ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.171.2014:38
sp. zn. 8 As 171/2014 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobců: a) obec Nelahozeves,
se sídlem úřadu Školní 3, Nelahozeves, b) Mgr. P. U., c) P. U., všichni zastoupeni
JUDr. Petrem Jantačem, advokátem se sídlem Bratří Čapků 24, Praha 10, proti žalovanému:
Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, za účasti: I) Státní
pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, II) UNIPETROL, a. s., se sídlem
Na Pankráci 127, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2011, čj. 1421/500/11,
52124/ENV/11, o kasační stížnosti žalobců a), b) a c) proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 11. 9. 2014, čj. 6 A 322/2011 – 74,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í práv o na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
1. Česká inspekce životního prostředí (dále jen „Inspekce“) rozhodnutím ze dne
18. 9. 2003, čj. 1/OV/10463/03/Rý, uložila osobě zúčastněné na řízení II opatření k nápravě
k odstranění závadného stavu spojeného s existencí staré skládky chemických odpadů
na pozemku parc. č. 288/2 v k. ú. Nelahozeves.
2. Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2011, čj. ČIŽP/41/OOV/SR01/1103576.005/11/PJC,
Inspekce změnila předmětné opatření k nápravě podle §42 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb.,
o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
3. K odvolání žalobce a) žalovaný změnil rozhodnutí Inspekce ze dne 6. 5. 2011
rozhodnutím ze dne 16. 8. 2011, čj. 1421/500/11, 52124/ENV/11, tak, že v nápravném
opatření 1) změnil termín dokončení sanací a v nápravném opatření 2) změnil označení
vzorkovaného objektu v posledním řádku tabulky, ve zbývající části napadené rozhodnutí
potvrdil.
4. Žalobci a) až c) napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 11. 9. 2014, čj. 6 A 322/2011 – 74, zamítl.
5. Žalobci a) až c) [stěžovatelé a) až c)] brojili proti rozsudku městského soudu kasační
stížností.
6. Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve podmínkami řízení o kasační stížnosti a shledal,
že nebyly splněny.
7. Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti.
Podle§9 odst. 1 téhož zákona soud vyzve poplatníka k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě,
kterou mu určí, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen.
Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení
usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
8. Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelé a) až c) nezaplatili soudní poplatek
za podanou kasační stížnost spolu s kasační stížností. Soud proto usnesením ze dne 6. 11. 2014,
čj. 8 As 171/2014 – 24, vyzval stěžovatele a) až c), aby každý z nich zaplatil soudní poplatek
ve výši 5000 Kč ve lhůtě dvou týdnů.
9. Předmětné usnesení bylo zástupci stěžovatelů a) až c) doručeno v pondělí dne
24. 11. 2014, soudem určená lhůta 2 týdnů pro zaplacení soudního poplatku marně uplynula
v pondělí dne 8. 12. 2014. Stěžovatelé a) až c) nezaplatili soudní poplatek ani později, ke dni
rozhodování soudu.
10. Nejvyšší správní soud uzavřel, že podmínky řízení o kasační stížnosti nebyly splněny,
proto řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení
s §47 písm. c) a §120 s. ř. s. zastavil.
11. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 za použití §120 s. ř. s.,
podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Osoba zúčastněná na řízení má podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které
jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem. V tomto řízení však zúčastněným
osobám nebyla uložena žádná povinnost a Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné důvody
zvláštního zřetele hodné, proto rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. prosince 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu