ECLI:CZ:NSS:2014:7.AFS.79.2014:62
sp. zn. 7 Afs 79/2014 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase, v právní věci žalobce: P. Ř.,
zastoupený JUDr. Zbyškem Kordačem, advokátem se sídlem Na Florenci 15, Praha 1, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne
30. 4. 2014, č. j. 59 Af 21/2013 – 105,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 4. 2014,
č. j. 59 Af 21/2013 – 105, byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen
„stěžovatel“) proti rozhodnutí odvolacího finančního ředitelství ze dne 3. 6. 2013,
č. j. 13829/13-5000-14102-707678, kterým bylo k odvolání stěžovatele změněno rozhodnutí
Finančního úřadu v Tanvaldě ze dne 10. 9. 2012, č. j. 43543/12/188970507269, v části týkající
se bankovního spojení a ve zbytku zůstalo rozhodnutí, jímž byla stěžovateli doměřena daň
z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2006 ve výši 301.232 Kč a sděleno penále ve výši
60.246 Kč, nezměněno.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, v níž požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Tento návrh odůvodnil tím, že by pro něj byl výkon
napadeného rozhodnutí likvidační, neboť mu jeho současná ekonomická situace neumožňuje
uhradit 361.000 Kč, které by měl na jeho základě zaplatit. Stěžovatel předložil přiznání k dani
z příjmů fyzických osob za rok 2012, podle kterého byl dílčí základ daně 199.411 Kč. Z jím
předloženého peněžního deníku vyplývá, že rozdíl příjmů a výdajů ke konci srpna 2013, činil
246.323,41 Kč a stav hotovosti byl ke stejnému datu 17.352,10 Kč. Stav prostředků na účtech tak
byl - 91.252,21 Kč a celkový hospodářský výsledek byl - 456.769,04 Kč. Z nepeněžního deníku
pak vyplývá, že odpis majetku (automobilu) činí 40.000 Kč. Stěžovatel zároveň uvedl,
že neexistuje osoba, jíž by v důsledku přiznání odkladného účinku vznikla újma větší, než ta,
která by vznikla jemu v případě výkonu napadeného rozhodnutí. Podané žalobě nebyl krajským
soudem přiznán odkladný účinek pouze proto, že stěžovateli bylo povoleno posečkání úhrady
daně včetně příslušenství daně i úroku z prodlení v celkové částce 592.520 Kč. Toto posečkání
však bylo povoleno pouze do 31. 10. 2014, přičemž stěžovatel nepovažuje za pravděpodobné,
že jeho kasační stížnost bude vyřízena do konce října 2014.
Odvolací finanční ředitelství ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti poukázalo na to, že stěžovatel neuvedl veškeré informace o svých majetkových
poměrech, ale pouze o informace o stavu jeho podnikání. Rovněž poukázalo na skutečnost,
že na základě žádosti stěžovatele bylo rozhodnutím Finančního úřadu pro Liberecký kraj, územní
pracoviště v Tanvaldě ze dne 23. 10. 2013, č. j. 1100759/13/2608-248703-507725, povoleno
posečkání úhrady předmětné daně včetně příslušenství do dne 31. 10. 2014, takže stěžovateli
až do tohoto data nehrozí výkon napadeného rozhodnutí, a tedy ani jím tvrzená újma. Odvolací
finanční ředitelství také poukázalo na skutečnost, že stěžovatel je oprávněn o toto posečkání
znovu požádat. Vzhledem k výše uvedenému má odvolací finanční ředitelství za to, že stěžovatel
neprokázal vznik tvrzené nepoměrně větší újmy, a proto navrhlo, aby Nejvyšší správní soud
návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl, neboť nebyly splněny předpoklady
podle ust §73 odst. 2 s. ř. s.
Podle ust. §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej
však může na návrh stěžovatele přiznat. Ust. §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle ust. §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
U opravných prostředků mimořádných, mezi něž patří i kasační stížnost, je přiznání
odkladného účinku předmětem úvahy rozhodujícího orgánu (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 13. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 581/06, podle něhož je účelem odložení vykonatelnosti
rozhodnutí „vytvoření časového prostoru pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím soudu
nedošlo k nevratným krokům, po nichž by se jeho rozhodování stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně
zaručených základních práv a svobod by byla toliko iluzorní“).
Základním smyslem institutu odkladného účinku není obecně aplikovatelné oddálení
účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu vůči těm, kdo z podnikání nedosahují
účetního zisku, ale jde o zabránění stavu, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného
rozhodnutí správního orgánu byla zásadním způsobem negativně ovlivněna možnost faktického
výkonu hospodářské činnosti konkrétního subjektu nebo ohrožena jeho existence,
a to před pravomocným rozhodnutím soudu o přezkoumání napadeného správního rozhodnutí.
V projednávané věci je ze stěžovatelem předložených listin zřejmý rozsah jeho
hospodaření, tedy v jakém rozmezí se pohybují jeho příjmy a výdaje. Nejvyššímu správnímu
soudu je však z obsahu soudního spisu známa i skutečnost, že stěžovatel využil možnosti podat
žádost o posečkání úhrady daně z příjmů fyzických osob včetně příslušenství a rozhodnutím
Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Tanvaldě ze dne 23. 10. 2013,
č. j. 1100759/13/2608-248703-507725, bylo posečkání povoleno do 31. 10. 2014. Stěžovateli tedy
v současné době nehrozí výkon napadeného rozhodnutí, a tudíž ani jím tvrzená újma. Vstupní
podmínka pro přiznání odkladného účinku, tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
musí pro žalobce znamenat újmu, tak není splněna. Není proto ani důvodu zabývat se tím,
v jakém poměru je újma stěžovatele spočívající v naplnění jím napadeného rozhodnutí vůči
eventuální újmě státu, kdyby toto rozhodnutí zatím naplněno nebylo. Stěžovatelovo tvrzení,
že do 31. 10. 2014 nebude o jeho kasační stížnosti rozhodnuto, nemá žádný reálný podklad.
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud odkladný účinek podané kasační
stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. července 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu