ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.127.2013:18
sp. zn. 7 As 127/2013 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Punktum,
spol. s r. o., se sídlem Otická 758/19, Opava, zastoupený Mgr. Pavlem Piňosem, advokátem
se sídlem Čechova 2, Přerov, proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj,
se sídlem Na Jízdárně 3163/3, Ostrava - Moravská Ostrava a Přívoz, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2013, č. j. 22 A 46/2013 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši
5.000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu byla doručena kasační stížnost, kterou se žalobce
(dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2013,
č. j. 22 A 46/2013 – 17, kterým bylo rozhodnuto o vyloučení žaloby o přezkoumání výzvy
Finančního úřadu v Opavě ze dne 18. 10. 2012, č. j. 304127/12/384911806282, a vyrozumění
Finančního úřadu v Opavě ze dne 18. 12. 2012, č. j. 345079/12/384911806282 ze spisu
vedeného pod sp. zn. 22 A 46/2013 k samostatnému projednání a rozhodnutí.
V kasační stížnosti stěžovatel namítal, že krajský soud pochybil, když věc předběžně
posoudil jako rozhodnutí a vyloučil k samostatnému projednání. Platí-li, že soud zná právo,
pak již v tento okamžik také znal budoucí osud takové žaloby. Protože ale proti tomuto usnesení
nejsou přípustné opravně prostředky, byl stěžovatel nucen vyčkat s kasační stížnosti
až na konečné usnesení, kterým se žaloba odmítá. Napadené usnesení se buď nemělo vůbec
vydávat a napadené správní akty měly být přezkoumány společně v jednom rozhodnutí o žalobě
na nezákonný zásah, nebo - pokud pro to jsou racionální důvody - sice mohly být vyloučeny
k samostatnému projednání, ale nikoli jako žaloba na rozhodnutí. Mělo se jednat o další žalobu
na nezákonný zásah. Napadené usnesení představuje odepření spravedlnosti.
Tímto administrativním postupem byly napadeně správní akty ‚‚osvobozeny“ z možnosti
soudního přezkumu, aniž by soud byť jen naznačil, jakým jiným procesním postupem lze docílit
jejich přezkumu.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska její přípustnosti,
neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem meritorně projednána.
Podle ust. §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
kterým se upravuje vedení řízení.
Usnesení o vyloučení rozhodnutí k samostatnému projednání je podle ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 14. 7. 2004, čj. 2 Afs 3/2003 - 46,
a ze dne 25. 1. 2010, čj. 5 Afs 63/2009 - 98, usnesení ze dne 27. 6. 2008, čj. 5 Ans 6/2007 - 56,
a ze dne 30. 4. 2009, čj. 7 Afs 26/2009 - 57) usnesením, jímž se upravuje vedení řízení.
Kasační stížnost proti němu je tedy nepřípustná. Soud je oprávněn posoudit, zda je vhodnější
projednávat podanou žalobu jako celek nebo vyloučit některé věci k samostatnému projednání.
Rozhodnutím o vyloučení věci k samostatnému projednání se nepředjímá rozhodnutí
ve věci samé. To znamená, že mu nic nebrání v posouzení typu žaloby.
Pokud stěžovatel namítal, že bylo třeba, aby brojil proti napadenému usnesení až společně
s podáním kasační stížnosti proti usnesení, kterým bylo rozhodováno ve věci samé,
Nejvyšší správní soud tento názor nesdílí, neboť se jedná o samostatná rozhodnutí soudu.
Stěžovateli bylo napadené usnesení krajského soudu doručeno v úterý 29. 10. 2013,
a proto poslední den lhůty připadl na úterý 12. 11. 2013. Kasační stížnost však byla podána
teprve dne 18. 12. 2013, tedy opožděně.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
ust. §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Podle ust. §10 odst. 3 poslední věta ve spojení s §10 odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení odmítnut,
soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Protože stěžovatel zaplatil soudní poplatek za kasační
stížnost, rozhodl Nejvyšší správní soud o jeho vrácení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. března 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu