ECLI:CZ:NSS:2014:6.AS.131.2014:31
sp. zn. 6 As 131/2014 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci navrhovatele: J. L.,
zastoupeného Dr. Jiřím Škůrkem, obecným zmocněncem, bytem Lesnická 62, Brno, proti
odpůrkyni: Rada obce Pasohlávky, se sídlem Pasohlávky č. p. 1, zastoupená Mgr. Žanetou Vítů,
advokátkou, se sídlem Sady 28. října 431, Břeclav, v řízení o kasační stížnosti odpůrkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2014, č. j. 66 A 1/2012 – 89, o návrhu
odpůrkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2014,
č. j. 66 A 1/2012 – 89, se přiznáv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se odpůrkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení
rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) č. j. 66 A 1/2012 – 89 ze dne
28. 4. 2014 (dále jen „napadený rozsudek“) a odmítnutí návrhu, jakož i přiznání plné náhrady
nákladů řízení. Eventuálně stěžovatelka navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci
k soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Napadený rozsudek byl vydán poté, co Nejvyšší správní
soud rozsudkem ze dne 17. 7. 2013, č. j. 3 Aos 2/2012 - 50, zrušil rozsudek Krajského soudu
v Brně ze dne 4. 9. 2012, č. j. 66 A 1/2012 - 68, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Napadeným
rozsudkem krajský soud zrušil opatření obecné povahy - Územní opatření o stavební uzávěře
Pasohlávky vydané odpůrkyní dne 6. 4. 2012, č. 364/2012 (dále jen „opatření“), které se týkalo
vymezené části katastrálního území M.
V rámci své kasační stížnosti stěžovatelka rovněž požádala o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti v souladu s ustanovením §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s ustanovením §73 s. ř. s. Svou žádost
stěžovatelka odůvodňuje tím, že vydáním napadeného rozsudku bylo zrušeno územní opatření
o stavební uzávěře v k. ú. M., jehož účelem bylo do doby vydání připravovaného nového
územního plánu poskytnout ochranu předmětnému území tak, aby nadále mohlo plnit funkci
biokoridoru.
Konkrétně stěžovatelka opírá svou žádost o tvrzení, že v předmětném území dotčeném
stavební uzávěrou probíhá v současné době proces legalizace staveb různého charakteru,
a to na pozemcích parc. č. X, X, X, X, X, X a parc. č. st. X v k. ú. M. tak, aby se podařilo tyto
stavby dodatečně stavebně povolit a následně zkolaudovat do doby vydání územního plánu, který
v daném území stanovuje šířku nivní větve biokoridoru na 50 m, a kdy tyto stavby tuto šířku
nedodržují, resp. nacházejí se ve vzdálenosti bližší od břehu vodní nádrže N. M. a neakceptují tak
ochranu biokoridorů a biocenter, jejichž plochy je nutno respektovat. Podle stěžovatelky byla
stavební uzávěra vydána právě pro území, kde panovaly obavy, že by jinak mohlo dojít k zásahům
takového charakteru, který je neslučitelný s ochranou biokoridoru. Po zrušení předmětné
stavební uzávěry by byla nevratně stěžovatelce způsobena závažná újma spočívající v dokončení
procesu legalizace předmětných staveb v daném území v mezidobí, než bude rozhodnuto o této
kasační stížnosti. Stěžovatelka se zároveň nedomnívá, že by přiznáním odkladného účinku bylo
nepřiměřeně zasaženo do práv třetích osob nebo jakkoliv nastal rozpor s veřejným zájmem, kdy
naopak je ve veřejném zájmu chránit dotčené území a respektovat zde se nacházející biocentra a
biokoridory, které stavební činnost vylučují. K důkazu navrhla několik spisů z řízení o
dodatečném povolení stavby vedených Městským úřadem v Pohořelicích.
Navrhovatel se ve vyjádření ke kasační stížnosti vyjádřil i k návrhu odpůrkyně na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Podle navrhovatele se odpůrkyně staví do role strážce
ochránce životního prostředí tím, že svým postojem brání legalizaci staveb, které tam stojí
mnoho roků a nemají žádný vliv na ekologii, spíše naopak ve smyslu vysloveného souhlasu
s těmito stavbami orgánem životného prostředí a hygieny. Pro navrhovatele je zcela nepřijatelné,
pokud odpůrkyně žádá přiznání odkladného účinku, odpůrkyně se nemá čeho obávat,
poněvadž stavební úřad přijal tezi o dosavadně všech přerušených správních řízení o stavbách
v předmětné lokalitě, podle které se čeká na definitivní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o stavební uzávěře a do té doby k žádným stavebním změnám dotčeného území i za současného
stavu dosavadního pravomocného zrušení stavební uzávěry podle rozsudku krajského soudu
a za dohledu krajského úřadu nedojde.
Napadeným rozsudkem krajský soud zrušil opatření obecné povahy - Územní opatření
o stavební uzávěře Pasohlávky vydané odpůrkyní dne 6. 4. 2012, č. 364/2012, které se týkalo části
katastrálního území M.. Jednalo se o jižní část pobřeží vodního díla N. M., které je vyznačeno
v mapovém podkladu, který je přílohou tohoto opatření. Podle čl. II se v tomto vymezeném
území omezuje a zakazuje stavební činnost z důvodu, aby nedošlo ke ztížení či znemožnění
budoucího využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, tj. podle čl. IV
opatření do nabytí účinnosti územního plánu Pasohlávky. V připravovaném územním plánu
nejsou v ploše stavební uzávěry Pasohlávky navrženy žádné nové plochy určené k výstavbě.
Krajský soud zrušil předmětné opatření obecné povahy z důvodu, že pokud odpůrkyně
jako důvod vyhlášení stavební uzávěry uvedla potřebu zabránit stavební činnosti z důvodu
plánované podpůrné větvě lokálního biokoridoru, bylo na místě, aby toto tvrzení podložila
relevantními důkazy či podklady. Krajský soud dospěl k závěru, že ze strany odpůrkyně nebylo
prokázáno, že skutečně existuje hodnota konkrétně označená v připravované územně plánovací
dokumentaci, která by odůvodňovala takový zásah do výkonu vlastnického práva navrhovatele,
kterým vydání územního opatření o stavební uzávěře bezpochyby je. Jelikož v územním opatření
o stavební uzávěře nebyl prokázán samotný důvod jeho vydání, tím spíš není možné soudem
přezkoumat, zda byla splněna podmínka obsahová, tj. zda stavební činnost byla omezena
a zakázána pouze v nezbytném rozsahu. Z těchto důvodů shledal soud opatření obecné povahy
za nepřezkoumatelné a v souladu s §76 odst. 1 s. ř. s. územní opatření o stavební uzávěře
Pasohlávky zrušil.
Podle ustanovení §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. se užije
v případě rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti přiměřeně.
Ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. upravuje podmínky pro přiznání odkladného účinku. Soud
na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 4 s. ř. s. platí, že usnesení o návrhu
na přiznání odkladného účinku musí být vždy odůvodněno.
Nejvyšší správní soud judikoval, že v případě odkladného účinku kasační stížnosti
(dle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 s. ř. s.) musí být vliv stížností napadeného rozhodnutí krajského
soudu na právní sféru stěžovatele zcela mimořádný a jeho důsledky by musely být spojeny
s okamžitým výkonem rozhodnutí, kterému by proto bylo třeba předejít.
Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že odpůrkyně požádala o odkladný účinek již při podání
kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 66 A 1/2012 - 68,
kdy Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22. 11. 2012 č. j. 3 Aos 2/2012 - 3 kasační stížnosti
odkladný účinek přiznal. Důvody pro přiznání odkladného účinku ze strany odpůrkyně
se v tomto řízení o kasační stížnosti neliší od důvodů uplatněných v řízení
pod sp. zn. 3 Aos 2/2012. Nejvyšší správní soud v citovaném usnesení č. j. 3 Aos 2/2012 - 3
uvedl, že opatření obecné povahy, na rozdíl od správních rozhodnutí, proti nimž lze podat
žalobu a na něž prvotně dopadá §73 s. ř. s., zasahuje širší okruh osob, nikoli pouze v rozhodnutí
jmenovitě vymezeného adresáta. Nejvyšší správní soud poukázal na to, že stěžovatelka nemůže
v probíhajících řízeních o dodatečných povoleních staveb navrhovat přerušení řízení z důvodu
probíhajícího řízení o kasační stížnosti o stavební uzávěře, z tohoto pohledu byl její návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti opodstatněný. V daném usnesení zdejší soud
uvedl, že „Nejvyšší správní soud v posuzované věci vážil na jedné straně újmu, která by mohla vzniknout
stěžovatelce, pokud by odkladný účinek kasační stížnosti nebyl přiznán, s újmou, která by vznikla navrhovateli
a dalším osobám dotčeným předmětným opatřením v případě přiznání odkladného účinku (…).
Jakkoliv Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší udělat si jakýkoliv úsudek o tom, zda by předmětné stavby byly
dodatečně legalizovány, pokud by odkladný účinek kasační stížnosti přiznán nebyl, vnímá Nejvyšší správní soud
na straně druhé skutečnost, že případné dodatečné povolení těchto staveb na základě nyní pravomocně zrušené
stavební uzávěry před konečným posouzením Nejvyšším správním soudem by neodpovídalo principu ochrany právní
jistoty, konkrétně ochrany nabytých práv v kontextu zohlednění relevantních veřejných zájmů definovaných
příslušnými právními předpisy. Hrozící újma zde tedy primárně spočívá v rovině nastolení určitého právního stavu,
který by stěžovatelka mohla posléze obtížně zvrátit. Naproti tomu, přiznání odkladného účinku se žádným
způsobem nenahraditelně ani nevratně nedotkne nepřiměřeně práv navrhovatele ani dalších osob (vlastníků
pozemků v dotčené části k. ú. M. či potenciálních dalších stavebníků, kteří by mohli při absenci územně-plánovací
dokumentace obce Pasohlávky i absenci pravomocně zrušených Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje
chtít stavět na dotčených pozemcích), vůči nimž předmětné opatření vyvolalo právní účinky.“ Potvrdí-li Nejvyšší
správní soud názor krajského soudu o nepřezkoumatelnosti předmětného opatření a procesní nesprávnosti postupu
jeho vydání, pak spolu s jeho rozhodnutím ve věci samé přestane odkladný účinek kasační stížnosti působit, bude-
li rozhodnuto opačně, pak k žádné újmě přiznáním odkladného účinku předmětné kasační stížnosti nedojde,
neboť předmětné opatření zůstane i nadále v účinnosti.“
Vzhledem k tomu, že důvody, které vedou odpůrkyni k návrhu na přiznání odkladného
účinku, se vzhledem k okolnostem vyplývajícím ze spisu a ke tvrzením účastníků nezměnily,
Nejvyšší správní soud také nemá důvod odchýlit se od svých dřívějších závěrů a nepřiznat kasační
stížnosti odkladný účinek. Nepřiznání odkladného účinku a případné dodatečné povolení staveb
za situace, kdy je stavební uzávěra rozsudkem krajského soudu zrušena, by mohlo způsobit
nepoměrně vetší újmu odpůrkyni, pokud by byl napadený rozsudek následně zrušen.
Sám navrhovatel uvádí, že stavební úřad čeká na definitivní rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu o stavební uzávěře, tudíž přiznáním odkladného účinku se až do meritorního rozhodnutí
ve věci pouze zachová stávající stav. V případě, že by Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl, odkladný účinek přestane působit a stavební uzávěra bude na základě napadeného
rozsudku zrušena, tudíž dále by již nic nebránilo v pokračování stavebních řízení o povolování
staveb v dotčeném území.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti vyhověl.
Tímto rozhodnutím Nejvyšší správní soud nikterak nepředjímá budoucí rozhodnutí
o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. července 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu