ECLI:CZ:NSS:2014:5.AZS.132.2014:38
sp. zn. 5 Azs 132/2014 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: R. S.,
zastoupený JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Slezská 36, Praha 2, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, P. O. Box 78,
130 51 Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2014, č. j. 42 A 6/2014 - 24,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 28. 4. 2014, č. j. CPR-2446-2/ČJ-2014-930310-V234, žalovaná
zamítla odvolání žalobce (dále jen „stěžovatel“) a potvrdila rozhodnutí Policie ČR, Krajského
ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání
a eskort, ze dne 6. 1. 2014, č. j. KRPU-268263-21/ČJ-2013-040022-SV-CV, jímž bylo žalobci
uloženo podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), správní vyhoštění, a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území
členských států EU, v délce 3 měsíců. Počátek doby, po kterou stěžovateli nelze umožnit vstup
na území členských států EU, byl stanoven podle §118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců,
od okamžiku, kdy cizinec (stěžovatel) pozbude oprávnění k pobytu na území ČR. Doba
k vycestování z území ČR byla podle §118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena do 10 dnů
od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a současně bylo konstatováno, že podle §120a zákona
o pobytu cizinců se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování podle ust.
§179 zákona o pobytu cizinců.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2014, č. j. 42 A 6/2014 - 24,
byla žaloba proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodná zamítnuta.
V kasační stížnosti směřující proti tomuto rozsudku stěžovatel mimo jiné požádal
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť pokud by nebyl odkladný účinek kasační
stížnosti přiznán, znamenalo by to pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
přitom není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem. Konkrétně stěžovatel poukázal
na skutečnost, že v jeho domovském státě (na Ukrajině) s ohledem na aktuálně vyhrocenou
politickou situaci probíhá otevřený válečný konflikt a je vyhlášena všeobecná mobilizace.
V případě nuceného návratu do domovské země se proto obává o svůj život, protože
by byl pravděpodobně nasazen do válečných operací, které si každý den vyžadují minimálně
několik desítek mrtvých. Návratem na Ukrajinu by tedy byl stěžovatel vystaven reálné hrozbě
zapojení se do válečného konfliktu a následné meritorní rozhodnutí kasačního soudu by bylo
již jen akademickým rozhodnutím bez možnosti faktického zvrácení následků uloženého
správního vyhoštění.
Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti souhlasila.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej
však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce (zde stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností vyplývajících ze správního spisu
dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti jsou v daném případě splněny.
Zdejší soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních účinků
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
o správním vyhoštění stěžovatele, do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti, byl by stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocného a vykonatelného
správního rozhodnutí nucen opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím
kasačního soudu. Podstatné přitom je, že pro řádný výkon stěžovatelova ústavního práva
na spravedlivý proces je třeba, aby stěžovatel mohl setrvat na území České republiky do skončení
řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s požadavkem soudního
řádu správního zastoupen advokátem, náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka
vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny
pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou součinnost atd. Toto právo stěžovatele by navíc
nepochybně v případě návratu na území Ukrajiny bylo navíc ještě dále ztíženo i současnou situací
v jeho domovském státě, kterou popisuje ve svém návrhu. Nejvyšší správní soud proto spatřuje
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
spojenou s nuceným opuštěním České republiky před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
o jeho kasační stížnosti, především v možné újmě na výkonu jeho práva na spravedlivý proces.
Z tohoto důvodu ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí
o správním vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege
(s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu) a není tedy
bez dalšího dán důvod, proč by obdobnou možnost setrvat na území České republiky neměl mít
vyhošťovaný cizinec i po dobu následného kasačního řízení. V daném případě lze tedy nalézt
příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem
zákonem předpokládané újmy u stěžovatele (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 8. 2012, č. j. 4 As 56/2012 – 58).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel nebyl
vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu; byl vyhoštěn podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3
zákona o pobytu cizinců a Nejvyšší správní soud neshledal důvod, pro který by ve stěžovatelově
dočasném setrvání na území České republiky do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o jeho kasační stížnosti musel být spatřován rozpor s důležitým veřejným zájmem.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele
proti pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek,
postačí v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují
až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti
rozhodnutí žalované ve věci správního vyhoštění stěžovatele.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2014
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu