ECLI:CZ:NSS:2014:7.AZS.36.2014:21
sp. zn. 7 Azs 36/2014 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: S. H.,
zastoupena Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 17. 2. 2014, č. j. 10 A 162/2013 – 20, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá
zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2014,
č. j. 10 A 162/2013 – 20, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 12. 12. 2013,
č. j. CPR 9591/ČJ-2013-930310-V243, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí
Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, odboru cizinecké policie
ze dne 29. 5. 2013, č. j. KRPJ-22669/ČJ-2013-160022-SV, kterým bylo stěžovatelce uloženo
správní vyhoštění, neboť byla na území České republiky zaměstnaná bez povolení k zaměstnání,
ačkoli toto povolení je podmínkou výkonu zaměstnání, a doba, po kterou jí nelze umožnit vstup
na území členských států Evropské unie, byla stanovena na 1 rok.
Současně s kasační stížností podala stěžovatelka návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán
odkladný účinek. Návrh odůvodnila tím, že nepřiznání odkladného účinku by mělo za následek
zánik oprávnění pobývat přechodně na území České republiky, kde žije již delší dobu, díky čemuž
ztratila v zemi původu rodinné a pracovní zázemí. Její návrat do reálného života na Ukrajině
je tak ztížen. Stěžovatelka by nebyla schopna najít pracovní místo a uživit se, což by ji vystavilo
existenční nouzi. Zároveň by byla odloučena od své rodiny, která žije v České republice a návrat
na Ukrajinu neplánuje ze stejných důvodů, z jakých se tam také stěžovatelka obává vrátit.
Navíc je stěžovatelka v České republice účastníkem řízení o kasační stížnosti. Návratem
na Ukrajinu by byla podstatně zhoršena její pozice účastníka řízení, protože by nemohla účelně
chránit svá práva a oprávněné zájmy před českými soudy. Tato skutečnost by znamenala porušení
jejích ústavně zaručených práv na soudní ochranu, především čl. 38 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod, a to i přes to, že je zastoupena advokátem. Účinné právní zastoupení předpokládá
aktivní a průběžnou součinnost se zastoupeným, což je v případě návratu stěžovatelky
na Ukrajinu vyloučeno. Stěžovatelka má za to, že přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob, neboť ve správním řízení, jehož konečné
rozhodnutí bylo napadeno žalobou a následně kasační stížností, bylo rozhodováno pouze o jejích
právech. Stejně tak přiznání odkladného účinku nemůže být v rozporu s veřejným zájmem.
Správní orgán ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
vyslovil s tímto procesním postupem nesouhlas. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního
soudu, tento přiznává odkladný účinek ve věcech kasačních stížností cizinců čelících správnímu
vyhoštění zřejmě paušálně s odkazem na zásah do práva cizince na spravedlivý proces. Nejvyšší
správní soud tak zcela obecně považuje újmu spojenou s nuceným opuštěním České republiky
před rozhodnutím o podaných kasačních stížnostech týkajících se správního vyhoštění
za nepoměrně větší, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám,
a to především z důvodu možné újmy na výkonu práva stěžovatelů na spravedlivý proces.
Pro zajištění práva na spravedlivý proces v řízení se speciálním subjektem, jímž je cizinec,
by zcela jistě bylo automatické přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zakomponováno
do zákona, jak je tomu např. u odkladného účinku žaloby proti rozhodnutí o vyhoštění, který
je garantován ust. §172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“). I přes chybějící speciální právní úpravu odkladného účinku
kasační stížnosti by totiž za naznačeného stavu musel být přiznán odkladný účinek každé kasační
stížnosti podané ve věci správního vyhoštění, neboť pro specifické postavení účastníka takového
řízení (je vždy cizincem) a charakter vedeného řízení (řízení o vyhoštění) by ve smyslu cizincem
citovaného závěru Nejvyššího správního soudu došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý
proces vždy, a to i bez splnění podmínek definovaných v ust. §107 odst. 1 v návaznosti na §73
odst. 2 až 5 s. ř. s. I v projednávaném případě jde o cizinku, která by musela z území
České republiky v důsledku uloženého správního vyhoštění vycestovat. Protiprávního jednání
odůvodňujícího správní vyhoštění se prokazatelně dopustila, k osobní účasti na jednání
před Nejvyšším správním soudem (bude-li vůbec třeba) pak může využít institutu povolení
vstupu definovaného v ust. §122 zákona o pobytu cizinců. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka
splňuje všechny předpoklady Nejvyššího správního soudu pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti (je cizinkou a v důsledku rozhodnutí o správním vyhoštění by musela vycestovat
z území České republiky), lze očekávat, že i v daném případě bude odkladný účinek předmětné
kasační stížnosti přiznán. Jakákoli další vyjádření týkající se protiprávního jednání stěžovatelky
na území České republiky proto správní orgán považuje za neefektivní a v uvedeném ohledu
odkazuje na odůvodnění jednotlivých rozhodnutí správních orgánů.
Podle ust. §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2
až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s veřejným
zájmem.
Při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud vycházel
z především z premisy, že nedojde-li k odkladu právních účinků napadeného rozsudku do doby
meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, byla by stěžovatelka
v důsledku právních účinků pravomocného a vykonatelného správního rozhodnutí nucena
opustit území České republiky.
Stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku poukázala na své sociální
a ekonomické vazby k České republice s tím, že v České republice žije delší dobu a pobývá
zde i její manžel. Za zásadní nicméně Nejvyšší správní soud považuje to, že pro řádný výkon
stěžovatelčina ústavního práva na spravedlivý proces je třeba, aby mohla setrvat na území
České republiky do skončení řízení o její kasační stížnosti. Byť je stěžovatelka v tomto řízení
zastoupena advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo
účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu
konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. Nejvyšší správní soud tedy spatřuje nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, spojenou
s nuceným opuštěním České republiky před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti, především v možné újmě na výkonu jejího práva na spravedlivý proces. Z tohoto
důvodu ostatně přiznává ust. §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí
o správním vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege
(s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu) a není tedy
bez dalšího dán důvod, proč by obdobnou možnost setrvat na území České republiky neměl mít
vyhošťovaný cizinec i po dobu následného řízení o kasační stížnosti. Lze tedy v daném případě
nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky napadeného správního rozhodnutí a možným
vznikem zákonem předpokládané újmy na straně stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. a neshledal žádné skutečnosti, pro které by přiznání
odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatelka nebyla vyhoštěna
z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, ale z důvodu podle ust. §119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona
o pobytu cizinců. Nejvyšší správní soud neshledal v konkrétních skutkových okolnostech případu
důvod, na základě něhož by ve stěžovatelčině dočasném setrvání na území České republiky
do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o její kasační stížnosti mohl být spatřován
rozpor s důležitým veřejným zájmem.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle ust. §73 odst. 2 až 4 ve spojení s §107 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatelky
proti pravomocnému rozhodnutí o jejím správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek, postačí
v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení
řízení o kasační stížnosti právní účinky napadeného rozsudku, neboť tím se fakticky dočasně
obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatelky.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu