ECLI:CZ:NSS:2014:8.AFS.5.2014:38
sp. zn. 8 Afs 5/2014 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: F. Š., zastoupeného
Mgr. Tomášem Zachou, advokátem se sídlem Široká 36/5, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro
hlavní město Prahu ze dne 1. 11. 2010, čj. 13909/10-1300-107220, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9 . 2013, čj. 3 Af 2/2011 – 43,
o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á.
Odůvodnění:
I.
[1] Dodatečným platebním výměrem ze dne 6. 11. 2009, čj. 126480/09/012912108019,
Finanční úřad v Praze – Modřanech doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací
období roku 2005.
[2] Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu zamítlo žalobcovo odvolání a shora uvedené
rozhodnutí správce daně potvrdilo rozhodnutím ze dne 1. 11. 2010, čj. 13909/10-1300-107220,
(dále též „napadené rozhodnutí“). Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu bylo ke dni
31. 12. 2012 zrušeno zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky.
Jeho působnost přešla na Odvolací finanční ředitelství (dále jen „žalovaný“).
[3] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí správní žalobou, kterou Městský soud
v Praze zamítl jako nedůvodnou.
[4] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost a požádal,
aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
[5] Žalovaný navrhl, aby soud zamítl návrh na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel návrh
odůvodnil pouze tím, že by výkon rozhodnutí pro něj „znamenal nenahraditelnou újmu spočívající
v nenapravitelném a nezvratném zásahu do jeho osobního a rodinného života, když žalobce pečuje o početnou
rodinu, která je na něm existenčně a životně závislá (…) výkonem takového rozhodnutí by mu byla v současné
době, kdy se potýká se špatným zdravotním stavem a pracovním stresem, způsobena též újma na psychickém
zdraví.“ Stěžovatel měl svá tvrzení blíže rozvést, např. uvedením konkrétních údajů o svých
rodinných a majetkových poměrech a dopadu případného vymáhání částky daňového nedoplatku
na vyživovací povinnost stěžovatele, a předložit k těmto tvrzením důkazy. Ani zvýšení daňové
povinnosti o statisíce korun nemusí mít automaticky za následek vznik nepoměrně větší újmy
u stěžovatele, než jaká mohla vzniknout jiným osobám. Žalovaný také vyjádřil přesvědčení,
že přiznání odkladného účinku může správci daně značně ztížit až znemožnit následné vymáhání
daňového nedoplatku.
[6] Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[7] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou
objektivních podmínek: kasační stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[8] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých se zrušujícím rozhodnutím
krajského soudu, nese v dané věci stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí jednak
dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční
zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu,
aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
proto musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011 - 74).
[9] Uvedené požadavky stěžovatel v posuzovaném případě nenaplnil. V kasační stížnosti
požádal o přiznání odkladného účinku, přičemž uvedl pouze obecná a ničím nepodložená tvrzení
o hrozící újmě v podobě blíže nespecifikovaného zásahu do osobního a rodinného života a újmě
na psychickém zdraví. Ani z důvodů uvedených v kasační stížnosti nelze dovodit pro stěžovatele
hrozbu nepoměrně větší újmy, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným
osobám. Z tohoto důvodu není naplněna jedna ze dvou kumulativních podmínek stanovených
v §73 odst. 2 s. ř. s. a soud se proto již nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku bylo
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] S odkazem na shora uvedené důvody nepřiznal Nejvyšší správní soud kasační stížnosti
odkladný účinek. Nejvyšší správní soud uzavírá, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj nikterak
předjímat rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 5. března 2014
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu