ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.94.2014:29
sp. zn. 8 As 94/2014 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: JUDr. J. K., proti žalované:
Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, zastoupené JUDr. Janem Sykou,
advokátem se sídlem Školská 12, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2013, sp. zn.
K 74/12, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2014,
čj. 6 Ad 8/2013 – 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 18. 1. 2013, sp. zn. K 74/12, shledala, že se žalobce
dopustil kárného provinění tím, že (1) po zapsání do seznamu advokátů dne 21. 10. 2011 oznámil
žalované jako adresu sídla své advokátní kanceláře „Cejl 10, 602 00 Brno“, přestože na této adrese
nikdy nesídlil a nejméně do 10. 4. 2012 nebyl na této ani na jiné adrese zpravidla osobně přítomen
v pravidelné době, ani neumožnil zanechání vzkazu, (2) nejméně od 28. 2. 2012 se nezdržoval
na deklarované adrese svého bydliště „H. 5,“ a nejméně do 10. 4. 2012 změnu svého bydliště
žalované nenahlásil. Jednáním popsaným v bodu (1) žalobce porušil povinnosti advokáta
stanovené v §29 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, ve
spojení s čl. 46 odst. 1 písm. h), odst. 2 a 3 organizačního řádu a v §17 zákona o advokacii ve
spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 a 3 Pravidel profesionální etiky. Jednáním popsaným v bodu
(2) žalobce porušil povinnosti advokáta stanovené v §29 odst. 1 zákona o advokacii ve spojení s
čl. 46 odst. 1 písm. d), odst. 2 a 3 organizačního řádu a v §17 zákona o advokacii ve spojení s čl.
4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky. Za předmětné kárné provinění žalovaná uložila žalobci
kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů.
II.
2. Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze, který
ji usnesením ze dne 29. 5. 2014, čj. 6 Ad 8/2013 – 47, odmítl pro nevyčerpání opravných
prostředků podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §68 písm. a) s. ř. s. Usnesení městského
soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je dostupné
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje.
III.
3. Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení městského soudu kasační stížností z důvodů,
které výslovně nepodřadil pod žádné z ustanovení uvedených v §103 s. ř. s. Z obsahu
kasační stížnosti je však patrné, že stěžovatel uplatnil důvody podřaditelné pod §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Opomenutí stěžovatele nemělo vliv na projednatelnost kasační stížnosti.
4. Stěžovatel namítl, že neobdržel písemné vyhotovení rozhodnutí o vyškrtnutí ze seznamu
advokátů, nemohl proto podat proti tomuto rozhodnutí ani odvolání. Stěžovatel požádal soud,
aby si od žalované vyžádal důkaz o doručení předmětného rozhodnutí stěžovateli a o tom,
že jej stěžovatel převzal. O svém vyškrtnutí ze seznamu advokátů se stěžovatel dozvěděl pouze
náhodně, z internetu. Následně podal u žalované „podání o nezákonném postupu“, ovšem
bezvýsledně (ke kasační stížnosti stěžovatel přiložil písemnost ze dne 18. 5. 2013, v níž žádal
žalovanou o využití mimořádného opravného prostředku). Stěžovatel byl přesvědčen, že jednal
v souladu se soudním řádem správním a plně využil prostředky k ochraně svých práv. Po jejich
marném vyčerpání musel věc řešit soudní cestou. Rozhodnutí městského soudu bylo z těchto
důvodů nezákonné.
IV.
5. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatel spíše než s napadeným
usnesením polemizuje s kárným rozhodnutím a průběhem kárného řízení. Stěžovatel setrval
na svém omylu o způsobu doručování v kárném řízení navzdory platné právní úpravě a poučení,
kterého se mu dostalo. Žalovaná odkázala na své vyjádření k žalobě a zdůraznila, že kárné
rozhodnutí vydané v prvním stupni bylo stěžovateli doručeno do datové schránky zákonnou
fikcí.
V.
6. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
7. Kasační stížnost není důvodná.
8. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem městského soudu, že stěžovatel nevyčerpal
řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. Žaloba proti rozhodnutí žalované
ze dne 18. 1. 2013 byla proto nepřípustná podle §68 písm. a) s. ř. s.
9. Podmínka stanovená v §68 písm. a) s. ř. s. vyjadřuje zásadu subsidiarity ve vztahu mezi
veřejnou správou a činností správních soudů a má zabránit soudnímu řízení v případech, kdy lze
dosáhnout nápravy přímo u správních orgánů. Před uplatněním některé z žalob ve správním
soudnictví je třeba vždy vyčerpat řádné opravné prostředky či jiné procesní prostředky nápravy,
které jsou k dispozici před správním orgánem. Tato zásada je obecně vyjádřena v §5 s. ř. s. a pro
jednotlivé typy žalob upřesněna v §68 písm. a), §79 odst. 1 a §85 s. ř. s. (viz např. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2014, čj. 8 Ans 2/2012 – 278,
bod 18, nebo rozsudek ze dne 12. 5. 2005, čj. 2 Afs 98/2004 – 65, č. 672/2005 Sb. NSS).
10. Předmětem posuzované věci je rozhodnutí o uložení kárného opatření vydané v řízení,
které bylo vedeno podle zákona o advokacii. Proti rozhodnutí kárného senátu, kterým se kárné
řízení končí, je možné podat do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení odvolání
(§35 zákona o advokacii), tedy řádný opravný prostředek ve smyslu §68 písm. a) s. ř. s.
O této možnosti byl stěžovatel v rozhodnutí ze dne 18. 1. 2013 poučen v souladu s §34 odst. 2
zákona o advokacii.
11. Stěžovatel nepopřel, že nepodal odvolání proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2013,
namítl však, že odvolání podat nemohl, protože mu rozhodnutí o uložení kárného opatření
nebylo doručeno. Toto tvrzení by však nemohlo ovlivnit nesplnění podmínek řízení před
správním soudem ani tehdy, pokud by odpovídalo skutečnosti. Případné nedoručení rozhodnutí
vydaného v prvním stupni by mohlo mít vliv na posouzení lhůty pro podání odvolání
(srov. §84 správního řádu), nikoliv na přípustnost žaloby, kterou je možné podat pouze proti
rozhodnutí o odvolání podle §35 zákona o advokacii.
12. Nadto je třeba přisvědčit žalované, že rozhodnutí ze dne 18. 1. 2013 bylo stěžovateli
řádně doručeno. Na č. listu 50 správního spisu je založena doručenka, z níž vyplývá,
že předmětné rozhodnutí bylo dodáno do datové schránky stěžovatele dne 19. 2. 2013.
Uplynutím 10 dnů od dodání předmětné datové zprávy, aniž se stěžovatel (jakožto osoba, která
má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu) přihlásil do své
datové schránky, byla zpráva dne 1. 3. 2013 doručena fikcí. Při doručování předmětné písemnosti
do datové schránky stěžovatele přitom žalovaná nepochybila.
13. Doručování do datové schránky se řídí pravidly uvedenými v zákonu č. 300/2008 Sb.,
o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.
Tento způsob doručování orgánem veřejné moci zákon stanoví jako přednostní v případech, kdy
to umožňuje povaha dokumentu a fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba
má zpřístupněnu svou datovou schránku (pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo
na místě, nebo pokud právní předpis nestanoví jiné pořadí způsobu doručování, §17 odst. 1 a 2
zákona č. 300/2008 Sb.)
14. Dokument, který byl prostřednictvím datové schránky odeslán a dodán do datové
schránky adresáta, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která
má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Pokud se tato osoba
do datové schránky nepřihlásí ve lhůtě 10 dnů ode dne dodání dokumentu do této schránky,
považuje se tato písemnost za doručenou uplynutím posledního dne desetidenní lhůty, ledaže jiný
právní předpis náhradní doručení vylučuje (§17 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb.). Zákon
o advokacii náhradní doručení nevylučuje.
15. Žalobou napadené rozhodnutí tedy bylo doručeno za použití právní fikce podle
§17 odst. 4 zákona o advokacii, takové doručení má přitom stejné právní účinky jako doručení
do vlastních rukou (§17 odst. 6 téhož zákona).
16. Rozhodnutí vydané v kárném řízení, jímž se toto řízení končí, se doručuje do vlastních
rukou advokáta do sídla jeho kanceláře [viz §55e odst. 2 zákona o advokacii ve spojení
s §39 odst. 1 vyhlášky č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii,
stanoví kárný řád (advokátní kárný řád), ve znění pozdějších předpisů]. Předmětné rozhodnutí
je tedy doručováno kárně obviněnému „jako advokátovi “. Podle důvodové zprávy k novele zákona
o advokacii provedené zákonem č. 210/1999 Sb., který zavedl §55e, „je možné, aby navrhovaná
právní úprava v zájmu zjednodušení písemné komunikace mezi Komorou a advokátem stanovila zásadu,
že písemnosti Komory se doručují advokátovi do jeho sídla a nikoliv do jeho bydliště “ s ohledem na povinnost
advokáta vyplývající ze stavovských předpisů být ve svém sídle přítomen v pravidelné, předem
určené době, a povinnost umožnit zanechání vzkazu v případě nepřítomnosti z vážných důvodů.
17. Také judikatura potvrdila, že „[v] řízení před kárnými orgány komory vystupuje jako kárně
obviněný pouze advokát nebo advokátní koncipient, tedy nikoliv jakákoliv fyzická osoba, neboť kárné pravomoci
komory nikdo jiný nepodléhá. […] Argumentace stěžovatele, že v kárném řízení vystupoval jako prostá fyzická
osoba bez vazby na profesní postavení advokáta, je proto nesprávná. […] Způsob doručování zásilek určených
do vlastních rukou advokáta do sídla jeho kanceláře lze označit za zcela bezpečný způsob doručování, neboť
jde o profesionální zařízení, které musí být kvalifikovaně obsazeno osobami dostatečně poučenými, jak s takovými
zásilkami naložit “ (usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. II. ÚS 1553/08, viz také
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2009, čj. 4 Ads 74/2009 – 56).
18. Závěr o doručování kárného rozhodnutí advokátovi „jako advokátovi “ do jeho sídla
vyslovený v citovaných rozhodnutích před vznikem povinnosti advokátů mít zřízenou datovou
schránku od 1. 7. 2012 (viz §31 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb.) lze přiměřeně použít
i v nyní posuzované věci. Ve spojení s přednostním použitím datových schránek podle
§17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. z něj lze dovodit, že rozhodnutí vydané v kárném řízení
se doručuje do datové schránky, kterou má kárně obviněný zřízenu jako advokát.
19. Zároveň §55e odst. 3 zákona o advokacii vylučuje možnost advokáta domáhat
se vyslovení neúčinnosti doručení podle §24 odst. 2 správního řádu. Zákonodárce vyjádřil tento
záměr i v důvodové zprávě k zákonu č. 210/1999 Sb., podle které „nová právní úprava pro případ
doručování do vlastních rukou dále stanovila (zejména při doručování kárné žaloby a rozhodnutí vydaných
v kárném řízení, jakož i v řízení podle navrhovaného §55), že se nepoužije podmínka obsažená
v §24 odst. 2 správního řádu, podle níž je aplikace tohoto ustanovení přípustná pouze v případě, kdy se adresát
zdržuje v místě doručení. Vypuštění této podmínky bude plně odpovídat uvedeným povinnostem advokáta
a znemožní, aby advokát v důsledku jejich porušování navíc ztěžoval či dokonce zmařil doručení důležitých
písemností nebo rozhodnutí Komory.“
20. Je-li tedy písemnost řádně advokátovi doručena, byť by se tak stalo fikcí, nemůže
být toto doručení prohlášeno za neúčinné, protože u advokáta se vždy předpokládá,
že se v místě doručení zdržuje [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2008,
čj. 8 As 9/2007 – 74, srov. také nález Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2007,
sp. zn. III. ÚS 703/06, v němž Ústavní soud vyslovil shodný názor pro doručování advokátovi
podle občanského soudního řádu a dodal, že „[n]eúčinným by mohlo být doručení advokátu jen tehdy,
pokud by vedlejší účastnice prokázala, že její zástupkyně o doručování ‚na jinou adresu v České republice‘
než jejího sídla zapsaného v seznamu advokátů (§48 odst. 1 občanského soudního řádu) soud požádala.)].
21. Neúčinnosti doručení se advokát nemůže domáhat ani v případě řádného doručení
do datové schránky, protože §17 odst. 5 zákona č. 300/2008 Sb. váže možnost žádat o určení
neúčinnosti doručení na podmínky stanovené „jiným právním předpisem“ a v poznámce
pod čarou odkazuje na §24 odst. 2 správního řádu, který ovšem není v případě doručování
advokátovi použitelný.
22. S ohledem na výše uvedené soud nepřisvědčil námitce, že stěžovateli v podání opravného
prostředku bránila skutečnost, že neobdržel písemné vyhotovení rozhodnutí žalované ze dne
18. 1. 2013. Předmětné rozhodnutí bylo stěžovateli řádně doručeno do datové schránky, přičemž
toto doručení mělo účinky doručení do vlastních rukou. Žalovaná proto nebyla povinna zaslat
stěžovateli písemné vyhotovení rozhodnutí prostřednictvím držitele poštovní licence.
23. Také námitka, že stěžovatel marně vyčerpal prostředky k ochraně svých práv, nebyla
důvodná. Stěžovatel nepodal odvolání podle §35 zákona o advokacii, přestože mu v učinění
tohoto úkonu nebránila žádná právní ani skutková překážka. Žádost o využití mimořádného
opravného prostředku, přiložená ke kasační stížnosti, řádným opravným prostředkem ve smyslu
§68 písm. a) s. ř. s. není (pouze pro úplnost soud doplňuje, že tato písemnost není opatřena
podpisem stěžovatele ani razítkem potvrzujícím, že byla žalované doručena).
24. Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení městského soudu nezákonným, proto
kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
25. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s . Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože
jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly.
V kontextu běžné úřední činnosti je třeba hodnotit také vyjádření žalované ke kasační stížnosti
ze dne 7. 7. 2014, které bylo podáno zástupcem žalované. Nejvyšší správní soud nepovažuje
případný náklad související s tímto úkonem za účelně vynaložený. Žalovaná jako orgán veřejné
správy disponuje na svěřeném úseku veřejné správy dostatečnými znalostmi a zkušenostmi,
pro něž musí být schopna kvalifikovaně hájit svůj veřejně mocenský akt v soudním řízení
správním, včetně řízení o kasační stížnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2007, čj. 6 As 40/2006 – 87, č. 1260/2007 Sb. NSS). Žalovaná ostatně ani přiznání
náhrady nákladů řízení nežádala.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. srpna 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu