ECLI:CZ:NSS:2014:6.AS.173.2014:90
sp. zn. 6 As 173/2014 - 90
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Nejvyšší státní
zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad,
se sídlem Masarykovo nám. 5, Jihlava, týkající se rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 12. 2010,
č. j. 13863-14/210-ERU, v řízení o kasační stížnosti žalovaného a osoby na řízení
zúčastněné: Solar CD s.r.o., se sídlem Tyršova 1811/6, Praha 2 - Nové Město, zastoupené
JUDr. Tomášem Sequensem, advokátem, se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2014, č. j. 31 A 32/2012 - 316,
takto:
Kasační stížnosti osoby na řízení zúčastněné: Solar CD s.r.o. se nepřiznává
odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 31. 12. 2010, č. j. 13863-14/2010-
ERU, byla udělena licence č. 111018017 společnosti Solar CD s. r. o. na výrobu elektřiny
na dobu 25 let v provozovně umístěné v katastrálním území Český Dub (dále též jen „FVE
Český Dub“).
[2] Nejvyšší státní zástupce napadl toto rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen
„žalovaný“) u Krajského soudu v Brně dne 16. 4. 2012 žalobou dle ust. §66 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 13. 6. 2014,
č. j. 31 A 32/2012-316, žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení. V odůvodnění s odkazem na 52 odst. 2 s. ř. s. shrnul výsledky zjištění
skutkového stavu věci vyplývající z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci ze dne 3. 3. 2014, č. j. 31 To 226/2013-1855, ve spojení s rozsudkem Okresního
soudu v Liberci ze dne 17. 1. 2013, č. j. 6 T 170/2011-1705, na základě nichž byly
pravomocně odsouzeny tři osoby spojené s obchodní korporací LUMEN ENERGETICKÝ
DEVELOPMENT k trestu odnětí svobody za zločin podplacení podle §332 odst. 1
a odst. 2 písm. a) a písm. b) trestního zákoníku. Odsouzení se uvedeného zločinu dopustili
(ve vztahu k souzené věci) tím, že nabídli Ing. Pavlu Peňázovi, zaměstnanci žalovaného úplatek
v podobě finanční hotovosti za to, že jako úřední osoba, která prováděla v rámci správního
řízení o udělení licence podle ustanovení §3 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., vedených
žalovaným pro žadatele Solar CD s.r.o. pod č. j. 13863/2010-ERU, správní úkony - důkazy
ohledáním předmětné fotovoltaické elektrárny (v kat. území Český Dub), vyhotoví v rozporu
se zjištěným skutečným závadným stavem fotovoltaické elektrárny kladně vyznívající
protokol o zajištění důkazu ohledáním věci, jako nutného dokladu o splnění technických
náležitostí k uvedení výrobny do provozu a ke splnění podmínek pro udělení licence podle
zákona č. 458/2000 Sb., a dle vyhlášky č. 426/2005 Sb., případně žalovanému takovouto
kladnou informaci poskytne telefonicky, čímž umožní, aby obchodní korporace
Solar CD s.r.o. získala ještě v roce 2010 licenci nutnou k získání nároku na přiznání podpory
vzniklé v roce 2010 podle zákona č. 180/2005 Sb., a dle bodu 1.15 Cenového rozhodnutí
Energetického regulačního úřadu č. 5/2009, aniž by pro vydání licence existovaly zákonné
podmínky. Krajský soud dovodil, že všichni tři odsouzení byli odsouzeni za zločin
podplacení, kterého se měli dopustit v přímé souvislosti s žádostí o udělení licence
k provozování energetického zařízení osoby zúčastněné na řízení a k nabídce úplatku
přistoupili proto, že solární elektrárny v katastrálních územích Česká Lípa a Český Dub
nesplňovaly podmínky pro udělení licence. Zdůraznil, že soud v rámci trestního řízení
jednoznačně dospěl k závěru, že obchodní korporace Solar CD s.r.o. neměla nárok
na udělení licence a že jak jí, tak i obchodní korporaci LUMEN ENERGETICKÝ
DEVELOPMENT, by jinak vznikla značná majetková škoda. Na základě uvedeného krajský
soud následně přisvědčil žalobním námitkám, protože samotné šetření žalovaného, resp.
ohledání věci provedené pracovníky žalovaného, mělo sloužit ke zjištění skutkového stavu.
Námitku osoby zúčastněné na řízení, že podstatné je pouze předložení listinných důkazů,
soud neakceptoval, protože listinnými důkazy prokazovaný skutkový stav musí odpovídat
skutečnosti. Protože otázka dokončenosti energetického zařízení, vedoucí k vydání
rozhodnutí žalovaného v souzené věci, byla podstatnou i v trestním řízení s ohledem
na nabídku finanční částky zaměstnanci žalovaného, a vyplynulo, že energetické zařízení
nebylo dokončeno, krajský soud uzavřel, že byla zpochybněna, resp. dokonce vyvrácena
zjištění žalovaného, např. obsah protokolu o zajištění důkazu ohledáním věci ze dne
30. 12. 2010 a zásadně byl zpochybněn obsah revizní zprávy, která byla správnímu orgánu
předložena osobou zúčastněnou na řízení. Neexistoval tak relevantní podklad pro vydání
žalobou napadeného rozhodnutí. Soud připustil, že sice byl trestný čin spáchán osobami bez
přímé zaměstnanecké nebo institucionální vazby na osobu zúčastněnou na řízení,
ale spáchání trestného činu osobami spojenými s obchodní korporací LUMEN
ENERGETICKÝ DEVELOPMENT je významné a relevantní i ve vztahu k osobě
zúčastněné na řízení, když jeden z odsouzených byl zplnomocněným zástupcem osoby
zúčastněné na řízení v řízení před žalovaným a když obchodní korporace LUMEN
ENERGETICKÝ DEVELOPMENT a osoba zúčastněná na řízení byly společně majetkově
zainteresovány na získání licence k provozování energetického zařízení.
[4] Rozsudek krajského soudu napadl blanketní kasační stížností ze dne 7. 7. 2014 žalovaný
(stěžovatel ERÚ) a rovněž kasační stížností ze dne 10. 7. 2014 osoba na řízení zúčastněná
Solar CD s.r.o. (stěžovatel Solar).
II. Návrh na odkladný účinek
[5] Stěžovatel Solar současně s kasační stížností, jíž se domáhá zrušení rozsudku krajského
soudu [3], podal návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Podmínky
stanovené §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. pro přiznání tohoto odkladného účinku ex tunc má
za splněné. Zdůrazňuje, že v souvislosti s realizací a provozem FVE Český Dub
se nedopustil jakéhokoliv protiprávního jednání, za něž by byl správním orgánem nebo
soudem sankcionován. Jako provozovatel této elektrárny elektřinu vyrábí a dodával
ji do distribuční sítě bez přerušení od ledna 2011 (31. 12. 2010 získal licenci a následně byla
osazena měřícím zařízením, elektroměrem), a to až do 26. 6. 2014. Tato a následující svá
tvrzení současně dokládá listinami, na které odkazuje v textu.
[6] V důsledku napadeného rozsudku pozbyl oprávnění pro svou jedinou podnikatelskou
činnost, byl nucen zastavit provoz a výrobu elektrické energie a začala mu vznikat vážná
újma spočívající v ukončení jeho podnikatelské činnosti s negativními vlivy do jeho
hospodaření, nemožnosti realizovat výnosy a dostát závazkům, které mohou postihnout
samotnou jeho existenci a vést k jeho zániku. Taková reálná hrozba je újmou
nenahraditelnou ve smyslu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 4. 2007, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96.
[7] V důsledku napadeného rozsudku nemůže realizovat výnosy z prodeje elektřiny na základě
Smlouvy o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů ze dne 20. 12. 2012 s firmou ČEZ
prodej s.r.o., která byla povinna veškerou elektrickou energii vyrobenou ve FVE Český Dub
vykupovat za ceny dle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, protože není
nadále oprávněn vyrábět elektřinu a povinně vykupujícímu ji dodávat, a to nejen za ceny
garantované tímto cenovým rozhodnutím pro zařízení uvedená do provozu do 31. 12. 2010,
nýbrž aktuálně ani za jakoukoliv jinou výkupní cenu. Povinně vykupující navíc začal
v důsledku zrušení licence nahlížet na Smlouvu o výkupu jako na ukončenou, což sebou
pochopitelně přinese další negativní důsledky.
[8] Odstávka FVE Český Dub, vynucená zrušením licence, představuje finanční ztrátu
v aktuálně předpokládané průměrné výši 151.842 Kč bez DPH denně (odhad vychází
z modelového posudku výroby zpracovaného ohledně této elektrárny renomovaným
energetickým auditorem ENA s.r.o. a jím stanoveného průměrného měsíčního podílu
na průměrné roční výrobě elektřiny a dále ze skutečné vykázané výroby v předchozím
období měsíců březen až květen 2014 a z tržeb za toto období). Výroba elektřiny ve FVE
Český Dub je výrazně odvislá na ročním období a intenzitě slunečního záření, v měsících
duben až srpen představují objemy výroby až násobky výroby oproti zbývajícím kalendářním
měsícům.
[9] Financování výstavby elektrárny realizoval stěžovatel Solar částečně z vlastních zdrojů
vkladem společníka se sídlem ve Velké Británii a částečně z bankovního úvěru poskytnutého
bankou, a to na základě Smlouvy o úvěru ze dne 18. 4. 2011 v částce 62.000.000 Kč. Ke dni
27. 6. 2014 činila pohledávka banky z úvěrové smlouvy celkem 135.156.458,95 Kč.
V důsledku vydání rozsudku (ztráty oprávnění stěžovatele k výrobě elektřiny) došlo
k naplnění čl. 39.1. písm. g) VOP úvěrové smlouvy, banka přistoupila jednak k zesplatnění
části úvěru v částce 16.105.437 Kč, která v součtu odpovídala téměř všem finančním
prostředkům stěžovatele uloženým na jeho běžném účtu a dále deponovaným
na tzv. rezervních účtech, a jednak současně k jednostrannému zápočtu této splatné
pohledávky vůči stěžovateli Solar. Začala na něj rovněž nahlížet jako na rizikového dlužníka,
ačkoliv dosud se do jakéhokoliv prodlení se splácením nedostal.
[10] Jelikož si banka v úvěrové smlouvě vymínila z důvodu kontroly nad splácením úvěru,
že stěžovatel Solar bude realizovat veškeré své platební transakce prostřednictvím svých účtů
v bance, je postupem banky momentálně zcela finančně paralyzován a v důsledku uvedených
kroků banky nebyl tak bez své viny schopen uhradit řádně a včas platbu daně dle přiznání
k dani z přidané hodnoty za měsíc květen 2014 v částce 945.012 Kč a dále čtvrtletní splátku
úvěru bance v částce 3.545.309,44 Kč (platby se splatností k 30. 6. 2014). Zůstatek na jeho
běžném provozním účtu banky totiž činil k 30. 6. 2014 mínus 458.668,96 Kč. Banka
uvolnila platby dne 3. 7. 2014 až poté, co na účet byla připsána platba za dodávku elektřiny
za květen 2014 od povinně vykupujícího.
[11] Zároveň banka pozastavila veškeré další platby stěžovatele Solar, aktuálně je tak bez své viny
v prodlení s úhradou platby za dodávku elektřiny vůči ČEZ Prodej s.r.o. v částce 7.700 Kč,
dne 31. 7. 2014 bude v prodlení s úhradou daně z přidané hodnoty za měsíc červen 2014
v částce cca 1.000.000 Kč a dále nejpozději 21. 7. 2014 bude v prodlení s úhradou mzdy
zaměstnancům a zákonných odvodů za zaměstnance, následně bude v prodlení i s dalšími
platbami.
[12] Na základě napadeného rozsudku vznikla tak újma ve formě zásadního zhoršení
jeho postavení ve vztazích s bankou (zhoršením pozice coby dlužníka z úvěru) a dále
neschopností hradit své ostatní splatné závazky, jenž bez přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti s vysokou mírou pravděpodobnosti může reálně ve velmi krátkém časovém
horizontu vyústit až v existenční potíže, resp. ekonomickou likvidaci (insolvenci).
[13] Popsaná bezprostřední nenahraditelná újma je nepoměrně větší než může přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti vzniknout jiným osobám. Zrušení licence se negativně
projevovalo toliko v jeho právní a majetkové sféře, nikoliv ve sféře třetích osob, což ostatně
plyne z povahy licence jako takové. Při absenci jakéhokoliv dopadu rozsudku do sféry třetích
osob, tím méně dopadu pozitivního, který by jedině mohl být relevantním, je zjevné,
že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není způsobilé k potenciálnímu vzniku újmy
na straně třetích osob. Přiznání odkladného účinku není ani v rozporu s žádným veřejným
zájmem, tím méně veřejným zájmem důležitým, jak ostatně plyne z dosavadního, zejména
z hlediska veřejnoprávních předpisů bezproblémového a bezpečného provozu FVE Český
Dub.
[14] K žalobcem tvrzenému závažnému veřejnému zájmu na podání žaloby poukazuje na to,
že po celou dobu řízení žalobce prohlašuje za závažný veřejný zájem tu skutečnost,
že stěžovatel Solar inkasuje jako součást výkupní ceny elektřiny od povinně vykupujícího
též příspěvek na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů, jež je hrazen z veřejných
prostředků. Žalobce tvrdí, že stěžovatel Solar tím, že údajně nesplnil podmínky pro vydání
licence v roce 2010, nemá mít nárok na přiznání výkupních cen elektřiny pro zařízení
uvedená do provozu do 31. 12. 2010 garantovaných cenovým rozhodnutím žalovaného.
Žalobce tvrdí, že tím, že stěžovatel Solar tyto garantované ceny inkasoval až do právní moci
rozsudku, docházelo tak k rozporu s důležitým veřejným zájmem představovaným
neoprávněným čerpáním finančních prostředků z veřejných zdrojů. K této argumentaci
proto odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. na usnesení
sp. zn. 2 Afs 77/2005, považuje je za aplikovatelné na předmětné řízení, má za to,
že i v daném případě lze učinit závěr, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
nedojde k ohrožení důležitého veřejného zájmu, neboť v případě zamítnutí kasační stížnosti
neoprávněně vyinkasovaná podpora z veřejných prostředků může být vymáhána zpět.
[15] S ohledem na povahu sporu soud rozhodl, aniž by vyčkal vyjádření žalobce a žalovaného
k tomuto návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[16] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije
přiměřeně.
[17] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle odst. 3 tohoto ustanovení se přiznáním odkladného
účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
[18] Z právní úpravy tak plyne, že institut odkladného účinku je koncipován především
jako dočasná procesní ochrana žalobce - účastníka správního řízení - před okamžitým
výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li pro to splněny zákonem
předepsané podmínky. Jde tedy o institut výjimečný, jehož účelem je ochránit adresáta
veřejné správy před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy
(srov. usnesení NSS ze dne 27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 – 115, všechna zde
citovaná rozhodnutí NSS dostupná na www.nssoud.cz, přiměřeně též usnesení
Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 581/06, ze dne 11. 10. 2006, dostupné
na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx).
[19] Stěžovatel Solar se dovolává usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49 (publikovaného pod č.1255/2007 Sb. NSS) s tím, že přiznání
odkladného účinku s poukazem na stejné zákonné podmínky se může domáhat i on,
neboť se jich může dovolávat i žalovaný správní orgán. Pro úplnost lze odkázat na shrnutí
rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti v usnesení č. j. 6 As 61/2013-20.
[20] V daném případě napadeným rozsudkem krajského soudu byla zrušena licence,
tzn. rozhodnutí, na základě něhož nabyl stěžovatel Solar oprávnění k výkonu specifické
podnikatelské činnosti - k výrobě elektrické energie v konkrétní provozovně z obnovitelných
zdrojů, z hlediska časového navíc vydání licence do 31. 12. 2010 garantovalo stěžovateli
podporu stanovenou cenou za výkup vyrobené a dodané elektrické energie. Nejvyšší správní
soud připomíná, že skutečnosti odůvodňující přiznání odkladného účinku jsou odlišné
od důvodů kasační stížnosti.
[21] Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že stěžovatel Solar je osobou, které svědčí nejen
legitimace k podání kasační stížnosti, ale i k domáhání se přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, protože výkon nebo jiné právní následky, v daném případě rozhodnutí soudu, pro
něho mohou znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám. Lze mu přisvědčit potud, že přiznání odkladného účinku
se nemůže zásadním způsobem dotknout v daném případě jiných osob, obdobně jako tomu
je v žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutím správních orgánů
o uložení sankce, navíc však v daném případě zrušení licence představuje fakticky zákaz
dalšího provozování podnikatelské činnosti v rozsahu licencí původně povoleném. Účinky
napadeného pravomocného rozsudku krajského soudu tak s sebou nesou důsledky, které
stěžovatel Solar v žádosti o přiznání odkladného účinku konkrétně popisuje a dokládá,
nicméně nelze odhlédnout od toho, že újmu jiných osob, která by jim v důsledku přiznání
odkladného účinku mohla vzniknout, může představovat např. i znovu obnovení povinností
povinného vykupujícího ČEZ prodej s.r.o. vykupovat dodanou energii za ceny garantované
cenovým rozhodnutím pro zařízení uvedená do provozu do 31. 12. 2010, ač bylo napadeným
rozsudkem vysloveno, že pro výkup za takto stanovenou cenu nebyly splněny zákonné
podmínky.
[22] Specifikum projednávané věci podle Nejvyššího správního soudu představuje posouzení
splnění podmínky, že přiznání odkladného účinku „ nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem“, za situace, kdy žaloba byla podána dle §66 odst. 2 s. ř. s. nejvyšším státním
zástupcem, který shledal k jejímu podání závažný veřejný zájem.
[23] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 27/2006 - 70, (zveřejněného pod
č. 1455/2008 Sb. NSS (souladně pod č. 1462/2008) platí, že úvaha, zda je v konkrétní věci
dán „závažný veřejný zájem“, je vyhrazena nejvyššímu státnímu zástupci; tato úvaha
nepodléhá přezkumu správními soudy, záleží na nejvyšším státním zástupci, zda tohoto
svého práva podat žalobu v konkrétní věci z důvodu závažného veřejného zájmu, který sám
shledal, využije, jeho aktivní legitimace k podání takové žaloby je dána, existence závažného
veřejného zájmu je tím presumována. Správnímu soudu v přezkumném řízení přísluší
posoudit důvodnost námitek uplatněných jím v žalobě proti napadenému správnímu
rozhodnutí a v případě úspěchu takové žaloby je tak soudem úvaha, že zde byl závažný
veřejný zájem na zrušení napadeného rozhodnutí dán, aprobována. Na rozdíl od veřejného
ochránce práv (§66 odst. 3 s. ř. s.) tak nejvyšší státní zástupce nemusí (již) k podání žaloby
prokázat u soudu závažný veřejný zájem.
[24] Vyvstává proto otázka, zda je v případě úspěchu žaloby podané nejvyšším státním zástupcem
proti rozhodnutí správního orgánu z důvodu „závažného veřejného zájmu“, a priori
vyloučeno, aby soud k žádosti žalovaného či osoby na řízení zúčastněné o přiznání
odkladného účinku kasační stížností napadeného rozsudku, zkoumal splnění podmínky,
zda přiznání odkladného účinku nebude „ v rozporu s důležitým veřejným zájmem“.
[25] Nejvyšší správní soud předesílá, že zákonodárcem užitý pojem „závažný veřejný zájem“
a pojem „důležitý veřejný zájem“ shledal z hlediska obsahu vyjádřením téhož; v opačném
případě by se dopustil přepjatého formalismu.
[26] Ohledně nastolené otázky dospěl k závěru, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
podané proti rozsudku krajského soudu, jímž bylo k žalobě nejvyššího státního zástupce,
podané z důvodu závažného veřejného zájmu, zrušeno rozhodnutí správního orgánu,
by se zpravidla ocitlo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, z něhož nejvyšší státní
zástupce podal žalobu, ledaže by došlo ke zjevnému vybočení z obsahu pojmu „veřejný
zájem“, anebo by byl shledán veřejný zájem jiný, stejně nebo více závažný.
[27] Obecně platí, že §73 odst. 2 s. ř. s. musí být vykládán ústavně konformním způsobem
a je tedy nutné vážit základní práva svědčící stěžovateli s veřejným zájmem, na nějž zpravidla
upozorňuje žalovaný. Tento přístup implicitně vyplývá z premisy, na níž je založen institut
odkladného účinku jako dočasné ochrany žalobce, jak bylo shora uvedeno [18]. V takovém
standardním případě v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu České republiky
je nutné aplikovat třístupňový test proporcionality (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 4/94, Anonymní
svědek I, publikován pod č. 214/1994 Sb.; nález sp.zn. III. ÚS 256/01, Rekognice fotografiemi,
publikován pod č. 37/2002 Sb. ÚS; či nález sp. zn. Pl. ÚS 3/02, Minimální výše pokuty,
publikován pod č. 405/2002 Sb.): (1) test vhodnosti, tj. zda okamžitý výkon rozhodnutí
žalovaného, omezující určité základní právo, umožňuje dosáhnout sledovaný cíl;
(2) test potřebnosti, tj. zda je okamžitý výkon těchto rozhodnutí ve vztahu k dotčeným
základním právům nejšetrnějším z více možných prostředků umožňujících dosažení
sledovaného cíle; a (3) test poměřování, tj. porovnání závažnosti v kolizi stojícího základního
práva a veřejného zájmu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As /2008
- 131), nadto podle nyní platné právní úpravy „důležitého“ veřejného zájmu. Nesporně
i v opačném případě, kdy naopak o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žádá
žalovaný s důrazem na tvrzenou ochranu „důležitého veřejného zájmu“, Nejvyšší správní
soud při posuzování žádosti postupuje obdobným způsobem (např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu č. j. 6 A 61/2013 - 20).
[28] Oproti tomu však v případě podání žaloby z důvodu závažného veřejného zájmu nejvyšším
státním zástupcem a jejího úspěchu u krajského soudu (tj. pravomocného zrušení rozhodnutí
správního orgánu, protože jeho vydáním byl závažný veřejný zájem dotčen) by přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti (až na výjimky) fakticky znamenalo prodloužení
nezákonného stavu, který měl být k žalobě nejvyššího státního zástupce, a to z důvodu
závažného veřejného zájmu, odklizen. Proto jen výjimečně si lze představit situaci,
kdy by se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nedostalo do rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[29] V daném konkrétním případě by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k žádosti
stěžovatele Solar nesporně v rozporu s veřejným zájmem bylo. Podáním žaloby nejvyšším
státním zástupcem byl sledován cíl (závažný veřejný zájem), a to zabránit tomu,
aby stěžovatel dále inkasoval jako součást výkupní ceny elektřiny od povinně vykupujícího
též příspěvek na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů, jež je hrazen z veřejných
prostředků na základě rozhodnutí o licenci, které bylo vydáno v rozporu se zákonem. Podle
závěru krajského soudu a pravomocného rozhodnutí v související trestní věci vydání
rozhodnutí o udělení licence bylo dosaženo dokonce trestným činem. Kasační stížností
napadený rozsudek krajského soudu umožňuje sledovaný cíl dosáhnout.
[30] Stěžovateli nelze přisvědčit v plném rozsahu ani co do tvrzeného dopadu do jeho
podnikatelské činnosti. Protože přiznání odkladného účinku je spíše výjimečné, je na něm,
aby v prvé řadě sám učinil opatření k odstranění jemu vznikající újmy. V daném případě
stěžovatel Solar sám odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, v němž soud vyslovil:
I. Zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat
v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním
rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.
II. I správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán odkladný
účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce (§73 odst. 2 a 4, §107 s. ř. s.). Samotné podání
kasační stížnosti, není-li ze zákona spojeno s odkladným účinkem či nebyl-li vysloven soudním
rozhodnutím, nemá však na plnění povinností správním orgánem žádný vliv.
III. Nerespektuje-li správní orgán pravomocné soudní rozhodnutí a nepokračuje řádně v řízení,
může se dle okolností jednat o nečinnost, proti níž se lze bránit podáním žaloby dle ustanovení
§79 a násl. s. ř. s.
[31] Stěžovatel se tak může domáhat, aby žalovaný rozhodl o udělení licence znovu při splnění
podmínek pro její udělení za současné právní úpravy, aby mohl v podnikatelské činnosti dál
pokračovat, byť za jiných (finančně méně výhodných) podmínek.
[32] Ustálená judikatura, jíž se stěžovatel Solar dovolává [14], stran přiznání odkladného účinku
z důvodů reálné hrozby zániku stěžovatele jako subjektu práv, předně dopadá na standardní
případy vymáhání daňových nedoplatků (či jiných peněžitých plnění) za situace, při níž
by důsledky neprodleného vymáhání mohly vést nad rámec povinnosti zaplatit nedoplatek
v aktuální hospodářské situaci stěžovatele i k dalšímu jinému nevratnému následku a je-li
z okolností dané věci zřejmé, že odložení vykonatelnosti rozhodnutí do doby rozhodnutí
o kasační stížnosti neohrozí veřejný zájem na výběru povinné platby v budoucnu. Naopak,
jestliže přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by vedlo ke vzniku nároku stěžovatele
na vrácení již uhrazené částky, a podle výsledku řízení by musela být následně opakovaně
vymáhána, přičemž z okolností případu je zřejmé, že následné vymáhání by nebylo úspěšné,
odkladný účinek soud nepřiznává (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 Afs 67/2012 - 39).
[33] V daném případě nejde o situaci standardní. Dovozuje-li stěžovatel, že přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti nedojde k ohrožení důležitého veřejného zájmu,
neboť v případě neúspěchu jeho kasační stížnosti lze „neoprávněně“ inkasovanou podporu
na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, jež je hrazena z veřejných prostředků, vymáhat
zpět, nelze mu již ze shora uvedených důvodů přisvědčit.
[34] Nejvyšší správní soud proto splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti neshledal a rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2014
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu