ECLI:CZ:NSS:2014:7.ADS.52.2014:41
sp. zn. 7 Ads 52/2014 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: R. F., zastoupen
JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Těsnohlídkova 9, Brno, proti žalovanému:
Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2014, č. j. 31 A 5/2013 – 76,
takto:
I. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2014, č. j. 7 Ads 52/2014 - 34,
se d o p l ň u je tímto výrokem:
„Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 30. 4. 2014, č. j. 7 Ads 52/2014 - 34 (pozn.: jde o č.j. zkráceného znění
rozsudku), rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že: I. Kasační stížnost proti výroku I. rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2014, č. j. 31 A 5/2013 - 76, se zamítá. II. Výrok
II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2014, č. j. 31 A 5/2013 - 76, se zrušuje
a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud uvedeným rozsudkem shledal důvodnou kasační stížnost
žalovaného proti výroku II. napadeného rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů
řízení, a naopak kasační stížnost proti výroku ve věci samé shledal nedůvodnou. Jak uvedl
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém rozhodnutí ze dne 1. 6. 2010,
č. j. 7 Afs 1/2007 - 64 (č. 2116/2010 Sb. NSS), v popsané situaci rozhoduje o náhradě nákladů
řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud. Jeho rozsudkem totiž je řízení ve věci samé
ukončeno a v tomto rozsahu tedy Nejvyšší správní soud věc krajskému soudu nevrací k dalšímu
řízení (viz ustanovení §110 odst. 2 věta první s. ř. s. a contrario). Krajský soud v dalším řízení
rozhoduje pouze o nákladech předchozího řízení.
Podle ust. §61 odst. 1 s. ř. s. o povinnosti nahradit náklady řízení rozhodne soud
zpravidla v rozsudku nebo usnesení, jímž se řízení končí.
Ve světle výše uvedeného tedy mělo být rozsudkem ze dne 30. 4. 2014,
č. j. 7 Ads 52/2014 - 34, rozhodnuto o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Jelikož
Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku nerozhodl o nákladech řízení, přistoupil v souladu
s ust. §64 s. ř. s. ve spojení s ust. §166 o. s. ř. k vydání doplňujícího usnesení.
Podle ust. §64 s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním
soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu.
Podle ust. §166 odst. 1 o. s. ř., nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu
řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů
od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci,
doplnit i bez návrhu.
Podle ust. §166 odst. 2 o. s. ř., doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem,
pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením.
Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne.
Nejvyšší správní soud vydal doplňující usnesení z úřední povinnosti, neboť v době jeho
vydání nebyl rozsudek Nejvyššího správního soudu doručen účastníkům řízení a nenabyl tedy
dosud právní moci (ust. §54 odst. 5 s. ř. s. a contrario).
Výrok o náhradě nákladů řízení, kterým se rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 4. 2014, č. j. 7 Ads 52/2014 - 34, doplňuje, vychází z ust. §60 odst. 1 s. ř. s. Podle něj,
nestanoví-li zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů
řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li
úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.
Předmětem řízení o kasační stížnosti bylo jednak posouzení věci samé, jednak posouzení
zákonnosti výroku o náhradě nákladů řízení před krajským soudem. Rozsudek ze dne 30. 4. 2014,
č. j. 7 Ads 52/2014 - 34, tak pro oba účastníky řízení představuje částečný úspěch. Žalobce uspěl
v části týkající se věci samé, žalovaný v části týkající se náhrady nákladů řízení před krajským
soudem. Při poměřování úspěchů obou účastníků dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že žalobce byl v řízení o kasační stížnosti úspěšný ve větší části. Tento závěr vychází primárně
ze skutečnosti, že předmětem řízení o kasační stížnosti byl v prvé řadě výrok napadeného
rozsudku krajského soudu ve věci samé. Ten tvořil podstatu sporu. Možnost přezkumu výroku
o náhradě nákladů řízení byla přímo odvozena od napadení meritorního výroku, a v dané věci
navíc tento přezkum plnil zjevně okrajovou roli. Ačkoliv se nemůže jednat o jediné hledisko
pro poměřování úspěchu v řízení o kasační stížnosti, přihlédl Nejvyšší správní soud také
k finančnímu vyjádření pomyslné hodnoty sporu. Zatímco ve věci samé šlo mimo jiné o sankci
ve výši 250.000 Kč, náklady řízení o žalobě krajský soud vyčíslil částkou 26.946 Kč.
Lze proto uzavřít, že žalobce by měl s ohledem na částečný úspěch v řízení o kasační
stížnosti (převyšující úspěch žalovaného) právo na náhradu poměrné části nákladů řízení vůči
žalovanému. Přesné určení poměrného úspěchu žalobce je zde však zcela nadbytečné, neboť mu
v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly (ke kasační stížnosti se nevyjádřil). Nejvyšší
správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Doplňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu je ve výroku I. tohoto usnesení
označen číslem listu (které tvoří součást čísla jednacího) zkráceného znění rozsudku toliko
pro účely přesné identifikace rozsudku. Jelikož v době vydání doplňujícího usnesení nebyl
rozsudek písemně vyhotoven, nebylo jej možné označit číslem listu písemného vyhotovení.
Tímto usnesením je doplňován rozsudek Nejvyššího správního soudu jako takový, tedy jak jeho
zkrácené znění, tak jeho písemné vyhotovení.
Jelikož se doplňovaný výrok o náhradě nákladů řízení vztahuje ke stavu řízení v době
vydání doplňovaného rozsudku, vážil Nejvyšší správní soud také to, zda by mělo být nyní opět
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, tentokráte nákladů řízení, které účastníkům mohly
vzniknout v souvislosti s vydáním doplňujícího usnesení. Odborná literatura zde zastává názor,
že při vydání doplňujícího rozsudku i doplňujícího usnesení musí být vždy rozhodnuto o náhradě
nákladů řízení, a to i v případě, že účastníkům žádné náklady v této souvislosti nevznikly
(srov. např. Drápal, L.; Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. Praha :
C.H.Beck, 2009, s. 1126-1127; nebo Holub, M.; Škárová, M. a kol. Vzory rozhodnutí a úkonů soudů
všech tří stupňů v občanském soudním řízení. Praha : Linde, 2002, s. 237-238). Existence nákladů řízení
v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku či usnesení totiž není pojmově vyloučena.
Zejména v situaci, kdy byl doplňující rozsudek (resp. usnesení) vydán na návrh, vzniknou často
navrhovateli náklady řízení (např. je-li zastoupen, sepsání návrhu je úkonem právní služby,
neboť se jedná o podání ve věci samé), o nichž musí být rozhodnuto. Otázka, zda účastníkům
vůbec nějaké náklady řízení vznikly, se přitom promítá výlučně až do úvah o způsobu rozhodnutí
o náhradě nákladů řízení. Závěr o neexistenci nákladů řízení nemůže vést k tomu, že o náhradě
nákladů řízení nebude vůbec rozhodováno. Nejvyšší správní soud se proto ztotožnil s právním
názorem, že i v nyní posuzované věci je potřeba rozhodnout o náhradě nákladů řízení,
které mohly v souvislosti s vydáním doplňujícího usnesení vzniknout.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení souvisejících s vydáním doplňujícího usnesení
vyšel Nejvyšší správní soud opět z úvah o úspěchu účastníků řízení, a to v řízení o kasační
stížnosti jako celku. I v tomto případě by tedy měl žalobce na základě ust. §60 odst. 1 s. ř. s.
právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Jelikož ani v souvislosti s vydáním doplňujícího
usnesení žalobci žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl Nejvyšší správní soud výrokem II. tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2014
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu