ECLI:CZ:NSS:2014:8.AFS.49.2013:32
sp. zn. 8 Afs 49/2013 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Svaz žen
v zemědělství, se sídlem Toužimská 588/70, Praha 9 (dříve AGT CONSULTING občanské
sdružení), zastoupeného Mgr. Markem Dianem, advokátem se sídlem B. Němcové 400,
Hostinné, proti žalovanému: Státní zemědělský intervenční fond, se sídlem Ve Smečkách 33,
Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2009, čj. SZIF/2009/0233245, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2013,
čj. 8 A 24/2011 – 60,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žalobou podanou dne 28. 1. 2011 u Městského soudu v Praze
(dále též „městský soud“) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 175 351, 80 Kč s příslušenstvím.
Uzavřel s žalovaným Dohodu o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova. Následně
však žalovaný přistoupil ke korekci dotačních plateb a snížil požadovanou dotaci o shora
uvedenou částku. Žalobce podal žalobu ke správnímu soudu poté, co bylo zastaveno řízení
o téže žalobě podané u Obvodního soudu pro Prahu 1 a žalobce byl poučen o možnosti podat
žalobu ve správním soudnictví.
[2] Městský soud vyzval žalobce usnesením ze dne 2. 6. 2011, čj. 8 A 25/2011 - 11,
k doplnění žaloby. Současně jej poučil, že pokud výzvě nevyhoví, soud nebude moci v řízení
pokračovat a usnesením podání odmítne. Následně žalobu odmítl usnesením ze dne 22. 8. 2011,
čj. 8 A 24/2011 – 15.
[3] Žalobce napadl usnesení městského soudu kasační stížností. Městský soud neměl podle
stěžovatele důvod žalobu odmítat, neboť žalobce žalobu řádně doplnil v souladu s usnesením
ze dne 2. 6. 2011. Stěžovatel poukázal na to, že městský soud ve výzvě k doplnění žaloby uvedl
nesprávnou spisovou značku. Jeho následné podání proto bylo zřejmě založeno do jiného spisu.
[4] Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 18. 1. 2012, čj. 8 Afs 65/2011 - 45,
usnesení o odmítnutí žaloby. V usnesení s výzvou k odstranění vad žaloby byla skutečně uvedena
značka 8 A 25/2011, ačkoli se vztahovalo k věci vedené pod značkou 8 A 24/2011. Stěžovatel
zaslal dne 23. 6. 2011 reakci na výzvu městského soudu. Ta byla i dle vyjádření předsedy senátu
městského soudu, který věc vyřizoval, nesprávně založena do jiného spisu. Nejvyšší správní soud
uzavřel, že stěžovateli nemohla jít k tíži skutečnost, že městský soud ve výzvě k odstranění vad
podání uvedl nesprávnou spisovou značku.
[5] V dalším řízení městský soud žalobu znovu odmítl usnesením ze dne 3. 6. 2013,
čj. 8 A 24/2011 – 60, pro nepřípustnost podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §68
písm. e) s. ř. s. Žalobce totiž dne 21. 6. 2011 upravil žalobní petit tak, že se nadále nedomáhal
přiznání požadované peněžní částky, ale zrušení rozhodnutí ze dne 2. 7. 2009, označeného jako
Oznámení o schválení platby. Toto rozhodnutí je však vyloučeno ze soudního přezkumu
s odkazem na výslovné znění §14 odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech
a o změně některých souvisejících zákonů v rozhodném znění (dále jen „rozpočtová pravidla“).
II.
[6] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Namítl,
že ve věci nejsou dány důvody pro odmítnutí žaloby. Poukázal na usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 1. 12. 2010, čj. 64 Co 408/2010 – 30, kterým městský soud potvrdil usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 6. 2010, čj. 25 C 382/2009 – 18, o zastavení řízení.
Civilní soudy obou stupňů tedy dovodily, že v projednávané věci je dána příslušnost soudů
jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví.
III.
[7] Žalovaný uvedl ve vyjádření ke kasační stížnosti, že je právnickou osobou zřízenou
zákonem č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých
dalších zákonů. Není ústředním orgánem státní správy ani organizační složkou státu, a není tedy
poskytovatelem dotací ve smyslu §14 rozpočtových pravidel. V rámci projektových opatření pak
žalovaný postupuje podle Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace
na projekty programu rozvoje venkova na období 2007 – 2013. Dotace jsou poskytovány
žadatelům v rámci projektových opatření na základě uzavřených veřejnoprávních dohod.
[8] Stěžovatel a žalovaný spolu dne 2. 5. 2008 uzavřeli Dohodu o poskytnutí dotace
z Programu rozvoje venkova (dále jen „dohoda“). Tato dohoda je veřejnoprávní smlouvou podle
části páté správního řádu. Na projednávanou věc lze pohlížet jako na spor z veřejnoprávní
smlouvy. Pravomoc k rozhodování sporů z těchto smluv mají orgány vyjmenované v §169
správního řádu. Podle §169 odst. 1 písm. d) spadá rozhodnutí o sporu z předmětné dohody
do pravomoci Ministerstva zemědělství, jakožto správnímu orgánu nadřízenému správnímu
orgánu, který je stranou veřejnoprávní smlouvy.
IV.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud nepovažoval za potřebné reagovat v této věci na úvahy žalovaného
o tom, že rozhodování sporů z veřejnoprávních smluv je v pravomoci Ministerstva zemědělství.
Žaloba stěžovatele směřovala výhradně proti Oznámení o schválení platby, vydanému na základě
Dohody o poskytnutí dotace, nikoli proti rozhodnutí příslušného orgánu o sporu z veřejnoprávní
smlouvy. Tím bylo rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 6. 12. 2011,
čj. 222481/2011-MZE-14112, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele, aby mu Státní zemědělský
intervenční fond proplatil na základě Dohody o poskytnutí dotace z programu rozvoje venkova
částku 126 816,80 Kč za výdaje na odbornou exkurzi.
[12] Pro rozhodnutí o kasační stížnosti byl zásadní obsah uplatněných kasačních námitek.
Městský soud odmítl žalobu s poukazem na §14 odst. 4 rozpočtových pravidel, účinný
v rozhodném období. Podle tohoto ustanovení se na rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo
návratné finanční výpomoci nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučeno jeho
soudní přezkoumání. V souvislosti s tímto ustanovením by bylo možné představit si případné
námitky, zda žalobou napadené rozhodnutí bylo skutečně rozhodnutím podle citovaného
ustanovení či úvahy o případném legitimním očekávání poskytnutí dotace v přislíbené výši.
Nabízí se rovněž otázka, zda a jak případně byla uvedeným rozhodnutím zasažena veřejná
subjektivní práva stěžovatele.
[13] Takové námitky však stěžovatel nevznesl. Odkázal pouze na rozhodnutí civilních soudů,
podle kterých patří projednávaná věc do správního soudnictví. Z toho podle něj plyne,
že městský soud rozhodující ve správním soudnictví nebyl oprávněn žalobu odmítnout.
[14] Tato jediná kasační námitka však nemůže být důvodná. Zda projednávaná věc patří
do pravomoci správních soudů, samo o sobě nevypovídá nic o splnění dalších podmínek řízení,
které jsou nutné k tomu, aby soud mohl o žalobě věcně rozhodnout. (Obvodní soud pro Prahu 1
a Městský soud v Praze v odvolacím řízení posuzovaly pouze to, zda ve věci mají rozhodovat
civilní soudy v občanském soudním řízení resp. přezkoumat rozhodnutí, jímž správní orgán
rozhodl v soukromoprávní věci nebo zda mají ve věci rozhodovat správní soudy.) V této fázi
řízení nemohly hodnotit splnění dalších podmínek řízení a tedy ani přípustnost žaloby podle §68
písm. d) s. ř. s. Obvodní soud pro Prahu 1 neposuzoval, zda se stěžovatel domáhá přezkumu
rozhodnutí, které je z přezkumu ve správním soudnictví vyloučeno podle zvláštního zákona.
Pokud by tak činil soud, který nemá pravomoc rozhodnout ve věci samé, mohlo by dojít
k porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
K úpravě petitu žaloby, po kterém vyvstala otázka existence výluky ze soudního přezkumu,
ostatně došlo až poté, kdy soudy v občanském soudním řízení zastavily řízení o původně podané
žalobě. Jinými slovy, splnění ostatních podmínek řízení přísluší posoudit teprve soudu,
který má pravomoc ve věci rozhodovat. Fakt, že stěžovatel původně podal žalobu u soudu,
který o ní nemohl vzhledem k povaze sporu rozhodnout, nemůže znamenat, že jsou automaticky
splněny všechny ostatní podmínky řízení a že soud, jehož pravomoc je dána, by měl následně
rezignovat na jejich posouzení. Tím by byla založena naprosto nelogická a neodůvodněná
nerovnost mezi žalobcem, který správně určil soud mající pravomoc ve věci rozhodnout
a případy, kdy postupoval nesprávně a obrátil se na nesprávný soud. Procesní postup soudu,
jehož pravomoc není dána, proto nemůže mít žádný vliv na to, zda bylo posléze správné žalobu
odmítnout s poukazem na nepřípustnost žaloby ve správním soudnictví.
[15] Nad rámec shora uvedeného důvodu, pro který je kasační stížnost nedůvodná, lze pouze
připomenout rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2011, čj. 1 As 22/2011 – 64,
podle kterého v teorii i judikatuře není sporu o tom, že právní vztah vzniklý poskytnutím dotace
je veřejnoprávním vztahem (srov. usnesení Zvláštního senátu ze dne 7. 5. 2010,
čj. Konf 14/2010 - 8, publikované pod č. 2115/2010 Sb. NSS či usnesení ze dne 20. 2. 2014,
Konf 22/2013 - 7). Poskytování dotací ze státního rozpočtu je činností spadající do oblasti
veřejné správy, konkrétně do oblasti veřejných financí.
[16] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
[17] Nejvyšší správní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. února 2014
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu