ECLI:CZ:NSS:2014:6.AFS.120.2014:40
sp. zn. 6 Afs 120/2014 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudce
zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: S. Š.,
zastoupené JUDr. Ivetou Petrovou, advokátkou, se sídlem Nádražní 2151, 549 01 Nové Město
nad Metují, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602
00 Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 12.
prosince 2012, č. j. 7656/12-1100-602925, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. března 2014, č. j. 31 Af 21/2013 - 69,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. března 2014,
č. j. 31 Af 21/2013 - 69, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Krajský soud v Hradci Králové (dále též „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl
žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství
v Hradci Králové označeného v návětí. Tímto rozhodnutím finanční ředitelství zamítlo odvolání
žalobkyně a potvrdilo rozhodnutí Finančního úřadu v Náchodě ze dne 24. května 2011,
č. j. 114785/11/243913601231, kterým byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z příjmů
fyzických osob ve výši 97 180 Kč a penále ve výši 19 435 Kč za zdaňovací období
roku 2007. K dodatečnému vyměření dně z příjmů přistoupil finanční úřad z toho důvodu, že
žalobkyně se jako spolupracující osoba podílela na podnikání svého manžela. Finanční úřad
provedl daňovou kontrolu u manžela žalobkyně a na základě zjištění z této daňové kontroly
vyloučil ze základu daně manžela stěžovatelky částky za úhradu přijatých faktur od dodavatele
stavebních prací V. P. v celkové výši 571 000 Kč. Poměrná část (50 %) z této částky se promítla
do zvýšení základu daně u stěžovatelky.
[2] Žalobu proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové v této věci zamítl
Krajský soud v Hradci Králové svým v návětí označeným rozsudkem. Pro posouzení důvodnosti
kasační stížnosti je podstatný fakt, že krajský soud v projednávané věci rozhodoval bez jednání,
neboť – jak v úvodu svého rozsudku konstatoval – byly splněny podmínky aplikace §51 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
II. Kasační stížnost a řízení o ní
[3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala prostřednictvím právního zástupce proti
rozsudku krajského soudu kasační stížnost. V ní vznesla řadu výhrad vůči postupu krajského
soudu ve věci i proti odůvodnění jeho rozhodnutí. Za klíčovou lze nicméně označit námitku,
že krajský soud odmítl provést důkazy navržené stěžovatelkou (konkrétně zadání znaleckého
posudku z oboru písmoznalectví k ověření podpisů V. P. na různých dokumentech a výslechy
svědků I. H., M. H. a Ing. A. K.).
[4] Vyjádření žalovaného, na něhož od 1. ledna 2013 přešla působnost Finančního ředitelství
v Hradci Králové, se podrobně vyjadřovalo k námitkám směřujícím proti jeho postupu, avšak
k výše vymezené námitce se žalovaný (logicky) nikterak nevyslovil, neboť ta směřovala vůči
postupu krajského soudu ve věci.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky řízení jsou splněny, a kasační stížnost
vyhodnotil jako přípustnou. Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost posoudil a dospěl
k závěru, že je důvodná.
[6] Nejprve je nutno uvést, že jak správní, tak i soudní řízení v této věci týkající se
stěžovatelky svým předmětem úzce souvisí s řízením, v němž se jedná o dodatečné vyměření
daně z příjmu jejímu manželovi. I manžel stěžovatelky podal ve své věci kasační stížnost,
přičemž sedmý senát Nejvyššího správního soudu již o ní rozhodl rozsudkem ze dne
1. července 2014 č. j. 7 Afs 82/2014 - 31, jímž zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 26. března 2014 č. j. 31 Af 22/2013 – 73 a věc vrátil tomuto krajskému soudu k dalšímu
řízení. Důvod pro zrušení rozsudku krajského soudu shledal sedmý senát Nejvyššího správního
soudu ve skutečnosti, že krajský soud ve věci rozhodoval bez jednání, aniž by pro to byly splněny
podmínky. Svou úvahu odůvodnil sedmý senát následovně:
[7] „Nejvyšší správní soud má za to, že obsahem shora uvedeného podání nebyl souhlas stěžovatele
jako žalobce s rozhodnutím věci bez jednání za podmínek uvedených v §51 odst. 1 s. ř. s. Z dikce tohoto podání
– ‚Vzhledem k tomu, že dokazování provádí soud při jednání (§77 s. ř. s.), žalobce žádá, aby soud rozhodl
bez jednání pouze v případě, že nebude provádět dokazování‘ – je nutno výkladem dovodit, že skutečným projevem
vůle stěžovatele je sice souhlas s rozhodnutím správního soudu bez jednání, nikoliv však ve smyslu §51 odst. 1
s. ř. s. Jde o souhlas s rozhodnutím bez jednání, ale jen v tom případě, kdy jednání není třeba,
tj. pokud by krajský soud dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí ohledně vad
řízení podle §76 odst. 1 s. ř. s. O tomto závěru svědčí podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu právě dikce
‚aby soud rozhodl bez jednání pouze v případě, že nebude provádět dokazování‘. Jiný smysl než zrušení
napadeného rozhodnutí pro vady řízení bez jednání podle §76 odst. 1 s. ř. s. nemůže mít výhrada
‚pouze v případě‘. Stěžovatel jistě neměl na mysli souhlas s rozhodnutím správního soudu bez jednání, aniž by byly
tímto soudem vypořádány a provedeny jeho zásadní návrhy na doplnění dokazování, a nemuselo by dojít
ke zrušení napadeného rozhodnutí, kterého se domáhal. O tom svědčí i to, že stěžovatel nevzal zpět své návrhy
na doplnění dokazování. Vzhledem k tomu, že krajský soud žalobu stěžovatele rozsudkem bez jednání zamítl,
aniž byly splněny zákonné podmínky uvedené v §51 odst. 1 s. ř. s., byl porušen zákon.“
[8] V nyní posuzované věci je procesní situace totožná jako v případu manžela stěžovatelky
posuzovaném sedmým senátem. Také zde stěžovatelka reagovala na výzvu soudu, aby sdělila,
zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, podáním ze dne 27. března 2013 s navlas stejným
textem, jaký sedmý senát analyzoval ve výše uvedené citaci (viz č. l. 36 spisu krajského soudu).
Šestému senátu Nejvyššího správního soudu tak nezbývá, než i v tomto případě rozsudek
krajského soudu zrušit pro vadu řízení před soudem, jelikož tato vada mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé, a to podle posouzení provedeného ve výše citovaném
dřívějším rozsudku č. j. 7 Afs 82/2014-31 ve skutkově a právě obdobné věci. Z těchto důvodů
Nejvyšší správní soud musel kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
vyhodnotit podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. jako důvodnou a rozsudek zrušil. Krajský soud,
jsa vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu, provede ve věci jednání
a rozhodne o důkazních návrzích stěžovatelky.
IV. Náklady řízení
[9] V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2014
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu