ECLI:CZ:NSS:2014:6.AFS.73.2014:56
sp. zn. 6 Afs 73/2014 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudců
JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: J. Š., zastoupen Mgr. Jiřím
Kokešem, advokátem, se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti žalovanému: Generální
ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2014, č. j. 10 Af 56/2013 – 38,
o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se ne př iz ná v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2014, č. j. 10 Af
56/2013 – 38, byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2013, č. j.
22442-4/2013-900000-304.3, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního
úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 6. 3. 2013, č. j. 6459-3/2013-520000. Tímto rozhodnutím bylo
rozhodnuto o propadnutí minerálního (topného) oleje v množství 990 litrů, zajištěným
rozhodnutím Celního ředitelstvím České Budějovice ze dne 9. 11. 2012, č. j. 4895-2/2012-
030100-23.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 31. 3. 2014 kasační
stížnost, v níž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tento návrh stěžovatel
odůvodnil tak, že mu hrozí nepoměrně větší újma vzhledem k neomezenému právu žalovaného,
resp. státu disponovat s jeho propadnutými minerálními (topnými) oleji. Tyto oleje by tak mohl
stát prodat nebo zničit a v případě úspěchu jeho kasační stížnosti by mu jej nemohl vrátit.
Stěžovatel dále přiložil doklad č. 53959 o nákupu 990 litrů topného oleje ze dne 7. 11. 2012,
k čemuž uvedl, že předmětný olej nakoupil za € 971,93 a v přepočtu na Kč k uvedenému dni
za částku 24 687 Kč. Hrozí mu tak újma 24 687 Kč. Stěžovateli proto hrozí nepoměrně větší
újma, než jaká by mohla přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám. Toto stěžovatel
dokládá i vyjádřením žalovaného ke správní žalobě, ve kterém uvedl, že proti přiznání
odkladného účinku nemá žádných námitek. Přiznání odkladného účinku není ani v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel také poukazuje na skutečnost, že odkladný účinek
žaloby byl přiznán i v řízení před krajským soudem.
[3] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
uvedl, že není přesvědčen o tom, že by nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
stěžovateli vznikla nepřiměřená újma, a to s ohledem na množství a hodnotu propadnutého
topného oleje, a s ohledem na skutečnost, že se jedná o věc zastupitelnou. Posouzení podmínek
pro přiznání odkladného účinku však žalovaný nechal zcela na úvaze Nejvyššího správního
soudu.
[4] Podle ust. §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), (k)asační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Ust. §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle ust. §73 odst. 2 s. ř. s. (s)oud
na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem..
[5] Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí
krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno.
Odkladný účinek má proto charakter institutu výjimečného a měl by statisticky vzato
být přiznáván v menšině případů, nikoli zpravidla. Je pravda, že čistě jazykový výklad §73 odst. 2
s. ř. s. by mohl svádět k závěru, že při posuzování, zda odkladný účinek přiznat, anebo nikoli,
se poměřuje pouze a jen vzájemný poměr újmy žadatele o jeho přiznání a újem jiných osob.
V tomto smyslu by tedy i vcelku nepatrná újma žadatele mohla být důvodem přiznání
odkladného účinku, byl-li by újmy ostatních osob ještě mnohem „nepatrnější“. Takový
mechanický výklad by však opomíjel základní znak institutu odkladného účinku, a sice,
jak již bylo shora zmíněno, že jde o institut výjimečný, který nemá být v řízeních před správními
soudy pravidlem. Měl-li by pravidlem být, nestanovil by zákonodárce jako základní pravidlo,
že žaloba resp. kasační stížnost odkladný účinek nemají. Pojímání odkladného účinku
jako výjimky z pravidla tedy znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí
být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje,
aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že žaloba resp. kasační stížnost odkladný účinek nemá
mít, nebylo výjimečně uplatněno. Významnou bude újma spíše tehdy, nebude-li možno v případě,
že bude napadené správní rozhodnutí naplněno a poté shledáno nezákonným a zrušeno,
v podstatných ohledech navrátit v původní stav jím způsobené následky či dopady. Významnou
bude též spíše tehdy, půjde-li sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné,
avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě,
fungování, činnosti apod.
[6] V projednávaném případě však újma, která hrozí stěžovateli, významná rozhodně
vzhledem k jeho poměrům není. Stěžovateli hrozí, že v případě naplnění žalobou napadeného
rozhodnutí přestane být vlastníkem zastupitelné věci (pohonných hmot) běžné povahy,
pravděpodobně standardní kvality, přesně určeného množství, a tedy i ceny (24 687 Kč
podle vyčíslení samotného stěžovatele). Újma je snadno napravitelná poskytnutím finanční částky
o stejné výši, jaká odpovídá ceně, za kterou stěžovatel pohonné hmoty pořídil. Stěžovatel přitom
netvrdí, že právě tato majetková hodnota (přesněji řečeno její odejmutí) by znamenala
významnější omezení jeho majetkové kapacity, ohrozila jeho podnikání, dotkla se jeho rodinného
života apod. Znamená to, že netvrdí, že by ztráta vlastnictví pohonných hmot uvedené hodnoty
pro něho byla významnou majetkovou újmou. Vstupní podmínka pro přiznání odkladného
účinku tedy není splněna; není proto ani důvodu se zabývat tím, v jakém poměru je újma
stěžovatele spočívající v naplnění jím naříkaného správního rozhodnutí vůči eventuální újmě
státu, kdyby toto rozhodnutí zatím naplněno nebylo.
[7] Nejvyšší správní soud proto návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku podané
kasační stížnosti nevyhověl.
[8] Nejvyšší správní soud dodává, že z rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nelze v žádném případě dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude o kasační
stížnosti rozhodnuto ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 – 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. května 2014
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu