ECLI:CZ:NSS:2014:6.AS.238.2014:16
sp. zn. 6 As 238/2014 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: A. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 6. 12. 2013, č. j. 30666/13/5000-14402-704389, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 29. 8.
2014, č. j. 59 Af 23/2014 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, č. j. 59 Af 23/2014 - 51 ze dne 29. 8. 2014,
(dále jen „napadené usnesení“), kterým byla zamítnuta její žádost o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení advokáta.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, jako je
včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), řádné zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), absence
dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod.
Kasační stížnost je opožděná.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení
tohoto usnesení. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle §40
odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu začíná běžet
počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí
o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů,
měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Podle §42 odst. 5 s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování obdobně
předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení. Podle §49 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nezastihl-li doručující orgán
adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost
vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede,
ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu.
Podle §49 odst. 4 o. s. ř., nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne,
kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou,
i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost
do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti
do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední
desce soudu.
Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že napadené usnesení bylo stěžovatelce zasláno
do vlastních rukou na adresu jejího bydliště. Z údajů na doručence plyne, že stěžovatelka
nebyla zastižena a zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 29. 8. 2014,
přičemž od následujícího dne počala plynout desetidenní lhůta podle §49 odst. 4 o. s. ř.
Poslední den této lhůty připadl na pondělí 8. 9. 2014 a tento den zároveň nebyl státním svátkem.
Protože si stěžovatelka písemnost nevyzvedla v desetidenní úložní lhůtě, považuje se
podle zákona poslední den této lhůty za den doručení. Písemnost byla následně vložena
do domovní schránky dne 9. 9. 2014.
S ohledem na znění §49 odst. 4 o. s. ř. není okamžik vložení písemnosti do schránky
relevantní pro určení data doručení písemnosti. Rozhodující je uplynutí lhůty deseti dnů ode dne,
kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí, k němuž dochází uplynutím posledního okamžiku
desátého dne této lhůty. Lze také odkázat např. na usnesení zdejšího soudu ze dne 24. 2. 2004,
č. j. 5 Azs 15/2004 - 34 (dostupné na www.nssoud.cz), kdy tento dospěl k závěru, že za den
doručení rozhodnutí, od kterého počíná běžet lhůta k podání kasační stížnosti, nelze považovat
den, kdy stěžovatelka zásilku osobně převzala, pokud se tak stalo poté, kdy již uplynula
desetidenní úložní doba, jejíž poslední den se považuje za den doručení, i když se adresát
o tomto uložení nedozvěděl.
Kasační stížností napadené usnesení krajského soudu obsahuje řádné poučení o lhůtě
k podání kasační stížnosti, ve kterém je v souladu s §106 odst. 2 s. ř. s. správně uvedeno,
že proti tomuto usnesení je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení.
V poučení je také uvedeno, že lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).
Případně-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší
pracovní den.
Jak již bylo výše uvedeno, napadené usnesení bylo stěžovatelce doručeno v pondělí dne
8. 9. 2014. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala běžet v úterý dne 9. 9. 2014
(§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila v pondělí dne 22. 9. 2014 (§40 odst. 2 s. ř. s.).
Podle §40 odst. 4 s. ř. s. lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo třeba, aby nejpozději v pondělí
dne 22. 9. 2014 byla kasační stížnost předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele
poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost
podání doručit. Z obsahu spisu však vyplývá, že kasační stížnost byla podána k poštovní přepravě
až v úterý dne 23. 9. 2014 (č. l. 2 spisu). Nutno tedy uzavřít, že kasační stížnost byla podána
opožděně; zmeškání lhůty nelze prominout.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti napadenému usnesení odmítl
podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona, neboť byla
podána opožděně. Z téhož důvodu Nejvyšší správní soud neodstraňoval další vady kasační
stížnosti, zejména nedostatek právního zastoupení stěžovatelky (§105 odst. 2 s. ř. s.),
neboť opožděnost kasační stížnosti je nezhojitelný nedostatek podmínek řízení, pro který nelze
řízení dále vést.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. října 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu