ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.97.2013:56
sp. zn. 8 As 97/2013 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: E. M.,
proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2013, čj. KUZL 17525/2013, v řízení o kasačních
stížnostech žalobkyně proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2013, čj. 22 A
91/2013 - 28 a čj. 22 A 81/2013 – 27,
takto:
I. Žádost žalobkyně o přikázání věci Nejvyššímu soudu podle §9 odst. 2 a 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního se zamítá .
II. Řízení o kasačních stížnostech se z a s t a v u je .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 5. 2013, čj. KUZL 17525/2013,
zrušil výrok I. rozhodnutí Městského úřadu Vsetín ze dne 21. 1. 2013,
čj. MUVS-S 3627/2006OVÚPD-330/Ev, jímž městský úřad povolil stavebníkům J. a E. G.
stavbu „stavební úpravy a nástavba rodinného domu č. p. 363“ na pozemku parc. č. 1063 v k. ú.
Jablůnka, a v tomto rozsahu vrátil věc městskému úřadu k novému projednání. Žalovaný
současně zamítl odvolání žalobkyně proti výroku II. rozhodnutí městského úřadu, jímž došlo k
zastavení řízení ve věci „zpevněných ploch a sjezdu ze silnice I/57“ na pozemcích parc. č. 1063 a
1067/1 v k. ú. Jablůnka.
[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 8. 2013, čj. 22 A 91/2013 - 28,
zastavil řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, původně podané u Krajského soudu v Brně
dne 20. 5. 2013, podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť
žalobkyně ani přes výzvu krajského soudu nezaplatila soudní poplatek za podanou žalobu.
[3] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 8. 2013, čj. 22 A 81/2013 - 27, odmítl
žalobu proti rozhodnutí žalovaného, původně podanou u Městského soudu v Praze
dne 29. 5. 2013, podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neodstranitelné nedostatky podmínek
řízení. Žalobkyně v této žalobě brojila proti výroku I. rozhodnutí žalovaného, kterým bylo
zrušeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a věc mu byla vrácena k novému
projednání. Takovým rozhodnutím se s konečnou platností nezakládají, nemění, neruší
ani závazně neurčují práva a povinnosti účastníků řízení a nelze je proto přezkoumat
ve správním soudnictví. Soud vedle toho poukázal na to, že o této věci nelze vést s ohledem
na §83 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. samostatné řízení. Krajským soudem v Brně
mu totiž byla postoupena žaloba žalobkyně ze dne 20. 5. 2013 napadající totéž rozhodnutí
žalovaného (věc vedená pod sp. zn. 22 A 91/2013).
II.
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) brojila kasační stížností proti „vydání dvou výzev
nedostatečně označených ze dne 22. 7. 20130 a 9. 8. 2013 a dvou vydaných usnesení sp. zn. 22 A 81/2013
a sp. zn. 22 A 91/2013 ze dne 29. 8. 2013 pro záměnu soudních poplatků, kterou zavinil Krajský soud
Ostrava.“ Stěžovatelka v kasační stížnosti požádala o osvobození od soudního poplatku z důvodu
nízkého starobního důchodu a o ustanovení zástupce z důvodu diskriminace její osoby
a vysokého věku.
[5] Stěžovatelka požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasačních stížnostech
a o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 5. 3. 2014,
čj. 8 As 97/2013 – 39 v souladu s §39 odst. 1 s. ř. s. a §120 s. ř. s. spojil řízení o kasačních
stížnostech ke společnému projednání a rozhodnutí, a to pod sp. zn. 8 As 97/2013. Tímto
usnesením současně zamítl žádost stěžovatelky o ustanovení právního zástupce a nepřiznal
jí osvobození od soudních poplatků. Učinil tak z důvodu, že se v obou případech jednalo
o zjevně neúspěšný návrh ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Soud zaujal názor, že kasační stížnost
proti usnesení krajského soudu čj. 22 A 91/2013 - 28 je zjevně neúspěšným návrhem proto,
že stěžovatelka nepochybně neuhradila za žalobu soudní poplatek ani nepožádala o osvobození
od soudního poplatku, ačkoliv byla řádně poučena o možnosti zastavení řízení. Kasační stížnost
proti usnesení krajského soudu čj. 22 A 81/2013 - 27 je zjevně neúspěšnou proto, že stěžovatelka
v žalobě brojila proti té části rozhodnutí o odvolání, kterým žalovaný zrušil rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně. Takové rozhodnutí nepodléhá soudnímu přezkumu, neboť se v něm
meritorně nerozhoduje o právech a povinnostech osob mající hmotněprávní účinky. O zjevné
neúspěšnosti tohoto návrhu svědčí i to, že stěžovatelka napadla rozhodnutí žalovaného nejprve
u Krajského soudu v Brně a následně i u Městského soudu v Praze. Jsou-li podány
dvě žaloby proti témuž rozhodnutí, je nepochybné, že projednání později podané žaloby
brání překážka věci zahájené, představující neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud v uvedeném usnesení čj. 8 As 97/2013 – 39 současně stěžovatelku
vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek
za obě kasační stížnosti a předložila plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení
o kasačních stížnostech.
[7] Stěžovatelka na výzvu soudu reagovala podáním ze dne 14. 3. 2014, v němž vyjádřila
nesouhlas se spojením řízení o kasačních stížnostech. Dále uvedla, že v daných věcech není
zapotřebí advokáta, neboť se netýkají řízení před Nejvyšším správním soudem. Krajský soud
provedl záměnu soudních poplatků. Nejvyšší správní soud měl v souladu s podáním stěžovatelky
ze dne 6. 11. 2013 postupovat podle §9 odst. 1 a 2 a §7 odst. 1 a 2 s. ř. s. Stěžovatelka dále
namítla, že správní orgány i soudy odmítají její právo věcného břemene být účastníkem územního
řízení a ústního jednání a vznést námitky proti nedodržení odstupů rodinného domu.
Stěžovatelka nesouhlasí s dalšími průtahy, které navrhuje její advokát Mgr. Jaroslav Kopecký.
Proto požádala Nejvyšší soud, aby se mohla účastnit řízení o dovolání a hájit tak svá práva,
jelikož tento advokát odmítl dodatek stěžovatelky k odvolání. Dále navrhla, aby Nejvyšší správní
soud urychleně přikázal věc jinému soudu dle §9 odst. 2 a 3 s. ř. s. a věc postoupil Nejvyššímu
soudu, který rozhoduje o dovolání stěžovatelky. Stěžovatelka konečně navrhla, aby Nejvyšší
správní soud zamítl usnesení krajského soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 22 A 91/2013
a věc vrátil krajskému soudu pro nepříslušnost postupem dle §7 odst. 1 a 2 s. ř. s
III.
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval žádostí stěžovatelky o zrušení usnesení
čj. 8 As 97/2013 – 39 z důvodu jejího nesouhlasu se spojením řízení o kasačních stížnostech
proti shora vymezeným usnesením krajského soudu. Proti rozhodnutí o spojení věcí není
přípustný opravný prostředek a stěžovatelka proto není oprávněna proti takovému usnesení
brojit. Svou povahou se jedná o procesní rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení a které
není samo o sobě způsobilé zasáhnout do veřejných subjektivních práv či povinností
stěžovatelky. Nadto lze zopakovat, že v posuzovaném případě byly nepochybně splněny
předpoklady pro spojení řízení o kasačních stížnostech dle §39 odst. 1 s. ř. s. Jednalo se zde totiž
o případy s týmiž účastníky, stěžovatelka se domáhala přezkumu téhož rozhodnutí žalovaného
i správního orgánu prvého stupně.
[9] Nejvyšší správní soud nemohl vyhovět žádosti stěžovatelky o přikázání věci Nejvyššímu
soudu. Podle §9 odst. 2 s. ř. s., jehož se stěžovatelka dovolávala, Nejvyšší správní soud může
věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo
hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné. Soud ovšem žádné důvody
pro přikázání věci neshledal. Podstatu sporu tvoří nesouhlas stěžovatelky s vydaným stavebním
povolením. Tato věc nepochybně spadá do správního soudnictví. O obou žalobách
bylo krajským soudem již pravomocně rozhodnuto. Tím, že stěžovatelka podala proti oběma
usnesením kasační stížnost, se řízení přesunulo před Nejvyšší správní soud. S ohledem
na §12 odst. 1 s. ř. s. je to pouze Nejvyšší správní soud, který je povolán k rozhodování
o kasačních stížnostech. Je proto vyloučeno, aby věc byla k návrhu stěžovatelky bez dalšího
opětovně vrácena před jakýkoliv krajský soud či dokonce postoupena Nejvyššímu soudu,
kterému nepřísluší rozhodovací pravomoc ohledně nyní projednávaných věcí. Na tento závěr
nemůže mít jakýkoliv vliv skutečnost, že stěžovatelka vede i jiná řízení, nyní projednávaná
Nejvyšším soudem.
[10] Jak bude uvedeno dále, stěžovatelka nesplnila podmínky pro věcné projednání kasační
stížnosti. Soud se proto nemohl zabývat jejím návrhem na „zamítnutí usnesení“ krajského soudu
ze dne 29. 8. 2013, čj. 22 A 91/2013 - 28. Takový postup rozhodně neumožňuje stěžovatelkou
poukazovaný §7 odst. 1 a odst. 2 s. ř. s. Jak již bylo uvedeno, stěžovatelka brojila proti
uvedenému usnesení krajského soudu kasační stížností, o které může rozhodovat pouze Nejvyšší
správní soud a nikoliv některý z krajských soudů.
[11] Nejvyšší správní soud nemůže zohlednit ani výhrady stěžovatelky vůči postupu jejího
zástupce Mgr. Jaroslava Kopeckého, jelikož tento advokát stěžovatelku v nyní posuzovaných
věcech nezastupuje a ani nebyl krajským či Nejvyšším správním soudem stěžovatelce
pro tato řízení ustanoven.
IV.
[12] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1
téhož zákona soud vyzve poplatníka k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě, kterou mu určí,
nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen. Po marném uplynutí
této lhůty soud řízení zastaví. Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li
tak tento nebo zvláštní zákon.
[13] Jak vyplývá ze shora uvedeného, stěžovatelka společně s podáním kasačních stížností
neuhradila soudní poplatek. Nejvyšší správní soud ji proto usnesením čj. 8 As 97/2013 – 39
vyzval, aby tak učinila ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení. Současně ji poučil
o tom, že nebudou-li poplatky za obě kasační stížnosti ve stanovené lhůtě zaplaceny, soud řízení
zastaví. Tato výzva byla stěžovatelce doručena dne 12. 3. 2014. Soudem určená lhůta
pro zaplacení soudních poplatků tedy uplynula v pondělí dne 14. 4. 2014 (dne 12. 4. 2014
byla sobota). Stěžovatelka ve lhůtě stanovené soudem ani následně soudní poplatky splatné
podáním kasačních stížností nezaplatila.
[14] Jelikož v posuzované věci nebyly splněny podmínky řízení o kasačních stížnostech,
Nejvyšší správní soud řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení
s §47 písm. c) a §120 s. ř. s. zastavil.
[15] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. května 2014
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu