ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.45.2014:18
sp. zn. 8 As 45/2014 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Rádio
Student, s. r. o., se sídlem Gorkého 970/45, Brno, zastoupené Mgr. Ing. Janem Vavřinou,
advokátem se sídlem Na Poříčí 1046, Praha 1, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní
vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 7. 2013,
sp. zn. 2011/802/zab, čj. STR/3815/2013, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) ROUTE
RADIO s. r. o., se sídlem Stavební 992, Ostrava – Poruba, 2) NONSTOP s. r. o., se sídlem
M. Hübnerové 12, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 12. 2. 2014, čj. 9 A 172/2013 - 59,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná výrokem I. rozhodnutí označeného v záhlaví udělila společnosti RADIO
IBUR s. r. o. licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím pozemních vysílačů
se souborem technických parametrů Brno město 2 96,4 MHz/200 W pro program Radio Rubi
na dobu 8 let. Prvním odstavcem výroku II. zamítla žádost žalobkyně o udělení licence
k provozování rozhlasového vysílání programu Free Rádio prostřednictvím pozemních vysílačů
s využitím stejného souboru technických parametrů. V dalších odstavcích výroku II. zamítla
žádosti dalších žadatelů o udělení licence.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze. Městský
soud rozsudkem ze dne 12. 2. 2014, čj. 9 A 172/2013 - 59, rozhodnutí žalované zrušil a věc
jí vrátil k dalšímu řízení.
[3] Proti rozsudku městského soudu podala žalovaná (stěžovatelka) blanketní kasační
stížnost. Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 3. 4. 2014 vzala stěžovatelka
kasační stížnost v plném rozsahu zpět. Projev vůle stěžovatelky nevzbuzuje žádné pochybnosti,
pokud jde o jeho obsah.
[4] Podle §37 odst. 4 s. ř. s. může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud
o něm soud nerozhodl. Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví,
vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. Podle §120 s. ř. s. platí tato ustanovení přiměřeně i pro řízení
o kasační stížnosti.
[5] V posuzované věci stěžovatelka vzala kasační stížnost v plném rozsahu zpět v době, kdy
o ní dosud nebylo Nejvyšším správním soudem rozhodnuto. Nejvyšší správní soud proto v této
věci zastavil řízení podle §47 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.
[6] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl na základě §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Dle §60 odst. 3 s. ř. s. platí, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. Ve vztahu k osobám zúčastněným na řízení
pak Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 5 s. ř. s. tak, že nemají právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu pouze
těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; případně jí
soud může z důvodů zvláštního zřetele hodných na návrh přiznat i náhradu dalších nákladů
řízení. V daném případě však Nejvyšší správní soud osobám zúčastněným na řízení splnění žádné
povinnosti, v souvislosti s níž by jim vznikly náklady, neuložil.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. dubna 2014
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu