého veřejného
zájmu. Naopak, stěžovatel se domnívá, že je jistě veřejným zájmem, aby byla zachována
všechna procesní práva stěžovatele, zejména tedy právo na spravedlivý proces. V této souvislosti
stěžovatel poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 – 100. Stěžovatel dále poukázal na skutečnost, že výkon napadeného
rozhodnutí by znamenal zcela zásadní zásah do jeho života, neboť na území České republiky žije
značnou část svého života a má zde vybudováno veškeré sociální, kulturní a pracovní zázemí.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na své vyjádření v dané věci k žalobě
a s ohledem na skutečnost, že ve vlastním postupu a závěrech neshledala pochybení, plně
souhlasí s rozsudkem městského soudu a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně užije ustanovení §73 odst. 2 až 5
s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného
účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku vycházel Nejvyšší správní soud
především z toho, že pokud by do doby meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti nebyl přiznán
kasační stížnosti odkladný účinek, byl by stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocného
a vykonatelného správního rozhodnutí nucen opustit území České republiky. Pro řádný výkon
stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces je přitom třeba, aby mohl setrvat na území
České republiky do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení
zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces mimo jiné náleží
i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem a udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení. Nejvyšší správní soud proto shledal nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v tom,
že by stěžovatel byl nucen opustit území České republiky před rozhodnutím o kasační stížnosti,
a tím by byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu ostatně přiznává
ust. §172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, žalobě proti rozhodnutí
o správním vyhoštění odkladný účinek ex lege s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu
ohrožení bezpečnosti státu. Není tedy bez dalšího dán důvod, proč by obdobnou možnost
setrvat na území České republiky neměl mít vyhošťovaný cizinec i po dobu následného řízení
o kasační stížnosti. V daném případě tak lze nalézt příčinnou souvislost mezi právními
účinky napadeného správního rozhodnutí a možným vznikem zákonem předpokládané újmy
na straně stěžovatele (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2012,
č. j. 4 As 56/2012 – 58, a ze dne 4. 4. 2014, č. j. 7 Azs 36/2014 – 21).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
podmínky stanovené v ust. §73 odst. 2 s. ř. s. a neshledal žádné skutečnosti, pro které by přiznání
odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel nebyl vyhoštěn
z důvodu nebezpečí pro Českou republiku, ale z důvodu podle ust. §119 odst. 1 písm. c) bodu 2
zákona o pobytu cizinců, protože pobýval na území České republiky neoprávněně bez platného
víza po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Nejvyšší správní soud tudíž v konkrétních
skutkových okolnostech případu neshledal důvod, na základě něhož by ve stěžovatelově
dočasném setrvání na území České republiky do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o jeho kasační stížnosti mohl být spatřován rozpor s důležitým veřejným zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem, vyjádření správního orgánu k návrhu
na přiznání odkladného účinku a skutečností vyplývajících ze správního spisu, dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou
v daném případě naplněny. Proto rozhodl o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle
ust. §107 ve spojení s §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá
výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2014
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu