ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.42.2014:182
sp. zn. 8 As 42/2014 - 182
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: M. S., proti žalovaným: 1)
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, 2) Ministerstvo pro místní rozvoj, se
sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, o návrhu na obnovu řízení skončeného rozsudkem
Městského soudu v Praze čj. 7 Ca 301/2007 - 218, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2014, čj. 7 Ca 301/2007 – 323,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 2. 2014, čj. 7 Ca 301/2007 – 323,
odmítl žalobcův návrh na obnovu řízení ve věci ukončené rozsudkem uvedeného soudu
ze dne 13. 10. 2010, čj. 7 Ca 301/2007 - 218.
[2] Proti tomuto usnesení brojil žalobce (stěžovatel) kasační stížností. Nejvyšší správní
soud usnesením ze dne 17. 3. 2014, čj. 8 As 42/2014 - 11, zamítl žádost stěžovatele o ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti a současně mu nepřiznal osvobození
od soudního poplatku. Učinil tak z důvodu, že se jednalo o zjevně neúspěšný návrh
ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Návrh stěžovatele na obnovu řízení totiž nenaplnil podmínky
uvedené v §114 odst. 1 s. ř. s., jelikož nesměřoval proti rozsudku o žalobě na ochranu před
zásahem správního orgánu nebo ve věcech politických stran a politických hnutí,
ale proti rozhodnutí, kterým městský soud odmítl stěžovatelův návrh jako nepřípustný podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Návrhem na obnovu řízení lze ovšem napadnout pouze rozhodnutí
ve věci samé, nikoliv rozhodnutí ukončující řízení z procesních důvodů, aniž by o věci samé bylo
rozhodováno. Neúspěšnost návrhu na obnovu řízení byla v dané věci zcela jednoznačná,
nesporná a okamžitě zjistitelná. Je vhodné připomenout, že městský soud sice původně
rozhodoval o zásahové žalobě rozsudkem, avšak proto, že současně meritorně rozhodoval o jiné
žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra. Zásahovou žalobu odmítl z důvodu její nepřípustnosti
dle §85 s. ř. s., neboť bylo možné domáhat se ochrany jinými právními prostředky.
[3] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti.
Podle §9 odst. 1 téhož zákona soud vyzve poplatníka k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě,
kterou mu určí, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen.
Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení
usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
[4] Nejvyšší správní soud v usnesení čj. 8 As 42/2014 - 11 stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě
dvou týdnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost. Současně
jej poučil o tom, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví.
Tato výzva mu byla doručena dne 1. 4. 2014. Soudem určená lhůta pro zaplacení soudního
poplatku tedy uplynula dne 15. 4. 2014. Stěžovatel ve lhůtě stanovené soudem ani následně
soudní poplatek splatný podáním kasačních stížností nezaplatil.
[5] Stěžovatel na výzvu soudu reagoval dalším podáním, v němž se vyjádřil ke svým
majetkovým poměrům. Nejvyšší správní soud v již zmiňovaném usnesení nicméně uvedl,
že při posuzování, zda jsou splněny zákonné podmínky pro přiznání osvobození od soudních
poplatků, je třeba, aby soud nejprve posoudil otázku zjevné neúspěšnosti žaloby a teprve poté
přihlédl k majetkovým poměrům žadatele o osvobození; opačný postup by byl v rozporu
se smyslem citovaných ustanovení. Za takové situace nejsou majetkové poměry stěžovatele
pro posouzení věci relevantní.
[6] Jelikož v posuzované věci nebyly splněny podmínky řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší
správní soud řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c)
a §120 s. ř. s. zastavil.
[7] Stěžovatel trval na tom, aby Nejvyšší správní soud nařídil ve věci jednání. Soud podle
§109 odst. 2 s. ř. s. o kasační stížnosti zpravidla rozhoduje bez nařízení jednání. Výjimkou jsou
případy, kdy soud provádí dokazování, a dále případy, kdy soud uzná nařízení jednání za vhodné.
Důvodem, pro který by Nejvyšší správní soud musel bez dalšího shledání vhodnosti nařídit
jednání, není samotná žádost účastníka řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 11. 2005, čj. 8 Aps 1/2005 - 82). Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci důvody
pro nařízení ústního jednání k projednání věci.
[8] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. května 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu