ECLI:CZ:NSS:2014:5.AZS.26.2013:22
sp. zn. 5 Azs 26/2013 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: N. O., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2013, č. j. 61 Az 9/2013 - 15,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce se zamítá .
II. Kasační stížnost se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Ministerstvo vnitra ČR (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 1. 8. 2013, č. j. OAM-
321/ZA-ZA06-ZA04-2012, zamítlo jako nedůvodnou žádost žalobkyně o udělení mezinárodní
ochrany podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů.
Žalobkyně uvedené rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě napadla žalobou, kterou však
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 10. 2013, č. j. 61 Az 9/2013 - 15, odmítl.
Žalobkyně totiž v daném případě ani přes výzvu soudu neodstranila nedostatky svého podání,
když především neuvedla, z jakých důvodů žalobu proti rozhodnutí žalovaného vůbec podávala,
tedy nevymezila tzv. žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních
důvodů považuje žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
Usnesení krajského soudu žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadla kasační stížností
podanou k poštovní přepravě dne 30. 12. 2013. V kasační stížnosti stěžovatelka namítá, že v jejím
případě došlo ze strany krajského soudu k pochybením, která jsou podřaditelná pod ustanovení
§103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“). Stěžovatelka současně požádala o ustanovení právního zástupce, který by její kasační
stížnost řádně doplnil, neboť nemá dostatečné finanční prostředky, aby si mohla služby advokáta
hradit z vlastních zdrojů.
Ze soudního spisu je zřejmé, že usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby bylo
stěžovatelce do vlastních rukou doručováno dne 1. 11. 2013. Stěžovatelka nebyla na adrese
uvedené v záhlaví tohoto usnesení, kterou také uvedla jako adresu pro doručování v žalobě
i kasační stížnosti, zastižena, proto zásilka byla téhož dne uložena a stěžovatelce byla zanechána
výzva k jejímu vyzvednutí. Stěžovatelka si však zásilku v úložní době nevyzvedla, proto jí byla
dne 13. 11. 2013 vložena do domovní schránky.
Dle ustanovení §42 odst. 5 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob
doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení.
Dle ustanovení §49 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti,
písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost
vyzvedl.
Dle ustanovení §49 odst. 4 o. s. ř., nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů
ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty
za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této
lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez
návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí
odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
V daném případě nebyla stěžovatelka při doručování písemnosti v pátek dne 1. 11. 2013
zastižena, téhož dne byla zásilka obsahující napadené usnesení dle §49 odst. 2 věta první o. s. ř.
uložena a stěžovatelce byla zanechána písemná výzva k jejímu vyzvednutí. Stěžovatelka si
předmětnou zásilku ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, nevyzvedla,
proto je dle §49 odst. 4 o. s. ř. dnem doručení napadeného usnesení poslední den této lhůty,
tj. pondělí dne 11. 11. 2013, a to bez ohledu na to, kdy si stěžovatelka fakticky usnesení krajského
soudu o odmítnutí žaloby převzala.
Lhůta dvou týdnů počítaná dle §40 odst. 2 s. ř. s. pro podání kasační stížnosti (§106
odst. 2 věta první s. ř. s.) tedy stěžovatelce uplynula v pondělí dne 25. 11. 2013. Stěžovatelka však
kasační stížnost podala k poštovní přepravě až dne 30. 12. 2013, tedy po marném uplynutí lhůty
k jejímu podání.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla
podána opožděně, proto ji podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Současně Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce z řad
advokátů, když dospěl k závěru, že zastoupení není podle §35 odst. 8 s. ř. s. nezbytně třeba,
neboť kasační stížnost stěžovatelky byla podána opožděně.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2014
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu