ECLI:CZ:NSS:2014:8.AFS.76.2013:37
sp. zn. 8 Afs 76/2013 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: Maria International s.r.o.,
se sídlem Na Čečeličce 420, Praha 5, zastoupeného JUDr. Antonínem Šolcem, advokátem
se sídlem Jugoslávská 14, Karlovy Vary, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne
31. 1. 2012, čj. 709/12-1300-401211, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 13. 9. 2013, čj. 30 Af 14/2012 – 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Finanční úřad v Karlových Varech dodatečným platebním výměrem ze dne 13. 12. 2006
čj. 176016/06/128913/2126, žalobci dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací
období třetí čtvrtletí roku 2004 ve výši 656 791 Kč.
[2] Finanční ředitelství v Plzni zamítlo odvolání žalobce proti uvedenému dodatečnému
platebnímu výměru rozhodnutím ze dne 26. 5. 2008, čj. 1406/08-1300-401211. Rozsudkem
Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2010, čj. 30 Ca 94/2008-139, bylo toto rozhodnutí zrušeno
a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Kasační stížnost žalovaného zamítl Nejvyšší
správní soud rozsudkem ze dne 29. 9. 2011, čj. 8 Afs 12/2011 - 183. Finanční ředitelství novým
rozhodnutím ze dne 31. 1. 2012, čj. 709/12-1300-401211, odvolání žalobce opětovně zamítlo.
[3] Soud poznamenává, že v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 456/2011 Sb.,
o Finanční správě České republiky, stávající finanční ředitelství zanikla ke dni 1. 1. 2013. V rámci
nedokončených řízení ve správním soudnictví se dnem 1. 1. 2013 jejich nástupcem stal žalovaný.
II.
[4] Žalobce napadl nové rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Plzni zamítl
rozsudkem ze dne 13. 9. 2013, čj. 30 Af 14/2012 – 47.
[5] Krajský soud se nejprve zabýval otázkou zastoupení žalobce. Nepřisvědčil výtce,
že žalovaný s žalobcem nekomunikoval. Žalovaný totiž žalobci opakovaně sdělil, že správci daně
nebyla žádná plná moc doručena a vysvětlil mu, proč doručuje písemnosti přímo jemu. Současně
žalobci poskytl dostatečný časový prostor pro předložení plné moci. Přestože žalobce trval
na existenci plné moci, neupřesnil, kterou plnou moc a pro kterého zástupce považuje za platnou.
Soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že žalobce nebyl v době pokračujícího odvolacího řízení
zastoupen zástupcem na základě plné moci. Poslední zjištěná plná moc, udělená Ing. Silvii
Lerchové, se s ohledem na §27 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), nevztahovala na posuzované řízení, protože byla
udělena pro řízení vedená před Finančním úřadem pro Prahu 5.
[6] Jako nedůvodnou posoudil krajský soud dále námitku, že k dodatečnému stanovení daně
došlo bez projednání zprávy o daňové kontrole. Soud připomenul, že tuto námitku shledal
důvodnou v rámci předchozího soudního přezkumu. Následným postupem správních orgánů
nicméně došlo k odstranění vytýkané vady. Žalobce se ovšem k projednání zprávy nedostavil.
Správce daně proto postupem dle §88 odst. 5 daňového řádu doručil žalobci vyhotovení zprávy
spolu se sdělením, v němž jej seznámil se svým zjištěním.
[7] Soud nepřisvědčil ani námitce zániku práva na vyměření daně. S ohledem na přechodné
ustanovení §264 odst. 4 daňového řádu se lhůta pro vyměření daně do účinnosti tohoto zákona
posuzovala podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů. Zahájením daňové kontroly dne 30. 6. 2005 došlo k přetržení tříleté lhůty stanovené
v §47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků. S ohledem na §41 s. ř. s. byl běh lhůty pro zánik
práva na vyměření daně, která měla uplynout koncem roku 2008, pozastaven podáním žaloby dne
15. 8. 2008. Zbývající lhůta začala znovu plynout dnem následujícím po nabytí právní moci
rozsudku Nejvyššího správního soudu, tj. od 15. 10. 2011. K uplynutí zbylé lhůty 138 dní
by došlo dne 1. 3. 2012. Jelikož žalovaný vydal napadené rozhodnutí dne 31. 1. 2012, k zániku
práva na vyměření daně nedošlo.
[8] Žalobce uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti žalovaného rozhodnutí zcela nekonkrétně.
Soud proto pouze v obecné rovině uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně popsal
svá zjištění, zhodnotil žalobcem předkládané důkazy a zabýval se všemi námitkami.
III.
[9] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž uvedl,
že v průběhu řízení změnil své sídlo i zástupce. Na nové plné moci uvedl, pro kterého místně
příslušného správce daně je plná moc platná. Správní orgán však tuto skutečnost nezohlednil
a jednal přímo se stěžovatelem. Zástupce se tak až po dlouhé době dozvěděl, že správní orgán
nerespektuje kvalifikované zastoupení, přestože to stěžovatel namítal ve svých laických
odpovědích. Správní orgán tedy porušil jednu ze základních zákonných povinností při jednání
se stěžovatelem.
[10] Zástupce stěžovatele se po podání správní žaloby snažil u krajského soudu dne
24. 4. 2013 seznámit se spisovým materiálem žalovaného. Ten byl ovšem z nejasných příčin
částečně označen jako neveřejný. Podle stěžovatele tak došlo k porušení zákona a jeho práva
na seznámení se s okolnostmi a důkazy, které správní orgán vedly k dodatečnému zvýšení daně
z přidané hodnoty a k vydání žalobou napadeného rozhodnutí.
IV.
[11] Žalovaný považuje důvody obsažené v kasační stížnosti za nekonkrétní. K námitce,
že správní orgán nerespektoval stěžovatelem zvoleného zástupce, uvedl, že neeviduje žádnou
plnou moc, která by se vztahovala na řízení vedená před Finančním ředitelstvím v Plzni. V rámci
řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 57 A 20/2012 stěžovatel zaslal soudu
kopii plné moci s podacím razítkem Finančního úřadu v Sokolově ze dne 6. 4. 2009
pro Ing. Ladislava Kubicu, vztahující se na veškerá řízení před Finančním úřadem v Karlových
Varech. V dubnu 2009 však před tímto finančním úřadem z důvodu změny místní příslušnosti
již žádné řízení vedeno nebylo. Tato plná moc není součástí daňového spisu a žalovaný
pochybuje o její důvěryhodnosti. Žalovaný nesouhlasí ani s námitkou, dle které se zástupce
stěžovatele nemohl u krajského soudu seznámit se spisovým materiálem Finančního ředitelství
v Plzni, neboť byl zčásti označen jako neveřejný. Spis se totiž dělí na veřejnou a neveřejnou část.
V.
[12] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] Stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti dvě námitky, a sice že správní orgán nerespektoval
stěžovatelem udělenou plnou moc a dále, že mu nebylo umožněno seznámit se s celým spisovým
materiálem žalovaného.
[15] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval zastoupením stěžovatele. Stěžovatel v kasační
stížnosti pouze obecně namítl nerespektování jeho zplnomocněného zástupce. Neuvedl však,
kdy a jakému zástupci udělil plnou moc a ani to, kdy a jakému místně příslušnému správci daně
tuto skutečnost oznámil. Pro posouzení kasační námitky je rozhodné, zda a kdo byl případně
oprávněn stěžovatele zastupovat na základě plné moci během opakovaného odvolacího řízení,
tedy v období následujícím po zrušení prvního rozhodnutí žalovaného o odvolání ze dne
26. 5. 2008 rozsudkem krajského soudu ze dne 31. 8. 2010, čj. 30 Ca 94/2008 - 139.
[16] V předloženém správním spisu je založeno několik plných mocí. Stěžovatel dne
30. 8. 2005 zplnomocnil daňového poradce Ing. Ladislava Kubicu. Tento zmocněnec podáním
ze dne 23. 11. 2008 Finančnímu úřadu v Karlových Varech oznámil, že k ukončení zastoupení
došlo ke dni 20. 11. 2008. Součástí spisu je i plná moc ze dne 25. 11. 2008, doručená Finančnímu
úřadu v Karlových Varech následujícího dne, kterou stěžovatel zmocnil Mgr. Bc. J. B. Dne 18.
12. 2008 Finanční úřad v Karlových Varech obdržel výpověď plné moci ze dne 17. 12. 2008. Ze
správního spisu dále vyplývá, že stěžovatel změnil místo svého sídla, v důsledku čehož se ke dni
9. 1. 2009 stal místně příslušným Finanční úřad pro Prahu 5. Ve spisu odvolacího orgánu je
založena kopie plné moci ze dne 2. 4. 2009, došlé Finančnímu úřadu pro Prahu 5 dne 9. 4. 2009,
jíž stěžovatel zmocnil daňovou poradkyni Ing. Silvii Lerchovou k zastupování ve všech řízeních
před Finančním úřadem pro Prahu 5.
[17] U stěžovatele byla dne 30. 6. 2005 zahájena kontrola daně z přidané hodnoty,
a to v režimu zákona o správě daní a poplatků. V průběhu daňového řízení nabyl účinnosti nový
daňový řád. Podle §262 odst. 2 daňového řádu platí, že právní úkony, tedy i plné moci uplatněné
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány; účinky takové plné moci
se posuzují podle tohoto zákona. Správce daně, u kterého probíhá daňové řízení, není povinen
u ostatních správců daně zjišťovat, zda u nich daňový subjekt nepředložil generální plnou moc,
která by se mohla vztahovat na jím vedené řízení. S ohledem na §27 odst. 2 a odst. 3 daňového
řádu je totiž plná moc účinná vůči správci daně až od okamžiku jejího uplatnění u tohoto správce
daně. Plná moc je účinná i vůči jinému správci daně po změně místní příslušnosti, vůči
dožádanému správci daně, jakož i vůči dalším správcům daně, pokud vedou řízení v předmětné
věci. Je věcí daňového subjektu, jak v plné moci vymezí rozsah zmocnění. Může ji omezit
na jednotlivé úkony, druh projednávané daně nebo ji uplatnit jen vůči konkrétnímu, místně
příslušnému, správce daně. Pokud to není v plné moci vyloučeno, plná moc je účinná i vůči
nadřízenému správci daně v odvolacím řízení. Takový účinek plné moci však nenastává
za situace, kdy daňový subjekt udělil plnou moc k zastupování pouze před konkrétním správcem
daně prvního stupně. Tak tomu bylo i v této věci, neboť plná moc pro Ing. Lerchovou byla
udělena pouze pro řízení před Finančním úřadem pro Prahu 5.
[18] V řízení vedeném po vydání zrušujícího rozsudku krajského soudu stěžovatel několikrát
namítl, že doručování přímo jemu nepovažuje za právně relevantní, neboť má zplnomocněného
zástupce. Neuvedl ale, kdo je jeho zástupcem, ani kdy plnou moc udělil. To neučinil
ani v soudním řízení. Nedoložil, že ve věci případně nastaly předpoklady, aby plná moc, omezená
na řízení před Finančním úřadem pro Prahu 5, mohla být akceptována i v novém odvolacím
řízení poté, kdy bylo předchozí rozhodnutí žalovaného zrušeno krajským soudem. Plné moci
udělené Ing. Silvii Lerchové proto nemohly být přiznány účinky pro posuzované opakované
odvolací řízení. Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené konstatuje, že ani u Finančního
úřadu v Karlových Varech, u nově místně příslušného Finančního úřadu pro Prahu 5
a ani u Finančního ředitelství v Plzni stěžovatel nepředložil plnou moc, podle které by bylo třeba
postupovat v opakovaném odvolacím řízení vedeném Finančním ředitelstvím v Plzni.
[19] Finanční ředitelství v Plzni stěžovatele opakovaně seznámilo s tímto právním názorem.
V písemnosti čj. 417/12-11300-401211 jej upozornilo, že pro posuzované řízení neeviduje
žádnou plnou moc, a proto doručuje přímo jemu. Současně mu sdělilo, že rozhodnutí o odvolání
nebude vydáno dříve než pět dnů od doručení této písemnosti. Stěžovatel měl tedy možnost
doložit, že je v průběhu odvolacího řízení zastoupen zmocněncem. Na místo toho pouze uvedl,
že není v jeho pravomoci odvolacímu orgánu vysvětlovat zákonný postup. Za takové situace
odvolací orgán nepochybil, doručoval-li písemnosti přímo stěžovateli.
[20] Důvodnou není ani druhá kasační námitka, podle které bylo zástupci stěžovatele
znemožněno se seznámit s celým obsahem správního spisu.
[21] V souladu s přechodnými ustanoveními daňového řádu, konkrétně s §264 odst. 8, platí,
že při vedení a nahlížení do spisu se u daňových řízení zahájených do dne nabytí účinnosti
daňového řádu postupuje podle dosavadních právních předpisů. V důsledku toho bylo třeba
postupovat při nahlížení do spisů podle zákona o správě daní a poplatků. Podle tohoto zákona
se spis dělil na veřejnou a neveřejnou část; §23 odst. 2 obsahoval výčet částí spisu, do kterých
správce daně neumožnil daňovému subjektu nahlédnout. Omezení při nahlížení do spisů platilo
podle uvedeného ustanovení přiměřeně i pro zapůjčení spisů pro řízení před krajským soudem.
S ohledem na §45 odst. 3 a 4 s. ř. s. platí, že správní orgán vždy označí při předložení spisu
správnímu soudu ty části spisu, které obsahují jiné skutečnosti chráněné podle zvláštních zákonů.
Předseda senátu tyto části spisu vyloučí z nahlížení; z nahlížení nelze vyloučit části spisu,
jimiž byl nebo bude prováděn důkaz soudem nebo do nichž měl účastník právo nahlížet v řízení
před správním orgánem.
[22] Stěžovatel uvedenou námitku uplatnil pouze obecně, aniž by specifikoval, zda rozdělení
spisu na veřejnou a neveřejnou část považuje za vadu řízení před žalovaným či krajským soudem,
a jak mu tato skutečnost zamezila v ochraně jeho veřejných subjektivních práv před krajským
soudem. Neuvedl ani, který právní předpis byl rozdělením spisu porušen. Ze záznamu o nahlížení
založeném na listu č. 41 soudního spisu a ani z obsahu samotné kasační stížnosti neplyne,
že by zástupce stěžovatele měl k rozsahu nahlížení do správního spisu nějaké výhrady,
že eventuelně projevil zájem i o nahlédnutí do neveřejné části daňového spisu, nebo že by jeho
žádosti o nahlédnutí nebylo vyhověno.
[23] Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek krajského soudu nezákonným.
Protože v řízení neshledal ani jiné nedostatky, ke kterým je podle §109 odst. 4 s. ř. s. povinen
přihlížet z úřední povinnosti, kasační stížnost v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[24] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel
neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. ledna 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu