ECLI:CZ:NSS:2014:6.AS.78.2014:4
sp. zn. 6 As 78/2014 - 4
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Šimky,
soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
P. Č., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, 128 00
Praha 2, týkající se žaloby proti instrukci žalovaného č. 58/2009-OD Org., v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2013, č. j. 8 A 172/2012 -
31 o zamítnutí žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odm ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhal určení, že instrukce
Ministerstva spravedlnosti č. 58/2009-OD Org., kterou se vydávají vzory obálek pro doručování
písemností soudy, vzory výzvy a sdělení pro vyvěšení na úřední desce soudu a potvrzení o přijetí,
je nezákonná a zásah do práv žalobce vzniknuvší v důsledku její aplikace trval. Žaloba
byla usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 33/2012 - 5 ze dne 9. 3. 2012 postoupena
Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“).
[2] Žalobce spolu s podáním žaloby nezaplatil soudní poplatek za žalobu,
a když k tomu byl vyzván, požádal o osvobození od soudních poplatků; to mu však nebylo
přiznáno usnesením městského soudu ze dne 2. 5. 2013, č. j. 8 A 172/2012 - 31. Proti
tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost ze dne 20. 5. 2013. Kasační stížnost Nejvyšší
správní soud rozsudkem ze dne 19. 8. 2013, č. j. 6 As 108/2013 - 9 zamítl. V uvedené věci podal
žalobce následně též ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením sp. zn. IV. ÚS 3349/13
ze dne 9. prosince 2013 z důvodu vad ústavní stížnosti odmítl.
[3] Městský soud nato opětovně vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku usnesením
č. j. 8 A 172/2012 - 43 ze dne 17. 2. 2014 ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení předmětné výzvy.
Zároveň městský soud žalobce poučil o důsledcích neuhrazení soudního poplatku. S ohledem
na skutečnost, že žalobce v uvedené lhůtě ani později soudní poplatek neuhradil, městský soud
řízení usnesením č. j. 8 A 172/2012 - 47 ze dne 5. 3. 2014 zastavil podle §9 odst. 1
zákona o soudních poplatcích, ve spojení s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Proti usnesení městského soudu ze dne 2. 5. 2013, č. j. 8 A 172/2012 - 31 o nepřiznání
osvobození od soudních poplatků brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností
ze dne 26. 3. 2014, jíž se znovu domáhá jeho zrušení. V textu kasační stížnosti stěžovatel
způsobem sobě příznačným a veskrze nesrozumitelným, uplatňuje obdobné kasační námitky
jako v kasační stížnosti ze dne 20. 5. 2013. Vytýká postupu městského soudu nejrůznější
skutečnosti, resp. domnělé skutečnosti opřené o své představy o správnosti postupu městského
soudu. Z celkem šestnácti kasačních námitek, lze-li je tak označit, lze identifikovat obecnou
námitku směřující proti procesnímu postupu městského soudu spočívajícímu ve vydání usnesení
o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává,
že stěžovatel totožným textem kasační stížnosti brojí též proti usnesení městského soudu
ze dne 5. března 2014, č. j. 8 A 172/2012 - 47, kterým bylo uvedené řízení o žalobě zastaveno
z důvodu neuhrazení soudního poplatku ve lhůtě dodatečně poskytnuté soudem. Řízení
o této kasační stížnosti vede Nejvyšší správní soud pod sp. zn. 6 As 79/2014.
[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení o kasační
stížnosti a tento nedostatek je neodstranitelný. Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „nestanoví-li
tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení
u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu
soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.“ Toto ustanovení je přitom podle §120 s. ř. s.
třeba přiměřeně aplikovat i na řízení o kasační stížnosti.
[6] Jednou z podmínek řízení je tedy i překážka rei iudicatae (tedy překážka věci rozhodnuté).
Tato překážka je neodstranitelnou negativní podmínkou řízení, jež má za následek odmítnutí
návrhu. Nastává, jakmile bylo o věci s totožným předmětem a totožnými účastníky již jednou
pravomocně rozhodnuto.
[7] V nyní projednávaném případě se stěžovatel na Nejvyšší správní soud obrátil již kasační
stížností ze dne 20. 5. 2013. Jeho kasační stížnost tehdy Nejvyšší správní soud projednal a věcně
o ní rozhodl rozsudkem č. j. 6 As 108/2013-9 ze dne 19. 8. 2013 tak, že ji zamítl.
Tímto rozsudkem, který nabyl právní moci dne 2. září 2013, byla v uvedené věci založena
překážka věci rozhodnuté, neboť v daném případě se jednalo o rozhodnutí konečné.
[8] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[9] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. dubna 2014
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu