ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.36.2014:55
sp. zn. 8 As 36/2014 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: J. B., zastoupené
Mgr. Jiřím Urbánkem, advokátem se sídlem Na Kozačce 7, Praha 2, proti žalovanému: Krajský
úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, za účasti:
1) obec Stará Paka, se sídlem úřadu Revoluční 180, Stará Paka, 2) JUDr. J. K., proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 1. 10. 2012, čj. 16121/DS/2012-2-Ma, o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2014, čj. 30 A 122/2012 – 134,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
I.
1. Obecní úřad Stará Paka (silniční správní úřad) rozhodnutím ze dne 22. 3. 2012,
čj. OUSP/SU-97/2012, deklaroval podle §142 správního řádu, že na nezastavěné části pozemku
st. parc. č. X v katastrálním území K., který je ve vlastnictví žalobkyně, existuje pozemní
komunikace, která splňuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace podle §7 odst. 1 zákona
č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Usnesením ze dne
22. 3. 2012, čj. OUSP/SU-79/2012, silniční správní úřad zastavil řízení ve věci žádosti žalobkyně
o vydání deklaratorního rozhodnutí o neexistenci účelové komunikace na pozemcích parc.
č. 75/1 a parc. č. X v témže katastrálním území.
2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 5. 2012, čj. 6893/DS/2012-4-MA, vyhověl odvoláním
žalobkyně proti oběma výše uvedeným rozhodnutím a vrátil věc silničnímu správnímu úřadu
k dalšímu řízení.
3. Silniční správní úřad rozhodnutím ze dne 12. 7. 2012, čj. OUSP/SU-261/2012, deklaroval
podle §142 správního řádu, že na nezastavěné části pozemku st. parc. č. X, na části pozemku
parc. č. X (oba ve vlastnictví žalobkyně) a na části pozemku parc. č. X (ve vlastnictví Správy a
údržby silnic Královéhradeckého kraje) existuje pozemní komunikace, která splňuje znaky veřejně
přístupné účelové komunikace podle §7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.
4. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 1. 10. 2012,
čj. 16121/DS/2012-2-Ma.
II.
5. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2012 žalobou u Krajského soudu
v Hradci Králové, který rozsudkem ze dne 31. 1. 2014, čj. 30 A 122/2012 – 134, zrušil napadené
rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
III.
6. Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Současně požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
7. Podle stěžovatele by vznikla nenahraditelná újma, pokud by správní orgány musely činit
dokazování o skutečnostech, které již byly osvědčeny v jiných řízeních, a pokud by vydaly
rozhodnutí ve věci samé ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o předmětné
kasační stížnosti. Shledal-li by Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou, existovala
by zde dvě správní rozhodnutí, což by zkomplikovalo procesní situaci a zbytečně zatížilo
účastníky řízení. Nadto účastníci řízení jsou již od roku 2009 v dobré víře o povaze cesty, která
je předmětem řízení.
IV.
8. Žalobkyně se k žádosti o přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
V.
9. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
nebyly splněny.
10. Především je třeba mít na paměti mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační
stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto
musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
11. Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti (§107 odst. 1 s. ř. s.).
12. V usnesení ze dne 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006 – 49, č. 1255/2007 Sb. NSS, rozšířený
senát uzavřel, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou
stanoveny shodně pro všechny stěžovatele (žalobce, žalovaného i osoby zúčastněné na řízení).
Zpravidla však budou opřeny o různé skutkové okolnosti spojené s negativními důsledky výkonu
rozhodnutí krajského soudu podle toho, která z procesních stran je uplatní. Kasační stížnosti
žalovaného správního orgánu bude odkladný účinek přiznán pouze v ojedinělých případech,
v nichž by respektování soudního rozhodnutí mohlo způsobit závažné důsledky. Jakkoliv
se usnesení rozšířeného senátu opíralo o předchozí právní úpravu (účinnou před novelizací
soudního řádu správního zákonem č. 303/2011 Sb.), je v přiměřeném rozsahu i nadále
použitelné.
13. Stěžovatel odůvodnil žádost o přiznání odkladného účinku možnou existencí dvou
rozhodnutí v téže věci. Povinnost stěžovatele rozhodnout o odvolání žalobkyně v souladu
s právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku krajského soudu však nemůže být sama
o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku. V této souvislosti je třeba opětovně
připomenout usnesení rozšířeného senátu čj. 2 Ans 3/2006 – 49, podle kterého je správní orgán
povinen pokračovat v řízení a respektovat přitom závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím
rozsudku krajského soudu bez ohledu na to, zda byla podána kasační stížnost. Pokud se správní
orgán pravomocným soudním rozhodnutím neřídí a nepokračuje v řízení, může se za určitých
okolností jednat o nečinnost, proti níž lze brojit podáním žaloby ve smyslu §79 a násl. s. ř. s.
Podání kasační stížnosti vyjadřující nesouhlas s napadeným rozsudkem tedy nemůže samo o sobě
vést k tomu, že procesy navazující na pravomocné rozhodnutí krajského soudu ustanou
až do rozhodnutí Nejvyšší správního soudu.
14. Skutečnost, že správní orgán má povinnost o věci rozhodnout v souladu se zrušujícím
rozsudkem krajského soudu, sama o sobě nemůže vést k přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti už jen proto, že by tímto způsobem mohl argumentovat každý správní orgán,
jehož rozhodnutí bylo zrušeno. Takový postup by se však dostal zcela mimo shora popsaný
smysl a znění zákonné úpravy.
15. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti správního orgánu je proto vyhrazeno pouze
pro mimořádné případy, kdy by okamžitým výkonem soudního rozhodnutí mohlo dojít
k závažným důsledkům, obdobným těm, které zmínil rozšířený senát v usnesení
čj. 2 Ans 3/2006 – 49 (vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního
průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem
zločinnému podniku apod.).
16. O takovou mimořádnou situaci se však v nyní posuzované věci nejedná. Z obsahu spisu
ani z tvrzení stěžovatele nevyplývá, že by rozsudek krajského soudu mohl mít takové právní
následky, které by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
Stěžovatel se nemůže úspěšně dovolávat dobré víry účastníků řízení o povaze předmětné cesty,
protože je povinen tvrdit a prokázat, že by nepoměrně větší újma vznikla nepřiznáním
odkladného účinku jemu samotnému, nikoliv žalobcům nebo třetím osobám.
17. S ohledem na skutečnost, že stěžovatel neprokázal, že výkon či účinky rozhodnutí
napadeného kasační stížností by vedly ke vzniku nepoměrně větší újmy ve smyslu §73 odst. 2
s. ř. s., se Nejvyšší správní soud již nezabýval tím, zda přiznání odkladného účinku kasační není
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
18. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh zamítl.
19. Závěrem zdejší soud připomíná, že usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj
předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. března 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu