ECLI:CZ:NSS:2014:7.AZS.132.2014:55
sp. zn. 7 Azs 132/2014 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: J. O. I.,
zastoupeného JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem se sídlem Slavíkova 19, Praha,
proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 19. 6. 2014, č. j. 1 A 18/2014 – 51,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2014, č. j. 1 A 18/2014 – 51, byla
zamítnuta žaloba, kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „ředitelství policie“)
ze dne 15. 4. 2014, č. j. CPR-13323-6/ČJ-2013-930310-V231 a předcházejícího rozhodnutí
Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Oddělení pobytové kontroly, pátrání
a eskort ze dne 30. 9. 2013, č. j. KRPA-248472/ČJ-2013-000022. Prvostupňovým rozhodnutím
bylo stěžovateli podle ust. §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena
doba 1 roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie,
a to z důvodu, že pobýval na území České republiky od 15. 6. 2013 do 2. 7. 2013 bez platného
oprávnění k pobytu. K odvolání stěžovatele byla odvolacím rozhodnutím tato doba zkrácena
z jednoho roku na 6 měsíců, ve zbylé části bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.
Proti citovanému rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost. Součástí
kasační stížnosti je také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání
odkladného účinku stěžovatel odůvodnil tím, že výkon vyhošťujícího rozhodnutí by pro něj
znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku muže vzniknout jiným
osobám a není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je třeba zohlednit zejména tu skutečnost,
že pokud nebude kasační stížnosti přiznán odkladný účinek a nastanou tak právní účinky
napadeného rozsudku Městského soudu, bude muset stěžovatel vycestovat z území ČR, a to ještě
před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, tedy před tím, než bude
s konečnou platností potvrzeno, zda je rozhodnutí o správním vyhoštění zákonné či nikoliv.
Vycestování stěžovatele by mělo nepochybně za následek i ztížení jeho možností uplatňovat
svá procesní práva. Poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu např. rozsudek
ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 4 As 56/2012, rozsudek ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 6 As 147/2013,
usnesení ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 2 Afs 77/2005, publikováno pod č. 786/2006 Sb.) a §172
odst. 3 zákona o pobytu cizinců.
Ředitelství policie vyslovilo nesouhlas s přiznáním odkladného účinku, který však nijak
nezdůvodnilo.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce (zde stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem, vyjádření správního orgánu k návrhu
na přiznání odkladného účinku a skutečností vyplývajících ze správního spisu, dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou
v daném případě naplněny.
Při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud vycházel
z především z premisy, že nedojde-li k odkladu právních účinků napadeného rozsudku do doby
meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, byl by stěžovatel
v důsledku právních účinků pravomocného a vykonatelného správního rozhodnutí nucen opustit
území České republiky. Pro řádný výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces
je přitom třeba i to, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o jeho kasační
stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu
na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. Nejvyšší správní
soud tedy spatřuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, spojenou s nuceným opuštěním České republiky před rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, především v možné újmě na výkonu jeho práva
na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu ostatně přiznává ust. §172 odst. 3 zákona o pobytu
cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost
napadeného rozhodnutí ex lege (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení
bezpečnosti státu) a není tedy bez dalšího dán důvod, proč by obdobnou možnost setrvat
na území České republiky neměl mít vyhošťovaný cizinec i po dobu následného řízení o kasační
stížnosti. Lze tedy v daném případě nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky
napadeného správního rozhodnutí a možným vznikem zákonem předpokládané újmy
na straně stěžovatele. Srv. i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2012,
č. j. 4 As 56/2012 – 58, či usnesení téhož soudu ze dne 4. 4. 2014, č. j. 7 Azs 36/2014 – 34.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. a neshledal žádné skutečnosti, pro které by přiznání
odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel nebyl vyhoštěn
z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, ale z důvodu podle ust. §119 odst. 1 písm. c) bodu 2
zákona o pobytu cizinců za to, že pobýval na území České republiky od 15. 6. 2013 do 2. 7. 2013
bez platného oprávnění k pobytu. Nejvyšší správní soud neshledal v konkrétních skutkových
okolnostech případu důvod, na základě něhož by ve stěžovatelově dočasném setrvání na území
České republiky do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o jeho kasační stížnosti mohl
být spatřován rozpor s důležitým veřejným zájmem.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle ust. §73 odst. 2 až 4 ve spojení s §107 s. ř. s.
Přiznaný odkladný účinek se vztahuje nikoliv jen na napadený rozsudek Městského soudu
v Praze, ale též na rozhodnutí ředitelství policie o vyhoštění, jež tak do doby vydání rozsudku
Nejvyššího správního soudu v této věci nemůže být vykonáno.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu