ECLI:CZ:NSS:2014:8.AFS.112.2014:35
sp. zn. 8 Afs 112/2014 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: HiComp, a. s., se sídlem
Husinecká 903/10, Praha 3, zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem
Na Poříčí 1041/12, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne
29. 11. 2010, čj. 14047/10-1300-105683, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 27. 5. 2014, čj. 6 Af 69/2010 – 122,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se z a m ít á .
Odůvodnění:
I.
1. Dodatečným platebním výměrem ze dne 1. 6. 2010, čj. 98694/10/011511100997,
Finanční úřad pro Prahu - Jižní Město dodatečně vyměřil žalobci daň z přidané hodnoty
za zdaňovací období prosinec 2007 ve výši 9 956 684 Kč a sdělil povinnost uhradit penále ve výši
1 991 336 Kč.
2. Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu zamítlo odvolání žalobce rozhodnutím
ze dne 29. 11. 2010, čj. 14047/10- 1300-105683. (pozn. NSS: V souvislosti s nabytím účinnosti
zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, finančn í ředitelství zanikla ke dni
1. 1. 2013. V rámci nedokončených řízení ve správním soudnictví se dnem 1. 1. 2013 jejich
nástupcem stalo Odvolací finanční ředitelství.)
II.
3. Žalobce napadl rozhodnutí finančního ředitelství žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 27. 5. 2014, čj. 6 Af 69/2010 – 122, zamítl.
III.
4. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Současně požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
5. Návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil tvrzením, že Finanční úřad pro hlavní
město Prahu vede proti stěžovateli daňovou exekuci. Správce daně nepovolil stěžovateli další
posečkání daně, postupoval přitom v rozporu se zákonem. V případě nepřiznání odkladného
účinku by byl stěžovatel okamžitě vystaven nebezpečí daňové exekuce, která by vedla k jeho
zániku.
6. Stěžovatel připojil k návrhu na přiznání odkladného účinku „Návrh na zrušení exekuce
zahájené v době, v níž měla být posečkána daň “ ze dne 7. 5. 2014 adresovaný Finančnímu úřadu
pro hlavní město Prahu.
IV.
7. Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
8. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
nebyly splněny.
9. Především je třeba mít na paměti mimořádnou povahu odklad ného účinku. Kasační
stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhod nutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto
musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
10. Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti (§107 odst. 1 s. ř. s.).
11. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel, který žádá o přizn ání odkladného
účinku. Stěžovatel musí upřesnit, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní
následky napadeného rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností tuto újmu vyvozuje a jaká
by byla její intenzita. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
o tom, že negativní následek, kterého se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem
krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
12. Stěžovatel odůvodnil návrh na přiznání odkladného účinku tvrzením, že by nepřiznání
odkladného účinku mělo pro něj likvidační účinky, protože je proti němu vedena daňová exekuce.
Toto tvrzení stěžovatel neprokázal. Především nepředložil doklady, které b y potvrzovaly jeho
finanční situaci a z nichž by bylo možné dovodit vliv uhrazení daňové povinnosti stanovené
v dodatečném platebním výměru čj. 98694/10/011511100997 na jeho hospodářskou situaci.
13. Navíc samotný „Návrh na zrušení nezákonné exekuce“, který není označen razítkem
příslušného správce daně potvrzujícím jeho přijetí, neprokazuje, že je proti stěžovateli tvrzená
exekuce skutečně vedena. Není z něj ani patrné, o jakou částku by se mělo jednat.
Z předmětného návrhu totiž vyplývá, že se má týkat neuhr azené daně z příjmů právnických osob,
nemá tedy přímou souvislost s nyní posuzovanou věcí, která se týká daně z přidané hodnoty.
14. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel nedost ál shora uvedeným požadavkům
na prokázání nepoměrně větší újmy ve smyslu §73 odst . s. ř. s ., se Nejvyšší správní soud
již nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem.
15. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že stěžovatel nepr okázal skutečnosti rozhodné
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, proto návrh zamítl.
16. Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze
z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 5. srpna 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu