ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.173.2014:15
sp. zn. 7 As 173/2014 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce:
Aero – taxi OKR, a.s., se sídlem Tanvaldská 345, Liberec – Liberec XXX – Vratislavice
nad Nisou, zastoupen JUDr. Janou Vyšanskou, Ph.D., advokátkou se sídlem Korunní 810,
Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody
1222/12, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 25. 7. 2014, č. j. 6 A 14/2014 – 39, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2014, č. j. 6 A 14/2014 – 39, bylo
rozhodnuto o zastavení řízení a ministerstvu dopravy (dále jen „stěžovatel“) bylo uloženo zaplatit
žalobci (dále jen „účastník řízení“) náklady řízení podle ust. §60 odst. 3 s. ř. s.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost. Součástí kasační
stížnosti je také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání
odkladného účinku odůvodnil stěžovatel tím, že chce, aby se předešlo další možné finanční újmě
a zbytečným nákladům vynakládaným z prostředků státního rozpočtu, přičemž jako ústřední
orgán státní správy je povinen se státními prostředky nakládat více než s péčí řádného hospodáře.
Stěžovatel svoji žádost opírá o skutečnost, že podal již dne 5. 8. 2014 kasační stížnost proti
usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 11 A 9/2014 ve věci první žaloby totožného řízení
týkající se stejného stavebního povolení. Již takto se už v součtu jedná o podstatnou sumu, která
by při komplikacích u zpětného vymáhání pohledávky vůči účastníku řízení mohla ještě narůstat.
Stěžovatel nemůže opominout ani nemalé riziko, které spatřuje v případném třetím usnesení
Městského soudu v Praze ve věci žaloby projednávané pod sp. zn. 9 A 10/2014. S přihlédnutím
na výše uvedený požadavek stěžovatele o spojení shora uvedených řízení se pak celá záležitost
může jevit jako nemravné obohacení účastníka řízení, respektive jeho právního zástupce, na úkor
žalovaného státu, což stěžovatel považuje za nepřípustné a nezákonné. Pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti jsou splněny podmínky obsažené v ust. 107 odst. 1, potažmo
v §73 odst. 2, s. ř. s., protože z věcného hlediska nemůže být zastavením řízení způsobena újma
žádné ze stran. Výše přiznaných nákladů řízení nedosahuje takové výše, která by omezila,
nebo dokonce ohrozila, podnikání advokátní kanceláře jako právního zástupce účastníka řízení
a není to v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Naopak rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu o otázce zásadního právního významu, tedy zda v těchto specifických případech, kdy
dojde k zastavení řízení o žalobě na základě souběžně vedeného řízení o mimořádných
opravných prostředcích zahájeného z moci úřední odvolacím správním orgánem, je právě tím
důležitým veřejným zájmem, na jehož základě by měl být odkladný účinek kasační stížnosti
bez dalšího přiznán.
Podle ust. §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej
však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. užije přiměřeně.
Podle ust. §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
U mimořádných opravných prostředků, mezi něž patří i kasační stížnost, je přiznání
odkladného účinku předmětem úvahy rozhodujícího orgánu (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 13. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 581/06, podle něhož je účelem odložení vykonatelnosti
rozhodnutí „vytvoření časového prostoru pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím soudu
nedošlo k nevratným krokům, po nichž by se jeho rozhodování stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně
zaručených základních práv a svobod by byla toliko iluzorní“).
Smyslem správního soudnictví je poskytování ochrany veřejným subjektivním právům
fyzických a právnických osob, a proto institut odkladného účinku má poskytovat ochranu těmto
osobám před nepříznivými důsledky správních rozhodnutí. Na druhé straně však v řízení
o kasační stížnosti není možné opomenout práva i správního orgánu, který je oprávněn podat
návrh na přiznání odkladného účinku jen v tomto řízení.
Přiznáním odkladného účinku se před rozhodnutím ve věci samé prolamují právní účinky
pravomocného rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není
zákonným postupem zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter institutu výjimečného. Čistě
jazykový výklad ust. §73 odst. 2 s. ř. s. by mohl vést k závěru, že při posuzování, zda odkladný
účinek přiznat anebo nikoli, se poměřuje pouze vzájemný poměr újmy žadatele o jeho přiznání
a újmou jiných osob. V tomto smyslu by tedy i celkem nepatrná újma žadatele mohla být
důvodem pro přiznání odkladného účinku, pokud by byly újmy ostatních osob ještě mnohem
„nepatrnější“. Takový výklad by však pomíjel základní znak institutu odkladného účinku, a sice,
že se jedná o institut výjimečný, který nemá být v řízeních před správními soudy pravidlem. Měl-li
by pravidlem být, nestanovil by zákonodárce jako základní pravidlo, že žaloba a kasační stížnost
odkladný účinek nemají. Pojímání odkladného účinku jako výjimky z pravidla tedy znamená,
že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní,
nýbrž naopak významná, tedy taková, která ho opravňuje, aby v jeho případě pravidlo, že žaloba,
resp. kasační stížnost, nemá mít odkladný účinek, nebylo výjimečně uplatněno.
Nejvyšší správní soud přiznává kasační stížnosti správního orgánu odkladný účinek
zpravidla v případech, kdy krajský soud zruší správní rozhodnutí z důvodu chybného posouzení
hmotně právní otázky a zaváže svým právním názorem správní orgán, aby v novém řízení
rozhodl odlišně od rozhodnutí zrušeného. To by totiž zákonitě vedlo k existenci dvou odlišných
správních rozhodnutí v téže věci. Odkladný účinek na návrh správního orgánu nepřiznává
kasační stížnosti zpravidla tehdy, je-li správní rozhodnutí zrušeno pouze z procesních důvodů
a správnímu orgánu nic nebrání v tom, aby rozhodl ve věci stejně jako zrušeným rozhodnutím.
V takovém případě je totiž hrozba existence dvou odlišných rozhodnutí v téže věci mnohem
méně pravděpodobná, byť ani zde ji nelze zcela vyloučit, jelikož po odstranění procesních vad
může správní orgán zjištěný skutkový stav vyhodnotit odlišně.
V dané věci rozhodl městský soud, že se řízení zastavuje a že stěžovatel je povinen
zaplatit účastníku řízení náhradu nákladů ve výši 13.342 Kč. Návrhem na přiznání odkladného
účinku se tak stěžovatel v podstatě domáhá toho, aby nemusel platit náklady řízení do doby, než
bude rozhodnuto o jeho kasační stížnosti. Újma, která hrozí stěžovateli zaplacením nákladů řízení
rozhodně není, vzhledem k jeho poměrům, významná. Protože není splněna základní podmínka
pro přiznání odkladného účinku, Nejvyšší správní soud neměl důvod zabývat se poměrem mezi
stěžovatelovou újmou a újmou, která může vzniknout jiným osobám, a ani rozporem s důležitým
veřejným zájmem.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě
stěžovatele nejsou dány podmínky uvedené v ust. §73 odst. 2 ve spojení s §107 s. ř. s., proto
rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu